Neděle 3. března 1878

Včera jsem při psaní skutečně spala. Ta bezesná noc mě znervózňuje — spolu se čtením všech novin, kde otiskují a komentují Cassagnacovu řeč a popisují jeho souboj. Mám po krk toho jména Paul de Cassagnac. Jak šťastný asi musí být, ten bídák?
Don Carlos, Paul de Cassagnac a mandarinky, které celý den jím a které jsou suché a přeslazené — to vše mě otupuje, nemluvě o ruchu, který vládne v ulicích, vozy, píšťalky, hluk, které mi připomínají poslední dějství „La Traviaty“ — rozumí se samo sebou, že jsem Violetta a že karneval, jemuž jsem cizí, mě rmoutí. Bah! Nejsem jediná. Ne každý má štěstí toho bídáka Cassagnaca.
Skutečně má štěstí, které se nakonec stává urážlivým. Noviny si ponechávám, ale článek z „Figara“ přikládám k tomuto listu, tak je vtipný.
Proč pan de Cassagnac žádal o neveřejné zasedání
Dolní část třetího sloupce první strany Figara z 3. března 1878: nadpis „Figaro Pic-nic“, „Proč pan de Cassagnac žádal o neveřejné zasedání“, dopis Paula de Cassagnaca Périvierovi a začátek zprávy z roku 1836
Le Figaro, 3. března 1878, s. 1 — „Figaro Pic-nic“: „Proč pan de Cassagnac žádal o neveřejné zasedání“ (dopis Paula de Cassagnaca) gallica.bnf.fr / BnF
Čtvrtý sloupec první strany Figara z 3. března 1878: pokračování a konec zprávy o případu podplukovníka Talandiera před válečným soudem roku 1836 a řádky o panu Gentovi
Le Figaro, 3. března 1878, s. 1 — zpráva z roku 1836 (sloupec 4) gallica.bnf.fr / BnF
Obdrželi jsme následující dopis:
Můj drahý Périviere,
V souvislosti s incidentem, který ve Sněmovně vyvolala moje narážka na jisté okolnosti z minulosti protivníka pana de Billiotti ve volbách ve Vaucluse, žádáte mě, abych Figaru sdělil dokumenty, které jsem měl v rukou, které jsem nemohl přečíst z tribuny a kvůli nimž jsem v případě potřeby žádal o neveřejné zasedání. Nemám námitek, abych vám je poskytl — tento dokument je celý v Lesurově Historické ročence, ročník 1836, strana 153, a v Gazette des Tribunaux.
Předávám vám to pod svou osobní a právní odpovědností.
Tisknu vám ruku,
Paul de Cassagnac
Zde je dotyčný dokument:
Dne 18. února 1836 stanul před druhým válečným soudem departementu Seina podplukovník 46. řadového pluku za následujících okolností:
Pan podplukovník Talandier se oženil v Provenci roku 1827 se slečnou Virginií G., tehdy dvacetiletou. Z tohoto manželství vzešly dvě děti. Až do nedávné doby nic nenarušovalo klid manžela, který měl k své ženě naprostou důvěru. Jeho pluk přišel do Paříže a záhy po tom přijel ženin bratr z otcovy strany, aby pokračoval ve studiích; přijal ho švagr, který ho zval ke svému stolu, kdykoli si to přál. Mladý muž opakoval své návštěvy s takovou horlivostí, že to vzbudilo manželovo podezření — ale podplukovník odrážel všechny myšlenky, které ho obléhaly; neodvažoval se věřit v cizoložství, a tím méně ještě v krvesmilstvo.
Avšak to, co se manžel sotva odvažoval tušit, sloužící pozorovali. Puzeni zvědavostí nabyli nepochybného důkazu o vině své paní. Její chování vůči panu Alphonsovi se stalo natolik volné a familiární, že služebnictvo pociťovalo jisté rozpaky, kdykoli se ocitlo v salónu současně s tímto mladým mužem — z diskrétnosti se vzdalovali, a záhy z kuchyně slýchali projevy něžnosti, jimiž se oba
milenci navzájem zahrnovali.
Pan podplukovník sdělil ženě své obavy a podezření; ta tato nařčení ostře odmítla; avšak protože byla oprávněná, chtěl manžel nabýt důkazu vlastníma očima.
Dne 21. ledna oznámil pan podplukovník ženě, že obdržel pozvání na ples 25. téhož měsíce — přesvědčen, že se chopí této příležitosti, aby pozvala bratra na večeři. Manžel se ve svém předvídání nezmýlil; Alphonse byl pozván a večeři se zúčastnil. Navzdory krutým předtuchám, jež svíraly jeho srdce, byl podplukovník nucen se ovládnout a přivítat srdečně svého mladého švagra, aby nevzbudil žádnou nedůvěru.
Konečně nadešel čas chystat se na ples. Sloužící šel pro kočár a v devět hodin sestoupil manžel, ponechav mladého muže v salónu, poté co od něho dostal pevný stisk ruky. Žena, ač prostovlasá, chtěla doprovodit manžela až na ulici — a dříve než nastoupil do vozu, objala ho s nejvroucnějším výlevem srdce a přála mu mnoho radosti na tanečním večeru.
Několik kroků od domu propustil pan podplukovník kočár a tajně se vrátil; odebral se do pokoje svého sloužícího a po dohodě s ním vzal své dvě nabité pistole; přistoupil k salónu a pomocí dvou otvorů, které si dal provrtat do dveří, se přesvědčil, že krvesmilné cizoložství bylo zcela zjevné. V tomto okamžiku, který se těžko popisuje, zachvátil manžela křečovitý pohyb — prudce otevřel dveře a vrhl se na zločinný pár. Mladý bratr ihned vstal a dostal první ránu z pistole, která ho zasáhla jen do levé paže; žena, jež zůstala ležet na pohovce a rukama si zakrývala jen tvář, dostala druhou ránu, která ji rovněž zasáhla do levé paže.
Ačkoli zraněn, vrhl se mladý muž na podplukovníka a rozpoutal zápas, v němž se marně snažil srazit protivníka k zemi; silně udeřen do hlavy pažbou pistole, dal se na útěk, zatímco žena se připlazila do sklepa, kde její sténání záhy přivolalo lidi z domu.
Podplukovník, který zůstal sám v salónu, ihned dal zpravit plukovníka a vrchního lékaře svého pluku, jakož i policejního komisaře čtvrti...
Z důvodu těchto skutečností stanul pan podplukovník Talandier před válečným soudem. Předseda nařídil neveřejné jednání pro výpověď sloužícího a kuchařky, kteří měli podat příliš technické podrobnosti, než aby tato část přelíčení mohla být veřejná.
Pan zpravodaj, major Mévil, se na počátku své obžalovací řeči vyjádřil takto: „Skutečnost krvesmilného cizoložství je prokázána a dvojitý pokus o vraždu je rovněž prokázán; obviněný však spadá pod případ omluvitelného pokusu o vraždu, který předvídají články 2, 304, 324 a 326 obecného trestního zákoníku. Otázka takto položená a vyřešená ve smyslu obžaloby by s sebou ještě nesla trest — avšak zákoník nemohl předvídat případ, kdy by cizoložství bylo krvesmilné, a tato okolnost tak
neobyčejná, jež musela zvýšit rozhořčení obviněného pana podplukovníka, se nám rovněž jeví jako důvod, abychom ho doporučili vaší shovívavosti.“
Netřeba dodávat, že byl podplukovník jednomyslně zproštěn obžaloby.
Dost zvláštní detail: tentýž plukovník Talandier o několik měsíců později zatkl prince Ludvíka Napoleona ve štrasburské aféře.
To jsou skutečnosti, na které pan de Cassagnac narážel.
Dobře nechápeme rozpory, které se v této věci projevily v řadách levice, a zvláště ze strany pana Alberta Jolyho, tvrdícího, že má důkaz opaku toho, co tvrdil pan de Cassagnac.
Dotyčnou skutečnost připomínali sami republikáni ve volbách roku 1868, v době, kdy byl pan Gent v jednom pařížském obvodu soupeřem pana Emmanuela Araga.
Ostatně pokud jde o důkaz opaku — bude-li ho moci někdo podat, zaznamenáme jej s největší ochotou.“
Pokud jde o to hrůzné obvinění proti panu Gentovi — člověk musí být skutečně zuřivý, aby vyhrabal takovou hrůzu, ale ta zlomyslnost se mi líbí, sama bych se jí dopustila, abych zničila nepřítele.
Marcuard mi píše.
Florencie, [čtvrtek] 28. února 1878. Milá slečno,
Váš milý dopis ze soboty mi právě došel. Mnohokrát Vám děkuji. Jak jsem měl čest Vám říci, karneval nestojí za nic — ani corso, ani plesy, nic. Ostatně je u konce a příští týden vstoupíme do půstu. Dostihy budou zde i v Neapoli, jako loni. A může-li Vás to přimět k rozhodnutí, rádi Vás u nás uvidíme. Melissano je zde. Neviděl jsem ho několik dní — je indisponován a měl jsem tu příbuzné, kteří mi zabrali veškerý čas tím, že jsem jim ukazoval florentské galerie a zábavy.
Jak můžete pomýšlet na slečnu Alexandrinu jako na partii pro mne. Shledávám ji velmi milou, ale vůbec jsem se jí nedvořil. Pan des Perrières je klevetník. Ostatně jste hned poznala z toho, jak jsem o tom mluvil, že jsem jeho slovům nevěřil. Doposud bylo hezké počasí — dnes se to začíná kazit.
Alexandre je zde — stále mluví o ženitbě, o tom, že se usadí. Nelákalo by Vás to?
Vyřiďte ode mne mnoho pozdravů mladé harfistce mého srdce. Dnes zajdu k Melissanovi a zeptám se ho, zda se vrací do Neapole, když Vám na jeho přítomnosti záleží. Mám podezření, že je na tom se svými záležitostmi zle, velmi zle — ale nikdy s ním o těchto věcech nemluvím. Je tu několik večírků — dnes večer ples na bruslišti, ale je tam jen velmi málo
ruchu — přesto se tím nenechejte odradit od příjezdu: prázdniny Vám prospějí, unavujete se příliš. Oddala jste se svému umění s příliš prudkou vášní a žárem — okřejete v italském podnebí, načerpáte nové síly nebo nové nápady v rozjímání nad mistrovskými díly, která nyní uvidíte z jiného zorného úhlu než dříve.
Napište mi, jak se rozhodnete — já už Florencii neopustím.
Opakuji Vám, že vše, co Vám může být příjemné, bude položeno
k Vašim nohám.
Čekám na Vaše zprávy a zůstávám vždy Vaším nejoddanějším a poslušným.
F. de Marcuard
Paní Van Schaicková, která bydlela v prvním patře Vašeho domu na Champs-Élysées, je zde na několik dní. Roznesla se zvěst o smrti Vašeho dědečka — popřel jsem ji a doufám, že se mu nadále daří lépe. Tisíce pozdravů Vaší rodině.
Jsou lidé jako ten bídný poslanec, kteří mají vše — a jiní, kteří jsou jako já.

Poznámky

Opraveno podle Le Figaro (3. března 1878, s. 1, sl. 3); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „Pourquoi M. de Cassagnac avait demandé le huis clos“. ↩
Le Figaro, č. 62, neděle 3. března 1878, s. 1 — číst číslo na Gallice (BnF). Dopis a zpráva z roku 1836 vyšly v rubrice „Figaro Pic-nic“, od dolní části 3. sloupce do 4. sloupce titulní strany. ↩
Opraveno podle Le Figaro (3. března 1878, s. 1, sl. 3); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „A props“, „l’adversaire de M. Billioti, dans“, „lire à la tribune et pour lesquels“ a „page 153 et dans la Gazette“. ↩
Opraveno podle Le Figaro (3. března 1878, s. 1, sl. 3 a 4); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „épousa en Provence“ a „Mlle Virginie G... alors“. ↩
Opraveno podle Le Figaro (3. března 1878, s. 1, sl. 4); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „maitresse“, „Poussés par un sentiment“, „et bientôt de la cuisine“ a „témoignages de tendresses“. ↩
Opraveno podle Le Figaro (3. března 1878, s. 1, sl. 4); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „M. le lieutenant-général communiqua“ a „ses craintes, et ses soupçons“. ↩
Opraveno podle Le Figaro (3. března 1878, s. 1, sl. 4); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „l’heure de se déposer pour le bal“ a „La femme quoique nu-tête voulut“. ↩
Opraveno podle Le Figaro (3. března 1878, s. 1, sl. 4); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „prendre les deux pistolets chargés“, „s“avança vers le salon“, „l’adultère incestueux été flagrant“ a „couverte de ses mains reçoit le second coup“. ↩
Opraveno podle Le Figaro (3. března 1878, s. 1, sl. 4); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „à la tête avec la crosse“ a „ses gémissement appelèrent“. ↩
Opraveno podle Le Figaro (3. března 1878, s. 1, sl. 4); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „M. le lieutenant-colonel Talendier“. ↩
Opraveno podle Le Figaro (3. března 1878, s. 1, sl. 4); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „dans le sens de l’accusation emporterait encore une peine : mais le Code“. ↩
Opraveno podle Le Figaro (3. března 1878, s. 1, sl. 4); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „qui à dû augmenter“. ↩
Opraveno podle Le Figaro (3. března 1878, s. 1, sl. 4); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „fut acquité à l’unanimité“. ↩
Pozn. překl.: Štrasburská aféra (1836) — neúspěšný bonapartistický puč budoucího Napoleona III.; Talandier hrál v jeho potlačení roli. ↩
Opraveno podle Le Figaro (3. března 1878, s. 1, sl. 4); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „Tels sont les fait auxquels“. ↩
Opraveno podle Le Figaro (3. března 1878, s. 1, sl. 4); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „dans l’arrondissement de Paris“. ↩
Opraveno podle Le Figaro (3. března 1878, s. 1, sl. 4); tištěné vydání (Mon Journal, sv. 11) má „Du reste quant à la preuve contraire“. ↩