❦
Sobota 23. února 1878
Zavedla jsem Švýcarky k jednomu ruskému malíři, Harlamoffovi.1 Ale ty Švýcarky a zvláště moje vlastní tlachání mě k ničemu dobrému nepřivedou.Samedi 23 février 1878
V tom ubohém ateliéru říkají, že si beru Cassagnaca. Tak vida! To ještě scházelo! Aby ho to od nás odloučilo.
Dans ce misérable atelier on dit que j’épouse Cassagnac. Voilà ! Il ne manquait plus que ça ! Pour le séparer de nous.
Je devět hodin večer — přestala jsem hrát na harfu, abych napsala něco z Florencie, kde jsem nechala svou rodinu, a zejména svou drahou maminku, tu tak rozkošnou, tak hodnou, tak milou, tak... drahou. Je to sladké šílenství, je to dokonce hloupé — ale píši to tak, jak to cítím, a píšíc, drahá maminko — skutečně se dojímám.
Il est neuf heures du soir, j’ai cessé de jouer de la harpe pour écrire quelque chose de Florence où j’ai laissé ma famille et surtout ma mère chérie, ma mère si charmante, si bonne, si gentille, si... chérie. C’est une douce folie, c’est même bête mais je l’écris comme je le sens et tout en écrivant, mère chérie - je m’attendris vraiment.
Na Alexandera jsem zapomněla — ale na maminku a rodinu nezapomenu nikdy.
J’ai oublié Alexandre mais ma mère et ma famille je ne les oublierai jamais.
Poznámka editorů
[CHYBÍ STRÁNKY 63 AŽ 68 (zaznamenáno BN na začátku sešitu)]
[MANQUE DE LA PAGE 63 A 68 (signalé par la BN au début du cahier)]
— velvyslanectví u ní. Pak by byl důvod přijít a mohl by mě shledat zábavnou, aniž bych vypadala jako dobrodružka. Neříkám, že by přicházel kvůli tomu — ale působilo by to lépe, víc bych na tom vydělala, bylo by to přirozenější a... počestnější. Protože nejsem z toho těsta, z něhož by si mohl udělat milenku, jsou všechny tyto úvahy velmi důležité. Člověk se, aniž si to uvědomuje, nechá ovlivnit vším, co mi chybí. Kdyby mladá kněžna Troubetskoyová byla extravagantní jako já, shledali by ji nesrovnatelnou a neriskovala by, co riskuji já. Kdybych to řekla komukoliv, třeba i samotnému Cassagnacovi, odpověděl by mi: „Jaká bláznivost, moje malá přítelkyně, jak málo mě znáte.“ — tak by to i myslel, ale cítil by, že v mých slovech je cosi pravdivého a bohužel nesmírně trefného.
ambassade chez elle. Alors il y aurait raison de venir et on pourrait me trouver amusante, sans que j’aie l’air d’une aventurière. Je ne dis pas qu’il viendrait pour cela, mais cela ferait meilleur effet, et j’y gagnerais et ce serait plus naturel et plus... respectable. Comme je ne suis pas du bois dont il pourrait faire une maîtresse toutes ces considérations sont très importantes. Sans s’en rendre compte on se laisse influencer par tout ce qui me manque. Si la jeune princesse Troubetskoy était extravagante comme moi on la trouverait incomparable et elle ne risquerait pas ce que je risque moi. Si je disais cela à n’importe qui, à Cassagnac même, il me répondrait : Quelle folie, ma petite amie, comme vous me connaissez peu. - il le penserait même mais il sentirait qu’il y a quelque chose de vrai et de malheureusement extrêmement juste dans mes paroles.
Kdyby tu nikdo nebyl, nevadilo by to — ale co pohledává mezi panem d’Abzacem nebo paní de Fayetovou, nebo panem de Beaurepairem? Viděli jste Cassagnaca u paní Té a té? Ona hodně přijímá? Vůbec ne. Komu se tedy dvoří? A prásk!
S’il n’y avait personne ce ne serait rien, mais que vient-il faire au milieu de M. d’Abzac ou de Mme de Fayet, ou de M. de Beaurepaire ? Avez-vous vu Cassagnac chez Mme Unetelle. Elle reçoit beaucoup ? Du tout. A qui donc fait-il la cour ? Eh vlan !
To musí být nepříjemné i jemu — jako je to nepříjemné mně.
Ça doit le gêner lui-même, comme cela me gêne moi.
Blanc je zcela jiná věc.
Blanc c’est tout autre chose.
Říkám to proto, abych Vám dokázala... nikdo nic nepopírá! Jen má rodina. To ona mě naučila myslet si, že musím dokazovat a hájit věci, které nikdo nepopírá.
Ce que j’en dis c’est pour vous prouver... personne ne conteste rien ! Ma famille seule. C’est elle qui m’a habituée à me croire obligée de prouver et de plaider des choses que l’on ne conteste pas.
Ani zdaleka nevěřím, že kdybych byla ve skvělejším postavení, vrhali by se přede mnou na kolena a vyznávali mi lásku. Mám na mysli obyčejné společenské styky nebo přátelství — i když i láska podléhá vlivu takových věcí.
Je suis loin de croire que si j’étais dans une situation plus brillante, on se flanquerait à deux genoux et me ferait des déclarations d’amour. Je parle au point de vue de relations simples ou d’amitié, quoique même l’amour soit sujet à s’influencer de tout cela.
Byla jsem zamilovaná do Alexandera?
Est-ce que j’ai été amoureuse d’Alexandre ?
Ano — při odjezdu z Neapole, při první cestě, na nádraží. Ten okamžik mi teď připadá, jako by to bylo před dvěma lety.
Oui, en quittant Naples, au premier voyage, à la gare. Ce moment là me paraît à présent, tel qu’il y a deux ans.
Potřebuji jet do Itálie — a kdyby paní Yorková a Berthe chtěly jet se mnou, nedovedla bych si představit nic rozkošnějšího.
J’ai besoin d’aller en Italie et si Mme Yorke et Berthe voulaient venir ce serait tout ce que je m’imagine de plus charmant au monde.
Jet do Florencie, mít doporučující dopis k někomu tamějšímu a setkat se s rodinou. Hle, jedno z těch snadných potěšení, jež je pro mě nedosažitelné.
Aller à Florence, avoir une lettre pour quelqu’un là-bas, et rencontrer ma famille. Voilà une de ces satisfactions faciles et qui m’est impossible.
!!!!!!!!
!!!!!!!!
Blanc přišel před večeří. Vyprávím mu o Švédce, která nosí botičky za osmnáct franků padesát centimů za pár.
Blanc est venu avant dîner. Je lui parle de la femme suédoise qui porte des bottines à dix-huit francs cinquante la paire.
Pokud jde o Paula de Cassagnaca — nepřišel a nebudu ho zvát, na to se můžete spolehnout — a to proto, že ho nepotřebuji. Věc jsem Vám vysvětlila.
Quant à Paul de Cassagnac il n’est pas venu et je ne l’inviterai pas vous pouvez en être sûrs, et cela parce que je n’en ai pas besoin. Je vous ai expliqué la chose.
Půjdu... do ateliéru a dokážu, že se to podaří, když člověk opravdu chce a když je zoufalý, zarputilý, zdeptaný a rozzuřený jako já.
J’irai... à l’atelier et je prouverai qu’on arrive quand on le veut bien et quand on est désespéré, acharné, meurtri et furieux comme moi.
Ach, cesta je dlouhá, člověk ztrácí trpělivost — to je přirozené; ano, ztrácím ji, ale... v jednadvaceti nebudu příliš stará, abych se začala znovu ukazovat, a v jednadvaceti již uvidím, jsou-li mé naděje oprávněné.
Ah la route est longue, on s’impatiente, c’est naturel; oui, je m’impatiente, mais... à vingt-et-un ans je ne serai pas trop vieille pour recommencer à me montrer et à vingt-et-un ans je verrai déjà si mes espérances sont fondées.
Chápete... je to nemožné. Jsem příliš nápadná, než aby mě nechali na pokoji a než abych mohla žít mimo společnost (a přitom se ukazovat), aniž by na mých bílých šatech ulpěl jakýsi stín.
Vous comprenez... c’est impossible. Je suis trop remarquée pour qu’on me laisse tranquille et pour que je puisse vivre en dehors de la société, (en me montrant) sans qu’il y ait je ne sais quelle ombre sur ma robe blanche.
Tyto poslední čtyři měsíce jsem byla klidná.
Ces derniers quatre mois j’a été tranquille.
Poznámky
Pozn. překl.: Alexei Harlamoff (1840–1925) — ruský akademický malíř, proslulý portréty dívek a dětí, tehdy usazený v Paříži. ↩
Pozn. překl.: „Ó zoufalství, ó zuřivosti!“ — citát z Corneilleovy tragedie „Cid“ (1637), monolog Dona Diega (I.4); jeden z nejslavnějších výkřiků francouzské klasické dramaturgie. ↩
Pozn. překl.: Cascine (Cachines) — velký veřejný park ve Florencii, módní promenáda florentské a mezinárodní smetánky. ↩