Pondělí 18. února 1878

Dnes odpoledne je model špatný — to je špatná záminka, které se chytám, abych tento týden věnovala Schaeppiové, která mě namaluje.
Místo práce jdeme s Boydovými k Alexisovi. Co vám mám říci, ne-li že je to úžasné. Dala jsem mu Cassagnacův dopis, vzala jsem ho za ruku a usilovně myslela na vše, co jsem chtěla, aby mi řekl. Vyprávěl mi, že je to muž vysoký, silný, tmavovlasý, s pozoruhodnou fyziognomií. Že je do mne zamilovaný, že se mne trochu bojí, ale že nepomýšlí na sňatek se mnou. Že ho také miluji já.
„Jako bratra?“
„Ach ne, daleko více.“
„Jsem do něj zamilovaná?“
„Ne, nebo jen mírně. Ale myslíte si o něm všechno nejlepší.“
Pak mi vypráví, že jsem ho ve čtvrtek v šest hodin viděla u něj doma, že se mnou byly dvě osoby a třetí se od nás oddělila u dveří jeho domu. Že byl v domácím oděvu a čekal na dva muže, kteří měli přijít ve fracích. Že nedávno došlo k jakémusi otřesu — byl žárlivý nebo uražen v přátelství. Že ke mně chová velkou náklonnost a pravé přátelství, ale mnoho navíc ne. Že v sobotu nebyl na plese v Opeře záměrně, z únavy, nic určitého. Že ta blondýna na okraji lóže mu nebyla ničím a že má dost své milenky, s níž se skoro rozešel... Že o mně smýšlí nejlépe a pravděpodobně přijde dnes večer.
Zeptala jsem se, zda byla ta žena v lóži magneticky uspána. Ne. Proč se mnou nepromluvila? Protože se neodvážila.
Ptaly jsme se ho také na mého bratra Paula, Berthe na svého kavalíra atd. atd. Paní Yorková na svého manžela. Chtěla bych zvláštní seanci, aby ten muž nebyl unaven a obtěžován spoustou otázek.
Zeptala jsem se, zda se dotyčný pán zabývá politikou.
„Ano, to je jeho povolání.“
„A jeho jméno?“
„Je dvojité.“
„Jak dvojité?“
„Nikdy se neříká jeho příjmení samo, ale přidává se jeho křestní jméno, složené ze čtyř písmen.“
„No tak — když ho vidíte, řekněte jeho jméno, musíte vědět, kdo to je, a tedy i jméno.“
„Jmenuje se Paul.“
„Dobře.“
Dala jsem mu dědečkovy vlasy — popsal jeho nemoc i její příčiny.
A nyní se mi zdá, že jsem mu pomohla svými otázkami. Řekl, že Cassagnac byl ve čtvrtek večer překvapen a dotčen. Věřím tomu.

Poznámky

Pozn. překl.: Alexis — slavný pařížský jasnovidec pracující metodou psychometrie (hmatového čtení); jeho seance navštěvovala celá pařížská smetánka sedmdesátých let 19. stol. ↩