„Nepochybuji, že královna fialek je přítomna. Ale kdy mi bude dovoleno vstoupit do jejího království???"
Šaty nejdou a to mě rozčiluje úplně ze všeho nejvíc. Nic horšího než hloupé malichernosti.
První osoba, kterou spatřím při vstupu do restaurace, je Schininà. Jen si pomyslete! Tolik zpráv z Neapole, tolik novinek — a jednu, tu...
Dnes ráno mi donesli několik dopisů; pocty zápisu v deníku uděluji pouze tomuto — zaslouží si to:
Jak asi musí být šťastni — Giselle a Balsorano.
Pan de Mertens přišel udělat scénu kvůli tomu, co mu dluží Georges. Zaplatilo se, ale scéna proběhla. Jaká hrůza a jaká hanba. Byla jsem u toho....
Dnes se stěhujeme na Champs-Élysées 71. Přes veškerý ten shon jsem si našla čas zajít do ateliéru Julian — jediného seriózního pro ženy. Pracuje se...
Středa je pro mě šťastný den a dnešní navíc není čtyřkou, která je mi nepříznivá — pospíchám tedy začít co nejvíce věcí.
Den uběhne rychle, když se kreslí od osmi do dvanácti a od jedné do pěti. Jen cesta spolkne skoro hodinu a půl — a navíc jsem se trochu zpozdila,...
– To jste udělala sama? — zeptal se pan Julian, když vstoupil do ateliéru.
Včera byla u nás paní Doubeltová a dnes dobře vychovaný Torgnole. Nikoho jsem neviděla, protože jsem byla v ateliéru.
V kostele jsme viděli toho pana Verefkina, který říká, že piju příliš vína s římskými umělci. Toto setkání mi po celý den připomíná všechny...
Pro hlavu — nový model, tedy ráno. Jakási zpěvačka z café chantant, která nám zpívala o přestávkách. A odpoledne mladá dívka pro akt.
Nu tak, je to hezké, co jsem říkala včera. Možná je to správné — a možná ne.
Nemyslete si, že dělám zázraky jen proto, že se pan Julian diví. Diví se, protože čekal rozmary bohaté začátečnice. Zkušenosti mi chybí, ale co...
Napsala jsem Paulovi osmistránkový dopis, abych ho přiměla jít se bít — a on mi odpovídá třiceti dvěma stránkami, že dává přednost venkovskému životu.
– Víte, pane, řekla jsem Julianovi, jsem zcela sklíčena. Jedna dáma mi včera znovu říkala, že bych pracovat neměla, protože nemám žádný talent.
V sobotu přichází do ateliéru pan Tony Robert-Fleury, malíř, který namaloval *„Le dernier jour de Corinthe"* — zakoupeno státem a umístěno v...
Jak lze nezbožňovat Verdiho. Neznám nic pozoruhodnějšího než jeho *Aidu*. Každý akord a každá fráze mluví. [Řádky škrtnuto: Opravdu věřím, že by...
Takoví jsou naši modely pro tento týden.
Pan Robert-Fleury byl odpoledne a věnoval mi zvláštní pozornost.
V ateliéru bych měla platit — platí se měsíc dopředu — a já tam chodím už dva týdny.
Můj akt se Julianovi — a ne Julienovi — zdál tak dobrý, že řekl, že je to zcela úžasné, mimořádné a podivuhodné pro začátečnici.
Moje strašná minulost!…
Breslau dostala od pana Robert-Fleuryho mnoho pochval — já ne. Akt byl dost dobrý, ale hlava nikoli. Ptám se s hrůzou, kdy se naučím dobře kreslit.
Spala jsem do poledne. Oblékla v pět. Svlékla v šest. Večeře od šesti do sedmi.
Model byl ošklivý a celý ateliér odmítl ho dělat. Navrhla jsem, abychom šly na výstavu Prix de Rome na Beaux-Arts. Polovina pěšky a my — Breslau,...
Jsem velmi rozhněvaná. Des Perrières a neškodný Vasconcellos zůstali do půl třetí. Povečeřeli jsme.
Berthe mi oznamuje svůj návrat do Paříže. Zkrátka — co vám mám říci? Blanc byl u nás.
Největší náhodou — jak jsem se vracela z ateliéru — procházel se Marcuard pod našimi okny. Opravdový Marcuard. V soumraku jsme trochu pochybovaly —...
Nešla jsem do ateliéru, protože mi nemohou dát 170 franků. Říkají mi, že tropím scény, protože nemám co dělat, a že je to můj charakter. Přirozeně...
Dostala jsem mnoho komplimentů — jak se říká v ateliéru.
Schaeppi začala můj portrét. Myslela jsem, že taková stvoření neexistují.
[Slova začerněna: Přijdu s radostí dnes večer v šest hodin k vám. Medvěd je velmi šik.
Máma je u Doubeltových atd. Budou zprávy o Marcuardovi, který tam bude. Včera se mě ptal, zda tam budu? Řekla jsem, že ne.
Marcuard včera na večírku nebyl.