Čtvrtek 27. září 1877

Šaty nejdou a to mě rozčiluje úplně ze všeho nejvíc. Nic horšího než hloupé malichernosti.
Vyjížďky za hledáním bytu.
Georges nemá ani halíř. Večer, když ho máma zvala k table d'hôte, řekl:
– Dej mi těch šest franků a já se navečeřím za tři.
Měl oči plné slz.
A zatímco tento muž — už se šedivými vlasy, téměř starý, opotřebovaný, nešťastný — plakal na balkóně Grand Hôtelu, dědeček šel na večeři s majestátem tupé, necitelné, imbecilní a odporné modly! Nechápe, že člověk potřebuje peníze, šaty, jídlo. Peníze dává, když má nebo když ho to napadne — a když je dá, myslí si, že rozdává dar. Výborná chuť k jídlu, klidné svědomí, dokonalá spokojenost, zbožňování Renarda, do něhož vložil veškerou svou pýchu — a nic víc! Říkají, že byl vždy takový. Posledních čtyři nebo pět let byl slepý a změnil se k lepšímu, a teď je zase jako dřív.
Ať mu Bůh odpustí — a Bůh odpustí, neboť ten člověk si neuvědomuje, že nejedná dobře. A ať Bůh odpustí i mně za to, že soudím svého dědečka.

Poznámky

Pozn. překl.: Table d'hôte — společný hotelový stůl s pevným menu za stanovenou cenu; levnější než soukromé stolování.