Pátek 5. října 1877

– To jste udělala sama? — zeptal se pan Julian, když vstoupil do ateliéru.
– Ano, pane.
Zrudla jsem, jako bych lhala…
– Nu tak… jsem velmi spokojen, velmi spokojen.
– Opravdu?
– Velmi spokojen.
A já tedy!
Následují rady, které mi dal.
Stále mě oslňuje převaha ostatních nade mnou, ale už se tolik nebojím.
Jsou to ženy se třemi, čtyřmi lety ateliéru, Louvru, vážných studií. A já… Larderei — a to je vše.
Chudák Rosalie je nemocná — udělám vše, aby zůstala, i přes nemoc. Ta myšlenka, být bez Rosalie! Od té doby, co je u mě, má místo ve všem — počínaje Alexandrem.
Návrat do Itálie by mě těšil méně, kdyby mě neměla doprovázet.

Poznámky

Pozn. překl.: Larderei — Mariina kreslířská učitelka v Nice, jejíž výuka byla ve srovnání s pařížským akademickým studiem považována za amatérskou.