Pátek 5. října 1877

– To jste udělala sama? — zeptal se pan Julian, když vstoupil do ateliéru.
– Ano, pane.
Zrudla jsem, jako bych lhala…
– Nu tak… jsem velmi spokojen, velmi spokojen.
– Opravdu?
– Velmi spokojen.
A já tedy!
Následují rady, které mi dal.
Stále mě oslňuje, jak jsou ostatní přede mnou, ale méně se již bojím.
Jsou to ženy se třemi, čtyřmi lety ateliéru, Louvru, vážných studií. A já… Larderei — a to je vše.
Chudák Rosalie je nemocná — udělám vše, aby zůstala, i přes nemoc. Ta myšlenka, být bez Rosalie! Odkdy je u mě, má místo ve všem — počínaje Alexandrem.
Méně šťastně bych se vracela do Itálie, kdyby mě neměla doprovázet.

Poznámky

Pozn. překl.: Larderei — Mariina kreslířská učitelka v Nice, jejíž výuka byla ve srovnání s pařížským akademickým studiem považována za amatérskou.