Středa 26. září 1877

„Nepochybuji, že královna fialek je přítomna. Ale kdy mi bude dovoleno vstoupit do jejího království???"
To mně, opravdu mně psal Larderei v samém okamžiku svého příjezdu do Neapole.
A pak… Ach! je to příliš dlouhé a vy tu absurdní dégringolade znáte stejně dobře jako já.
… Konečně!
Šaty nejdou a to mě otravuje!
Byli jsme u proslulého věštce z karet Edmonda. Byl vyhoštěn kvůli věštbě pro Císaře — jedním slovem: je to nejvážnější mezi svými.
Vytáhl mi karty, počítal, kombinoval, přemýšlel — a nakonec prohlásil, že v tom nic rozeznat nedokáže, že je to chaos. Zvláštní detail: nepřijal peníze.
Když jsme večeřeli v restauraci, přišel Soria; povečeřeli jsme spolu a pak přešli do salonu, kde nebyl nikdo. Soria zpíval, já hrála na mandolínu — a tak až do deseti hodin večer. Ten pán nemá zrovna způsoby velké doby, ale zpívá tak krásně — a říká se, že je tak pohledný. V každém případě je s ním hraní příjemné.
Nevím, kam jet, teď co [Slovo škrtnuto] od chvíle, co byl Řím přijat beze změn — to je nesnesitelné! Myslela jsem, že Řím je jako dřív nemožný, a to alespoň mělo tu výhodu, že jsme bez váhání zůstávali v Paříži. A teď…
Co by mě tady udrželo, je ateliér Julian a také možnost (?) chodit na plesy u Presidenta. Kdežto tam na obzoru žádné plesy nejsou.
Chtěla bych být na karnevalech v Římě, v Neapoli i v Miláně. Milán přijde po ostatních, ale Řím a Neapol jsou zároveň. Jak to udělat?
Myslím, že nejrozumnější by bylo zůstat v Paříži a čekat na něco ohledně Říma; pokud by se to nic nepřihodilo, jeli bychom do Itálie jen na karneval a do Neapole, kde máme přátele. To je nejmoudřejší řešení, jediné možné. Na tom se musíme ustálit. V Neapoli lze navázat styky.

Poznámky

Pozn. překl.: Francouzsky: dégringolade — strmý pád, zřícení; přeneseně o prudkém citovém či společenském pádu.
Pozn. překl.: Académie Julian — slavná pařížská umělecká škola, jedna z mála tehdy přijímající ženy; založena roku 1868 Rodolphem Julianem.
Pozn. překl.: Plesy v Elysejském paláci pořádané prezidentem maršálem MacMahonem.