Pondělí 15. října 1877

Takoví jsou naši modely pro tento týden.
Ráno jedenáctiletá dívka s měděnými vlasy zajímavého kastrůlkového odstínu. Černé oči. Pro hlavu.
Odpoledne jakýsi Persichini pro akt.
A večer — neboť dnes večer bylo zahájení večerních kurzů, od osmi do deseti — další muž, opět pro akt.
Pan Julian byl zcela ohromen, že mě tam vidí večer — pracoval s námi a to mě velmi pobavilo. Trochu jsme si dělali legraci z politiky a ze všech těch věcí — aktuální dění snadno podnítí ostré výměny. Ale protože nechtěl říct svůj názor, zahrála jsem mu Marseillaise. [Slova škrtnuta: To nikomu nevadí] Podívejme, kolik nás bylo dnes večer? Já, Polka, Forchhammer, jedna Francouzka, Amélie (Španělka) a jedna Američanka. A pak mistr. Dina přihlížela. Je to tak zajímavé! Světlo tak krásně dopadá na model, stíny jsou tak prosté.
Místo 363 jich je 326 — republikánů. Ale jinak to být nemohlo. Ti ubozí konzervativci mě dojímali k lítosti se všemi svými dětinskými strašáky, jimiž chtěli vystrašit lid. I kdybychom připustili, že voliči chtěli onu blahoslavenou konzervaci, nebylo možné čekat, že změní své vůdce, své oblíbence — kvůli třem letům, kvůli jednomu roku v mezičase.
V ateliéru jsme se toho závažného tématu nedotkly — omezily jsme se na pitvání kandidátů a na žertování co nejakademičtěji.
Můj starší bratr se vrátil do Paříže.

Poznámky

Pozn. překl.: „Kastrůlkový" — nuance casserole, doslova „barva kastrůlku" — vivid umělecký popis rezavě-měděné barvy vlasů.
Pozn. překl.: Marseillaise — francouzská národní hymna; v roce 1877 za konzervativní vlády MacMahona bylo její hraní politicky provokativní gesto republikánů.
Pozn. překl.: V parlamentních volbách 14. října 1877 získali republikáni 326 mandátů (doufali ve 363); konzervativci utrpěli drtivou porážku.