❦

Pátek 12. října 1877

– Víte, pane, řekla jsem Julianovi, jsem zcela sklíčena. Jedna dáma mi včera znovu říkala, že bych pracovat neměla, protože nemám žádný talent.

- Vous savez Monsieur, dis-je à Julian, je suis toute découragée. Une dame me disait hier encore que je ne devais pas travailler n'ayant aucun talent.

– To řekla, ta dáma?

- Elle a dit ça, cette dame ?

– Ale ano, a vážně.

- Mais oui, et sérieusement.

– Tak jí můžete říct, že za tři měsíce — tři měsíce nejsou zas tak dlouho — že za tři měsíce jestliže neuděláte její portrét en face, z tříčtvrteční polohy nebo z profilu — jak bude chtít — a portrét nijak špatný, rozumíte? Podobný a nijak špatný!… Tak ona uvidí. Za tři měsíce — a říkám to zde tak, aby mě všechny tyto dámy slyšely, protože neříkám nic přehnaného, ale jistého.

- Eh bien vous pouvez lui dire que si dans trois mois, trois mois ce n'est pas bien long, que si dans trois mois vous ne faites pas son portrait de face, de trois quarts ou de profil, comme elle veut enfin, et un portrait pas mal fait, entendez-vous ? ressemblant et pas mal fait !... Eh bien ! elle verra. Dans trois mois et si je le dis ici de façon que toutes ces dames peuvent m'entendre, c'est que je ne dis pas une chose bien colossale, mais sûre.

To jsou jeho vlastní slova, pronesená s oním zbytkem marseillského přízvuku, který mu dvacet let Paříže nedokázalo zcela vymazat — a dobře tak. Mám jihácký přízvuk ráda.

Ce sont ses propes paroles, dites avec ce reste d'accent marseillais que vingt années de Paris n'ont pu effacer complètement, et tant mieux. J'aime bien l'accent méridional.

Malý Portugalec je v salonu. Opravdu nevím, zda tam mám [jít]. Nebudu vědět co říct a jsem tak… sklíčena z té… stránky. A pak ten lump Worth mě zanedbává, takže jsem… otrávena.

Le petit Portugais est au salon. Je ne sais vraiment si je dois [y] aller. Je ne saurai rien dire et suis si... découragée de ce... côté-là. Et puis cette canaille de Worth me néglige de sorte que je suis... embêtée.

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam