Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Neděle 28. října 1877

Schaeppi začala můj portrét. Myslela jsem, že taková stvoření neexistují.
Nikdy by jí nepřišlo na mysl, že člověk, který je jí sympatický, nosí příčesek a pudruje se. Muž, který vždy neříká holou pravdu, je podvodník, lhář, ohavnost. Jím pohrdá.
Včera ona a Breslau — myslíce na mé znepokojení (obědvala jsem) — chtěly mi hned přinést Pinca; ale Amélie Španělka a jiné se daly do křiku, že se stávají mými služkami, protože jsem bohatá. [Slovo začerněno: Hodně jsem ji] vyptávala, co si o mně v ateliéru myslí.
– „Měly bychom vás velmi rády, kdybyste měla méně talentu" — a pak:
„– Nic jiného neděláme než diskutujeme o vás, když nejste přítomna."
Tedy všude totéž. Nikdy tedy nemohu projít nepovšimnuta nebo jako ostatní! Je to zároveň lichotivé i smutné.
Berthe přišla během sezení, pak její sestra paní Yorkeová.
Vyšla jsem celá spokojená, protože hezká. Ale vozili mě příliš dlouho. Když není nikdo zvláštní k vidění, nenávidím dlouhé projížďky. Člověk z toho hloupí.
Potom jdeme k paní generálce Doubeltové, kde nacházíme legendární baronku a paní Gaviniovou — poslední prefektku Druhého císařství, v Nice. Za jejího panování vládly Randouinové, Souvoroffové, Doubeltové, Korsakoffové atd. atd. Doubeltová je známa svou laskavostí — a pro mne jí má nekonečně. Ať jsem přítomna nebo ne, líčí mě v tak živých barvách, že jsem jí za to opravdu vděčna. Je tolik těch, kdo mě trhají na kusy. Byli jsme v úzkém kroužku a hovořilo se o šatech; paní Gaviniová mě požádala, abych vstala a ukázala jí svoje, a paní Doubeltová, upravujíc mi šos kabátku, vykřikla — a brzy mě obklopily, ohmatávaly, skoro blahopřály. Nikdo netušil, že jsem celá přirozená… to je úžasné. Atd.
Po tomto malém akademickém úspěchu se vracíme domů a nacházíme několik vizitek Marcuarda-Pachy. Jaká škoda! Přišel mezi pátou a šestou — bylo mu řečeno, že v tu dobu býváme doma, a byl skoro pozván na večeři.
Jaká smůla také… Kdybyste věděli! Ne, je to velmi vážné! Ubohý Marcuard! Kdo by byl kdy tušil takovou věc — ne, opravdu je to smutné! Přihodí se mu něco — ještě nevím co — ale něco neobyčejného.
Poslal nám květiny za nejméně 300 franků!
Snažím se utěšit myšlenkou, že je koupil [Slovo začerněno: v] hotelu Drouot — kdesi v dražbě zkrátka… levně.
To společnice Generálky — slečna Alexandrina — ocenila zásilku. Ten hajzl se v tom vyzná. U nich se toho s květinami a jinými věcmi hodně provrtalo.
Kněžna Souvoroffová je zde, ale neuvidíme se. Předně proto, že se rozšířily takové pověsti a v jednom nicejském listu vyšel takový článek o ní a o sympatiích, jež chová k mladým dívkám, že je naprosto nemožné se s ní stýkat — zvláště pro nás. A pak — ne vždy se chovala slušně. Je to bláznivá žena, která mohla sedět vedle našich velkovévodkyň, a přesto hraje princeznu v hernách a ve společnosti všelijakých hajzlů, kteří ji pošpinili. K tomu žádný důvtip. Se svou krásou a jménem platila mužům víc, než ji milovali pro ni samu. Je to nepochopitelné.
Zkrátka…
Oh! Ale ten ubohý Marcuard… Píšu mu tato slova na list s černým medvědem hrajícím na kytaru:
Čekáme vás zítra v pondělí na večeři v šest hodin. Oblečte se hezky — mladá harfistka bude přítomna.
Hned po příchodu se mě ptal na zprávy o té mladé hudebnici.
Musíte vědět, že Amélie je blázen do pana Juliana. Je jí pětadvacet, ale připisuje si dvaadvacet, barví si vlasy na červeno a má vášeň pro malbu — a žádný talent. Jinak výborná, ochotná ke všem až do nemožnosti.
Říkalo by se, že je placena za to, aby sloužila všem a pečovala o ateliér. Ale tato dívka je tak falešná, jak je Schaeppi upřímná — to vám říkám já. A je závistivá. Třese se, když Julian nebo Robert-Fleury věnují pozornost některé žákyni. Je žárlivá i na mě — na mě, která sotva začala a jistě neumím tolik co ona — ale která má bohužel [Slova začerněna: jisté] vlohy.
Polka říká, že to je jen hbitost. Ona ani tu nemá. Já — hbitost — ale prosím! Pan Robert-Fleury se v tom vyzná.
Ostatně jsem klidná — a spíš se chvástám, když to všechno vyprávím.
Dala jsem Cassagnacovi vědět o našem příjezdu krátkým vzkazem, kde mu říkám, že nesmí zůstat jen mým bratrem na papíře — že mi jeho dopis udělal radost a že doufáme, že ho uvidíme.

Poznámky

Pozn. překl.: Préfète — manželka prefekta (regionálního správce); za Druhého francouzského císařství vysoké společenské postavení. ↩
Pozn. překl.: Módní dopisní papír 70. let 19. stol. byl zdoben rozmarnými ilustracemi — zvířecí postavičky hrající na hudební nástroje patřily k oblíbeným motivům. ↩