Neděle 7. října 1877

[Jeden řádek přeškrtnut]
V kostele jsme viděli toho pana Verefkina, který říká, že piju příliš vína s římskými umělci. Toto setkání mi po celý den připomíná všechny nepříjemné stránky mé minulosti — spoustu malých věcí, které mnou trhají; ale je chladno a lidé si myslí, že se prostě třesu zimou.
Měly jsme Altamuru a pak jsme jely do Bois.
Přepychově dlouhé a hladké šaty a přes ně přiléhavý vlněný kabátek s šálovou garniturou ze skunksa sahající skoro k zemi — a klobouk, který by dívce pochybné pověsti propůjčil vzhled vévodkyně. Nadto jsem byla velmi bílá, ačkoli ani špetka rýžového pudru.
Ani jedna známá tvář — jen Durandovi. Znáte bratra Duranda, toho chlapce, který před pár lety jezdil v červených punčochách na kozlíku jejich kočáru — ten chlapec se stal mladíkem a pěkným chlapcem, ale co je pozoruhodné: ač mu je teprve sedmnáct nebo osmnáct let, má uhlazený vzhled a již něco v sobě nese. Matná bledost, popelové vlasy a oči z černého sametu. A Bůh mi odpusť, myslím, že matně připomíná Alexandra.
Nemůžu číst a je mi tak nudno samotě — od té doby, co na… Violet víc nemyslím. Každou chvíli mám chuť jít být s ostatními, ale jsou tak nudní. Hádky o sklenici vody, o vidličku, dramata kvůli volbě předkrmu! Dědeček hraje nešťastníka nebo chvastouna, nebo začne hádku o polévce, která byla minulý týden, nebo se dá do rozhořčení nad nepříjemnou událostí z loňska. Anebo když je veselý, mluví o… záchodech, o tom, co se tam nachází, nebo o… nevím jak říci… o… způsobu, jak… rozmnožovat obyvatelstvo zeměkoule.
Snídali jsme v Grand Hôtelu, ale nebyla tam žádná známá tvář — jen Altamura a Vasconsellos, Portugalec. Ten se vrátil v průběhu dne. Antonelli — velmi ošklivý. Výborný hoch, který líbá dámám ruku — to jest, špičky prstů — a nedělá hluk.

Poznámky

Pozn. překl.: Skunks (fr. skunks) — kožešina amerického tchořovce (skunkse), módní jako lemování v 70. letech 19. stol.
Pozn. překl.: Matamore — vychloubačný zbabělec z italské commedia dell'arte; přeneseně: chvastoun, hrubián.