Středa 27. ledna 1875

Třetí den dostihů.
Tak! Je to tady! Je to, čemu básníci říkají blesk z čistého nebe... jsem zamilovaná! Do koho? Ach! To je to! Nuže, do sira Frederica Johnstona. Nikdo neví, kdo to je! Je to ten muž, kterého jsem si všimla. Je jen poloviční lord, ale to stačí, když je člověk krásný. Šlechtic tak akorát.
napříč stránkou
To nebyl sir Frederick Johnstone, ale pan Olliver.
Ten výkřik v duchu vydávám ve chvíli, kdy se vracíme domů a z dálky vidím Johnstona s přítelem, tak podobným Hamiltonovi, ne obličejem, ale protože jsem často vídala vévodu navečer, když se na Nice snáší mlha, jak rychle prochází Promenádou s Merckem nebo někým jiným.
Ten pán se podobá spíš Carlovi než Hamiltonovi, pokud se vůbec někomu podobá. Od Hamiltona jsem neviděla muže, který by byl opravdu dokonalý, ale tenhle přijde a přenese mě takřka do hamiltonovské éry.
Vše na něm je dokonalé, od klobouku až po boty. A když jsem ho v předvečer odjezdu do Paříže poprvé spatřila jít pěšky, vystrčila jsem hlavu z napůl zavřeného kočáru a zvědavě si ho prohlížela, byl totiž nádherný.
Jely jsme na dostihy ve třech, tetička, Dina a já (bílé šaty od Wortha, šedý klobouk sluší, ale trochu bledá).
Tentokrát máme místo až v páté řadě, což je poslední. Krásný den, krásné slunce. Morgan zůstává celou dobu na kozlíku a Galula a poté Woerman přicházejí ke kočáru, ten druhý zůstává dosti dlouho, ale mluvím s ním málo, zuřivá, že nejsem na tribuně. Zatímco se Woerman šklebí, Audiffret chodí kolem nás, nejdříve s pažemi zkříženými jako Napoleon, pak střídá všechny pózy, mluví nahlas a ubohý chlapec se předvádí ze všech sil.
Je velmi milý, ale také velmi obyčejný. Nedaleko jsou Lewinovi, Durandovi, oslňující svými róbami, a před námi v odstupu pěti či šesti kočárů je Johnstone ve fiakru s přítelem, který vypadá jako bílý Doria.
Třikrát mi vhrkly slzy do očí, slzy zlosti, že jsem přikována ke kočáru. Je pravda, že ten krásný Angličan zůstal ve svém, pak přišel dvakrát nebo třikrát pěšky a prošel kolem nás, ale já jsem odvracela hlavu.
Jeho jméno mi řekl Morgan, tetička se ho zeptala.
„Znáte ho?“ zeptala jsem se ho.
„Znám ho natolik, abych mu popřál dobré ráno, a on odpoví ‚Jak se máte‘, a to je vše,“ odpověděl Morgan.
„Říkal jste mi, že byste rád jezdil na těchto dostizích; když toho džentlmena znáte, proč nejezdíte na jednom z jeho koní?“
„Koně má, ale v Anglii, ne tady.“
„Ach!“
„Ano, a mimoto by měl žokeje.“
Tak on skutečně vlastní koně – takový znamenitý džentlmen by bez nich ani nemohl být, a to je další přednost, další přitažlivost.
Před několika týdny jsem začala pochybovat, jestli mám opravdu ráda anglický jazyk a Angličany, a byly okamžiky, kdy jsem si myslela, že ne, ale s příchodem sira Frederica Johnstona jsou mé pošetilé pochybnosti ty tam a znovu zbožňuji angličtinu a Anglii. Po koňských dostizích byl ohlášen jiný druh závodu, jakýsi muž mi nabídl, že třikrát oběhne dráhu se všemi překážkami, i vodním příkopem, za osmnáct minut. Bylo by to skvělé, kdyby se to podařilo, a já jsem byla tak hloupá, že jsem nezůstala a odjela, hovado jedno. Uděluji všechna ta epiteta své osobě, protože ten krásný Johnstone zůstal a já jsem ho ten den už neviděla. Ale když jsem vjížděla do rue des Beaumettes, tu jsem ho spatřila přicházet ve večerním oparu.
Návrat byl krásný, a protože neskrývám dojem, jaký na mě Angličan udělal, až na to, že jsem do něj zamilovaná, hledala jsem ho očima a řekla jsem tetičce několikrát (Dina vystoupila a vrátila se po Promenádě), kam se poděl, a tu se tetička rozesmála a řekla, že baroneti mě dobyli, jaká jsem hlupačka, že protože jeden je lord a druhý baronet, blázním a ach... — Ach, tady opravdu nesmírně váhám napsat, co tetička řekla několikrát, raději přejděme — že jsem chycená. To chtělo odvahu, na mou čest, načež jsem odpověděla, že je velmi příjemné vědět, že si člověk všiml džentlmena a ne nějakého ničemy.
Jakmile jsme byly u mámy, tetička bezpochyby řekla, že baroneti mě dobyli, načež máma řekla: „Ale možná to není baronet, ale čert ví co.“
„Ne,“ řekla tetička, „ne, protože na všem, na jeho xichtu vidíš, že je to pán.“
Ta slova mi udělala nesmírnou radost.
Stará dobrá de Mouzayová u nás stráví hodinu.
Dnes večer „Lazebník sevillský“ s Belonou, lóže č. 4 ve druhém patře (bílé hedvábné šaty, účes moc sluší, ne můj účes, ale sluší). Tetička, Dina a já. Belona zpívá lépe v Rosině než v Armině, ale je velmi slabá a chybí jí vysoké noty.
Naproti paní de Galve, Prodgersová, pak všichni, Audiffer, dělající zoufale divadelní pózy, tu se zakláněl dozadu, tu se nakláněl vpřed, tu si zakrýval tvář rukama. Po třetím aktu se divadlo vyprázdní, odcházíme.
Dříve Audiffret stačil, abych klidně strávila večer v Italském divadle, a dnes jsem se nudila, a přitom byli Arnim a Fürstenberg, ale nebyl tam ten jediný, kdo je teď pro mě vším.
Zítra jedu do Monte Carla, abych ho viděla; kéž bych byla muž! Sir Frederic Johnstone je můj šestý. Tu jsou všichni v chronologickém pořadí:
Boreel 1872–73 Vévoda z Hamiltonu 1872–73–74–75
léto 1874 d’Audiffret podzim 1874 velmi málo Kníže Wittgenstein trochu a stále a konečně sir Frederic Johnstone několik dní a hodně.
Při dostizích byl čerstvě oholen a měl na tvářích pudr.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „You know him ?“ ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „I know him, to say good morning and he answers How do you do, and that is all“ ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „You told me you should like to ride at these races, if you know this gentleman, why don’t you ride one of his horses ?“ ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „He has horses but in England, not here.“ ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Ah !“ ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Yes, and besides he would have jockeys.“ ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Then he has horses indeed such a fine gentleman could not be without them, and this is a new quality, attraction.“ ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky. Mariina angličtina má chyby, zejména „Time a few weeks“, „appearence“, „not so stay“, „there epithets“, „to day“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky: „barine“ — ruský výraz pro šlechtice, pána. Tetička mluví rusky. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Il Barbiere di Seviglia“. ↩