Sobota 6. února 1875

Koupila jsem dva prameny vlasů delší než pas, ve stylu Gioie, a připnu si je. Na hlavu chci jen své vlasy, ale nechat na zádech vlát falešné neuškodí.
Je strašlivá zima, jsem zmrzlá.
Dnes na náměstí Masséna je dobročinný bazar jako loni, ale loni předsedala kněžna Souvoroffová (šedé šaty a klobouk, sluší). Je tam spousta lidí, ale nikdo zajímavý, il facchino je u Somaglii a hraběnky del Verme.
Bíchovec byl skoro celou dobu s námi. Netřeba říkat, že po každé takové společenské události jsem v zoufalství a naše izolace mě zabíjí.
Bože můj, Bože můj, slituj se nade mnou.
Byla jsem s tetičkou v plné parádě; landau je u dekoratéra kočárů kvůli karnevalu, a tak se vracíme pěšky.
Paní Sapogenikoffová si pronajala celý dům č. 68 v rue de France se zahradou. Doufám, že se jí tam bude dobře, chudinka. Po takovém bohatství žít za tisíc franků měsíčně!
Nenasadila jsem si falešné prameny a učesala se jako obvykle; mám hrůzu ze všeho falešného.
škrtnutoNeděle 7. února 1875
Durandovy měly krásné róby a Lucie patří mezi nejoblíbenější slečny. Připojím k tomuto listu novinovou zprávu.
Mluvily jsme s panem a paní de Camprien, paní de Mouzay a Zoé, která prodávala květiny vedle Howardových. Hélène, hůře oblečená než kdy jindy, téměř zošklivěla; obě mají tak nešťastné turnýry. Angličanky druhé jakosti. A mně ještě před rokem připadaly tak krásné, že jsem jim záviděla!
Danis, který obsluhoval u bufetu paní Prodgersové, nám nabídl čaj, odmítly jsme, a tu se postavil naproti nám, oddělený jen několika rostlinami s řídkým listím, a zůstal tam, zatímco jsme byly u paní de Camprien.
Arnim tam byl, Audiffer také, ale tentokrát má ošklivou pleť a škaredou kůži, tedy nemá nic — existoval totiž jen díky své pleti.
Když si řeknu, že mi kdysi připadal pohledný, nesmírně se divím.
Chudým bude krásná kněžna chybět; i tombola byla v úzkých, a kolem páté Gros začal bít na buben, Petit-Paul tloukl do tamburíny a hraběnka del Borgo, která točila kolem, se svým hláskem rozkřikla: „Přistupte, přistupte, pánové!“ – pak následoval všeobecný jásot a my jsme vyšly ven.
Byly tam krásné róby, zejména u pavilónu Somaglii, del Verme a facchina.
Ovčí tvář Macainnové pod bílým čepcem s růžovými stuhami byla odporná a její postava v černých šatech a bílé zástěře ohyzdná.
Nejhezčí byla malá Denyssonová.
Letos jsme zavřené doma víc než kdy jindy; dříve máma chodila na plesy, skoro všude, tentokrát nikam.
Ach, jak zuřím!
Odpusť mi to, Bože, ale opravdu trpím a jsem nešťastná.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩