Diakon píše z Paříže, že viděl náš nábytek, a toto jsou jeho vlastní slova:
Vánoce, půlnoc, křesťané, to je ta hodina a tak dále.
Projela jsem se sama v napůl zavřeném kočáře, špatně oblečená a drásaná všemi úzkostmi světa.
Konečně jsem šla do kostela, s Dinou (bílé šaty).
Říká se, že Doria přijel.
Byla jsem na koncertě s tetou a Markevičem a k své nelibosti jsem spatřila onoho Itala vedle Italky Somagliové, a to je zase další Italka.
Jak jsem říkala, v půl jedenácté sedám na koně s Fosterovou, pan de Mauldre se k nám přidává u veřejného parku a jedeme k Varu, sedím na Neském, koni...
Ten blázen Gambart, nebo ten hlupák Gambart, nebo ten nevychovanec Gambart, nebo ten drzoun Gambart přišel, zatímco jsem pila svůj ranní čaj, ptal...
Procházela jsem se se Sabatinim (bílé šaty, bílý damaškový svrchník vyšívaný zlatem, *dobře).* Není tam ani živá duše, které by člověk mohl věnovat...
„Svrbí mě to a děsí. Doufám a váhám zároveň."
Jsem svěží a vypadám dobře (černý kabátek, dobře), je šedivo a chladno, všichni vypadají ponuře a chladně jako počasí.
Na nábřeží jsme potkaly Bihovetze s Walitským. Myslím, že si generál bere Zoe Pelikanovou.
A doufám, tentokrát s jistým důvodem, že odjedu v neděli.
Nic krásnějšího než cválat po té stoupající cestě, z jedné strany skály a z druhé sráz posázený vilami a zahradami, a dole moře, modré, klidné,...
Na okamžik mě zachvátila hrůza, neboť mi ti všichni připadali šílení, a vpravdě si myslím, že v tu chvíli byli.
Nejdu k Lausselovi, protože jsem si nemohla připravit lekci. Vycházím s Dinou.
Kdy se konečně podívám do Paříže! Jen aby mi ta čertice Caroline ušila šaty. Viděla jsem tak krásného muže, že jsem se naklonila z kočáru, abych se...
Teta dokončila své dotazníky a zítra, dá-li Bůh, odjedeme. Ó! Jaké štěstí!
Jak bych se ráda obešla bez těch scén, ale bez nich nedostanu nic.
V sedm hodin jsme v Paříži, v Grand Hôtelu, pokoj č. 132, ve druhém patře.
Všechny ty věci se mi líbí a odcházím okouzlená, pak k de Vertus, bílý saténový korzet, a konečně k Rebouxové, šedý klobouk a plstěný s peřím, měkký...
Stejné pochůzky, a večer jdeme na „Cestu kolem světa za osmdesát dní", velký úspěch divadla Porte Saint-Martin.
Je to velice zábavné.
Ale Duval nejde, jak si přeji, a předvídám hrozné věci, Bože, mějte se mnou slitování!
Prší, celou hodinu jsem se nudila u diakona.
Objednala jsem bílý plášť, divadelní pláštěnku.
Pózovala jsem u Waléryho, v modrých šatech a se svým účesem a ve střevíčcích z černého saténu s prolamováním a čínskými špičkami. Myslím, že to bude...