❦
Čtvrtek 11. února 1875
Jeudi, 11 février 1875
Vlčí mráz, chodím hodinu a půl s Angličankou, a cestou zpět potkám Nadinku, která vychází, jdu s ní a chodím ještě skoro dvě hodiny, celkem tedy tři hodiny a čtvrt.
Un froid de loup, je marche une heure et demie avec l’Anglaise et en rentrant je rencontre Nadinka qui sort, je vais avec elle et marche encore près de deux heures, ce qui me fait un total de trois heures un quart.
Večer jdu do opery, „Ruy Blas“ s Nadinkou (modré šaty, můj účes, sluší). Zpívá se špatně, a nebýt Gioie naproti, nudila bych se. Ach, ta krásná žena!
Le soir je vais à l’opéra, « Ruy Bias » avec Nadinka (robe bleue, ma coiffure, bien). On chante mal et s’il n’y avait pas Gioia en face je m’ennuierais. Oh la belle femme !
Vše na ní je dokonalé jako u vévody, jen kdyby měla plnější paže, vyvinutější hruď a tu jinou část, kterou se neodvažuji pojmenovat, výraznější, neuškodilo by to, naopak.
Tout en elle est parfait comme chez le duc, seulement des bras plus ronds, une gorge plus développée et cette autre partie que je n’ose pas nommer plus proéminente, ne nuiraient pas, au contraire.
Miluji Gioiu, protože ji on miloval, a je to pro mě nevyslovitelné štěstí hledět na ni, hledět na jeho ženu; byla jeho ženou.
J’aime Gioia parce qu’il l’a aimée et c’est un indicible bonheur pour moi que de la regarder, regarder sa femme; elle a été sa femme.
Myšlenka promluvit s ní mě pronásleduje, a jakmile bude hotova mříž, doufám, že ji zastihnu, až bude ráno nebo podvečer procházet. Budu s ní mluvit o něm... ach! Tolik štěstí mě dusí. Mou největší radostí je teď vidět ji, ji, které se dotýkal, se kterou mluvil!
L’idée de lui parler me poursuit et une fois la grille faite j’espère l’attrapper quand elle passera le matin ou vers le soir. Je lui parlerai de lui... oh ! tant de bonheur m’étouffe. Mon plus grand plaisir maintenant c’est la voir, elle qu’il a touchée, à qui il a parlé !
Ach! Neboť vidíte, všechny ty hlouposti, které jsem si myslela, že mohu cítit k jiným než k němu, mě přiměly pohrdat všemi muži. Je jen on; to přesvědčení mě naplňuje radostí i neklidem — ach! na tom nesejde, jsem velmi šťastná, když cítím, že ho miluji.
Oh ! car voyez-vous toutes les bêtises que j’ai cru pouvoir éprouver pour d’autres que lui m’ont fait mépriser tous les hommes. Il n’y a que lui, cette conviction me remplit de joie et d’inquiétude, oh ! n’importe je suis bien heureuse quand je sens que je l’aime.
Při odchodu procházíme dvojím špalírem nicejských mladíků, napravo Audiffret. Škoda, že mě teď tak málo zajímá!
Nous passons en sortant en deux rangs de jeunes gens niçois, à droite Audiffret. Quel dommage qu’il m’occupe si peu maintenant !
Usínám a skládám si příběh s Gioiou: jak s ní promluvím, jak mi dá svou podobiznu, jak uhodne, proč mě zajímá, atd. atd.
Je m’endors en composant une histoire avec Gioia, comment je lui parlerai, comment elle me donnera son portrait, comment elle devinera pourquoi elle m’intéresse etc. etc.
Jsem tak šťastná, tak šťastná, že vím, že chápu, co se ve mně děje, že bych to nepřestávala opakovat, kdybych měla čas. Je to tak jasné: miluji vévodu z Hamiltonu. Ano, je to jasné, ale nikdy to nechápu, nikdy to nevím, jsem jako v mlze; takže když přijde den jako dnešní, jsem víc než okouzlená. Přiblížení dvou těles nabitých elektřinou, jednoho kladně, druhého záporně, vyvolá jiskru.
Je suis si heureuse, si heureuse de savoir, de comprendre ce qui se passe en moi que je ne cesserais de le répéter si j’en avais le temps. C’est si clair pourtant, j’aime le duc de Hamilton. Oui, c’est clair mais jamais je ne comprends, jamais je ne sais, je suis comme dans un brouillard; ainsi lorsqu’une journée comme aujourd’hui arrive, je suis plus qu’enchantée. Le rapprochement de deux corps électrisés, l’un positivement, l’autre négativement produit une étincelle.
Gioia a já = jiskra, a tato jiskra osvítila — proto vidím tak jasně.
Gioia et moi = une étincelle, et cette étincelle a éclairé voilà pourquoi je vois si clair.