❦
Středa 3. února 1875
Mercredi, 3 février 1875
Cítím se unavená. Trochu mě bolí hlava.
Je me sens fatiguée. J’ai un peu mal à la tête.
Kolem páté jdu na karnevalový výbor vyzvednout vstupenky na tribunu u prefektury; starosta, který zná mámu, mě dovedl k těm dveřím, otevřel je a řekl:
Vers cinq heures je vais au comité du Carnaval prendre des billets pour la tribune de la préfecture, le maire, qui connaît maman, m’a conduite jusqu’à cette porte l’ouvrit en disant -
„Zde je dáma, která si přeje lístky.“ Ale jaké bylo mé překvapení, když jsem místo prostého prodavače uviděla celý bataklán Nice: d’Aspremonta, Grose, Saëtona, Danise atd.
Voilà une dame qui désire des billets - Mais quelle fut ma surprise quand au lieu d’un simple vendeur je vis tout le bataclan de Nice, d’Aspremont, Gros, Saëtone, Danis, etc.
Všichni vstali překotně a naráz se mě ptali, co si přeji. Já jsem jim zase všem naráz odpověděla, že si přeji lístky na tribunu u prefektury. Žádné nebyly a já jsem odešla s tím, že se musím s někým poradit, jestli by ten někdo chtěl místa v poslední řadě. D’Aspremont mě tu požádal o jméno, aby mi lístky mohl poslat, kdybych je chtěla. „To není třeba, já znám slečnino jméno,“ přerušil ho Saëtone.
ils se levèrent tous avec précipitation et me demandèrent tous à la fois ce que je désirais. A mon tour je répondis à tous ensemble que je désirais des billets pour la tribune de la préfecture. Il n’y en avait plus et je me retirai disant que je devais consulter quelqu’un si ce quelqu’un voudrait des places au dernier rang. D’Aspremont alors me pria de donner mon nom pour m’envoyer ces billets au cas où je les prendrais. - C’est inutile, je sais le nom de Mademoiselle, interrompit Saëtone.
Podívala jsem se na něj, jako bych říkala: „Ach! Ty znáš mé jméno?“ – a odešla; ven mě vyprovodil ten Vulkán.
Je le regardai pour dire - Ah ! tu sais mon nom, toi ? - et sortis reconduite par ce Vulcain.
To, že jsem promluvila se všemi těmi lidmi, které tak dlouho vídám a kteří mi připadali jako neživé bytosti, s nimiž nelze promluvit, mi přišlo tak podivné, že mě to pochopitelně trochu rozjařilo. Za půl hodiny se vracím, žádám o ty lístky a říkám, že jsem právě potkala tu osobu a že souhlasí. Přistrčí mi křeslo a d’Aspremont si sedne vedle mě, ukazuje mi plány, vysvětluje, pak začne popisovat, jak to bude, že dnes večer je ples v Méditerranée a zítra maškarní ples v Italském divadle, naprosto slušný, že tam jde celá společnost, že dámy sundají kapuce —
Avoir parlé à tous ces gens que je vois depuis si longtemps et qui me paraissait des êtres inanimés et impossibles à être parlés me parut trop étrange pour que je ne sois un peu animée. Dans une demi-heure, je reviens et demande ces billets, disant que je viens de rencontrer la personne et qu’elle consent. On m’approche un fauteuil et d’Aspremont se mit à côté me montrant les plans, m’expliquant, puis se mit à raconter comment ce sera, que ce soir il y a un bal à la Méditerranée et demain un bal masqué au théâtre Italien, tout à fait comme il faut, que toute la société y va que les dames ôteront leurs capuchons,
„Ano,“ řekl živě Danis s gestem, jako by sundával kapuci.
— Oui, fit vivement Danis en faisant le geste comme pour ôter le capuchon.
„Ano,“ opakoval Gros svým raubířským způsobem, „sundají se kapuce,“
— Oui, répéta Gros de son air canaille, on ôtera le capuchon,
„Ano,“ zopakoval jako poslední ozvěna Saëtone. Pak se mě d’Aspremont zeptal, zda jdu na ples; odpověděla jsem, že moje matka je nemocná a že ještě nevycházím do společnosti. „Ach! Je-li tomu tak,“ zvolal, a ozvaly se tytéž ozvěny jako u kapuce.
— Oui, répéta comme un dernier écho Saëtone. Puis d’Aspremont me demanda si je vais au bal, je répondis que ma mère est malade et que je ne vais pas encore dans le monde. Ah ! si c’est cela, s’écria-t-il, et les mêmes échos que pour le capuchon se répétèrent.
Velmi toho lituje, neboť, říkal, je vzácné, aby se konal maškarní ples tak slušný, že tam dámy mohou jít. Stále jsem čekala na své lístky, zatímco mě d’Aspremont bavil, Danis stál docela blízko, poskakoval, rozhlížel se a co chvíli vložil slovo, a vypadal, jako by chtěl vyskočit sám ze sebe. Gros si hrál s Praterem a Saëtone si šel sednout dozadu ke vstupenkám, aniž by je ovšem sebemíň hledal.
Il regrette beaucoup, car disait-il c’est rare de pouvoir avoir un bal masqué, car presque jamais il n’y en a d’assez bien pour que les dames y puissent aller. J’attendais toujours mes billets pendant que d’Aspremont m’amusait, Danis se tenait tout près, sautillait, regardait et plaçait à chaque instant son mot, et avait l’air de vouloir sortir de lui-même. Gros jouait avec Prater et Saëtone alla s’asseoir au fond près des billets, mais sans les chercher le moins du monde.
Přestala jsem mluvit a pozorovala,
Je cessai de parler et regardais,
„Tak co, drahý příteli, lístky!“ zvolal d’Aspremont. „Ach!“
— Eh bien ! mon cher, les billets, cria d’Aspremont. Ah !
„Je pravda,“ řekl Saëtone, „tady jsou.“ Platím a Danis mi rozmění stofrankovku; vstávám. Všichni ti lidé rychle vstávají a d’Aspremont mě doprovází ven.
c’est vrai, dit Saëtone, les voilà. Je paye et Danis change le billet de cent francs, sur cela je me lève. Tous ces gens se lèvent vivement et d’Aspremont me reconduit.
Tak či tak, jsou dobře vychovaní a zdvořilí, nečekala jsem, že budou takoví.
C’est égal, ils sont bien élevés et polis, je ne m’attendais pas à les trouver ainsi.
Zapomínám říci to hlavní, totiž že už nebyla volná místa, ale udělali je pro mě. „Je to jisté, pane, že budeme mít židle?“
J’oublie de dire le principal, c’est qu’il n’y avait plus de place, mais qu’on les a faites pour moi. Est-ce sûr, Monsieur, que nous aurons des chaises ?
„Ó! Ano, židle budou, za to ručím, nechám je tam sám postavit,“ odpověděl d’Aspremont. „Vždy máme židle pro dámy, myslím, že to ujištění je naprosto závazné, a jestli nedodrží slovo, budu reklamovat své židle uprostřed karnevalu, na Tribuně.“
— Oh ! oui il y aura des chaises, j’en réponds, j’en ferai mettre moi-même, répondit d’Aspremont. Nous avons toujours des chaises pour les dames, il me semble que l’assurance est formelle, et s’il ne tient pas sa parole, je réclamerai mes chaises, au beau milieu du Carnaval, à la Tribune.
Když jsem to vyprávěla, máma byla velmi spokojená, že jsem získala to, co všem ostatním odmítli; Pelikán žádal o místa a odmítli mu je.
Quand je racontai cela, maman parut très satisfaite de ce que j’ai obtenu là [ou] on a refusé à tout le monde, Pelikan a demandé des places et on les lui a refusées.
Vidět lidi z vyšší společnosti (ubozí lidé, ubohá společnost Nice) je pro mě totéž co nadechnout se kyslíku poté, co jsem byla zavřená v divadelním sále.
Avoir vu des gens du monde (pauvres gens, pauvre monde de Nice) est la même chose pour moi que respirer de l’oxygène après avoir été enfermée dans une salle de théâtre.
Bolí mě hlava a lehám si velmi unavená.
J’ai mal à la tête et me couche bien fatiguée.
Zapomínám říci, že jsem na Promenádě viděla Johnstona, jak sedí s přítelem na lavičce na Promenádě a kouří jako švec. Přiznávám, že mi dnes připadal dost obyčejný a že dnes nejsem tolik zamilovaná, spíše naopak.
J’oublie de dire qu’à la Promenade je vis Johnstone assis avec son ami sur un banc de la Promenade et fumant comme un cordonnier. J’avoue qu’aujourd’hui il m’a paru bien commun et qu’aujourd’hui je n’en suis pas autant amoureuse, au contraire.
Chtěla bych ho znovu vidět, abych se ujistila. Ve dnech dostihů mi připadal nádherný, a od té doby každým dnem klesá — ubohá já, myslela jsem, že najdu rozptýlení.
Je voudrais le revoir pour m’assurer. Les jours des courses, je le trouvais superbe, et depuis, chaque jour il diminue, pauvre moi, je croyais trouver une distraction.
Podíval se mi přímo do tváře, a protože jsem mluvila s Marií, Olgou a Cimou a dívala se do ulice, stalo se, že jsem ho zahlédla neočekávaně, lehce, nepostřehnutelně jsem ucukla dozadu a pokračovala ve větě, aniž bych se na něj dívala déle, aniž bych se odvracela, jen jsem dál pozorovala zkoumala kolemjdoucí, jak kočár postupoval vpřed.
Il me regarda droit dans la figure et comme tout en parlant à Marie, Olga et Cima je regardais dans la rue il est arrivé que je l’aperçus sans m’y attendre, fis un léger mouvement en arrière, imperceptible et continuai ma phrase, sans le regarder davantage, sans me détourner, mais continuant à regarder examiner les passants au fur et à mesure que la voiture avançait.