Úterý 2. února 1875

Poprvé jsem byla na anglické procházce s jakousi mladou hlupačkou, která bude chodit třikrát týdně.
Cítím se ještě nešťastnější než včera, a sotva usednu k pianu, pláču jako šílená, jaká jsem.
Ježíši! Ty jsi byl na zemi, Ty jsi ráčil přijmout lidskou podobu, a ve své hlouposti si myslím, že budeš shovívavější, že budeš mít slitování a že budeš prosit Našeho Otce za tu ubohou duši v trápení, jež se klaní ve své nicotnosti před Tebou!
A Ty, Panno Maria, ochraňuj mě a dej mi žít, ach! ale dej mi žít, ve jménu Božím, Tvého božského Syna! Slituj se nad mou bídou, odpusť mi a modli se za mne k Bohu!