❦
Úterý 10. dubna 1877
Přes všechnu snahu jsem usnula až v osm hodin ráno.Mardi 10 avril 1877
„Nuže, jak se máte, slečno?“ řekla mi Rosalie a opřela se o postel jako dřív.
- Eh bien comment allez-vous Mademoiselle ? me dit Rosalie en s’appuyant sur le lit comme avant.
„Lépe, dobře, děkuji,“ řekla jsem po chvilce váhání, během níž jsem v sobě udusila otázku: jak se má Bijou? — ta by mi byla rozervala rty.
- Mieux, bien, merci dis-je après une hésitation durant laquelle j’ai réprimé : comment va Bijou ? qui m’aurait déchiré les lèvres.
Oblékám se mlčky a to ticho na mě strašlivě doléhá. Máma sedí v salonu celá uplakaná; Rosalie po mně pokradmu pokukuje a mluví tiše, jako by v domě byl mrtvý.
Je m’habille en silence, ce silence me pèse horriblement. Maman est éplorée au salon; Rosalie me regarde en dessous et parle bas, comme si il y avait un mort dans la maison.
A nejsem ani nemocná! Ó, spravedlnosti Boží!
Eh je ne suis même pas malade !! Justice divine !
Jsem oblečená a svěží!
Je suis habillée et fraîche !
„Rosalie,“ řekla jsem hlasem, který mi od včerejška pohasl, „mluvilo se dole o panu hraběti?“
- Rosalie, dis-je d’une voix éteinte depuis hier, a-t-on parlé de Monsieur le comte en bas ?
„Ne, proboha ne, co by se o tom mělo říkat...“
- Non, mon Dieu non, que voulez-vous qu’on dise...
napříč stránkou
Všichni se vyptávají na zdraví mého otce. Dostali jsme uklidňující dopis. Ta lež byla dobrá.
en travers Tout le monde s’informe de la santé de mon père. Nous avons reçu une lettre rassurante. Le mensonge était bon.
„Takže se nic neví. Nesmí se to vědět. Chudák Bijou...“
- Alors on ne sait rien. Il ne faut pas qu’on sache. Ce pauvre Bijou...
„Nevím, jestli je to tím, že se o tom tolik mluvilo...“
- Je ne sais si c’est parce qu’on en a tant parlé...
„Ach ano.“
- Ah oui.
„Ale opravdu mě to vzalo.“
- Mais ça m’a fait quelque chose vraiment.
„A co teprve mě! Ach, to je smutný konec, Rosalie... Teď toho lituji.“
- Et à moi donc ! ah ! c’est une triste fin, Rosalie... Je regrette à présent.
„Mně z toho bylo tak divně, tolik se o tom mluvilo...“
- A moi ça m’a fait un effet tout drôle, on en a tant parlé...
„O to nejde, jde o to, že pan hrabě je milý, všichni ho mají rádi.“
- Ce n’est pas pour ça, c’est parce que Monsieur le comte est gentil, tout le monde l’aime.
„Vypadal moc šťastně, když jsem ho šla zavolat zpátky.“
- Il avait l’air bien heureux lorsque je suis allée le rappeler.
„Kdy?!“
- Quand ?!
„Včera, když jste mě pro něj poslala...“
- Hier, quand vous m’avez envoyée...
„Kde jste ho našla, co říkal? Zapomněla jsem se vás na to všechno zeptat. Mluvte!!“
- Où l’avez-vous trouvé, qu’a t-il dit ? J’ai oublié de vous demander tout cela. Dites !!
„Ach Bože, slečno, nerozesmívejte mě, vy se smějete! Chtěla jsem vám to říct vážně...“
- Oh mon Dieu Mademoiselle, ne me faites pas rire, vous riez ! Je voulais vous le dire sérieusement...
„Nesměji se... poslouchám.“
- Je ne ris pas... j’écoute.
„Nu, vypadal spokojeně, řekl: ‚Ano, ano, hned jdu‘; a cestou nahoru mi řekl: ‚Rosalie, vy jste anděl!‘“
- Eh bien il avait l’air content, il a dit, oui oui, je viens à la minute; et en montant il m’a dit: Rosalie vous êtes un ange !
„Zeptala jsem se ho proč a on odpověděl: ‚Protože jste si pro mě přišla.‘“
- Je lui ai demandé pourquoi et il m’a répondu : parce que vous venez me chercher.
Žert jako každý jiný, jistě, ale velmi příhodný.
Une blague comme une autre sans doute, mais très à propos.
Přišel doktor kvůli mému krku; léčí mi krk, protože uznal, že ostatní nemoci neexistují.
Le docteur est venu pour ma gorge, c’est ma gorge qu’il soigne ayant reconnu que les autres maladies n’existaient pas.
Je v Římě. Kdybyste věděli, co všechno se mi chce předpokládat, vymýšlet, představovat si. Kdybyste věděli, jak ho krok za krokem sleduji, z Hôtelu de Rome (tam se ubytovává vždycky) na Corso, ke Spillmannovi, k Mortesovi, do Opery, na Pincio, na závodiště. Zavřu oči a jdu za ním...
Il est à Rome. Si vous saviez tout ce que j’ai envie de supposer, d’inventer, d’imaginer. Si vous saviez comme je le suis pas à pas, de l’hôtel de Rome (c’est là qu’il va toujours) du Corso, chez Spillmann, chez Mortes, à l’Opéra, au Pincio, au Champ de Courses. Je ferme les yeux et je le suis...
Rosalie právě mně odevzdala jeho navštívenku s těmi třemi písmeny, vyvedenými jako písmo Violettiných dopisů: P.P.C.1
Rosalie vient de me remettre sa carte avec ces trois lettres tracées comme les lettres de Violette, P.P.C.
Je to výsměch, nebo soucit?
Est-ce une moquerie ou une compassion ?
Proč mi psal... kdyby mi nebyl psal... Rosalie by jela do Florencie a já bych tam možná jela také.
Pourquoi m’avoir écrit... s’il ne m’avait pas écrit... Rosalie allait à Florence, et j’y allais peut-être moi-même.
Ta navštívenka... Když jsem včera otevřela předposlední knihu, narazila jsem rukou na jeho kapesník, který jsem tam strčila mezi stránky. Ujišťuji vás, že mě to spálilo jako rozžhavené železo; ucukla jsem rukou a málem jsem omdlela, když jsem ucítila vůni, kterou vždycky používá.
Cette carte... hier en ouvrant l’avant-dernier livre, ma main a rencontré son mouchoir que j’avais fourré entre les pages. Je vous assure qu’il m’a fait l’effet d’un fer chaud, j’ai retiré la main et je me suis presque évanouie en respirant les parfums qu’il emploie toujours.
Ten kapesník je připevněn na první stránce tohoto sešitu. [V rukopisu chybí]
Ce mouchoir est attaché à la première page de ce cahier. [Manque dans le manuscrit]
Vzpomínek není málo. Nikdy v životě nebudu nosit fialky.
Les souvenirs ne manquent pas. Je ne porterai jamais de ma vie des violettes.
Přišla paní Hamontoffová s dcerou a manželem a potom Marcuard. Marcuard na mě působí jako utišující lék. Dokud je tu, kreslí karikatury, usmívá se a říká klidné a rozumné věci, ještě to jde, ale sama!!!
Mme Hamontoff, sa fille et son mari sont venus et puis Marcuard. Marcuard agit sur moi comme un calmant. Tant qu’il est là croquant des caricatures, souriant et disant des choses calmes et raisonnables cela va encore, mais seule !!!
Ještě jsem si to neuvědomila, ještě tomu nevěřím... nemůže to být nic než sen. Ostatně ještě pořádně nechápu, co jsem udělala a co mi kdo řekl. Zvláštní je, že je mi docela dobře, že jsem oblečená a na nohou, a hlavně že jsem se duševně celá změnila: jsem vážná, klidná, mluvím o všem, směji se. To všechno rozplakává mámu. Myslí si, že jsem ..., že zuřím jako dřív. Ve skutečnosti jsem jen smrtelně zarmoucená. Chtěla jsem všechno roztříštit, a místo toho jsem šla pokleknout do temného pokoje a celou hodinu jsem se třásla, aniž bych zaplakala.
Je ne me suis pas encore rendu compte, je ne crois pas encore... ce ne peut être qu’un rêve. D’ailleurs je ne comprends pas bien encore, ce que j’ai fait, ce qu’on m’a dit. Ce qui est curieux c’est que je suis tout à fait bien et habillée et debout, et surtout que je suis toute changée au moral, je suis sérieuse, calme, je parle de tout, je ris. Tout cela fait pleurer maman. Elle croit que j’ai ..., que je suis furieuse comme avant. En réalité je ne suis que mortellement chagrinée. J’ai voulu tout casser et au lieu [de] cela je suis allée m’agenouiller dans une chambre sombre et trembler pendant une heure sans pleurer.
Na okamžik zapomenu, a pak bych se nejraději jako šílená vrhla na konec světa!! Kam jít, co dělat, co si počít!
Un instant je m’oublie et puis je voudrais m’élancer comme une furieuse au bout du monde !! Où aller, que faire, que devenir !
Vyčítám si, že jsem kvůli jiným pronášela zoufalá slova, ale doufám, že ten rozdíl cítíte. Chtěla jsem z Audiffreta udělat druhého Merjeewského, chtěla jsem být papežovou neteří. Ale tady jsem milovala (kniha 59., s. 295–297)
Je m’en veux d’avoir dit des paroles désespérées pour les autres, mais j’espère bien que vous sentez la différence. Je voulais faire d’Audiffret un second Merjeewsky, je voulais être nièce de pape. Mais ici, j’aimais, (livre 59ème, 295-297)
Chtěla bych vylíčit, jak se cítím, a nedovedu to. Sklíčenost, náhlé záchvaty zuřivosti, spolknuté slzy, návaly žárlivosti.
Je voudrais raconter comment je me sens et je ne sais pas. Abattement, fureurs subites, larmes avalées, élans de jalousie.
Nemohu se dívat na jeho navštívenky!...
Je ne peux pas regarder ses cartes de visite !...
Včera přinesl fotografie ze Sorrenta, a dnes je mrtvý. Rozčiluje mě a dohání k zuřivosti, když o něm slyším mluvit.
Hier il a apporté les photographies de Sorrento, et aujourd’hui il est mort. C’est entendre parler de lui qui m’énerve et m’enrage.
„Ta Piccolelis ho ještě dožene k dalšímu půlmilionu dluhů,“ řekla máma. Kdyby věděla, jak mě tím trápila, spíš by si byla ukousla jazyk. Čtu znovu, co jsem napsala, a nerozumím tomu, chvílemi nejsem při sobě... nemohu se z toho vzpamatovat. Mám ale plán a dala jsem slovo, že ho uskutečním. Bylo by to podivné...
- La Piccolelis lui fera faire encore un demi-million de dettes a dit maman. Si elle savait ce qu’elle m’a fait souffrir, il se serait plutôt mangé la langue. Je relis ce que j’ai écrit et je ne comprends pas, j’ai des absences... je n’en reviens pas. Mais j’ai un projet que j’ai donné ma parole d’exécuter. Ce serait bizarre...
Právě jsem se uklidnila hrou na mandolínu, která dnes večer zní velmi libozvučně.
Je viens de me calmer par la mandoline qui ce soir rend des sons très harmonieux.
Ale je to vůbec možné?!
Mais est-ce possible ?!
A to se stává zrovna mně?!
Et c’est à moi que cela arrive ?!
Ach, ovšem. Nikdy jiným.
Oh ! certainement. Jamais à d’autres.
Poprvé v životě nelituji toho, co jsem napsala, ani po třiceti hodinách.
C’est pour la première fois de ma vie que je ne me repens pas des choses écrites, après trente heures.
Za podobných okolností stačí třicet hodin, aby se myšlenky obrátily naruby a člověk litoval všech prudkých slov, která řekl.
Dans des circonstances semblables trente heures suffisent pour retourner les idées et faire regretter toutes les violences qu’on a dites.
Jsem dosud jako omráčená. Ach, kdyby si tak na dostizích v Římě zlomil vaz!
Je suis encore abasourdie. Ah ! s’il pouvait se casser aux courses de Rome.
Marcuard a Doenhoff strávili celý večer hovorem o porcelánu. Málem jsem u toho usnula...
Marcuard et Doenhoff ont passé la soirée à parler de porcelaines. Je m’en suis presque endormie...
Kam se obrátit, co dělat?
Vers quoi me tourner, que faire ?
Do Florencie pojedu stejně. Situace je jasná, před svými nemám co skrývat, nebudu se tedy muset trápit tím, co by si mohli myslet.
J’irai à Florence quand même. La position est nette, je n’ai rien à cacher aux miens, je n’aurai donc pas à être ennuyée à cause de ce qu’ils pourront penser.
Neapolští mladí muži nejsou okouzlující, ani ti, které znám, ani ti, které neznám. A pak je to tu tak holé.
Les jeunes gens de Naples ne sont pas charmants, ni ceux que je connais, ni ceux que je ne connais pas. Et puis c’est si nu ici.
Dala jsem si poslat šaty a pojedu na dostihy do Florencie. Jediná města na světě, která miluji, jsou Řím a Florencie, a samozřejmě Paříž, ale Paříž je něco úplně jiného.
J’ai fait venir des robes et j’irai aux courses de Florence. Les seules villes que j’aime au monde sont Rome et Florence, et naturellement Paris mais Paris c’est tout autre chose.
Všechno se mi zhnusilo. Čeho se dotknu, to se ze zlata mění v olovo. Copak se na to nedá umřít? A k čemu by to bylo? Zaprvé k tomu, abych panu de Larderelovi postavila piedestal, a pak k ničemu, protože bych si ani nemohla vychutnat dojem, jaký bych tím vyvolala. Ale ruce mi klesají, jsem sklíčená... obléknout se, jít vyvolávat ten ubohý dojem a potom z toho sklidit jen špínu!...
Je suis dégoûtée de tout. Tout ce que je touche se change d’or en plomb. Mais on ne peut donc pas en mourir, à quoi cela servirait-il ? D’abord à élever un piédestal à M. de Larderel, ensuite à rien du tout, puisque je ne pourrai pas même jouir de l’effet que j’aurai produit. Mais je laisse tomber mes bras, je suis découragée... s’habiller, aller produire ce misérable effet pour n’en recueillir que des saletés ensuite !...
Kdybych nebyla dala najevo, že ho miluji, možná by mě byl miloval. Ale nic jsem neskrývala. Proč taky? Nestyděla jsem se za to. Naopak, byla jsem a jsem ješitná na to, že dávám lásku najevo. Připadá mi to zajímavé, a pak... nerada něco skrývám, chci žít před zraky všech2. Baví mě to.
Si je n’avais pas montré que je l’aime peut-être m’aurait-il aimée. Mais je n’ai rien dissimulé. Pourquoi faire ? je n’en avais pas honte. Je mettais et je mets au contraire de la vanité à montrer que j’aime. Je trouve que c’est intéressant et puis...je n’aime rien cacher, je veux vivre coram populo. Cela m’amuse.
Je velké štěstí, že jsem si nikdy nedělala vážné iluze; vždycky jsem říkala a myslela si, že se Larderelovi dvořím, ale že klidně mohu neuspět. A je to tady...
C’est très heureux que je n’ai jamais eu d’illusions sérieuses, j’ai toujours dit et pensé que je faisais la cour à Larderel mais que je pouvais bien échouer. Eh bien voilà...
Hle... v tuhle chvíli mi připadá méně krásný... Obávám se, že se oblaka zamilovanosti rozptýlí a odhalí pořádně ošklivou kostru, která se bude jmenovat urážka, ponížení nebo nějak podobně. Vždyť konec konců je tu muž, který mou lásku rovnou odmítl, protože usoudil, že nestojí za sňatek. Ach, já dobře vím, že jinak by se mi vrhl k nohám a zůstal by tam, neboť stačí, aby začal; nedokáže žít sám a je to člověk zvyku, jak vím já a jak říká on sám.
Tiens... il me semble moins beau en ce moment... Je crains bien que les nuages amoureux se dissiperont et laisseront voir une forte vilaine carcasse qui se nommera affront, humiliation ou quelque chose dans ce genre. Car enfin, voilà un homme qui a carrément refusé mon amour trouvant qu’il ne valait pas un mariage. Oh ! je sais bien qu’il se mettrait à mes pieds sans cela, et y resterait, car il n’a qu’à commencer, il ne peut pas vivre seul et il est l’homme de l’habitude, comme je sais et comme il dit lui-même.
To mě neutěšuje: taková láska by mi nestačila, ta je dobrá pro nějaké Righi a Picolellis. A pak nevyhnutelně přijde den, kdy se zamiluje doopravdy, anebo... nejspíš se promarní na samých nicotnostech a ožení se pro peníze a pro výhodné spříznění jako jeho bratr.
Ça ne me console pas : je ne serais pas satisfaite d’un pareil amour, c’est bon pour des Righi et des Picolellis. Et puis il arrivera nécessairement un jour où il sera amoureux tout à fait ou bien... il est probable qu’il s’usera en rien du tout et se mariera pour argent et alliances comme son frère.
Jak může kdo čekat, že ženy budou ctnostné!!!
Comment veut-on que les femmes soient vertueuses !!!
Nejhorší je, že si člověk nemůže ani stěžovat! Vždyť si přece nemohu stěžovat na to, že mě nějaký muž nemiluje, to by bylo příliš hloupé.
Le plus ennuyeux c’est de ne pouvoir se plaindre ! Car enfin, je ne puis donc pas me plaindre de ce qu’un homme ne m’aime pas, ce serait trop bête.
Vidíte, to všechno záleží na okolnostech. Odložme stranou jako neexistující každou urážku, příkoří či ponížení a zkoumejme prostě, zda trpím, ano či ne, tím, že se mi Larderel vzdálil, ne jako skvělá partie, ale jako muž. Nuže, jak se to vezme. Ať se Larderel znovu bije v souboji, znovu nadělá dluhy, nebo se prostě vrhne do společnosti a přijde do módy, a jsem si jistá, že po něm budu šílet.
Voyez-vous tout cela dépend des circonstances. Mettant de côté comme non existante toute offense, affront ou humiliation, examinons simplement si je souffre oui ou non de l’éloignement de Larderel, non pas comme brillant mariage mais comme homme. Eh bien ça dépend. Que Larderel se batte encore, fasse encore des dettes ou bien simplement se lance dans le monde et soit à la mode et je suis sûre d’être folle de lui.
Je zvláštní, jak se mi za poslední hodinu všechny myšlenky obrátily naruby! Že bych se zase mýlila... a co potom ty slzy, které jsem prolila před mámou, všechna ta opravdová bolest, za kterou jsem se nestyděla...
C’est étonnant comme j’ai toutes les idées retournées depuis une heure ! Me serais-je de nouveau trompée.., et alors les larmes que j’ai versées devant maman, toute cette douleur vraie dont je n’ai pas eu honte...
Poznámky
Pozn. překl.: P.P.C. – zkratka „Pour Prendre Congé“ (na rozloučenou), připisovaná na navštívenku při odjezdu z města. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „coram populo“. ↩