❦
Čtvrtek 12. dubna 1877
Zdálo se mi, že Larderelova dcera je kočka.Jeudi 12 avril 1877
Jsem tak smutná, že mi Rosalie chodí vyprávět hlouposti, aby mě rozveselila, a snaha toho dobrého děvčete mě rmoutí ještě víc. Nezmohu se na jinou odpověď než:
Je suis si triste que Rosalie vient me raconter des bêtises pour m’égayer et les efforts de cette bonne fille m’attristent encore. Je ne puis que lui répondre:
„Stýská se mi po panu hraběti“ — a říkám to s melancholií, která mi připadá komická, a přitom je pochmurná.
- Je m’ennuie sans Monsieur le comte, avec une mélancolie qui me semble comique et qui est lugubre.
Ano, je to pravda, stýská se mi po panu hraběti. Ten plán, o němž se dozvíte až v okamžiku, kdy ho budu uskutečňovat, pokud ten okamžik vůbec přijde, mě zcela pohlcuje.
Oui, c’est vrai, je m’ennuie sans Monsieur le comte. Le projet en question, et que vous ne saurez qu’au moment de l’exécution si ce moment arrive, m’absorbe.
Ano, no ano, stýská se mi po panu hraběti.
Oui, eh bien oui, je m’ennuie sans M. le comte.
Zhubla jsem jako po nemoci, na promenádě jsem byla hezká. Večer k nám přišla mladá Neapol: Caracciolo, Porcinari, Zunica, Santasiglia a... Melissano. A ovšem Marcuard. Představte si, tančilo se. Nikdy nezapomenu, jak Melissano tančil tarantelu s kapesníkem místo pompejské šerpy.
J’ai maigri comme après une maladie, j’étais jolie à la Promenade. Le soir nous avons eu le jeune Naples, Caracciolo, Porcinari, Zunica, Santasiglia et... Melissano. Et sans doute Marcuard. Pensez donc, on a dansé. Je n’oublierai jamais Melissano dansant la tarentelle avec son mouchoir de poche en guise d’écharpe pompéienne.
Larderel byl tak krásný, když jsem ho po souboji poprvé uviděla... Ale co! možná je to tak lepší... ostatně co je to za nápad, láska, a ještě k tomu nešťastná. Fuj!
Larderel était si beau lorsque je l’ai vu pour la première fois après le duel... Ah bah ! c’est peut-être mieux ainsi... d’ailleurs qu’est-ce que c’est que cette idée d’amour et encore d’amour malheureux. Fi, donc.
Melissano říká, že Larderel zítra přijede. Vůbec nevím, jak se bude tvářit, a to mě velmi znepokojuje.
Melissano dit qu’il arrive demain. Je ne sais pas du tout quelle contenance il va avoir, ce qui m’inquiète beaucoup.
Já... já si z něj budu tropit posměch a vysměju se mu do očí kvůli jeho až příliš opatrnému vyznání... ano, jestli se ke mně přiblíží natolik, aby mi k tomu dal příležitost.
Moi... je me moquerai de lui et lui rirai au nez de sa trop prudente déclaration... oui s’il s’approche assez près pour m’en donner l’occasion.
Ale všimli jste si, že všechny své nezdary předpovídám, předvídám! Nakonec mě ještě zesměšňují! Protože mluvím jen o neštěstích a vynechávám drobné triumfy, které mě nezajímají, a teď zvlášť ne.
Mais avez-vous remarqué que je prédis, que je prévois toutes mes mésaventures ! Elles me rendent ridicule enfin ! Parce que je ne parle que des malheurs, laissant là les petits triomphes qui ne m’intéressent pas, surtout en ce moment.
Vážně o té věci přemýšlím; víte, byla bych tak šťastná, kdyb... ach! ha! Dost1. Neprozrazujme své tajemství.
Je songe sérieusement à cette affaire, c’est que voyez-vous je serais si heureuse d... ah ! ha ! Basta. Ne trahissons pas notre secret.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „Basta“. ↩