Středa 18. dubna 1877

Poslala jsem pro něj a marně jsem na něj čekala do půl sedmé, načež jsem šla se svými k večeři. Pochopíte můj údiv, když jsem uviděla Larderela, jak přichází při rybě a sedá si vedle paní mé matky, s níž se hned rozproudí přátelský rozhovor, do něhož se my vměšujeme jen zřídka. Ještě před chvílí jsem byla svěží, a teď jsem zrudla.
Ten člověk mě nikdy neviděl s mou přirozenou tváří! S mámou se přátelí, Dině se žertem dvoří a ke mně je skoro nezdvořilý.
Kávu jsme pili u nás, kam ten člověk přinesl svou korespondenci, kterou čte a nechává číst. Má dobrotu a upřímnost holek.
Zařídila jsem to tak, abych ho potkala v předsíni, když odcházel, a řekla mu:
„Už dva dny se vám snažím něco říct a nedá se vás chytit; bojíte se snad?“
„Bát se? Já, a čeho? Opravdu, to by ještě scházelo, abych se bál vás.“
„Nuže, když jste tak statečný, mám vám… vyprávět celou spoustu historek…“
„Tady pozor, může někdo přijít“
„Ano, ale zítra v době večeře.“
Buď mě nenávidí, nebo se bojí, že si ho vezmu násilím.
Večírek u Fabbricatorových; mým prvním přáním, když jsem vešla, bylo utéct. Bylo deset hodin a zůstala jsem tam do tří. Představili mi spoustu mladíčků. Po každém kole tance jsem byla blízko mdlobám, stejně z únavy jako z nudy. S tím vším plebsem jsem nemohla nic říct a omezila jsem se na chladný a neustálý úsměv.
A tam, znuděná a smutná, jsem nebyla ani červená, ani ošklivá!
Paní Fabbricatorová trůnila v celém majestátu své výšky a svého tuku a obě dcery se potloukaly kolem, učesané a oblečené jako dvě divošky; divoký výraz očí podobnost ještě umocňoval. Pan Fabbricatore vypadal, podle konzula, který přišel s námi, jako by točil klikou stroje na zmrzlinu; netočil jí, žádný stroj tam dokonce ani nebyl; ale ten dobrý, skromný a vousatý baryton vypadal, jako by jí točil.
Moji dva nejhorší, Melito a Caracciolo, tu byli mými zachránci, a především milá baronka Formosa, dcera barona Nolliho nebo Nolly, nevím přesně; Caracciolo, který přichází od princezny Potenasse, vypráví, že ho tam zasypali otázkami o nás a o našem posledním večírku. Taková maličkost — a jaký z ní povyk. Nevím proč, ale vždycky a všude se o nás mluví.
Ach ano! seznámila jsem se se starým baronem Callottim, senátorem, a rozmlouvala s ním; on, Carmignano a Cesi, největší hudebník Neapole, mi byli opravdovou útěchou.
Bože můj, myslela jsem si, budu tančit, cokoli budou chtít, a doufám, že se mi za toto trápení dostane nějakého odškodnění, pokud jde… o Larderela.
Marie, tak skvělá, tak veselá, tak bláznivá, jste to vy? Kdybych byla vždycky taková jako teď, jisté je, že ani lidé kolem mě, ani já sama bychom nikdy neměli tak troufalé představy.
Ztrácím všechny své přednosti!! Proč? A právě ve chvíli, kdy je nejnaléhavěji potřebuji. Nechme těch naivních řečí, je to hloupé.
Jsem taková proto, že mě pohlcuje jedna vládnoucí myšlenka, a ta mým nápadům a mému duchu, které se všechny shlukují kolem této vnitřní myšlenky, brání vyjít na světlo. Pokud jde o dnešní večer, to je zcela přirozené. V takovém prostředí nejsem k ničemu, a už se mi to stalo. Nemám s těmi lidmi nic společného, rozčilují mě.
Jaká posedlost zvát všechnu tu lůzu, když by člověk strávil tak příjemný večer jen s hostiteli.
Chvíli jsem si myslela, že zmatek, který způsobila ztráta diamantové náušnice paní Lieto, zábavu ukončí, ale běda! Kotilion se přesto odehrál.
1. výklad:
Okolí: srdcová dáma v doprovodu přítelkyně — obklopená spoustou peněz, dárkem — malou cestou, která se týká její přítelkyně.
Běh okolností: vlivem jedné staré ženy dojde velmi rychle k úplné změně v postavení slečny Marie; tato změna věští mnoho dobrého při návratu domů, kde její přítelkyně (kárová dáma) zažije vzrušení, jež jí způsobí kárový král.
Ve více či méně blízké budoucnosti bude mít srdcová dáma holčičku — která jí na chvíli způsobí převeliké leknutí (doma — v jejím domě), ale štěstí mámy tím nebude nijak narušeno — bude v klidu — mnoho něhy v manželském soužití — nakonec jí dopis oznámí velkou sumu peněz, která jí bez nejmenší pochyby připadne.
2. výklad:
Okolí — peníze — blaženost — ale kvůli změně, která má nastat nesmírně rychle prostřednictvím staré dámy, jež stojí stále mezi slečnou Marií doma.
Běh okolností.
V 1. výkladu se nastávající vůbec neukázal — zato zde se ukazuje docela jasně, a to takto.
Slečnu Marii velmi zaměstnává srdcový král, který k ní chová dosti vřelé city — působí skrze starou dámu, na níž z velké části závisí otázka peněz — dopis, který nebude zlý a který to donese křížové dámě ve věci kárové dámy — který způsobí leknutí před návratem domů — potom přijde rozhodující změna, která stejně jako v prvním výkladu věští dobré výsledky — mnoho něhy — vždycky holčička provázená dárkem.
Konečný výsledek:
pro srdcovou dámu:
Příjemné štěstí — stálost v přátelství s károvou dámou.
pro její srdce:
Manžel — srdcový král — starší muž, který bude pravděpodobně manželem kárové dámy.
pro dům:
Mnoho peněz — mnoho něžností — nádherný dárek.
co ji čeká:
Stálá něha srdcového krále — cesta — nečekané leknutí.
co neví:
Že bude zasypána dopisy — půjde o to jmění, které ji čeká.