❦
Pondělí 23. dubna 1877
Po té úvaze jsem přenesla lampu ze salónu do svého pokoje — právě odbilo pět; zhasila jsem lampu a otevřela žaluzie. Svítalo. Ráno, které mi připomnělo to v Sorrentu. Zdálo se mi, jako bych slyšela Larderelův hlas, jak skrze dveře volá: „Melissano je v modrém velmi krásný.“Lundi 23 avril 1877 Sur cette réflexion, j’ai transporté la lampe du salon dans ma chambre, cinq heures venaient de sonner; j’ai éteint la lampe et ouvert les jalousie. Il faisait jour. Une matinée qui m’a rappelé celle de Sorrento. Il me semblait entendre la voix de Larderel qui criait à travers la porte que: « Melissano est bien beau en bleu ».
Nastrojena do bílého županu1 s kapucí jsem se postavila na balkón — nebyla jsem tam ani pět minut a musela jsem se spěšně stáhnout: Larderel mě spatřil, když vystupoval z fiakru. Vrací se, nešťastník! Nic mi v tu chvíli neudělá krásnější než probdělá noc.
Affublée d’un froc blanc à capuchon, je me mis sur le balcon, je n’y étais pas pendant cinq minutes que je dus rentrer avec précipitation, car Larderel m’apercevait en descendant de fiacre. Il rentre le malheureux ! Il n’y a rien qui me rende jolie, dans le moment, que ne pas dormir une nuit.
Chiaja pustá — několik bosých dělníků, pak vojáci; kopec vpravo pozlacen prvními paprsky…
La Chiaja déserte, quelques ouvriers, pieds nus, puis des soldats; la colline à droite dorée des premiers rayons...
„Vzhlédl jsem a spatřil jeho ramena2
« Guardate in alto e vidi le sue spalle
již oděná paprsky planety
« Vestite già di ' raggi del pianeta
jež vede každého přímo po každé stezce!“ [Dante]
« Che imena dritta altrui per ogni calle ! [Dante]
Jak je to krásné, Bože můj!
Que c’est beau, mon Dieu !
Šla jsem probudit Rosalii; ta odnesla slavný dopis, jejž jsem desetkrát přečetla se stále rostoucím obdivem. Přečte si ho na cestě, ten vznešený tulák…
Je suis allée réveiller Rosalie qui est allée porter la fameuse lettre que j’ai relu dix fois avec une admiration toujours croissante. Il la lira en voyage ce sublime vagabond...
Chiaja se plní jízdními karabiniéry a kozami… s rolničkami.
La Chiaja se peuple des carabiniers à cheval et de chèvres à... clochettes.
Rosalie se vrací.
Rosalie revient.
„Má ho.“
— Il l’a.
„Dobře.“
— Bon.
„Ach! Slečno, ach! můj císaři3 — co kdyby přece neodjel!“
— Ah ! Mademoiselle, Ah ! Mon empereur, s’il allait ne pas partir !
„Zeptejme se karet.“
— Interrogeons les cartes.
Karty říkají, že hned neodjede.
Les cartes disent qu’il ne partira pas à l’instant.
Rosalie sestoupila na pokyn vrátného a přišla mi říct, že ve chvíli, kdy se měly odnášet kufry, pan hrabě pronesl, celý pohroužen do čtení: „Neodjíždím.“
Rosalie descend sur un signe du concierge et vint me dire qu’au moment d’emporter les malles Monsieur le comte a dit tout en lisant : Je ne pars pas.
„takže mi to dávalo důvod doufat v dobré…“4
« Si ch’abene sperar mera cagione... »
Vzduch mě opájí — vše mladé, svěží, dobré v přírodě se rozvíjí a rozjasňuje jako ten krásný boží den. Tím, jak pořád dokola záludně nevinně vyprávím Rosalii o mučednictví pana hraběte, začínám tomu i sama trochu věřit — a jsem šťastná! Je to vzduch, je to ráno, je to jaro.
L’air m’enivre, tout ce qu’il y a de jeune, de frais, de bon dans la nature s’épanouit et s’éclaire comme le jour si beau de Dieu. A force de raconter à Rosalie de la façon perfidement innocente les martyrs de Monsieur le comte, j’y crois un peu moi-même et je suis heureuse ! C’est l’air, c’est le matin, c’est le printemps.
Nesmysly, které vykládám komorné, mi připadají jako rozkošné básně. Jsem šťastná proto, že… jsem šťastná — kdoví proč.
Les blagues que je débite avec ma femme de chambre me semblent de délicieuses poésies. Je suis heureuse parce que... je suis heureuse, on ne sait pourquoi.
Ach! Neapoli, jak tě miluji! Villa Reale vypadá jako slavnostní pavilon vyzdobený pro krále — ta palma a ty altánky vpravo jsou jako divadelní kulisy na mlhavém5 pozadí kopců.
Ah ! Naples que je t’aime ! La Villa-Reale semble un pavillon de fête arrangé pour un roi, ce palmier et ces kiosques à droite sont comme des décors de théâtre sur le fond nebbioso des collines.
Přála bych si, aby toto ráno trvalo věčně!
Je voudrais que cette matinée durât toujours !
Přijde odpoledne, procházka, společnost, černé nálady!
Viendra l’après-midi, la promenade, le monde, les humeurs noires !
Neočekávám nic příjemného — proto netoužím, aby čas postupoval. Je mi tak dobře.
Je ne m’attends à rien d’agréable, c’est pour cela que je ne désire pas avancer. Je suis si bien.
Ještě není půl osmé.
Il n’est pas sept heures et demie.
Doenhoff a doktor přicházeli v průběhu dne několikrát — mámě není vůbec dobře — a zatímco ostatní pobíhají a pečují, já kreslím karikatury Zunicy, Porcinariho, Caracciola a Santasiglii! Plátno je dost velké a je na něm již dvanáct osob, namalovaných ve dvou nebo třech sezeních…
Doenhoff et le docteur sont venus plusieurs fois dans la journée, maman n’est pas du tout bien et pendant que les autres courent et soignent, je fais les caricatures de Zunica, Porcinari, Caracciolo et Santasiglia !. La toile est assez grande et elle contient déjà douze personnes, faites en deux ou trois fois...
Jsem ospalá.
J’ai sommeil.
Už jsem měla hodinu — svou sedmnáctou hodinu mandolíny; viděla jsem Melissana a jeho roztomilý úsměv.
J’ai déjà pris une leçon, ma dix-septième leçon de mandoline, j’ai vu Melissano et son adorable sourire.
Po tom dopise jsem zcela uklidněná.
Je suis toute tranquillisée après la lettre.
Malovala jsem, když přišli ohlásit jeho příchod. Tak jsem se třásla jen před italským králem6 — a to sotva! Máma ho přijala ve svém pokoji, odkud vyšel a byl by odešel po pár banálních frázích, kdybych nebyla přišla do předpokoje.
Je peignais lorsqu’on est venu l’annoncer. Je n’ai tremblé ainsi que devant le Roi d’Italie et encore ! Maman l’a admis dans sa chambre d’où il est sorti et serait parti sans autre chose que des phrases banales, si je n’étais allée dans l’antichambre.
„Tak co,“ říkám, „jste uklidněn — už se nebojíte, že vás někdo násilím přinutí k sňatku!“
— Eh bien, dis-je, vous êtes rassuré, vous n’avez plus peur qu’on vous épouse de force !
„Ach, ano — ale prosím vás, [ne]mluvme o tom; chtěl jsem odpovědět na váš dopis plný drzostí, ale má odpověď je příliš drzá…“
— Ah ! voilà, mais je vous en prie [ne] parlons pas de cela, je voulais vous répondre à votre lettre pleine d’impertinences mais ma réponse est trop impertinente...
„Dejte mi ji.“
— Donnez-la.
„Ne, ne — ale víte, že mě urážíte!“ [Zrušené slovo]
— Non, non, mais vous savez que vous me dites des injures ! [Un mot cancellé]
„Nikdy dost!“
— Jamais assez !
„To je vše, co si přeji — jen mi ten dopis dejte.“
— C’est tout ce que je désire, seulement donnez-moi la lettre.
„Upozorňuji vás, že obsahuje jen čtyři řádky — ale ty stojí za vašich šest stránek.“
— Je vous préviens qu’elle ne contient que quatre lignes mais qu’elles valent vos six pages.
„Dejte, nebudu se zlobit.“
— Donnez, je ne me fâcherai pas.
„Opravdu?“
— Vrai ?
„Dejte, prosím vás! A bude-li to drzé, odpovím vám.“
— Donnez, je vous en prie ! Et si c’est impertinent je vous répondrai.
Pokoušela jsem se mu ten dopis vytrhnout — ale docílila jsem tím jen toho, že jsem se dotkla jeho rukou, které zbožňuji, jako zbožňuji jeho celého — stejně jako on mnou pohrdá.
J’ai taché de lui arracher cette lettre, mais cela n’a servi qu’à me faire toucher ses mains que j’adore comme je l’adore tout entier, de même qu’il me méprise.
Byla jsem tak rozrušená, tak dojatá, že jsem ho vůbec neviděla — a přišla k rozumu teprve tehdy, když už byl pryč.
J’étais si troublée, si émue que je ne l’ai pas vu et ne suis revenue à la raison que lorsqu’il était déjà parti.
Ale myslím, že jsem byla slušná a chladná.
Mais je crois que j’ai été convenable et froide.
Pět minut poté přichází Rosalie a přináší mi jeho lístek — tady je.
Cinq minutes après Rosalie vient me donner son billet, le voici.
A řekněte mi, jsem-li k něčemu jinému než k tomu, aby mě zabili!
Et dites-moi si je suis bonne à autre chose qu’à être tuée !
Je to všechno moje vina!! To Akvárium! Ale byla jsem šílená žárlivostí — ach! ano, šílená, šílená, šílená! Jen opakuj to slovo — chvěj se, vzdychej, duš se ve svém poblouzení! Je po všem a je to všechno moje vina!!!!
C’est tant ma faute !! Cet Aquarium ! Mais j’étais folle de jalousie, ah ! oui folle, folle, folle ! Va, répète ce mot, grelotte, soupire, étouffe dans ton égarement ! C’en est fait et c’est tant ma faute !!!!
Nebeský hněv; pekelný trest; nevyslovitelná muka!!!! Zemřít!! Jsem šaškovitá, vulgární, odporná! Nenávidím se, miluji ho! A on mnou pohrdá!
Colère céleste; punition des enfers, tortures inexprimables !!!! mourir !! Je suis bouffonne, triviale, détestable ! Je me hais, je l’aime ! Et il me méprise !
Raději cokoli na světě než pohrdání… kohokoli! Než jsem pochopila odporný smysl toho lístku, napsala jsem a odeslala tento — byla jsem šťastná, smála jsem se, nepochopila jsem slovo rendez-vous!
Plutôt tout au monde que le mépris de... qui que ce soit ! Avant d’avoir compris le sens odieux de ce billet, j’ai écrit et envoyé celui-ci, j’étais heureuse, je riais, je n’avais pas compris le mot rendez-vous !
Opsaný dopis · Réponse de Marie au billet de Larderel, 23 avril 1877„Hrozny jsou tak zelené, že shnijí dřív, než dozrají.“7— « Les raisins sont tellement verts qu’ils sont pourris avant de mûrir ».„Vaše rada není drzost — je to hanebnost, kterou pro nějakou poběhlici bezpochyby sepsal nějaký herec. Ale s potěšením vidím, že tento půvabný lístek byl napsán zpaměti a bez cizí pomoci — neboť je v něm ještě víc pravopisných chyb než podlostí!“Votre conseil n’est pas impertinent, c’est une infamie qui a sans doute été fabriquée pour quelque coquine par un acteur. Mais je vois avec plaisir que ce charmant billet a été écrit de mémoire et sans secours étrangers, parce qu’il est encore plus rempli de fautes d’orthographe que de vilenie ! »
A v tu samou chvíli, sotva zadržujíc slzy, píšu tento další dopis:
Et à l’instant même, retenant à peine les larmes, j’écris cette autre lettre:
Opsaný dopis · Seconde lettre de Marie à Larderel, 23 avril 1877Napsala jsem vám hloupou odpověď, než jsem pochopila smysl vašeho lístku.- Je vous ai écrit une réponse stupide avant d’avoir compris le sens de votre billet.Věřte mi či ne — přísahám, že kdybych byla chápala, co dělám, když jsem šla do Akvária, vůbec bych vás nebyla obtěžovala. Dávám přednost ponížení před pohrdáním.Croyez-moi si vous voulez, je vous jure que si j’avais compris ce que je faisais en allant à l’Aquarium, je ne vous aurais aucunement dérangé. Je préfère l’humiliation au mépris.Byla jsem toho dne šílená, šílená k zavření; prosím vás za odpuštění a žádám vás jen, abyste mi řekl, že nevěříte tomu, co jste napsal.J’ai été folle, folle à lier ce jour-là, je vous en demande pardon et je vous prie seulement de me dire que vous ne croyez pas à ce que vous avez écrit.Bylo by pro mě strašné, kdyby mnou poprvé v životě někdo pohrdal a podezíral mě z…Il me serait affreux d’être pour la première fois de ma vie méprisée et soupçonnée de...
V tu chvíli vstoupili Gatowští, pak Hamontoffovi, Fabbricatorovi; konečně Melissano a Porcinari.
En ce moment entrèrent les Gatowsky, puis les Hamontoff, Fabbricatore; enfin Melissano et Porcinari.
Tváře mi hoří, ruce mám ledové a je mi zima…
Mes joues brûlent, mes mains sont glacées et j’ai froid...
Melissano je nezpůsobný — ani mě nenapadá ho napravovat; chová se jako opice, ale je to muž a budou o tom klepy… Doprovodil Alexandra, který mu řekl, že máma je nemocná, a pak: „Uvidíš-li slečnu Marii, řekni jí, že doufám, že ji zastihnu rozumnější, až se vrátím.“
Melissano est inconvenant, je ne songe pas à le corriger, il se conduit comme un singe mais c’est un homme et on médira... Il a reconduit Alexandre qui lui a dit que maman est malade, et puis : si tu vois Mademoiselle Marie, dis-lui que j’espère la trouver plus raisonnable à mon retour.
Tato věta ruší dopis a nahrazuje ho těmito prostými slovy:
Cette phrase supprime la lettre et la remplace par ces simples mots :
Opsaný dopis · Billet de Marie à Larderel (non envoyé), 23 avril 1877„Byla jsem příliš vzdálena od odporného smyslu vašeho lístku, abych ho pochopila napoprvé. Drobné piky stranou — věříte opravdu tomu, co jste neprávem napsal v odpovědi na nutné a vámi samým vynucené vysvětlení?“
« J’étais trop loin du sens odieux de votre billet pour le comprendre à la première fois. Pointes d’épingles à part, croyez-vous à ce que vous avez eu le tort d’écrire en réponse à une explication nécessaire et forcée par vous-même ? »
Ach! Jak hrubá je jeho odpověď! Jediná velká útěcha zde na zemi je ta, že si člověk říká: trpělivost, čas to uklidní
Oh ! quelle grossière réponse que la sienne ! La seule grande consolation ici-bas, c’est qu’on se dit : patience, le temps calmera
Poznámky
Pozn. překl.: Franc. froc — vlastně mnišská kutna; Marie tak žertem nazývá svůj ranní župan. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky (tři odstavce tvoří jediný citát): „Guardate in alto e vidi le sue spalle / Vestite già di ' raggi del pianeta / Che imena dritta altrui per ogni calle !“ – Dante, Peklo I, v. 16–18. Marie cituje Dantův úsvit při pohledu na neapolský kopec za rozbřesku — tentýž literární reflex jako v Sorrentu. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „mon empereur“ — zvolání známé z Larderelových úst (viz 8. dubna). ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Si ch’abene sperar mera cagione...“ – Dante, Peklo I, v. 41. Marie cituje Danteho naději při ranním úsvitu poté, co se dozvídá, že Larderel neodjíždí. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „nebbioso“ — italský výraz vložený do francouzského textu. ↩
Pozn. překl.: V dubnu 1877 byl italským králem Viktor Emanuel II. (1820–1878), sjednotitel Itálie; zemřel v lednu 1878. Marie se s ním setkala před dvěma týdny v Neapoli (viz 7. a 8. dubna). ↩
Pozn. překl.: Narážka na La Fontainovu bajku Liška a hrozny — liška, která nedosáhne na hrozny, prohlásí, že jsou beztak zelené. Marie bajku obrací: hrozny jsou tak zelené, že shnijí dřív než dozrají — osobní urážka Larderelovy nezralosti. ↩