❦
Středa 11. dubna 1877
Od včerejška, od čtyř hodin ráno, jsem jako znovuzrozená, je to jako změna počasí. Oblékám se a zpívám si, šťastná ze všeho, a jedeme na Výstavu výtvarného umění, kterou před několika dny zahájil král.Mercredi 11 avril 1877
Potkáme Zunicu a ten nás provází. Jsem bledá, a když mi jeden velký obraz připomene tu Piccolellis, znervózním. Byla jsem směšná, když jsem ztropila takovou žárlivou scénu! Vždyť jakým právem? Musel na ni přece nějak odpovědět a přivést mě k rozumu. Ano, tak to je. Tím lépe! Mohu vinit jen sebe. Zahanbil mě [Vymazané slovo], když mě odmítl. Tím lépe, že je to moje vina, nebudu mu mít co vyčítat. Ale jaké neštěstí, že mě nemiluje. Jednal velice pošetile; kdyby mě nebyl vyprovokoval, nebyla bych nic udělala. Ale dost o tom, v těch posledních větách je to velmi dobře vysvětleno.
Zunica se rencontre et nous conduit. Je suis pâle et un grand tableau me rappelant la Piccolellis je deviens nerveuse. J’ai été ridicule en faisant cette espèce de scène de jalousie ! Car enfin de quel droit ? Il fallait bien qu’il y répondît et me remit dans mon bon sens. Oui, c’est cela. Tant mieux ! Je n’ai que moi à accuser. Il m’a rendue honteuse [Mot effacé] repoussant. Tant mieux que ce soit ma faute, je n’aurai rien à lui reprocher. Mais quel malheur qu’il ne m’aime pas. Il a agit bien follement, s’il ne m’avait pas provoquée je n’aurais rien fait. Enfin, laissons cela, c’est très bien expliqué dans ces dernières phrases.
Melissano nás potká na Toledu, když jsme, stále ještě se Zunicou, stáli u jednoho obchodu.
Melissano nous rencontre au Toledo comme nous étions arrêtés, toujours avec Zunica, près d’une boutique.
Marcuard s námi večeří, pak přijde Doenhoff a mluví se o Mirafiorových a o Larderelových. Marcuard je až příliš dobrotivý, očerňuje Larderela, jak jen může, vypráví historky o obludných půjčkách a o podvodech s lichváři. Každý ví, že Larderel je pod kuratelou, že dostává deset tisíc měsíčně a že se ze zbytku platí jeho dluhy. Marcuard tvrdí, že ne, že neplatí vůbec nic, že lichváře podvádí, že se soudil s vlastní matkou a že nemá ani groš.
Marcuard dîne avec nous et puis Doenhoff, on parle des Mirafiore et des Larderel. Marcuard est trop bienfaisant, il noircit Larderel autant que possible en racontant des histoires d’emprunts monstrueux, de tricheries avec des usuriers. Tout le monde sait que Larderel est interdit, qu’il reçoit dix mille par mois et qu’avec le reste on paye ses dettes. Marcuard prétend que non, qu’il ne paye rien du tout, qu’il trompe les usuriers, qu’il a fait un procès à sa mère et qu’il n’a pas le sou.
Výborně.
Fort bien.
„Když má člověk dva miliony dluhů,“ řekl, „udělá si aspoň nějakou pověst, ať elegancí, nebo výstředností, má nejkrásnější koně, nejkrásnější milenky, a hle, Larderel při tom všem vždycky dělal jen ubohou figuru.“
- Quand on a deux millions de dettes, dit-il, on s’est fait une réputation quelconque, d’élégance ou d’extravagance, on a eu les plus beaux chevaux, les plus belles maîtresses, et bien Larderel a toujours fait mauvaise figure avec tout cela.
To poslední je zčásti pravda.
Ce dernier est en partie vrai.
Jen ho strhávejte, Marcuarde, nic tím nezmůžete, vždycky zůstanete slavným potomkem Viléma Tella, pěkně spořádaným, pěkně čistotným, pěkně roztomilým, milovníkem porcelánu atd. atd.
Démollissez-le Marcuard, vous n’y ferez rien, vous resterez toujours un illustre descendant de Guillaume Tell bien rangé, bien propre, bien gentil, amateur de porcelaines etc. etc.
Ano, ukvapila jsem se...
Oui, j’ai été trop vite...
Ach, kdyby mě byl miloval, nic by to nebylo...
Oh ! s’il m’avait aimée ça ne serait rien...