Středa 25. dubna 1877

Kroužím kolem něčeho… nevím čeho, na co jsem měla myslet — a jsem z toho nešťastná. Něco mi chybí, vše mi chybí, všude prázdno.
Co jsem zapomněla?
Marcuard přišel se rozloučit. Pak Zunica a Porcinari a Fabbricatorovi a konzul — a večer Melito a Caracciolo.
Jsem smutná — tak často jsem říkala „smutná“ místo „znuděná“, že… ostatně si sama dobře nerozumím; vím jen, že nemohu hovořit, nesměji se, po ničem netoužím, nic mě nezajímá. Vše mi je lhostejné — ne-li přímo odporné.
Udělala jsem ze sebe ošklivku! Larderel mě viděl jen jako hloupou, nemotornou, špatně oblečenou, ubohou. Ach! Kdybych bývala zářivá, elegantní jako dřív, obdivovaná… bylo by to jinak — třeba jen z ješitnosti. Ubohé ženy nikdo nemiluje — ostatně právem, je to hloupé.
Máma mi k tomu říká velmi rozumné věci, které bych sama řekla, kdyby nebylo té lenosti, té prostrace, té otupenosti.
A zde je dopis, který má uklidnit tetu:
„Píšu vám, protože jsem si jistá, že vám máma vylíčila dramata a nesmysly. Já nic neberu tragicky — přísahám vám před Bohem, že z celého toho dobrodružství jsem měla jen zábavu; proto je mi Bijou tak blízký. Žádné mrzení, žádné ponížení — soukromé záležitosti se týkají jen mě… a to ještě! Pokud jde o záležitosti vnější, jsou všechny v můj prospěch.
Nemyslete si, že by tu byly jako dřív ty hloupé a odporné příběhy se špinavými lidmi. Zde je vše jiné a nepodobá se ani v nejmenším minulým hanebnostem, do nichž jsem byla zapletena. Bůh ví proč — bez nejmenší známky lásky; jeden muž mi nebyl proti mysli, a vy jste křičela, že ho zbožňuji; plakala jsem z ješitnosti, vy jste si představovala, že pláči ze zoufalství. Bylo by mi nesmírně nepříjemné myslet, že lze — i na dálku — srovnávat nynější záležitosti s minulou špínou.
Svlékla jsem starou kůži a nepřeji si nic, co by připomínalo minulé hrůzy. Velmi se bavím — a jestli z rozmaru zbožňuji Bijou, dělejte jako já: neberte to tragicky a především to neponižujte absurdními obavami, příšernými vzdechy a pokořujícími srovnáními. Nic není hloupějšího než milostné žaly, které mi vždycky připisujete — přísahám vám: neprávem.“

Poznámky

Pozn. překl.: Bijou — Mariino kódové jméno pro Larderela v těchto dopisech. ↩
Pozn. překl.: Franc. sympathique v dobovém smyslu — spřízněný, blízký vlastní povaze; silnější a přesnější slovo než dnešní nezávazné „sympatický“. ↩