❦
Středa 4. dubna 1877
Odloživši chmurné myšlenky vstala jsem v šest hodin ráno, vrátila jsem mámě prsten1, zadívala se na moře a nebe a na vycházející slunce, a pak jsem se upravovala a přitom bubnovala na dveře sousedů, kteří spali jako dva andělé. Ti nešťastníci zuřili a já jim každých pět minut opakovala, že musejí ven. Jestli Bijou není osel, pomyslela jsem si, oblékne se a vyjde jako já! Otevřu dveře pokoje — a koho potkám? Marcuarda. Marcuard je zamilován do Diny. Jaký rozkošný člověk!Laissant là les lugubres pensées je me suis levée à six heures du matin, j’ai remis la bague à maman et ayant regardé la mer et le ciel, et le soleil qui se levait, je fis ma toilette tout en tambourinant dans la porte de nos voisins qui dormaient comme deux anges. Ils étaient furieux ces malheureux et je leur redisais de cinq minutes en cinq minutes qu’il fallait sortir. Si Bijou n’est pas un âne, pensais-je, il s’habillera et sortira comme moi ! En ouvrant la porte de ma chambre je rencontre qui ? Marcuard. Marcuard est amoureux de Dina. Quel charmant homme !
Nechválím ho za tu lásku — chválím ho, abych vzdala čest pravdě. Vyměnila jsem s ním pár ranních slov, když se objevil Bijou. Nemohla jsem se dočkat, až ho spatřím — zdálo se mi včera, že zůstane opilý do konce svých dnů. Postavili jsme se na balkón a dívali se!
Ce n’est [pas] pour cet amour que je le loue, c’est pour faire honneur à la vérité. J’échangeais avec lui quelques phrases matinales quand parut Bijou. J’avais hâte de le revoir, il me semblait hier qu’il resterait ivre pour le reste de ses jours. Nous nous mîmes sur le balcon à regarder !
Byl čas, kdy jitro teprve se rodí, / a Slunce vstávalo s těmi hvězdami, / jež s ním putovaly, když Láska Boží / poprvé uvedla ty krásy v pohyb.2 (Dante)
Temp’era del principio del matino ET Sol montava 'n su con quelle stelle Ch’eran con lui quando l’amor divino Mosse da prima quelle cose belle. (Dante)
Jaký výraz na světě může lépe vystihnout svěžest, vyrovnanost, božskou krásu výjevu, jenž se nám rozkládal před očima!
Quelle expression au monde peut mieux rendre la fraîcheur, la sérénité, la divine beauté du tableau qui était devant nos yeux !
„Hej! Rybáři!“ zvolal Larderel. „Hej, podívejte — to bych rád viděl! Slečno, pojďte se mnou, chcete se na to jít podívat? Marcuarde, jdeš? Hm?“ „Jdeme!“ řekla jsem. „Och, to je příliš daleko,“ řekl Marcuard. „Pojďte, slečno, pojďte se mnou.“ „Jdeme.“ „Ty zůstáváš, Marcuarde?“ „Ano, zůstávám.“ „Jdeme!“ řekli jsme jedním hlasem.
- Hou ! les pêcheurs, s’écria Larderel, hou, voyez-donc je voudrais bien voir ça ! Mademoiselle venez avec moi, voulez-vous venir voir ça ? Marcuard, viens-tu ? Hein ? - Allons ! dis-je. - Oh ! c’est trop loin, dit Marcuard. - Venez Mademoiselle, venez avec moi. - Allons. - Tu restes Marcuard ? - Oui, je reste. - Allons ! dîmes-nous d’une voix.
A už jsme šli, já a Larderel. „Jak zvláštní, že vás znám!“ řekla jsem. „Proč zvláštní?“ „A že vás vidím tady, na venkově, ráno — zdálo se mi, že chodíte jen na dostihy a do kavárny!“
Et nous voilà partis, moi et Larderel. - Comme c’est étrange de vous connaître ! dis-je. - Pourquoi c’est étrange ? - Et de vous voir là à la campagne, le matin, il me semblait que vous ne pouviez aller qu’aux courses et au café !
Prošli jsme několika ulicemi a hledali cestu dolů. Rybáři byli zeshora dobře vidět, ale z našeho hotelu visícího nad mořem se sestup zdál nemožný — jeden se přece jen našel, a po něm jsme se dostali až dolů. Larderel mi podával ruku. Naše holé ruce se dotýkaly.
Nous avons traversé plusieurs rues, cherchant une descente, on voyait bien d’en haut les pêcheurs mais de notre hôtel suspendu au dessus de la mer la descente semblait impossible, il y en avait une pourtant, par laquelle nous sommes arrivés jusqu’en bas, Larderel me donnait la main, nos mains nues se touchaient.
„Co kdybychom si od nich koupili ryby?“
- Si nous allions leur acheter du poisson ?
Nějaký muž, který tam zrovna je, nám řekne, že musíme vzít loďku; a už plujeme loďkou k sítím. Jak jsem byla šťastná! Ale Bijou je vlažný a zarmucuje mě; kdyby mi byl řekl aspoň jedno vlídné slovo, byla bych bláznivě veselá. Připlují Dina a Marcuard, obě loďky se spojí a jsme čtyři.
Un homme qui se trouve là nous dit qu’il faut prendre une barque; et nous voilà en barque voguant vers les filets. Comme j’étais contente ! Mais Bijou est tiède, et m’attriste, s’il m’avait seulement dit une bonne parole j’aurais été d’une gaieté folle. Dina et Marcuard surviennent, les deux bâteaux se joignent et nous voilà quatre.
Pak si nadáváme, rveme si kapesníky — a tak mezi námi probíhá sladká výměna.
Alors on se dit des injures, on s’arrache les mouchoirs, de cette façon il se fait un doux échange.
Ty ohavné ryby nám opekli a Larderel se do nich pouští — metodicky, pomalu, jako labužník minulého století. Na osly jsme mohli nasednout teprve kolem jedenácté, ve stejném pořadí jako včera.
On a rôti ces affreux poissons et voilà Larderel qui commence à manger avec méthode, avec lenteur, comme un gourmand du siècle passé. On n’a pu monter à ânes que vers onze heures dans le même ordre que hier.
napříč stránkou
A tu připlouvá Melissano, honosně rozvalený ve třetí loďce; přirazí k nám, ale zachovává si svou majestátní samotu, svůj doutník a vzezření milionáře a šťastného člověka.
en travers Et voici Melissano richement couché dans un troisième bâteau qui nous arrive mais qui garde sa majestueuse solitude, son cigare et son air de millionnaire et d’homme heureux.
Jedeme do Deserta3 — bůhví proč se mu tak říká, vždyť tam najdete mnichy, pomeranče, víno i ořechy, spoustu věcí. Musí se stoupat, stoupat, stoupat — je to pohádkové.
Nous allons au Deserto , Dieu sait pourquoi cela se nomme ainsi, car on y trouve des moines, des oranges et du vin et des noix, un tas de choses. Il faut monter, monter, monter, c’est fabuleux.
„To je zvláštní,“ řekl najednou Larderel, „že vaše matka vždycky zůstává pozadu. Včera jsme cválali, dnes jdeme tak pomalu, jak to jen jde, a je to totéž.“
- C’est étrange, dit tout à coup Larderel, que votre mère reste toujours en arrière. Hier nous galopions, aujourd’hui nous marchons aussi lentement que possible et c’est la même chose.
„Je to pravda, je to zvláštní,“ odpověděla jsem, dotčená jízlivým smyslem té věty.
- C’est vrai, c’est étrange, répondis-je piquée par le sens incisif de cette phrase.
Dorazíme tedy první, s Dinou a Marcuardem, před tu velkou čtverhrannou stavbu, napůl zříceninu, napůl klášter, a Bijou mi nabídne rámě a odvede mě daleko od zraků našich společníků, aby mi řekl, že mě miluje… a možná také aby svého vycpaného Švýcara přiměl uvěřit, že mě líbá.
Donc, nous arrivons les premiers avec Dina et Marcuard, devant cette grande bâtisse carrée, moitié ruine, moitié couvent, et Bijou m’offrant le bras m’emmène loin des regards de nos compagnons pour me dire qu’il m’aime... et peut-être pour faire croire à son Suisse empaillé qu’il m’embrasse.
„Podáváte takové hlášení jako to včerejší všem svým přátelům, nebo jen Melissanovi?“
- Est-ce à tous vos amis que vous faites des compte-rendus comme celui d’hier, ou bien : Melissano seul ?
„Jaké hlášení?“
- Quel compte-rendu ?
„Ach, nic, jen vás to pěkně vykreslilo.“
- Oh ! rien, seulement cela vous a dessiné joliment.
„Ne, opravdu, co jsem řekl?“
- Non, vrai, qu’est-ce que j’ai dit ?
„Vůbec nic, ale projevil jste se cynicky a nízce.“
- Rien du tout, mais vous vous êtes montré cynique et bas.
„Nic jsem neřekl, no tak, co jsem řekl?“
- Je n’ai rien dit, voyons qu’ai-je dit ?
„Melissano, ten faun, ten zahradní satyr, se vás zeptal: ‚Nu, a co?‘ Odpověděl jste a on zvolal: ‚Cože! Jenom to!‘ — ‚Bože můj, ona měla na všechno odpověď.‘ — To je tedy ten váš počestný rozhovor. Velmi slušné.“
- Melissano, ce faune, ce satyre de jardin, vous a demandé : eh quoi ? Vous avez répondu et il s’est écrié : Comment ! rien que cela ! - Mon Dieu elle avait réponse à tout. - Voilà votre pure conversation. C’est très propre.
škrtnutonečitelné: docela veselá večeře.
Znovu vidíme Hamontoffovy; Bijou je slušnější než včera, říkám, že je nevychovaný.
On revoit les Hamontoff, Bijou est plus décent qu’hier, je dis qu’il est mal élevé.
Nakonec jdeme k fotografovi a pózujeme na oslech v tomto pořadí: Bijou, já, máma, Melissano a Marcuard. Dina se vytratila, takže skupina má jen pět osob.
Enfin on va chez un photographe et on pose à ânes dans l’ordre suivant; Bijou, moi, maman, Melissano et Marcuard. Dina s’est dérobée, de sorte que le groupe est de cinq personnes seulement.
Zpáteční cesta je bláznivě veselá. Melissano chvílemi podřimuje, Bijou spolu se mnou utrhne knoflík Marcuardovi, který sedí na kozlíku — a z toho bitva, barikády, křik.
Le retour est d’une gaieté folle. Melissano dort de temps en temps, Bijou arrache avec moi un bouton de Marcuard qui est sur le siège, d’où bataille, barricades, cris.
Larderel seděl s mámou a s Dinou a mě měl naproti. Škorpíme se a nakonec mi políbí ruku. Ale když mámě začal šeptat do ucha historii své rodiny a pak la Righi — že je dobře vychovaná a že chce adoptovat její dceru! Nepřestávala jsem rudnout a blednout… V Castellamaru jsem ho musela celou dobu hlídat; nesnesu, aby byl s jinou, šla jsem za ním. Jsem bláznice.
Larderel était avec maman et Dina ayant moi en face. Nous nous chamaillons et il finit par me baiser la main. Mais quand il se mit à raconter à l’oreille de maman l’histoire de sa famille, puis de la Righi disant qu’elle est bien élevée et qu’il veut adopter sa fille ! Je n’ai cessé de rougir et de pâlir... A Castellamare il a fallu le surveiller tout le temps, je ne souffre pas qu’il soit avec une autre, je l’ai suivi. Je suis folle.
Hamontoffovi se s námi vracejí do Neapole, Bijou usne. Máma mu dá polštář, já ho přikryji svým závojem. Miluji ho.
Les Hamontoff reviennent à Naples avec nous, Bijou s’endort. Maman lui donne un oreiller, je le couvre de mon voile. Je l’aime.
Měli s námi večeřet; přijde jen Marcuard, Larderel je nemocný. Trápím se až nadpřirozeně, zda je opravdu nemocný. Kvůli tomu dojde k nedorozumění s Melissanem, který přijde později, a pak s Caracciolem. Vtipkuji jako pomatená, abych zakryla své zklamání a omámila se.
On devait dîner avec nous, Marcuard seul vient, Larderel est malade. Je m’inquiète surnaturellement pour savoir s’il est vraiment malade. Il arrive à ce propos un quiproquo avec Melissano qui vient plus tard et puis Caracciolo. Je blague comme une insensée pour couvrir mon désappointement et m’étourdir.
On mě nemiluje.
Il ne m’aime pas.
Pronásleduji ho, možná ho obtěžuji. Nezáleží na tom — ještě tohle, a umřít se dá vždycky.
Je le poursuis, je l’ennuie peut-être. Peu importe, encore cela, on peut toujours mourir.
Potřetí usínám s jeho prstenem.
Pour la troisième fois je m’endors avec sa bague.
Poznámky
Pozn. překl.: Prsten, o němž se zmiňuje — zřejmě Larderelův, jejž máma při výletu opatrovala; srov. záznam z 2. dubna (069.0724). ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Temp’era del principio del matino ET Sol montava 'n su con quelle stelle Ch’eran con lui quando l’amor divino Mosse da prima quelle cose belle.“ – Dante Alighieri, Božská komedie, Peklo I, 37–40. Marie cituje tuto pasáž zírající na vycházející slunce nad Sorrentem — nádherný Dantův obraz stvoření jako zarámování noci plné opilství, vyznání a ponížení. ↩
Pozn. red.: Deserto (it.) = poušť; bývalý klášter na návrší u Sant’Agaty nad Sorrentem, oblíbený cíl výletů pro rozhled na oba zálivy. ↩