Pátek 20. dubna 1877

Navštívenky od Camilla Caracciola a od knížat Villových, kteří byli u Fabbricatorových. Vyšla jsem si brzy, mezi jednou a třetí; procházky jsem se však zdržela, pořád v očekávání návštěvy velectěného hraběte Larderela. Čekání marné, mimochodem řečeno.
Přišly Hamontoffovy a zůstaly hodinu. Skoro nemluvím a jsem roztržitá, to se rozumí. On několikrát přišel a zase odešel s lidmi nevábného vzezření.
Konečně dnes večer velká slavnost na Skatingu; měla tam přijít princezna Markéta, ale dostavil se jen uzenář z horního patra s celou svou družinou.
Měla jsem rozkošnou toaletu, klobouk i střevíčky k ní. Byla jsem tedy v dobré náladě a malá kytička konvalinek se brzy rozmnožila, aby ozdobila všechny mé kavalíry; znamení, podle něhož je poznám... ostatně byli všichni kolem nás, přes obrovskou tlačenici. Samozřejmě i Doenhoff, nakolik to vzhledem k princi šlo.
Z bruslařů jsem měla jen Campomarina a Schettina.
Poprvé jsem se zúčastnila květinového závodu. Dostanete půvabný praporek, na jehož konci je kroužek, a tím musíte v jízdě zachytávat kytičky zavěšené na háčcích. Ty kytičky jsou rozmístěny v malých výklencích na jakémsi kulatém stolku; ty stolky jsou dva.
Je to hra nanejvýš půvabná a dáma, která podává levou ruku svému kavalírovi a v pravé nese tu bojovnou pastýřskou berlu, se ukáže v nejvýhodnějším světle. Zachytila jsem šest nebo sedm kytiček. Byla jsem hezká a jsem spokojená.
Byla jsem obklopena, doprovázena... Schininà si smlsl na mém lemu ze sibiřské opice, jako to dělali lidé v Římě... a já jsem mu co nejjemněji a nejdelikátněji naznačila, že pozadí paní Piccolelis je přidělané. Vskutku, stejně jako módu bílé, zavedla jsem tu i módu velkých... každá husička se teď vycpává žíněmi nebo bůhvíčím, každá se mi chce vyrovnat obvodem...
Ale neměla jsem co říct, nemohla jsem být ani koketní; ani jedna spřízněná bytost — nemohu žít sama.
Něco za tím vězí... Od Spa, kde jsem měla tu nepříjemnost s Gerickem... Dobrý Bože, Gericke, na kterého jsem nemyslela, kterého jsem nemilovala, který se mi nelíbil. Říkalo se o mně, že jsem do něj zamilovaná!!! A kvůli tomu se mi začal vyhýbat. Nebesa! Od toho neblahého léta, kdy jsem já, ubohá nevinná, snesla tu tak málo zaslouženou, tak nepodloženou podlost, od toho léta je to jako kletba! Od té doby vidím všude samé Gericky, kteří si namlouvají, že je zbožňuji; ten strach mě svazuje, trápí, zkrátka mě rmoutí! A to prokleté jméno se vkrádá vždycky a všude...
Nakonec jsem se ho začala pověrčivě bát. Je to hrozné, hrozné, hrozné! Ten vousatý Řek se opakuje v Marcuardovi... a... Ó, to je nedůstojné! Mimoděk srovnávám! Nic si není podobné, nic, kromě té náhlé změny, toho nevysvětlitelného chování... Ó, fuj! Hrůza! Proč mluvit o té špíně! Ach ano, opravdová špína, která — aniž bych za to mohla! — leží jako uřknutí na celém mém životě. Proč???
Přísahám vám, že se mi z toho točí hlava a že mě to naplňuje hrůzou!!!... Co když to tak bude už napořád!
Proč, proč se mi ten člověk, který mi nebyl ničím, na kterého jsem zapomněla, nebo spíš na kterého jsem nikdy nemyslela, proč se mi ten lhostejný, ten cizí člověk vrací jako strašák, jako přízrak, jako stín komtura de Marcuarda... fuj, hloupost! Žádný Marcuard tady, mluvím vážně — proč mě ten holandský opilec, ten ubožák se špinavou kravatou, pronásleduje jako legenda?...
Proč se všechno musí podobat jeho chování...
Od Spa jsem si mimoděk uchovala hluboké přesvědčení, že se muži dělí na dvě třídy: na Gericky a na Merjeewské.
Je to hrozné, je to noční můra... už to nechci!!!
Ach, Pane nebeský, zbav mě toho panického strachu, té ohavné tradice.
Podivné, podivné a děsivé.
Nechci se nechat ovládnout tou ohavnou pověrou!
Nechci, aby mi už dál tížila život!
Nemluvila bych s vámi o tom, ale okolnosti mě k tomu nutí a jakýsi hlas na mě křičí: je to jako s Gerickem!
Ale vždyť jsem k tomu Gerickovi nikdy nic necítila, vždyť mi neznamená víc než vrátný tohoto hotelu, vždyť... Tak proč tedy!
Ó, ta špinavá vzpomínka, která ještě po třech letech špiní všechno, co mě potká!
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého tě zaháním, neproklínám tě, protože jsem tě proklela už stokrát, a zapomínám na tebe!
Ať už mi tě nic nepřipomíná; ve jménu Božím a Panny Marie, odejdi. Amen.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „gettatura“ — neapolská pověra o zlém oku, které přináší neštěstí. ↩