❦
Sobota 14. dubna 1877
Ach, on ji chce adoptovat. Zdálo se mi, že ji držím na klíně a že se najednou proměnila v malého černého psa. Ach, on ji chce adoptovat... to se ještě uvidí.Samedi 14 avril 1877
O čem mám mluvit, na co mám myslet!
De quoi voulez-vous que je parle, à quoi voulez-vous que je pense !
Včera mi na Skatingu představili jakéhosi pana Schettina, který dnes nechal své navštívenky a který nás spolu s Pascarolou provádí sály Výstavy, kterou vidím podruhé. Staré zbraně, starý nábytek, staré gobelíny mě rozrušily a zároveň uklidnily, protože mi připomněly, že Larderel nic z toho nemá.
On m’a présenté hier au Skating un Monsieur Schettino qui a déposé ses cartes aujourd’hui et qui ensemble avec Pascarola nous mènent à travers les salles de l’Exposition que je revois pour la seconde fois. Les vieilles armes, les vieux meubles, les vieux Gobelins m’ont agitée et calmée en me faisant penser que Larderel n’avait rien de tout cela.
Zatímco jsem rozmlouvala se svými kavalíry, držela jsem v ruce, skryté v kapse, kapesník ze Sorrenta. On má ten můj, ale kašle na něj. Já na to taky kašlu, teď je to spíš otázka hrdosti před mými blízkými a před Rosalií.
Tout en parlant à mes cavaliers, je tenais dans ma main cachée dans ma poche le mouchoir de Sorrento. Il a le mien mais il s’en fiche. Moi aussi je m’en fiche, à présent c’est plutôt une affaire d’amour-propre devant les miens et Rosalie.
„Nu,“ řekla mi Rosalie, „pan hrabě se za vámi nepřišel podívat.“
- Eh bien, me dit celle-ci, Monsieur le comte n’est pas venu vous voir.
Nic mě nikdy nedotklo nepříjemněji než tahle věta.
Je n’ai jamais été plus désagréablement contrariée que par cette phrase.
Válka je na spadnutí. Je schopen neodjet... říká se (Doenhoff to dnes řekl), že má tolik dluhů, že neví kudy kam. Ach, Pane, kdybych měla peníze.
La guerre est imminente. Il est capable de ne pas partir... on dit, (Doenhoff l’a dit aujourd’hui) qu’il a tant de dettes qu’il ne sait où se mettre. Ah ! Seigneur, si j’avais de l’argent.
Peníze jsou všechno. Říká se, že jsem pobledla. Kéž by to tak bylo.
L’argent, c’est tout. On dit que j’ai pâli. Plût au ciel.
Hrála jsem si na to, že jsem do toho muže šíleně zamilovaná, dávala jsem to všem na odiv, a teď se stydím.
J’ai posé pour être folle de cet homme, je me suis affichée et maintenant je suis confuse.
A tak to v mém životě chodí se vším!!!!
Et tout va comme ça dans ma vie !!!!
Nutně ho potřebuji vidět.
J’ai absolument besoin de le voir.
Ubohý člověk, je blázen, ostatně trochu jako já. Nemůže zůstat v Římě, protože nesnáší princeznu Markétu a červené livreje ho dráždí, ve Florencii mu ztrpčuje život Niccollini a v Neapoli Ginistrelli, s nímž měl nějakou aféru kvůli sázce.
Pauvre homme, il est fou, un peu comme moi d’ailleurs. Il ne peut pas rester à Rome parce qu’il déteste la princesse Marguerite, les livrées rouges l’agacent, à Florence c’est Niccollini qui lui rend la vie amère et à Naples c’est Ginistrelli avec lequel il a eu une histoire à propos d’un pari.
Do Francie má vstup zakázán ještě do srpna. Tohle všechno vyprávěl mámě. Takže odjíždí do Ruska. Je hloupé být jako já. Dina říká, že je to prostě hanba vidět mě takhle. Opravdu, je to hanebné a směšné.
L’entrée de la France lui est encore interdite jusqu’au mois d’août. Il a raconté tout cela à maman. Donc il s’en va en Russie. C’est stupide d’être comme moi. Dina dit que c’est simplement honteux de me voir ainsi. En effet c’est honteux et ridicule.
Nuže, je konec. Chci, aby byl konec. Zbývá jen ho vidět, abych si s ním vyjasnila to jeho nesmyslné... a přece opodstatněné vyznání; a pak najít někoho jiného, kdo mi ho úplně vyžene z hlavy. Chci, aby byl konec, z hrdosti. Nesnesu, aby mnou někdo pohrdal.
Eh bien c’est fini. Je veux que cela soit fini. Il n’y a plus qu’à le voir pour m’expliquer à propos de sa déclaration insensée... et fondée pourtant; et puis à trouver quelqu’un d’autre pour me faire entièrement passer celui-là. Je veux que cela soit fini, par orgueil. Je ne me supporte pas dédaignée.
Je to prostě hanebné, jak říká Dina, nezaslouží si to ani soucit.
C’est tout bonnement honteux, comme dit Dina, cela ne mérite même pas la compassion.
Ne, je blázen! Proč ty dopisy, proč ten spěšný příjezd navzdory zranění, navzdory lékařům, navzdory všemu, proč ta navštívenka ráno, to zjevení v čítárně. Ta večeře u společného stolu v hotelu?? A pak ten hloupý, neuvěřitelný konec...
Non, il est fou ! Pourquoi ces lettres, pourquoi cette arrivée pressée, malgré la blessure, malgré les médecins, malgré tout, pourquoi cette carte le matin, cette apparition au salon de lecture. Ce dîner à la table d’hôte ?? Et puis cette fin stupide, invraisemblable...
Teď si myslím, že mě nikdo nemůže milovat...
Maintenant je crois que personne ne peut m’aimer...
Vzpomínáte si, jak jsem se dřív divila Antonellimu a jak mě pobuřoval? Teď mi to připadá docela prosté; přikládám věcem, a zvláště slovům, přirozenější váhu.
Avant, vous vous souvenez, comme je m’étonnais et m’indignais d’Antonelli ? A présent je trouve que c’est tout simple, j’accorde aux choses et aux mots surtout une valeur plus naturelle.
Ono totiž... víte, Larderel... s nikým ho nesrovnávám a... je to bytost zcela zvláštní svými neřestmi, šílenstvím, výstřednostmi, společenským postavením, chováním... tváří, vším. A proto k němu chovám zcela zvláštní cit. Prostě mě přivádí k šílenství. A jsem šťastná, šťastná, že je takový. Usadí se, ožení se a... shnije. Pak se všechno změní. Doufám, že k tomu dojde teprve tehdy, až já sama budu usazená a klidná... po svém.
C’est que... voyez-vous Larderel... je ne le compare à personne et... c’est un être à part comme vices, folie, extravagance, position sociale, conduite... figure, tout. Aussi ai-je pour lui un sentiment à part. Il m’affole tout bonnement. Et je suis heureuse, heureuse qu’il soit ainsi. Il se rangera, se mariera et... pourrira. Alors tout changera. J’espère que ce n’arrivera que lorsque je serai fixée et tranquille... à ma façon.
Kdyby umřel, stal by se mou velkou vášní a věčným, rozkošným, okouzlujícím žalem, smíšeným s lítostí a s díkůvzdáním.
S’il mourait, il deviendrait ma grande passion, et un éternel, un délicieux, un ravissant chagrin mêlé de regrets et d’action de grâce.