❦
Úterý 3. dubna 1877
„Jen ne příliš mnoho Larderela, že ano?“ řekl na odchodnou Doenhoff.Mardi 3 avril 1877
— Pas trop de Larderel n’est-ce pas ? dit en partant Doenhoff.
— Pas trop de Larderel n’est-ce pas ? dit en partant Doenhoff.
Dnes se koná ten slavný výlet do Sorrenta, proti němuž jsem se několikrát postavila.
C’est aujourd’hui que se fait le fameux voyage à Sorrento auquel je m’étais opposée plusieurs fois.
Už ve vlaku mě Larderel začínal jemně dráždit tím, že hovořil s Dinou. Pokaždé, když mluví s někým jiným než s mámou nebo se mnou, je mi úzko.
Déjà en wagon Larderel commençait à m’irriter doucement en parlant à Dina. Je suis inquiète chaque fois qu’il parle à d’autres qu’à maman ou à moi.
De Castellamare à Sorrento nous nous mettons dans une voiture, maman, Dina et Melissano sur les premières places, moi et Marcuard sur la banquette de devant, Bijou sur le siège, un lazzarone accroché derrière la voiture et notre considérable bagage composé de huit pièces, partons.
Celá cesta plynula ve škádlení všeobecném — i zcela osobním. Rvali jsme si navzájem kapesníky, klobouky, rukavice. Jinak jsem byla celkem klidná, neboť Larderel mohl mluvit jen s kočím — ale brzy jsem začala žárlit i na kočího, a tak jsem nechala toho vznešeného zhýralce nést slunečník a — jako prý kvůli výmolům — opírala jsem si o jeho paži hlavu s potěšením zcela zvláštním.
Tout cela s’est passé en agaceries générales, et particulières. Nous nous sommes arrachés les mouchoirs, les chapeaux, les gants. Pour le reste, j’étais assez tranquille, Larderel ne pouvant parler qu’au cocher, mais bientôt je suis devenue jalouse du cocher et je me fis tenir l’ombrelle par le sublime dévergondé au bras duquel j’appuyais, comme à cause des cahots, ma tête avec un plaisir tout à fait particulier.
Když jsme vcházeli do hotelu de la Sirène, začali si Melissano a Marcuard dobírat Larderela. Místo Sirène říkali Siléna — vyměnili jedno r za l.3 Podle všeho, co pak zaznělo, je to přezdívka la Righi; dělala jsem, že nerozumím, a všechno jsem si zapamatovala slovo od slova.
En entrant à l’hôtel de la Sirène Melissano et Marcuard ont commencé à plaisanter Larderel sur Sirène en substituant l’l à l’r, Silène. C’est le nom de la Righi d’après tout ce qui a été dit ensuite et que j’ai fait semblant de ne pas comprendre et que j’ai retenu par cœur.
Téměř ihned jsme nasedli na osly a jeli do Massy — ubohé, obdivuhodně položené vesničky.
Presque immédiatement nous avons pris des ânes et sommes allés à Massa, fichu village admirablement situé.
Bylo ještě světlo, Larderel ode mě často odcházel, můj osel šel špatně, zaostávala jsem za ostatními a snášela jsem ukrutná muka, když mě tak viděla máma, jež chápe a cítí vše jako já.
Il faisait encore jour, Larderel me quittait souvent, mon âne allait mal, je restais en arrière et souffrais tous les diables d’être vue ainsi de maman qui comprend et ressent tout comme moi
Když jsme dorazili do Massy, byla tma. Prochladla jsem, byla jsem rozladěná — usedli jsme v ubohé ohradě u krčmy, kam přišel opilý lazzarone zazpívat píseň jako by složenou pro Larderela a… Silénu!! Poslouchal ji bledý a nepřítomný. Já jsem se dusila vztekem.
Arrivés à Massa il faisait noir ? J’étais glacée, de mauvaise humeur, on s’assit dans un méchant enclos de cabaret où un lazzarone ivre vint chanter une chanson qui semblait composée pour Larderel et... Silène !! Il écoutait pâle et distrait, j’enrageais.
Na zpáteční cestě jsme šli téměř po celou dobu sami a spolu. Na tu hodinu vzpomínám jen se zachvěním blaha.
Au retour nous sommes presque tout le temps restés seuls et ensemble. Je ne repense à cette heure qu’avec des frissons de contentement.
Šli jsme bok po boku tou nádhernou silnicí; v noci jsme se skoro neviděli, zahalila jsem se závojem a hovořili jsme naprosto přirozeně o maškarním bálu, o dopisech, o jeho souboji. Čas od času mě bral za ruku a já se ztrácela v nových a okouzlujících pocitech. Řekla jsem mu, že mě zaujal — v touž chvíli mi říkal, že jsem rozkošná a že mě miluje jako šílenec. Raději bych to nebyla slyšela, protože si zasloužím víc než takové letmé vyznání, takovou kratochvíli.
Nous marchions côte à côte par cette route superbe, dans la nuit on ne se voyait presque pas, je m’étais voilée et nous parlions le plus naturellement du monde du bal masqué, des lettres, de son duel. Il me prenait de temps en temps la main et je me perdais dans des sensations nouvelles et adorables. Je lui ai dit qu’il m’avait intéressée en même temps qu’il disait que j’étais charmante et qu’il m’aimait comme un fou. J’aurais mieux aimé ne pas l’entendre parce que je mérite autre chose que cette déclaration de passage, cette espèce d’amusement.
„Nechci vám být útěchou… A co byste dělal, kdyby nás přepadli lupiči? Vždyť už nemáte ani ruku, abyste nás bránil.“
— Je ne veux pas vous servir de consolation... Et que feriez-vous si des brigands nous attaquaient? Vous n’avez même plus de bras pour nous défendre.
„Tuhle mám, a pak — Otec Věčný je převelice laskav; vzal mi vládu nad tou rukou, ale dal mi místo ní nádherný pár parohů!“4
— J’ai celui-là, et puis le Père Eternel est très bon; il m’a enlevé l’usage de mon bras mais il m’a donné une paire de cornes superbes !
„Pár čeho?“
— Une paire de quoi ?
Ztrácíme se ve výmluvách a odbočkách.
Nous nous perdons dans les faux-fuyants.
Nevím už, byla-li ta večeře veselá — vím, že nám zpívali a hráli na spoustu nástrojů.
Je ne sais plus si le dîner a été gai, je sais qu’on nous a chanté et joué sur un tas d’instruments.
Paní Hamontoffová je v Sorrentu už tři dny; jdeme k ní. Kamkoli, jen abych mohla jít temnými ulicemi zavěšená do Larderela. Marcuard se dvoří Dině, jež velmi zkrásněla, a Melissano je s mámou. Již na konci večeře, během níž se mluvilo o té odporné ženě v náznacích — tak, že kdybych nevěděla, nemusela bych to uhodnout — již na konci večeře jsem s bolestí zpozorovala, že Larderel je podnapilý. Přijala jsem přesto jeho paži a budu ještě dlouho vzpomínat na tu procházku protknutou utrpením.
Mme Hamontoff est à Sorrento depuis trois jours, nous allons chez elle. Aller n’importe où pourvu de marcher dans des rues sombres au bras de Larderel. Marcuard fait la cour à Dina qui a beaucoup embelli et Melissano est avec maman. Déjà à la fin du dîner, pendant lequel on avait parlé de cette exécration de femme en déguisant, de sorte que si je ne savais pas, j’aurais pu ne pas deviner, déjà à la fin du dîner je remarquais avec douleur que Larderel était gris. J’ai accepté son bras tout de même et je me souviendrai longtemps de cette promenade mêlée de souffrance.
Byl tu vedle mě a říkal hromadu něžností, které mě rozhořčovaly, protože myslel na tu druhou — a byl opilý! Opakovala jsem mu to znovu a znovu a sypala na něj nadávky, ale to ho nevystřízlivělo, a bylo to opravdu obrovské trápení, jež mírnilo jen to blaho, že se opírám o jeho paži a cítím, jak mou ruku hloupě hladí ta jeho!
Il était là près de moi, il disait des quantités de tendresses qui m’indignaient parce qu’il pensait à l’autre, et il était ivre ! Je le lui répétais en le criblant d’injures mais cela ne le dégrisait pas et vraiment c’était une peine énorme tempérée par le bonheur de m’appuyer sur son bras, de sentir ma main sottement caressée par la sienne !
„Jste opilý, ale jistě chápete, že jste odporný a nezpůsobný; zůstávám s vámi jedině proto, abych se z vás vyléčila, slyšíte!“
— Vous êtes ivre, mais vous comprenez sans doute que vous êtes abominable et inconvenant, je ne reste avec vous que pour me dégoûter de vous, vous entendez !
A opakovala jsem mu to bez ustání.
Et je le lui répétais sans cesse.
Terasa hotelu Victoria by byla rozkošná, kdyby toho člověka nebylo napadlo bavit se s Dinou. Cestou zpátky jsem se do něj zavěsila a opakovala mu, že jen proto, abych se z něj vyléčila.
La terrasse de l’hôtel Victoria serait charmante si cet homme n’avait pas eu l’idée de causer avec Dina. Au retour j’ai pris son bras en lui répétant que c’était pour me dégoûter.
Ale poslyšte:
Mais écoutez :
Byl jeden král thulský,5 jenž věrně až do hrobu střežil, co mu zanechala krásná jeho — tepaný zlatý pohár…
Il était un roi de Thulé Qui jusqu’à la tombe fidèle Eut en souvenir de sa belle Une coupe en or ciselée...
„A vaše krásná,“ přerušila jsem zpěv, „co vám zanechala?“
— Et votre belle, dis-je en interrompant ma chanson, que vous a-t-elle laissé ?
„Ach ano, zanechala mi dluhy.“
— Ah ! oui, elle m’a laissé des dettes
„A?“
— Et ?
„A malou holčičku.“
— Et une petite fille.
„A… co ještě?“
— Et ... quoi ?
„Bože můj, ano, malou holčičku — mám malou holčičku; mou malou Alexandrinu.“
— Mon Dieu oui, une petite fille, j’ai une petite fille; ma petite Alexandrina.
Ten tón něžnosti, s nímž vyslovil „mou malou Alexandrinu“, mě obrátil v kámen a přivádí mě k zuřivosti!
L’air de tendresse donné à ma petite Alexandrine m’a pétrifiée et me met en rage !
„Vy… máte… vy! Oh! Jak se opovažujete mi to říkat!!! Jste blázen! Opilý! Ach, kdyby to nebylo proto, abych se z vás vyléčila!!“
- Vous... avez... vous ! Oh ! Comment osez-vous me le dire !!! Vous êtes fou ! Ivre ! Ah ! si ce n’était pas pour me dégoûter de vous !!
„Ano, a dávám jí zvláštní výchovu — stane se slavnou. Pije jen koňak.“
— Oui, et je lui donne une éducation spéciale, ce sera une célébrité. Elle ne boit que du cognac.
Byla jsem zdrcena. Jsem zuřivá! Rozzuřená!
J’étais anéantie, je suis furieuse ! Enragée !
Kdybych dala na těch pár řádků, jež jsem tužkou načmárala v tmavém pokoji, musela bych zvolat: miluji ho, miluji ho, miluji ho! Je opilý, je blázen, blázen — ne ze žertu, ale opravdový šílenec, nemocný! Ztracený, pomatenec, opilec! A já ho miluji!!
Si j’écoutais les quelques lignes que j’ai tracées au crayon, dans une chambre sombre, je m’écrierais que je l’aime, je l’aime, je l’aime ! Il est ivre, il est fou, fou, non pas fou pour rire, mais fou malade ! Perdu, insensé, ivre ! Et je l’aime !!
Místo aby mě dovedl zpět do hotelu, nabízí mi procházku po zahradě — nechám se vést. Mám já vůli — já zlomená, já ponížená, já vystrašená!! Ta vyznání lásky, ta opilá pohlazení mé ubohé ruky mě rozhořčovala a připravovala o rozum.
Au lieu de me ramener dans l’hôtel, il m’offre de faire un tour au jardin, je me laisse mener. Est-ce que j’ai une volonté, moi brisée, moi humiliée, moi effrayée !! Ces paroles d’amour, ces caresses ivres à ma pauvre main, m’indignaient et me faisaient perdre la tête.
Říkal nevím jakou banalitu o Faustovi6 a Markétě. Hovořili jsme o tom před večeří.
Il disait je ne sais quelle banalité sur Faust et Marguerite. Nous en avons parlé avant le diner.
„Přiznávám,“ řekla jsem, „že Faustovi jsem nikdy nerozuměla. Vždycky mi to připadalo špinavé, zbabělé a nízké.“
— J’avoue, dis-je, que je n’ai jamais compris Faust. Cela m’a toujours semblé sale, lâche et bas.
„Ano, protože je oklamána Markéta?… Ale to se stává tak často. Faust oklame — nebo Markéta oklame…“
— Oui, parce que Marguerite est trompée ?... Mais cela arrive si souvent. Faust trompe, ou Marguerite trompe...
„To není totéž.“
— Ce n’est pas la même chose.
„Markéta oklame častěji?“
— Marguerite trompe plus souvent ?
„Za ten názor jste si draze zaplatil.“
— Vous êtes payé pour être de cet avis.
„Cože? Proč?“
— Hein ? Pourquoi ?
„Protože… protože vám nemohu říct všechno… ačkoli vás nepokládám za mladého muže jako ostatní; pro mě je vám pětačtyřicet let nebo jste žena — proto si k vám mohu dovolit takovou volnost.“
— Parce que, parce que je ne puis pas tout vous dire... bien que je ne vous compte pas comme un jeune homme comme les autres; pour moi vous avez quarante-cinq ans ou bien vous êtes une femme, c’est pour cela que je suis si libre.
„Och ho! Jakže? Tak tedy řekněte proč. Proč se nebavit jako dva dobří přátelé — rád bych znal váš názor…“
— Oh ! ho ! Comment, et bien dites alors pourquoi ? Pourquoi ne pas causer comme deux bons amis, je voudrais connaître vos appréciations...
„Tedy proto, že oklamaný Faust je jen vrcholně směšný, kdežto oklamané Markétě nezbývá nic jiného než to, co udělala: zemřít.“
— Eh bien, parce que Faust trompé n’est que souverainement ridicule, tandis que Marguerite trompée n’a pas autre chose à faire que ce qu’elle a fait : mourir.
To bylo na cestě do Massy.
C’était sur la route de Massa.
A v zahradě byl opilý!!
Et dans le jardin il était ivre !!
„Ještě pět minut,“ říkal, „ještě pět minut. Takže jste se ze mě vyléčila?“
— Encore cinq minutes, disait-il, encore cinq minutes. Alors vous êtes dégoûtée de moi ?
„Téměř…“
— Presque...
„Ano či ne?“
— Oui ou non ?
„Jste opilý!“
— Vous êtes ivre !
„Ano či ne? Chci to vědět.“
— Oui ou non ? Je veux savoir.
„Téměř; a dříve jste mě zajímal.“
- Presque, et avant vous m’intéressiez.
„Ano? Jen to?“
— Oui ? seulement ?
„Možná více…“
— Peut-être plus...
„Och, tak tedy nechte to ‚více‘ pokračovat — ještě pět minut, těch pět nádherných, božských minut… Miluji vás… miluji vás.“
— Oh ! eh bien laissez ce plus continuer encore, encore cinq minutes, ces cinq minutes adorables, divines... Je vous aime... je vous aime.
„Dávám vám těch pět minut, vidíte…“
— Je vous les donne ces cinq minutes, vous voyez...
„Ano, jste rozkošná, milá, zbožňuji vás, strávil bych celý život u vašich nohou. Máte jen jedinou chybu — že jste slečna…“
— Oui, vous êtes charmante, gentille, je vous adore, je passerais ma vie à vos pieds. Vous n’avez qu’un seul défaut, c’est que vous êtes demoiselle...
Vidíte! Vidíte! Byla jsem zděšena a nešťastna.
Vous voyez ! Vous voyez ! J’étais terrifiée et malheureuse.
„Dejte mi políbit ruku,“ pokračoval, „zapřísahám vás, no tak, co vám to udělá…“
— Donnez-moi votre main à baiser, continuait-il, je vous en supplie, voyons qu’est-ce que ça peut vous faire...
Nakonec jsem mu ruku dala — ne chladnou a lhostejnou, ale ledovou a plnou šílené něhy k němu. Políbil mi ji.
Je finis par lui donner ma main, non pas froide et indifférente mais glacée et pleine de tendresse folle pour lui. Il me l’a baisée.
Ó důstojnosti, ó posvátnosti lásky! Zalez si pod lavici, starý Lustucru, stará vycpaná huso, starý Švýcare třinácti kantonů!7 — jak říká Larderel Marcuardovi.
O dignité, ô sainteté de l’amour ! Va te fourrer sous la banquette, vieux Lustucru, vieille oie empaillée, vieux Suisse des treize cantons ! Comme dit Larderel à Marcuard.
Sedla jsem si na schody před domem, on si sedl k mým nohám a vzal mě za ruku, nakláněje nad mými koleny tvář, jež se mi v noci, nalíčená a zušlechtěná stíny, zdála neobyčejně krásná a jemná.
Je m’assis sur les marches du perron, il s’assit à mes pieds et me prit la main en penchant sur mes genoux sa figure qui dans la nuit, fardée et redressée par les ombres, me parut d’une beauté et d’une finesse rares.
Byla jsem smutná — on byl napůl opilý! On opilý! Opilý!!
J’étais triste, il était à moitié gris ! Lui ivre ! ivre !!
Pomyslete — opilý!! To jen chybělo!
Pensez-donc ivre !! Il ne manquait que cela !
Myslím, že mi řekl nějakou obscénnost. Nerozuměla jsem. Miluji ho.
Je crois qu’il m’a dit une obscénité. Je n’ai pas compris. Je l’aime.
Nevěděla jsem, jak se vrátit dovnitř — zlý duch, faun8 Melissano, přišel mi na pomoc a přidal se k nám.
Je ne savais comment rentrer, le mauvais génie, le faune Melissano vint m’y aider en se joignant à nous.
Sešli jsme se ve velkém předsálí. Larderel mluvil o tom, že zítra ráno odjede; Marcuard, uražený a pobouřený touto nezdvořilostí, odvětil, že zůstane, aby doprovázel dámy.
On était rassemblé dans la grande antichambre. Larderel parlait de partir demain matin, Marcuard blessé et froissé de cette impolitesse répondait qu’il resterait pour accompagner ces dames.
Nevěděla jsem, co říci, a cítila jsem se špatně. Přinesli čaj — Larderel chtěl koňak; dívám se na něj se strachem a bolestí. Vzpomenu si na „mou malou Alexandrinu“ a hodím šálek, jenž se roztříští na tisíc kousků o mramorové dlaždice.
Je ne savais que dire et me sentais mal. On sert le thé, Larderel voulait du cognac; je le regarde avec peur et peine. Je me souviens de ma petite Alexandrine et jette ma tasse qui se brise en mille morceaux sur les dalles de marbre.
Loučíme se s docela nepříjemnou chladností.
On se dit bonsoir avec un froid assez désagréable.
Přestala jsem existovat. Všechny pokoje sousedí; při zavírání dveří se ocitneme u Larderela a Melissana, odkud vyjdeme a vrátíme se k sobě. Larderelovi jsem ruku podala jen tak tak a vyšla jsem první; na chodbě mě dohonil a tak rychle, jak to umí jen on, mi políbil ruku.
Je n’existais plus. Toutes les chambres sont voisines, en fermant la porte nous nous trouvons chez Larderel et Melissano, d’où nous sortons pour rentrer chez nous. J’ai à peine donné la main à Larderel et sortis la première, il me rattrapa dans le corridor et, avec une rapidité dont seul il est capable, me baisa la main.
napříč stránkou
V tom gestu bylo cosi vážného — jako by mě prosil o odpuštění.
en travers Il y avait quelque chose de sérieux dans cet acte, c’était comme un pardon qu’il me demandait.
Hned jsem nastražila uši. Dlouho, předlouho jsem psala s Melissanem hromadu nesmyslů, abych konečně mohla slyšet toto:
Aussitôt je me mis aux écoutes. J’ai longtemps, bien longtemps écrit un tas de stupidités avec Melissano pour entendre ceci enfin !
„Tak jak to tam bylo?“ zeptal se Melissano.
— Eh bien, demanda Melissano, comment cela a-t-il été, là-bas ?
„Pche!“ odpověděl Larderel, uléhaje. „Políbil jsem ji na ruku.“
— Peuh ! répondit Larderel en se couchant, je lui ai embrassé la main.
„Jenom?“
— Seulement ?
„Ale, příteli — ona měla na všechno odpověď.“
— Eh, mon cher, elle avait réponse à tout.
S hrudí přitisknutou ke dveřím jsem naslouchala těm cynismům; na jeden den toho bylo příliš. Začala jsem se nahlas rozhořčovat nade vším, vším, vším!
Le sein appuyé contre la porte j’écoutais ces cynismes; c’est trop en une journée. Je me pris à m’indigner tout haut de tout, de tout de tout !
Pak jsem si vzpomněla na důstojné věci, které jsem řekla, a radovala jsem se z nich…
Puis je me souvenais des choses dignes que j’ai dites, je m’en réjouissais...
Miluji ho. On mě nemiluje. Je blázen, opilec, ztracenec!
Je l’aime, il ne m’aime pas, il est fou, ivre, perdu !
Dlouho jsem se modlila a snažila se plakat, ale byla jsem příliš rozrušená, příliš plná bolesti.
J’ai longtemps prié et j’ai tâché de pleurer, mais j’étais trop énervée trop souffrante.
Takhle jsem tedy dopadla — pro!!!
En suis-je donc arrivée là pour !!!
Poznámky
Pozn. red.: Bijou („klenot“) — Mariina soukromá přezdívka pro hraběte Larderela v tomto období. ↩
Pozn. překl.: Lazzarone (it., množné č. lazzaroni) — neapolský výraz pro pouličního tuláka či žebráka, který si přivydělával příležitostnými pracemi. V 19. století byli lazzaroni charakteristickým prvkem neapolské ulice. ↩
Pozn. překl.: Slovní hříčka: hotel se jmenoval de la Sirène (Siréna). Melissano a Marcuard ho přejmenovali na Siléna — záměnou jednoho písmene vznikl odkaz na Siléna (řec. Σειληνός), průvodce boha Dionýsa, zosobňující opilství a výstřednost. Bylo to jejich zakódované pojmenování pro la Righi, Larderelovu milenku — a zároveň narážka na jeho pití. ↩
Pozn. překl.: „Pár parohů“ — tradiční symbol paroháče; Larderel cynicky žertuje o tom, že ho la Righi podvedla. ↩
Pozn. překl.: Árie „Balada o thulském králi“ (Il était un roi de Thulé) z opery Charlese Gounoda Faust (1859), III. dějství. Zpívá ji Markéta přesně v okamžiku, než ji svede Faust — paralela, které si je Marie bystře vědoma. V Goethově a Gounodově verzi je thulský král věrný paměti své milé až do smrti. ↩
Pozn. red.: V Gounodově Faustovi (1859) Faust Markétu svede a opustí; ona zabije své dítě a umírá ve vězení. Opera byla v Mariině kulturním světě všudypřítomná. ↩
Pozn. překl.: „Starý Lustucru“ — postava z francouzské lidové říkanky a písní, jejíž jméno vzniklo z úsloví l’eusses-tu-cru? (byl bys tomu věřil?); symbol naivního prosťáčka. „Starý Švýcare třinácti kantonů“ — narážka na Marcuarda, který je Švýcar; švýcarská konfederace měla historicky třináct kantonů. Jsou to Larderelovy výsměšné přezdívky pro Marcuarda coby příliš zásadového moralistu. ↩
Pozn. red.: Faun — chlípný lesní duch antické mytologie. ↩