❦
Pondělí 9. dubna 1877
Ach! můj císaři1, zatracení čtenáři, zájem o mou slavnou knihu stále roste… Pyšná na pád Larderela a na skvělý obrat, jaký vzal skandál s Jeho Veličenstvem, jsem celá zářivá. Včera jsem si až do tří do noci povídala s Rosalií, která mi vyprávěla o Bijou, o mém pánovi, o mém králi; probudila jsem se s jeho jménem na rtech jako vždycky, mluvila jsem o něm, když jsem se oblékala, myslela jsem na něj, když jsem poslouchala Pergolesiho „Stabat“, které dnes znovu zpívali pro princeznu Markétu a jehož božské tóny mi dosud zní v uších.Lundi 9 avril 1877
Dopustila jsem se deseti malých zbabělostí, jen abych ty dámy kolem čtvrté vypravila na procházku samotné, a ony byly tak hloupé, že přišly nahoru zrovna ve chvíli, kdy přicházel Larderel.
J’ai fait dix petites lâchetés pour envoyer promener ces dames seules vers quatre heures, elles ont eu la stupidité de monter comme Larderel arrivait.
Říkali jsme si roztomilosti, dělali jsme hlouposti, dala jsem mu do vlasů chmýří, abych mu ho pak mohla vybrat a dotknout se jeho vlasů, abych mu rukama přejela po čele; a potom abych mu okartáčovala kabát.
On s’est dit des amabilités, on a fait des bêtises, je lui ai mis du duvet dans les cheveux pour le lui enlever ensuite pour toucher ses cheveux, pour effleurer son front de mes mains; pour lui brosser son habit ensuite.
Konečně odcházejí!
Enfin ils partent !
Seděla jsem tam snad teprve minutu, zády k oknu, a třásla jsem se!
J’étais depuis une minute peut-être assise le dos tourné à la fenêtre et tremblante !
Srdce mi neobyčejně buší; ráno mě prohlížel lékař. On mě uklidnit nedokáže.
J’ai des palpitations extraordinaires, ce matin le docteur m’a vue. Ce n’est pas lui qui peut me calmer.
„Zapomněl jsem si pouzdro na doutníky,“ řekl Larderel, když se vrátil, a za ním Rosalie, které jsem pokynula, aby odešla.
- J’ai oublié mon porte-cigares dit Larderel en rentrant suivi de Rosalie à laquelle j’ai fait signe de sortir.
„Kde jen může být?“ řekla jsem, zatímco děvče zavíralo dveře, a pak: „Našel jste ho, pane?“
- Où peut-il être ? dis-je pendant que la fille fermait la porte et puis - Vous l’avez trouvé Monsieur ?
„Ano, slečno, našel.“
- Oui, Mademoiselle, je l’ai trouvé.
Měla jsem tutéž toaletu jako na dostizích a slaměný klobouk s bílým krepem, bílými šeříky a lístky.
J’avais la même toilette qu’aux Courses et un chapeau de paille avec du crêpe blanc, des lilas blancs et des feuilles.
„Nuže, slečno, loučím se s vámi…“
- Eh bien Mademoiselle, je vous dis adieu...
Pohlédla jsem na něj udiveně.
Je l’ai regardé avec étonnement.
„Ano,“ pokračoval, „chtěl jsem se s vámi rozloučit o samotě, abych měl to štěstí stisknout vám ještě jednou ruku, než odjedu, ale za tři dny se vracím…“
- Oui, reprit-il, j’ai voulu vous dire adieu en particulier, pour avoir le bonheur de vous serrer encore une fois la main avant de partir, mais je reviens dans trois jours...
Pořád jsem se na něj dívala.
Je le regardai toujours.
„Co mi tedy chcete říci, pane?“
- Qu’avez-vous donc à me dire Monsieur ?
„Ale vůbec nic, totiž… co jste si myslela, slečno?“
- Mais rien absolument, c’est-à-dire... qu’avez-vous cru Mademoiselle ?
„Já? Nic.“
- Moi ? rien.
„Jakže! Vy jste si myslela, že vám mám něco říci?“
- Comment ! vous avez cru que j’avais quelque chose à vous dire ?
„Nic jsem si nemyslela, to vy jste mě požádal, abych vás tu přijala.“
- Je n’ai rien cru, c’est vous qui m’avez demandé de vous recevoir ici.
„Ano, totiž, víte, je to těžké říci…“
- Oui, c’est que voyez-vous c’est difficile à dire...
„Posaďte se a zkuste se vysvětlit,“ řekla jsem a sama jsem se posadila.
- Asseyez-vous et tâchez de vous expliquer, dis-je en m’asseyant.
„Jde o tu procházku,“ začal a přecházel kolem mě, „při které jsem vám možná připadal směšný…“
- Il s’agit de cette promenade, commenca-t-il en tournant autour de moi, pendant laquelle je vous ai peut-être semblé ridicule...
„Vy, pane? Ani v nejmenším, to já jsem byla směšná…“
- Vous Monsieur ? Nullement, c’est moi qui étais ridicule...
„Ne, ne, slečno, byl jsem směšný, protože jsem s vámi mluvil… tak, jak jsem mluvil. Ale… nemohl jsem se vám dvořit jako vdané paní.“
- Non, non Mademoiselle, j’étais ridicule parce que je vous ai parlé... comme je vous ai parlé. Mais... je ne pouvais pas vous faire la cour comme à une femme mariée.
„Pane, pane, kdo vám o tom něco říká!“
- Monsieur, Monsieur, qui vous parle de cela !
„A tak tedy, chtěl jsem vám vysvětlit své chování, mohlo vám připadat směšné…“
- Et voilà, c’est ma conduite que j’ai voulu vous expliquer, elle a pu vous paraître ridicule...
„Opakuji vám, pane, že směšná jsem byla jedině já…“
- Je vous répète Monsieur, que moi seule j’étais ridicule...
„Ó, slečno!“ řekl tónem vybrané zdvořilosti, který mě zmrazil.
- Oh ! Mademoiselle dit-il d’un ton de politesse exquise qui m’a glacée.
„Tedy, slečno, sbohem.“
- Enfin Mademoiselle, adieu.
„Na shledanou.“
- Au revoir.
„Rozumíte, na tomto světě se dělají dvě věci.“
- Vous comprenez, on fait dans ce monde deux choses.
„Jaké věci?“
- Quelles choses?
Byla jsem mírná a klidná.
J’étais douce et calme.
„Zkrátka… na tomto světě se dělají dvě věci, totiž jedno ze dvou: když se muž dvoří slečně, může to být jedině s úmyslem vzít si ji.“
- Enfin... on fait dans ce monde deux choses, c’est-à-dire de deux choses l’une, quand on fait la cour à une demoiselle ce ne peut être qu’avec l’intention de l’épouser.
Stáli jsme u dveří a nervózně jsme mačkali obrovský turban z červeného saténu vyšívaný perlami, který dnes ráno poslal Altamura, kdo ví k čemu, a který položili na stůl.
Nous étions debout près de la porte tourmentant un immense turban de satin rouge brodé de perles qu’Altamura a envoyé ce matin on ne sait pour quel usage, et qu’on avait placé sur la table.
„To předpokládám,“ řekla jsem a nevěděla jsem, kam míří.
- Je suppose, dis-je ne sachant où il voulait en venir.
„Že ano?“
- N’est-ce pas ?
„A dál?“
- Et ?
„Inu,“ řekl rozpačitě a překotně, „já se teď nemohu oženit…“
- Eh bien, dit-il embarassé et vivement, je ne peux pas me marier en ce moment...
„Pane! Proboha! Co to říkáte! Copak se za vás chci vdát? Copak se snažím vdát? Já se vdávat nechci.“
- Monsieur ! Au nom du ciel ! Que dites-vous ! Est-ce que je veux me marier avec vous ? Est-ce que je cherche à me marier ! Je ne veux pas me marier.
„Ó, slečno, slečno, nikdy jsem si to nemyslel, ale… zkrátka, říkám vám to. Nesnáším dvojznačné situace. Když se muž dvoří slečně, je to přece… s počestným úmyslem.“
- Oh ! Mademoiselle, Mademoiselle, je ne l’ai jamais cru, mais... enfin, je vous dis cela. Je déteste les positions équivoques. Quand on fait la cour à une demoiselle c’est pour... le bon motif enfin.
„Doufejme,“ řekla jsem stejně klidným hlasem, utrhla jsem hrst perel a rozmačkala je.
- Il faut l’espérer, dis-je de la même voix calme en arrachant une poignée de perles et en les écrasant.
„Nuže… pochopila jste…“
- Eh bien... vous avez compris...
„Nic jsem nepochopila, udivujete mě, nevím, co na to říci. Kdo vám nasadil takové nápady do hlavy! Copak vypadám, že se chci vdávat? Vy jste blázen!“
- Je n’ai rien compris, vous m’étonnez, je ne sais que dire. Qui vous a donné ces idées ! Est-ce que j’ai l’air de vouloir me marier, vous êtes fou !
„Zůstanete ke mně laskavá, že ano? Budete hodná? Zůstaneme dobrými přáteli?“
- Vous resterez gentille pour moi n’est-ce pas ? Vous serez bonne ? Nous resterons bons amis ?
Poslouchala jsem a sotva jsem rozuměla, co říká, a rvala jsem si rukavice z rukou.
J’écoutais comprenant à peine ce qu’il disait et arrachant mes gants.
„Tak je to správné,“ řekl, „dejte mi políbit ruku a knoflík na památku.“
- C’est cela, dit-il, donnez-moi votre main à baiser et un bouton pour souvenir.
„Ne, ne!“
- Non, non !
„Ale ano, dejte, dejte…“
- Ah ! si, donnez, donnez...
Bránila jsem se, jen abych se k němu dostala blíž, abych se dotkla obou jeho rukou, jeho hrudi, abych na čele, které jsem v obraně skláněla, ucítila jeho dech. Políbil mi jednu ruku, pak druhou. Zavřela jsem oči štěstím i bolestí. Byl to polibek útěchy a ta vteřina, co trval, byla celá epocha; s rozkoší jsem ucítila, jak se jeho rty přiblížily rychle jako blesk, a už předem jsem tušila, bála se a litovala, že se stejně rychle vzdálí. Dva uctivé polibky, jeden na každou ruku.
Je me débattais pour l’approcher davantage, pour toucher ses deux mains, sa poitrine, pour sentir sa respiration sur mon front que je penchais pour me défendre. Il baisa une main puis l’autre. Je fermai les yeux de bonheur et de souffrance. C’était un baiser de consolation, et la seconde qu’il avait duré a été tout une époque, j’ai senti avec ravissement l’approche vif comme l’éclair de ses lèvres et j’ai pressenti, j’ai craint, j’ai regretté leur éloignement aussi rapide. Deux baisers respectueux, un sur chaque main.
„Sbohem,“ řekl.
- Adieu, dit-il.
„Sbohem,“ opakovala jsem napůl v mdlobách a držela jsem ho za ruku.
- Adieu, répétai-je à moitié pâmée et lui tenant la main.
„Zůstaneme dobrými přáteli, že ano, na shledanou?“
- Nous resterons bons amis n’est-ce pas, au revoir ?
„Ne,“ řekla jsem se sklopenýma očima.
- Non dis-je les yeux baissés.
„Ne?“
- Non ?
„Ne.“
- Non.
„Na shledanou.“
- Au revoir.
„Sbohem!“
- Adieu !
A odešla jsem do svého pokoje úplně otupělá.
Et je me suis en allée dans ma chambre complètement hébétée.
„Rosalie, Rosalie, jděte poprosit pana hraběte, ať se rychle na okamžik vrátí!“
- Rosalie, Rosalie, allez prier Monsieur le comte de revenir un instant vite !
Zaplavila mě vlna lítosti a pak šílená touha ještě ho vidět.
Un flot de regrets m’avaient assaillie et puis une envie folle de le revoir encore.
„Chcete mi něco říci, slečno?“ zeptal se, když se znovu objevil, se stejným zdvořilým chladem.
- Vous avez à me dire Mademoiselle ? demanda-t-il en reparaissant avec la même froideur polie.
„Ano, pane,“ řekla jsem stále klidně, „to, co jste mi řekl, mě tak ohromilo, že jsem to teprve teď pochopila, totiž, že to nechápu… Řekněte, opravdu vypadám, jako bych si vás za každou cenu chtěla vzít?“
- Oui Monsieur, dis-je toujours calme, ce que vous m’avez dit m’a tellement abasourdie que je viens à peine de le comprendre, c’est-à-dire que je ne comprends pas... Dites, est-ce que j’ai vraiment l’air de vouloir vous épouser à toutes forces ?
„Ó, ne, přísahám vám.“
- Oh ! non, je vous jure.
Posadila jsem se na pohovku.
Je m’assis sur le canapé.
„Poslyšte,“ řekla jsem.
- Ecoutez, dis-je.
Posadil se vedle mě, nebo spíš naproti mně, seděla jsem natočená bokem.
Il s’assit à côté ou plutôt en face de moi, j’avais le corps retourné.
„Poslyšte, nemohu se vzpamatovat z údivu, proč jste mi to řekl?“
- Ecoutez, je ne reviens pas de mon étonnement, pourquoi m’avez-vous dit cela ?
„Jsem upřímný, raději všechno řeknu takhle rovnou! Nikdy bych se nedvořil slečně, kdybych neměl úmysl si ji vzít, zvlášť ne osobě, jako jste vy… A já se oženit nemohu.“
- Je suis franc, j’aime mieux tout dire comme ça ! Jamais je n’aurais fait la cour à une demoiselle sans avoir l’intention de l’épouser, surtout à une personne comme vous... Or, je ne peux pas me marier.
„Pane, pane, kdo vás prosí, abyste se mi dvořil? Úplně mě omračujete.“
- Monsieur, Monsieur, qui vous prie de me faire la cour ? Vous m’hébétez.
„Nikdo! Ale já jsem se vám dvořil!“
- Personne ! Mais je vous l’ai faite moi !
„Myslíte?“
- Vous croyez ?
„Oba jsme došli dost daleko, abychom se rozhodli, abychom s tím skoncovali, došli jsme do bodu…“
- Tous les deux, nous étions assez avancés pour nous décider, pour en finir, nous étions arrivés au point...
„Za pět dní? Mýlíte se, pane,“ řekla jsem mírně.
- Au bout de cinq jours ? Vous vous trompez Monsieur, dis-je avec douceur.
„Zkrátka, mám rád přímé jednání, proto jsem s vámi o tom všem mluvil.“
- Enfin, j’aime aller droit, c’est pour cela que je vous ai parlé de tout cela.
„Ano.“
- Oui.
„Takže je všechno v pořádku?“
- Ainsi, c’est parfait ?
„Znamenitě.“
- Admirable.
„Za tři dny se vracím, doufám, že vás tu ještě zastihnu…“
- Dans trois jours je reviens, j’espère vous trouver encore ici...
„Pravděpodobně.“
- C’est probable.
„Vaši ruku.“
- Votre main.
Podala jsem mu ji a on ji políbil znovu jako předtím.
Je la lui tendis et il la baisa encore comme avant.
„Řekněte mi, pane, když spolu hovoříme jako dva dobří přátelé, řekněte mi, byl jste do mě vůbec někdy zamilovaný?“
- Dites-moi Monsieur, puisque nous causons comme deux bons amis, dites-moi avez-vous jamais été amoureux de moi ?
„Já? Proč myslíte, že bych nebyl?“
- Moi ? Pourquoi voulez-vous que je ne l’aie pas été ?
„Nic nemyslím, ptám se vás.“
- Je ne veux rien, je vous demande.
„Proč myslíte, že bych nebyl?“
- Pourquoi voulez-vous que je ne l’aie pas été ?
„Dobře, to je všechno.“
- C’est bon, c’est tout.
„Takže je to tak v pořádku, slečno?“
- Alors c’est très bien Mademoiselle ?
„Je to skvělé.“
- C’est superbe.
A odešel a nechal mě omámenou, otupělou, děsivě klidnou.
Et il sortit me laissant étourdie, hébétée, effroyablement calme.
Vstát, zavolat ho zpátky! Bylo pozdě! Viděla jsem ho odjíždět fiakrem z balkonu, na kterém jsem zůstala jako přikovaná hodinu a dvacet minut.
Me lever, le rappeler ! C’était trop tard ! Je l’ai vu partir en fiacre, du balcon où je suis restée comme enracinée pendant une heure vingt minutes.
Jen chvílemi mnou projelo cosi jako zachvění raněného zvířete; zuřivé gesto potlačené dřív, než se dokonalo, a nic víc. Všechny ty kočáry, páni od dvora, kteří se mi hluboce klaněli, nevím proč. Potom princ Humbert, který mi oplatil pozdrav skvostně.
De temps en temps seulement j’avais comme un frémissement de bête blessée; un geste furieux reprimé avant d’être exécuté, et rien. Toutes ces voitures, les messieurs de la Cour qui m’ont saluée fort bas je ne sais pourquoi. Après, le prince Humbert qui m’a rendu un salut superbe.
Potom Markéta, kterou jsem nepozdravila. Pak Doenhoff, Marcuard, Neapolci…
Après, Marguerite que je n’ai pas saluée. Puis Doenhoff, Marcuard, les Napolitains...
Máma a Dina se vrátily s Hélène Fabbricatore, hned jsem sešla dolů.
Maman et Dina sont revenues avec Hélène Fabbricatore, je suis descendue aussitôt.
„Právě jsem měla návštěvu,“ řekla jsem, když jsem usedla, „ale jakou návštěvu.“
- Je viens d’avoir une visite, dis-je en prenant place, une fameuse visite.
„Příjemnou?“
- Agréable ?
„Ach! můj císaři, ne.“
- Ah ! mon empereur, non.
„Od koho?“
- De qui ?
„Však to dobře tušíte.“
- Vous devinez parfaitement.
„Ano.“
- Oui.
„Nuže, nikdy si nedokážete představit, jaké to bylo. Člověk musí být mnou, aby zakoušel takové radosti.“
- Eh bien vous ne vous imaginerez jamais ce que ça a été. Il faut être moi pour avoir de semblables plaisirs.
„Povídejte, co se stalo?“
- Voyons qu’y a-t-il ?
„Ó! Skoro nic.“
- Oh ! presque rien.
S Hélène jsem celou dobu hovořila o nicotných věcech, a když jsme ji nechaly u ní doma, vyprávěla jsem všechno mámě a Dině. Zůstaly jako omráčené a odvracely hlavu, aby mě neuváděly do rozpaků. Nehrozilo, že bych hnula jediným svalem v obličeji, byla jsem jako ze dřeva.
J’ai causé tout le temps de choses indifférentes avec Hélène et l’ayant laissé à la maison j’ai raconté tout à maman et à Dina. Elles sont restées étourdies et détournaient la tête pour ne pas me gêner. Il n’y avait pas de danger que je fasse la moindre mine, j’étais comme de bois.
„Ale měla jsi mu říct tohle a tohle a tohle a tohle!“ říkají mi.
- Mais il fallait lui dire, ça, ça, ça, ça ! me dit-on.
Mluvila jsem jako já, ostatní budou mluvit jako oni. Skrze vrstvu ledu, která mě jakoby obklopuje, zahrnuji sama sebe záplavou výčitek, opomenutí, škádlení. Měla jsem říct tohle nebo tamto. Nechme se na pokoji, jsme už tak dost k politování; když jedeme kolem Café de Naples, máme oči plné slz a ty prokleté pouliční lucerny je rozzařují.
J’ai parlé comme moi les autres parleront comme eux. A travers la couche de glace dont je semble entourée, je me jette moi-même un flot de regrets, d’oublis, de taquineries. J’aurais dû dire cela ou ça. Laissons-nous tranquille, nous sommes bien assez à plaindre; en passant devant le café de Naples nous avons des larmes pleins les yeux que font briller les maudites lanternes de la rue.
Nevím, jak vyslovit svůj zármutek či svou bolest či svou sklíčenost, je příliš velká, jsem příliš uražená, než abych to všechno dokázala uzavřít v sobě.
Je ne sais comment dire mon chagrin ou ma douleur, ou mon abattement, est trop grand, je suis trop offensée pour renfermer tout dans moi.
Nic jsem si nezasloužila, nic špatného jsem neudělala. Proč je to tak? Proč?
Je n’ai rien mérité, je n’ai rien fait de mal. Pourquoi est-ce ? Pourquoi ?
Ó, ten sen v Sorrentu, v němž jsem viděla, jak mě Larderel zahrnuje blátem.
Oh ! le rêve de Sorrento dans lequel je me voyais couverte de boue par Larderel.
Co jsem udělala? Spáchala jsem zločin, že jsem se narodila.
Qu’ai-je fait ? J’ai commis le crime de naître.
Nemám to komu vyčítat. On mě nemiluje a tu dnešní rozmluvu jsem vyvolala já. Stěžovat si by bylo k smíchu.
Je n’ai à m’en prendre à personne. Il ne m’aime pas et j’ai provoqué cette explication de ce soir. Me plaindre serait risible.
„To nic,“ říkala jsem celou cestu, „to nic; copak nejsem zvyklá? Všechno je proti mně. Tady to není vaše vina, mámo. Nikomu to nevyčítám. Jen se podívejte, jak se všechno obrací proti mně.“
- Ce n’est rien, disais-je le long de la route, ce n’est rien; n’ai-je pas l’habitude ? Tout m’est contraire. Vous n’êtes pas fautive maman, ici. Je ne m’en prends à personne. Seulement voyez comme tout se retourne contre moi.
Moje mírnost působila na mámu strašlivě.
Ma douceur produisait un effet horrible sur maman.
„Je blázen,“ řekla nakonec, „jak se opovážil! Měla jsi mu říct atd. atd. atd.“
- Il est fou, dit-elle enfin, comment a-t-il osé ! Il fallait lui dire etc. etc. etc.
„Měl pravdu, mámo. Dokonce mě udivilo, že jsem u tak bláznivého člověka našla tak poctivou a upřímnou řeč.“
- Il avait raison maman. J’ai même été étonnée de trouver dans cet homme si fou, un langage aussi honnête et franc.
„Ale co ho to napadlo, ale proč atd. atd. atd.“
- Mais quelle idée, mais pourquoi etc. etc. etc.
Šla jsem na večeři, když jsem se marně snažila ještě jednou vidět Larderela a říct mu hromadu krásných věcí.
Je suis allée dîner après avoir vainement cherché à revoir Larderel pour lui dire un tas de belles choses.
Přemáhala jsem se, chtěla jsem se vytrhnout z té strnulosti, ale bylo třeba nějak to vysvětlit komorné, která je do celé té záležitosti tolik zapletená.
Je me faisais à moi-même, je désirais sortir de cette léthargie, mais il fallait donner une explication à la femme de chambre qui est tellement mêlée à toute cette affaire.
„Svlékněte mě,“ řekla jsem nahlas, a pak tišeji, když jsem zavřela dveře: „Tak vidíte, Rosalie, s Bijou je opravdu konec.“
- Déshabillez-moi, dis-je tout haut et puis plus bas et refermant la porte - eh bien Rosalie, c’est bien fini avec Bijou.
„Ó!“
-Oh !
„Ano, nesmírně mě to trápí, netajím se tím. Je mi to líto, ale co se dá dělat?“
- Oui, cela me chagrine énormément, je ne le cache pas. Je suis désolée, mais que faire ?
„Ó!“
- Oh!
„Víte, co se stalo? Požádal mě o ruku a prosil, abych adoptovala jeho dceru. Vyhnala jsem ho.“
- Vous savez ce qui est arrivé ? Il m’a demandée en mariage en priant d’adopter sa fille. Je l’ai chassé.
„Ó! Je to možné?“
- Oh ! Est-il possible ?
„Co jsem měla dělat! Nemluvil mi o tom poprvé; a já napsala tetě a se smíchem se jí zeptala, co by udělala, a ona hned vyzvedla od notáře všechny cenné papíry, které byly určeny pro mě. Chápete… já bych adoptovala třeba i psa. Zkrátka, je to hrozné! Ale je konec.“
- Que pouvais-je faire ! Ce n’est pas la première fois qu’il m’en a parlé; et j’ai écrit à ma tante lui demandant en riant ce qu’elle ferait, elle a de suite retiré de chez le notaire tous les titres de fortune qui étaient pour moi. Vous comprenez... moi j’aurais adopté même un chien. Enfin, c’est affreux ! Mais c’est fini.
„Proto byl tak smutný! A Séraphin plakal! Odjel nadobro, už se nevrátí.“
- C’est ça qu’il était si triste ! Et Séraphin a pleuré ! Il est parti tout a fait, il ne revient plus.
„Cože?!“
- Hein ?!
„Ano, svůj pokoj si neponechal.“
- Oui, il n’a pas gardé sa chambre.
„Nuže, je konec, je mi to nesmírně líto, ale nemohla jsem jednat jinak.“
- Eh bien c’est fini, j’en suis navrée mais je ne pouvais agir autrement.
A když jsem si přetáhla svou hnědou kutnu, s ušima ohlušenýma a zmatenýma od drásavých tónů Pergolesiho, šla jsem si lehnout na mámino lože a tam, už se neskrývajíc, jsem se dala do pláče, vzteklého, zoufalého, šíleného.
Et passant mon froc marron, les oreilles assourdies et embrouillées par les sons déchirants du Pergolèse, je suis allée me coucher sur le lit de maman où sans plus me cacher, je me suis mise à pleurer avec rage, avec désespoir, avec folie.
Odjel, nadobro odjel! Pro mě mrtev. Už ho neuvidím! Tu jsem si zaryla nehty do čela a rvala jsem si vlasy pod tou ponurou, tou příšernou kápí!!
Parti, tout à fait parti ! Mort pour moi. Je ne le verrai plus ! Alors je me suis enfoncée les ongles dans le front et je me suis arrachée les cheveux, sous ce lugubre, cet affreux capuchon !!
Teď je šest hodin ráno, jsem zase klidná, vzpomínám. To palčivé, nevýslovné utrpení mě učinilo jaksi divoce šťastnou! Pochopila jsem, že miluji hluboce, že miluji poprvé. Ach! Tak tohle je láska? Dobře, dobře, to je velmi dobře. Nejsem zklamaná, s ničím menším bych se nespokojila. Tak tedy jsem u cíle!
A présent il est six heures du matin, je suis de nouveau calme, je me rappelle. Cette souffrance cuisante, inénarrable m’a rendue comme farouchement heureuse ! J’ai compris que j’aimais beaucoup, que j’aimais pour la première fois. Ah ! c’est ça l’amour ? Bien, bien, c’est très bien. Je ne suis pas désappointée, je n’aurais pas accepté moins. M’y voilà donc !
Miluji, Milovala jsem, protože je pro mě mrtev. Už ho neuvidím!!
J’aime, J’aimais, parce qu’il est mort pour moi. Je ne le verrai plus !!
Ach! Kdybych byla věděla, kdybych byla tušila; byla bych se mu vrhla k nohám, byla bych mu líbala ruce, vlasy, čelo, tvář, byla bych mu řekla, že ho miluji!!
Ah ! si j’avais su, si j’avais pressenti; je me serais jetée à ses pieds, je lui aurais baisé les mains, les cheveux, le front, la figure, je lui aurais dit que je l’aime !!
A už ho nikdy nespatřit!!! Nemiluje mě, dobře, ale byla bych mu řekla, že ho miluji a že než se s ním navěky rozloučím, chci ho přitisknout k srdci, že, že ho zkrátka miluji!
Et ne plus le revoir !!! Il ne m’aime pas, bien, mais je lui aurais dit que je l’aime et qu’avant de lui dire un éternel adieu je veux le serrer sur mon cœur, que, que je l’aime enfin !
Bože můj, co jsem Ti udělala!!
Mon Dieu que vous ai-je fait !!
Máma plakala na kolenou u mé postele. Jako předtím jsem se pokoušela najít nějakou oporu uprostřed ztroskotání všech mých myšlenek, a nenašla jsem nic. Jakmile přišla, přála jsem si zemřít; vážně nemám chuť žít, nenacházím nic, co by mě poutalo, co by mě drželo. V jediném okamžiku se všechno zhroutilo!
Maman pleurait à genoux près de mon lit. Comme avant j’ai essayé de chercher un point d’appui quelconque au milieu du naufrage de toutes mes pensées, et je n’ai rien trouvé. Dès son arrivée j’ai souhaité mourir, sérieusement je n’ai pas envie de vivre, je ne trouve rien qui m’attache, qui me fixe. En un instant tout s’est écroulé !
„Skočím z pátého patra!“ řekla jsem najednou.
- J’irai me jeter du 5eme étage ! dis-je tout à coup.
Máma vykřikne a já znovu upadám do němého, strašlivého zoufalství.
Maman pousse un cri, et je retombe dans un désespoir muet, affreux.
Ale do salonu vstoupí Caracciolo, po něm Campomarino, potom Doenhoff (na chvilku) a nakonec Marcuard!
Mais Caracciolo entre au salon, après lui Campomarino, après Doenhoff (pour un instant), et enfin Marcuard !
Máma vyšla celá uplakaná s dopisem v ruce a řekla, že její manžel je těžce nemocen. Působilo to velmi dobře a velmi přirozeně.
Maman sorti éplorée avec une lettre à la main disant que son mari était très malade. Cela a fait un très bon effet et très naturel.
V mžiku jsem oblečená a v salonu přicházím mámě na pomoc. Bez té lži bychom byly ztracené. Nepřijímat by znamenalo obvinit se. Melissano není blázen: když za mnou přišel na ten můj prokletý balkon a zeptal se, jestli dnes večer jedu do Říma, jeho výraz mi to dokázal.
En un clin d’œil je m’habille et suis au salon secondant ma mère. Sans ce mensonge nous étions perdues. Ne pas recevoir était s’accuser. Melissano n’est pas fou, et son air en me demandant si j’allais à Rome ce soir, me l’a prouvé, lorsqu’il est venu me voir sur mon maudit balcon.
Zůstala jsem a vlídně jsem konverzovala; z chvástavosti jsem chtěla být hrdinská. Marcuard je můj velký přítel; žárlí, zuří, je nemocný! Zůstanu s ním na balkoně přes hodinu a pořád obcházím to, co se mu neodvažuji svěřit.
Je suis restée à causer aimablement; par fanfaronnade, j’ai voulu être héroïque. Marcuard est mon grand ami; il est jaloux, furieux, malade ! Je reste plus d’une heure avec lui au balcon, tournant tout autour de la confidence que je n’ose pas lui faire.
Všichni už odešli kromě něho, mluvila jsem velmi jasně, on se však pořád tvářil, že nic nechápe. Chápe až příliš dobře.
Tout le monde était parti excepté lui, je parlais très clairement, il semblait toujours ne rien comprendre. Il comprend trop bien.
Myslím, že je to poprvé, co nelituji citů vyslovených a napsaných po tolika hodinách. Je den, skoro sedm hodin. Pergolesiho melodie mi ještě zní v uších; chtěla bych být dost bohatá, abych si mohla dát to Stabat zpívat každý den.
C’est la première fois je crois qu’il m’arrive de ne pas me repentir des sentiments exprimés et écrits après tant d’heures. Il fait jour, presque sept heures. Les mélodies de Pergolèse me remplissent encore les oreilles; je voudrais être assez riche pour me faire chanter ce Stabat tous les jours.
Mluvilo se o Larderelovi, mluvila jsem o něm špatně, když Marcuard řekl:
On parlait de Larderel, j’en disais du mal, lorsque Marcuard dit :
„Za tři dny se vrátí.“
- Il va revenir dans trois jours
„Nám řekl, že se nevrátí,“ řekla jsem.
- Il nous a dit qu’il ne revient pas, dis-je.
„Mně desetkrát opakoval, že za tři dny… kdyby se nevrátil, znepokojovalo by mě to, znamenalo by to, že je ve Florencii, a já bych nechtěl, aby se do Florencie vracel.“
- Il m’a répété dix fois que dans trois jours... s’il ne revenait pas cela m’inquiéterait, cela voudrait dire qu’il est à Florence, et je ne voudrais pas qu’il retourne à Florence.
„Copak tu ženu ještě miluje?“ ptá se máma.
- Est-ce qu’il aime encore cette femme ? demande maman.
„Ne.“
- Non.
„Je to lump!“ řekla jsem.
- C’est un chenapan ! dis-je.
„Je to štěstí samo,“ pokračoval Marcuard. „Jiný by byl zneuctěný, ztracený, mrtvý. Jen poslouchejte: od patnácti let v noci nespí, každý večer se opije, v šest hodin vsedá na koně, v deset jde spát, ve dvě [hodiny] se probudí, jí zákusky a bůhvíco ještě, pije sherry a… co já vím, a jde hrát! Jiný by z toho byl třikrát mrtvý! Pak se zaplete s tou ženou, je pod jejím jhem, dělá si s ním, co chce, je ochoten si ji vzít; a uvažte, že vzít si takovou ženu znamená ztratit své společenské postavení, rozejít se se společností, s přáteli; už už si ji má vzít, když objeví ten dopis, a je zachráněn i tentokrát. Poslouchejte dál: několikrát mu vyčítali, že se nebil, když to bylo nutné, v očích všech počestných lidí byl napůl odepsaný, když mu právě ten dopis poskytne příležitost a on se skvěle rehabilituje! A to není všechno: on, který nikdy netasil šavli, je sám raněn jen dosti lehce a zasáhne svého protivníka, nejlepšího šermíře ve Florencii! Jestli tomuhle neříkáte štěstí!…“
- C’est la chance en personne reprit Marcuard. Un autre serait déshonoré, perdu, mort. Ecoutez seulement, dès l’âge de quinze ans il ne dort pas les nuits, il se grise tous les soirs, monte à cheval à six heures, se couche à dix heures se réveille à deux [heures] mange des patisseries, des je ne sais quoi, boit du sherry, du... que sais-je, s’en va jouer ! Mais un autre en serait trois fois mort ! Puis, il se met avec cette femme, il est sous son joug, elle fait de lui tout ce qu’elle veut, il est prêt à l’épouser; et songez qu’épouser une pareille femme c’est se déclasser, rompre avec la société avec ses amis; il est sur le point de l’épouser lorsqu’il découvre cette lettre, et il est sauvé encore cette fois. Ecoutez encore, plusieurs fois on lui a reproché de ne pas s’être battu lorsqu’il le fallait, il était à moitié ruiné dans l’esprit de tous les honnêtes gens, lorsque cette même lettre lui donne l’occasion et il se réhabilite d’une façon éclatante ! C’est peu, n’ayant jamais tiré le sabre il n’est qu’assez légèrement blessé lui-même et il touche son adversaire, le premier tireur de Florence ! Si vous n’appelez pas cela de la chance !...
Říkejte si, co chcete, tím lépe, zbožňuji ho.
Tout ce que vous voudrez, tant mieux, je l’adore.
Marcuard odešel v jednu hodinu, před svými blízkými své city neskrývám.
Marcuard est parti à une heure, je ne dissimule pas mes sentiments devant les miens.
Půl sedmé! Je blízko Říma! Marcuard řekl, že neodjel sám. Už jsem se chtěla vrhnout jako lvice! Jakým právem? Vždyť mě ani nemiluje.
Six heures et demie ! Il est près de Rome ! Marcuard a dit qu’il n’est pas parti seul. J’allais m’élancer comme une lionne ! de quel droit ? Il ne m’aime pas même.
Jen do toho! Královno, bohyně, výjimečná bytosti, šťastná, vítězná! Jen do toho, děvče, radím ti, jen se hezky vypínej! Jen do toho, ty zatracená nešťastnice! Jdi spát… z žertů se staly opravdové žaly a opravdové žaly se promění v žerty! Vůbec nepůjdu spát. Zkusím nespat třikrát dvacet čtyři hodin, sedmdesát dva hodin. Ach! můj císaři…
Va ! reine, déesse, créature exceptionnelle, heureuse, conquérante ! Va ma fille, je te conseille de faire la fière ! Va ! fichue-malheureuse ! Va te coucher... des blagues sont devenues des chagrins vrais et les chagrins vrais vont se convertir en blagues ! Je ne vais pas du tout me coucher. Je vais essayer de ne pas dormir trois fois vingt-quatre heures, soixante-douze heures. Ah ! Mon empereur...
Ach! Pane hrabě, Bijou, mé srdce, má lásko, má radosti! Vidíš, nestydím se za svou pravou lásku! Za dřívější špinavosti jsem se skrývala, pro tebe bych šla plakat přede všemi!
Ah ! Monsieur le comte, Bijou, mon cœur, mon amour, ma joie ! Vois, je n’ai pas honte de mon vrai amour ! Pour des saletés d’avant je me cachais, pour toi j’irais pleurer devant tout le monde !
Můj milovaný. Má nejkrásnější vzpomínka! Nikdy jsem mu nemusela vyčíst sebemenší věc! Nikdy jsem se za něj ani kvůli němu nemusela stydět, nikdy jsem si na něj nemusela stěžovat, vždycky byl bláznivý, ale velkorysý a čestný. Nikdy žádná neúcta, nikdy žádná urážka! Tolik jsem ho milovala, a on je mrtev!!!
Mon bien aimé. Mon meilleur souvenir ! Jamais je n’ai eu à lui reprocher la moindre des choses ! Je n’ai jamais eu honte pour ou de lui, je n’ai jamais eu à me plaindre de lui, il a toujours été fou mais grand et honnête. Jamais un manque de respect, jamais une offense ! Je l’aimais tant et il est mort !!!
Tak tedy, co jsem udělala? Zapomněla jsem na svou bolest, plakala jsem před Dinou, na mámině prsou! Nemohla jsem zůstat sama! Jako když jsem byla nemocná! Bože můj, copak mi nesešleš nějakou nemoc! Co je tedy potřeba, aby mě to zlomilo!
Voyons, qu’ai-je fait ? J’ai oublié ma douleur, j’ai pleuré devant Dina, sur la poitrine de maman ! Je ne pouvais pas rester seule ! Comme quand j’étais malade ! Mon Dieu est-ce que vous ne m’enverrez donc pas une maladie ! Que faut-il donc pour me briser !
Bylo mi horko, ve tři hodiny v noci jsem vyšla na balkon s odhalenou hrudí a zůstala tam, dokud jsem se nezačala třást a drkotat zuby.
J’avais chaud, je suis allée à trois heures de la nuit sur le balcon la poitrine découverte, jusqu’à me mettre à trembler et à claquer les dents.
A já na to neumřu!! V Římě pojede dostih! Ostatním se přece štěstí přihodí, proč by se nepřihodilo mně, jednou, jediné, takové, které by vyvážilo jedno zoufalství! Ať padne a zabije se!! Už jsem Tě prosila, Bože můj, vyslyšel jsi mě napůl! Ó, učiň, ať padne! To mi přece můžeš dopřát, za tu šílenou bolest, kterou z toho budu mít!
Et je n’en mourrai pas !! Il va courir à Rome ! Il arrive donc des bonheurs aux autres, pourquoi ne m’en arriverait-il pas, une fois, un seul, un qui vaudra bien un désespoir ! Qu’il tombe et qu’il se tue !! Je vous ai déjà prié mon Dieu, vous m’avez entendue à demi ! Oh ! faites qu’il tombe ! Vous pouvez bien me donner cette satisfaction en faveur de la folle douleur que j’en aurai !
Jeho matka má ještě jednoho syna, nedopouštím se tedy hanebnosti, když si přeji jeho smrt, přátelé se brzy utěší.
Sa mère a un autre fils, je ne commets donc pas une infamie en désirant sa mort, les amis se consoleront vite.
On sám nic neucítí, protože bude mrtvý! Nikdo ho tu nemiluje natolik, aby z toho byl nešťastný! Ó! Učiň, ať umře! Pět let svého života za to, aby umřel! Pět už jsem jich dala, to je deset.
Lui ne sentira rien, puisqu’il sera mort ! Personne ne l’aime ici au point d’en devenir malheureux ! Oh ! Faites qu’il meure ! Cinq ans de ma vie pour qu’il meure ! J’en ai donné cinq, ça fait dix.
Copak ta léta nestojí za jeho smrt!
Est-ce qu’elles ne valent pas sa mort !
Padám únavou.
Je tombe de sommeil.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „mon empereur“ — Larderelovo podnapilé zvolání, které si Marie vypůjčila; jeho tón kolísá mezi výsměchem a náklonností. ↩