Neděle 8. dubna 1877 – Velikonoce

Nebyla bych vstala, kdyby Rosalie neřekla: „Pan hrabě je naproti a povídá si s Altamurou.“ Rozběhla jsem se na něj podívat skrz žaluzii. Je to podivuhodné — nevzbuzuje ve mně ani vzrušení, ani neklid jako ti dřívější, jimž jsem vždy chtěla něco změnit — nos, nebo vzezření, nebo oči; ale když se na něj dívám, cítím klidnou rozkoš, skutečné uspokojení.
Dnes jsou naše Velikonoce. Byli jsme na bohoslužbě, kterou příšerně sloužil řecký kněz v kanceláři konzulátu.
Pak u nás byli Fabbricatorovi, Hamontoffovi, Nasimoff a Doenhoff — všichni se dozvěděli o příhodě s Králem. Zvláště Nasimoffovi připadalo Královo jednání nesmírně roztomilé.
Přichází Doenhoff, velice přívětivý, a vypráví, že se Král na mě vyptával u pruského prince a že je okouzlen a mluví se jen o tom.
Procházela jsem se zářivá a takřka drzá.
škrtnuto[Zrušeno 7 řádků]
Král právě dokončoval pozdrav někomu jinému, když jsem ho spatřila.
Sklonila jsem hlavu a on, obrátiv se zcela, zůstal prostovlasý po celou dobu, co jsem se na něj dívala. Král!! Zbožňuji ho. Drahý Král!
napříč stránkou
Král je dobrý soudce a navíc mě to nesmírně zkrášluje v očích Doenhoffa i všech ostatních.
Odjíždí zítra v šest hodin ráno, aniž by přišel k nám! Co se to jen stalo! Celý den se dusím slzami. Princův doktor se vrátil a shledal mě zcela v pořádku.
Šla jsem na večeři a málem jsem se rozplakala, jak jsem znovu uviděla ten stůl, u něhož přišel kvůli mně povečeřet, pak dveře, jimiž jsem ho spatřila s Melissanem, a konečně čítárnu… zastavila jsem se u karikatury Syndika, na niž jsme se dívali spolu první večer, ve čtvrtek 29. března — sotva před deseti dny! Připadalo mi to jako deset měsíců!
Paul Antonelli se žení s Ruskou.
Přichází Caracciolo a pak znovu Doenhoff, který se vrací z paláce, kde byla slavnostní večeře o sto třiceti příborech. Král o mně mluvil a několikrát opakoval: „Je nesmírně hezká.“
Na dostizích vzal Král prince za paži a prosil ho, aby mu mě ukázal — a princ přišel s Doenhoffem takřka ke mně, pak se vrátil na tribunu; o tom jsem nic neříkala, protože toho dne jsem měla takový strach!
A pak do Opery. Poznávám Larderela z velké dálky — přichází. Jsem mlčenlivá… Nasimoff je s námi. Larderel je červený — pro něho; pro jiného by to bylo bledé. Nasimoff se pouští do hovoru s mámou a já mám to štěstí, že mohu dlouho a tiše mluvit s Larderelem. O nicotných věcech, o karnevalu, o našich dopisech, o všem možném — ale bylo to okouzlující.
„Odjíždím teprve zítra večer,“ řekl mi pak, „budete doma?“
„Ano.“
„Kdy?“
„Jak vždy do pěti hodin.“
„A… budete sama?“
„Myslím, že ne — najdete nás pohromadě.“
„Ne, tak by se mi to nehodilo — musím s vámi mluvit o samotě.“
„Výborně… ale…“
„Až vaše paní matka a slečna Dina půjdou nahoru na večeři, zdržte se o několik minut — a pak s vámi promluvím…“
„Dobře.“
„To vám snadno půjde, děláte to často. Nebo… víte, při procházce zůstáváte často čtvrt hodiny a i déle sama, a ostatní si mezitím zajdou na Chiaju.“
„To je pravda.“
„Nuže, udělejte to zítra tak — budu u okna a na okamžik k vám přijdu nahoru…“
„Ano, dobře.“
Campomarino, Santasiglia, Porcinari, Pascarola, Marini, Melissano zaplavují lóži — takže vůbec nevím, co se děje na jevišti.
Larderel je klidný a vážný — vede mámu, zatímco já odcházím s Pascarolou a Dina s Nasimoffem.
U dveří hotelu zastihneme Marcuarda. Povaha přímá, pevná, čestná. Mám ho nesmírně ráda — a pod dojmem z Larderela si ho dobírám až do dvou hodin ráno. Je bledý, ubohý. Dina si hraje na krutou! Kam to spějeme?
Ach! můj císaři, jak říká podnapilý Larderel.
Co mi chce říct? Je možné, že budu šťastná? Proč ne? Neodvažuji se nic myslet — bojím se to pokazit…
Ach! můj císaři… ne, to by bylo příliš krásné… usínám.

Poznámky

Pozn. překl.: Notre jour de Pâques — pravoslavné Velikonoce podle juliánského kalendáře připadly roku 1877 na 8. dubna (27. března starého stylu), tedy o týden později než Velikonoce západní (1. dubna 1877). (Prameny: en.wikipedia, „List of dates for Easter“; paros.de, tabulka pravoslavných Velikonoc 1875–2124.) ↩
Pozn. překl.: Prêtre grec — pravoslavný kněz řeckého ritu; rodina Bashkirtseffových se hlásila k ruské pravoslavné církvi. ↩
Pozn. překl.: Resta découvert — zůstat s nepokrytou hlavou před ženou byl v 19. stol. projev mimořádné dvorské úcty, zvláště od panovníka. ↩
Pozn. překl.: Syndic — starosta či představený obce v italském (a jihofrancouzském) prostředí; pravděpodobně satirická karikatura místního hodnostáře vystavená v hotelovém salónu. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „elle est excessivement jolie“ — Král Vittorio Emanuele II. na státní večeři pro 130 hostů. ↩
Pozn. překl.: La Chiaja (dnes Riviera di Chiaia) — neapolské pobřežní nábřeží poblíž Villa Reale. ↩