❦
Sobota 21. dubna 1877
Ještě hluboko v noci jsem si povídala s kněžnou z Melissana, jinak řečeno s Rosalií. Pořád jsem se bála, že ta dívka odhalila pravé jádro celé historie, a tak jsem ji nechala vyprávět všechno, jako by to vyprávěla komukoli jinému. Lítost, kterou jsem tak často projevovala, ji přivádí k tomuto pro mne uklidňujícímu a skoro příjemnému závěru.Samedi 21 avril 1877
„A teď,“ řekla, „se na sebe oba zlobíte. A je to vaše vina. Jistě jste mu řekla všelijaké věci… a pan hrabě vzplanul a pohněvali jste se oba.“
- Et à présent, dit-elle, vous êtes tous les deux fâchés. Et c’est à vous la faute. Naturellement vous lui avez dit des choses... et Monsieur le comte a pris feu et vous vous êtes fâchés tous les deux.
„Proč vaše slečna nechce pana hraběte?“ zeptal se Séraphin Rosalie.
- Pourquoi votre Demoiselle ne veut-elle pas de Monsieur le comte ? a demandé Séraphin à Rosalie.
Řekla jsem, že jsem odmítla, a fantazie těch dvou stvoření pracuje tímto směrem. Pan hrabě se prý změnil, je podrážděný, smutný. To je pravda, ale samozřejmě z jiné příčiny.
J’ai dit que j’ai refusé et l’imagination de ces deux créatures travaille dans ce sens. On trouve Monsieur le comte changé, agacé, triste. C’est vrai, mais naturellement pour une autre cause.
Rosalie mi vypráví útržky z minulosti, a všechny mi říkají, že jsem se líbila; a konečně řeči komorníka…
Rosalie me raconte des bribes du passé qui me disent toutes que je plaisais; les discours du valet de chambre enfin...
„Milostpán nikdy nenašel nikoho po svém gustu, jaká škoda, že právě když konečně našel…“
- Monsieur n’a jamais trouvé personne à son goût, quel dommage que juste lorsqu’il a trouvé...
Po Sorrentu se najednou změnil. To já jsem ho znechutila! Nenávidím se!
Après Sorrento il a changé tout d’un coup. C’est moi qui l’ai dégoûté ! Je me hais !
Fuj! Hrůza! Larderela právě navštívily dvě nejprotivnější, nejsprostší a nejodpornější neapolské běhny.
Fi ! horreur ! Larderel vient d’avoir la visite des deux plus antipathiques, vulgaires et dégoûtantes coquines de Naples.
Vskutku, Piccolelis je pro něj příliš krásná a příliš aristokratická, on potřebuje takové obludy, jako jsou ty dvě ženské. Zvlášť jedna: ledabylý zjev, špinavé spodničky, vyčesané vlasy a na nich malý pánský klobouček, široký obličej, tváře rudé jako řepa (přirozeně, a to bohužel až příliš!), kulatý nos, ohrnutý a červený. Pokojská z hostince! Ta ženská byla mou noční můrou na Skatingu: věší se na každého, mává rukama a zametá asfalt cáry, které jí visí zpod sukně. Je mi za Larderela hanba.
En effet, la Piccolelis est trop belle et trop aristocratique pour lui, il lui faut des horreurs comme ces deux femmes. Une surtout, tournure débraillée, jupons sales, cheveux retroussés surmontés d’un petit chapeau d’homme, figure large, joues d’un rouge betterave (naturel, que trop hélas !) nez rond retroussé et rouge. Femme de chambre d’auberge ! Cette femme a été mon cauchemar au Skating, elle s’accroche à tout le monde, remue les bras, et balaye l’asphalte avec les torchons qui pendent dessous sa robe. Je suis humiliée pour Larderel.
Ach, Bože, musím s ním mluvit!
Ah ! Dieu, il faut que je lui parle !
Měl odjet včera, ale v noci dal rozkaz zase vybalit. A teď se právě jako šílený vrhl do fiakru a odjel do… Café de Naples.
Il devait partir hier, mais la nuit il a donné l’ordre de défaire les paquets. Et à présent il vient de s’élancer comme un fou dans un fiacre et partir pour le... Café de Naples.
Paní de Mouzay mi řekla, abych navštívila jakousi paní Romien, prý bývalou celebritu; ta dáma odjíždí do Castellamare a právě teď u mě byla na návštěvě. Nemám hlavu na to, abych se tím vším zabývala; viděla jsem ji, mluvila jsem s ní…
Mme de Mouzay m’a dit d’aller voir une Mme Romien, ancienne célébrité à ce qu’il paraît; cette dame part pour Castellamare et vient de me faire une visite tout à l’heure. Je n’ai pas l’esprit à m’occuper de tout cela, je l’ai vue, j’ai causé...
Kdyby si vzal tu běhnu místo Silény… fuj! Podvedla by ho po dvou dnech, při první příležitosti, s číšníkem z patra. Vzít si pařížské kokety, čisté, elegantní, krásné, duchaplné — budiž! Ale takové ženské! Které nemají ani zvířecí půvab, špatně oblečené, hloupé. To je horší než pes.
S’il allait prendre cette coquine en place de Silène... fi ! Elle le tromperait au bout de deux jours, à la première occasion avec le sommelier de l’étage. Prendre les cocottes de Paris, propres, élégantes, belles, spirituelles, bien ! Mais ces femmes-là ! Qui n’ont pas même le charme animal, mal habillées, bêtes. C’est pis qu’un chien.
Až pojedu do Florencie, prohlédnu si Silénu zblízka a promluvím s ní. Jsem zvědavá, jak vypadá; tak jako kdysi Gioia za časů vévody mě přitahuje a líbí se mi.
Quand j’irai à Florence, je verrai Silène de près et je lui parlerai. Je suis curieuse de la voir, comme Gioia au temps du duc, elle m’attire et me plaît.
Máma je na tom tak špatně, že nevycházíme, a tak se s Dinou dívám, jak kolem jezdí v kočárech a chodí pěšky ti zlověstní hlupáci.
Maman est si souffrante que nous ne sortons pas et avec Dina, je regarde passer ces sinistres imbéciles en voiture et à pied.
Najednou vidím dva krásné ryzáky a velkou livrej; dívám se pozorněji, protože obličej muže, který seděl v [kočáře], se mi zdál krásný — a poznávám Larderela s paní de Piccollelis.
Tout à coup je vois deux beaux chevaux roux et une grande livrée, je regarde davantage car la figure de l’homme qui était dans la [voiture] me parut belle et je reconnais Larderel avec Mme de Piccollelis.
Projeli kolem několikrát a švitořili spolu jako dvě hrdličky. Jen jednou se na mě dáma podívala a něco řekla svému společníkovi, který jí dál šeptal do ucha. Dobrá, tady je pomsta za mé včerejší pomlouvání.
Ils ont passé plusieurs fois causant comme deux tourtereaux. Une seule fois la dame m’a regardée et a dit quelque chose à son compagnon qui continua à lui parler à l’oreille. Bon, voilà la vengeance de ma médisance d’hier.
Nevím, jaký neklid, jakou mrzutost jsem pocítila… ale zasáhlo mě to u srdce. Od toho podivného vyznání cítím, jak víc a víc slábnu, a dnes se mi chvílemi dělalo mdlo… ach, nic vážného; nemám to štěstí, abych měla pořádnou, poctivou nemoc, omdlení, zkrátka cokoli, co by udělalo rozruch. Opotřebovávám se pozvolna a kvůli všelijakým maličkostem. Pomalu se ničím, bez rozruchu, a na začátku s velkým povykem, už asi čtyři roky.
Je ne sais quel trouble, quelle contrariété j’ai éprouvée... mais cela m’a frappé au cœur. Depuis cette déclaration étrange je me sens faiblir de plus en plus, et aujourd’hui j’ai eu comme des défaillances... oh ! rien de grave; je ne suis pas assez favorisée pour avoir une bonne et franche maladie, un évanouissement, un éclat quelconque enfin. Je m’use peu à peu et pour toutes sortes de petites choses. Je m’extermine lentement, sans éclat et avec beaucoup de tapage dans le commencement, depuis quatre ans à peu près.
Proč zůstávám v Neapoli? Po ničem netoužím, nejsem ničeho schopna, ztratila jsem povědomí o přítomnosti i o budoucnosti a zůstávám, protože je mi jedno, kde zůstanu. Proč jet do Paříže?
Pourquoi je reste à Naples ? Je ne désire rien, je ne suis capable de rien, j’ai perdu la connaissance du présent et du futur et je reste parce que peu m’importe où rester. Pourquoi aller à Paris ?
Jsem tak pověrčivá, že se zdržím a neřeknu: pro nové bolesti? — ač jsem na to měla chuť. Tolik pláču napřed, a to mi nosí smůlu.
Je suis si superstitieuse que je me retiens de dire : pour de nouvelles douleurs ? comme j’en avais envie. Je pleure tant à l’avance, ça me porte malheur.
Už to dělat nebudu.
Je ne le ferai plus.
Ó, ty sny! Nezdálo se mi snad, že mi Piccolelis ukazuje své holé nohy? Jisté znamení urážky. Víte, mluvila jsem s tou půvabnou krasavicí, trochu už odkvetlou, je jí skoro čtyřicet. Bylo to už dávno na Skatingu, vyslovila italsky jisté pochybnosti. Byl tam Pascarola a já jsem mu to se smíchem vyprávěla. Neměl nic naléhavějšího na práci, než to dámě donést, a druhý den, myslím, v pátek večer, když mi připínali brusle, přišla a sedla si vedle mě.
O les rêves ! N’ai-je pas rêvé que la Piccolelis me montrait ses jambes nues ? Signe certain d’affront. Vous savez je lui ai parlé à cette charmante beauté, un peu passée, elle touche à la quarantaine. C’était il y a longtemps au Skating, elle avait exprimé des doutes en italien. Pascarola était là, je lui ai raconté cela en riant. Il n’a eu rien de plus pressé à faire que de le rapporter à la dame, et le lendemain je crois, un vendredi soir, pendant que je me faisais mettre les patins elle vint s’asseoir auprès de moi.
„Slečno,“ řekla, „nemám to potěšení vás znát, ale musím se vám omluvit.“
- Mademoiselle, dit-elle, sans avoir le plaisir de vous connaître, j’ai des excuses à vous faire.
Bylo mi nesmírně trapné, že mě vidí mluvit s takovou ženou, a přitom tak sympatickou.
Je me sentis excessivement gênée d’être vue parlant avec une pareille femme, et si sympathique pourtant.
„Mně, madam? Omlouvat se?“ zeptala jsem se a začervenala se.
- A moi Madame ? des excuses ? demandai-je en rougissant.
„Ano, slečno, onehdy jste si myslela, že jsem vás kritizovala.“
- Oui Mademoiselle, vous avez cru l’autre jour que je vous ai critiquée.
„Je to možné! Přísahám vám, že všechno, co jsem řekla, mělo jen vzdát hold vaší kráse, vašemu půvabu. Celou dobu jsme vás tolik obdivovali; říkala jsem, že jste hezká… dobře stavěná, rozkošná, což je ostatně pravda.“
Est-ce possible ! Je vous jure que tout ce que j’ai dit n’a été que pour rendre hommage à votre beauté, à votre grâce. Nous vous avons admirée tant tout le temps; je disais que vous étiez jolie... bien faite, ravissante comme c’est la vérité.
Brusle už mi připnuli.
On m’avait attaché les patins.
„Ach, madam,“ řekla jsem a vstala, „jste opravdu příliš laskavá.“
- Oh ! Madame, dis-je en me levant, vous êtes vraiment trop bonne.
A po těch poněkud suchých slovech jsem se chopila Santasigliovy ruky. Mrzelo mě, že jsem byla tak chladná k té ubohé dámě, která z velkého světa klesla, ale tenkrát mě posedl strach, aby mě nepovažovali za… dobrodružku.
Et sur ces paroles un peu sèches je pris la main de Santasiglia. J’étais peinée d’avoir été froide avec cette pauvre femme du monde déchue, mais dans ce temps-là j’étais possédée de la crainte d’être prise pour une... aventurière.
Projíždět se v kočáře Piccolelis — pravda, jiní to dělali, v Neapoli to dělá každý pod záminkou, že byla provdána za markýze…
Se promener dans la voiture de la Piccolelis, il est vrai que d’autres l’ont fait, tout le monde le fait à Naples sous prétexte qu’elle a été mariée à un marquis...
Vracím se ze San Carla, z toho krásného divadla, kde jsem poprvé mluvila s Larderelem a kde, to mu musím přiznat, projevil stejně málo horlivosti jako vždycky.
Je reviens de San-Carlo, de ce beau théâtre où j’ai pour la première fois parlé à Larderel et où, il faut lui rendre cette justice, il s’est montré aussi peu empressé que toujours.
Dávala se premiéra „Roberta ďábla“; ale šlo to tak špatně, že publikum hulákalo spolu se zpěváky, pak se štěkalo, pískalo a mjoukalo1. Tohle člověk vidí, či spíš slyší, jen v Itálii.
On donnait la première de “Robert le Diable”; mais cela allait si mal que le public hurlait avec les chanteurs puis on a aboyé, sifflé et miolé [sic] . On ne voit cela ou plutôt on n’entend cela qu’en Italie.
Prvním, kdo přišel, byl Schininà (byl u nás už dnes odpoledne), a pak ostatní. Pozvolna se všichni obrátí k Dině, já nejsem k ničemu. Lóže se nevyprazdňovala; Melissano má nový půvab: princezna Markéta, když s ním onehdy večer mluvila na rautu v paláci, řekla, obracejíc se k paní Sarno:
Le premier qui vint fut Schininà, (il est déjà venu cet après-midi chez nous) et puis les autres. Peu à peu ils se tourneront tous vers Dina, je ne suis bonne à rien. La loge ne se désemplissait pas; Melissano a un nouvel attrait, la princesse Marguerite après lui avoir parlé l’autre soir au raout du palais, dit en s’adressant à la Sarno :
„Opravdu, Melissano je ošklivý. To se teď vypráví všude.“
- En vérité, Melissano est laid. On se raconte cela partout.
Ach, jsem ubohá! Jaká útěcha a jaké štěstí — a nepřeháním, když užívám těchto slov — být obklopena, zbožňována a obsluhována tolika jinými! Tady nemám nesnáze najít rámě, o které se při odchodu opřít. Zůstávají s námi, doprovázejí nás domů, mají nás rádi; a ani jeden lovec věn!
Ah ! je suis misérable ! Quelle consolation et quel bonheur, je n’exagère pas en employant ces mots, d’étre entourée, adorée, servie par tant d’autres ! Ce n’est pas ici que je suis embarassée pour trouver un bras à la sortie. On reste avec nous, on nous reconduit, on nous aime; et pas un chercheur de dots !
Ten hrozný Melito tam nebyl, jen [lidé] z nejlepší společnosti, s dobrými způsoby…
L’affreux Melito n’était pas là, mais seulement [les] gens du meilleur monde, de bonnes façons...
Prý byl Larderel v divadle, jen nakrátko, v křesle v parteru, a Schettino dodává, že byl velmi bledý, v domnění, že říká něco nového.
On dit que Larderel était au théâtre, pour peu, dans un fauteuil et Schettino ajoute qu’il était fort pâle croyant dire quelque chose de neuf.
Přála bych si nějakou změnu, velkou zlost, zkrátka výbuch! Pomalu se stravuji, potichu se trápím!
Je voudrais un changement quelconque, un grand dépit, un éclat enfin ! Je brûle à petit feu, je me tourmente doucement !
Nic si plně neuvědomuji, ale jsem podrážděná, malomyslná, smutná. Dřív jsem plakala a zuřila, teď jsem jen… podrážděná… nechci dělat scény, sama sobě, protože přítomnost se v ničem nepodobá minulosti, a protože… jsem podrážděná, ano, podrážděná!
Je ne me rends compte de rien parfaitement, mais je suis agacée, découragée, triste. Avant je pleurais et je rageais, à présent je suis seulement... agacée... je ne veux pas faire de scène, à moi-même parce que le présent ne ressemble en rien au passé et parce que... je suis agacée, oui agacée !
A přece mě skoro mrzí, že je to tak málo tragické… Ne, to ještě není to pravé, jak jsem si to představovala…
Pourtant, je suis presque fâchée que cela soit si peu tragique... Non, ce n’est pas encore le vrai, tel que je me l’imaginais...
Už i to málo mě mrzí dost, protože je to zbytečné, a tudíž skoro hanebné a naprosto ponižující.
Je suis déjà bien assez contrariée de ce peu, puisque c’est inutile et par conséquent presque honteux et tout à fait humiliant.
Jsem podrážděná, protože jsem klidná; to je možná lepší než dřívější výbuchy, je to nové. Má minulost je mi tak protivná, že při sebemenší podobnosti se zachvěji a couvnu jako kůň, když spatří mrtvolu.
Je suis agacée parce que je suis calme, cela vaut mieux peut-être que les explosions passées, c’est nouveau. Mon passé m’est tellement odieux qu’à la moindre analogie je frémis et recule comme un cheval à la vue d’un cadavre.
Nemluvme už o tom, prostě se nudím, protože nemám favorita, a takový pták se v Neapoli najít nedá. Pro mě jsou tu všichni oškliví.
Ne parlons plus de cela, je m’ennuie tout bonnement parce que je n’ai pas de favori et que ce genre d’oiseau ne peut se trouver à Naples. Ils sont tous laids, pour moi, ici.
V Neapoli se dobře bavím, je to rozkošný život, ve srovnání s dřívějškem přímo život plný slastí. Teď budu psát o přírodě, o lidech, kteří mě obklopují, o hudbě, zkrátka o všem; ne dnes večer, ale postupně, každý den.
Je m’amuse bien à Naples, c’est une charmante vie, c’est une vie de délices en comparaison d’avant. Je parlerai maintenant de la nature, des gens qui m’entourent, de la musique, de tout enfin; pas ce soir mais peu à peu tous les jours.
Nepovažujte tuto rezignaci za zoufalství, nejsem zoufalá, už nemiluji. Ta láska byla zkalena, pošramocena a už neexistuje. Zbývá jen lítost, ani ta ne — trochu smutku, trochu nudy.
Ne prenez pas cette résignation pour du désespoir, je ne suis pas désespérée, je n’aime plus. Cet amour a été terni, froissé et il n’existe plus. Il n’y a que des regrets, pas même, un peu de tristesse, un peu d’ennui.
Neumím vyjádřit svůj pravý pocit, kroužím kolem něj a nemohu se k němu dostat, a to mě rozčiluje.
Je ne sais exprimer mon vrai sentiment, je tourne tout autour sans pouvoir y arriver, ce qui m’énerve.
Ale jsem klidná, jsem pokojná, jsem lhostejná.
Mais je suis calme, je suis tranquille, je suis indifférente.
Máma se cítila tak špatně, že jsme se musely po druhém jednání vrátit domů. Možná by byl přišel.
Maman s’est trouvée si malade que nous avons dû rentrer après le second acte. Il serait peut-être venu.
Poznámky
Pozn. překl.: Mariin novotvar: miolé [sic] (místo miaulé). ↩