❦
Středa 30. prosince 1874
Mercredi, 30 décembre 1874
Byla jsem v kočáře sama s Dinou, ten odporný Ital šel kolem, podíval se na mě zpříma a drze, já jsem se na něj dívala s pohrdáním, jen maličko jsem se otočila k Dině: „Hnus,“ prohodila jsem ohrnujíc ret1; jestli to ani neslyšel, ani nepochopil, gesto viděl a pochopil. Ať toho člověka vezme čert.
J’étais seule en voiture avec Dina, le nauséabond Italien passait, il me regarda droit et avec effronterie, je le regardais avec mépris et me tournant à peine vers Dina : Une ordure, dis-je en curling the lip, s’il n’a ni entendu ni compris il a vu et compris le geste. Que le diable emporte cet homme.
Voilà la première personne que je déteste et dont je voudrais mi vendicar’, mi vendicar’, comme dit Dary dans le « Trovatore », c’est naturel, l’insulte est personnelle.
Jsem nešťastná!
Je suis malheureuse !
Všem těm otázkám není konce, a do Paříže nepojedu, nemám co na sebe.
On ne finit pas avec les questions et je ne vais pas à Paris, je n’ai rien à mettre.
Ach, můj Bože!
Ah ! mon Dieu !
Ale kromě toho, až pojedu do Paříže, chci Laferrièrovou, a ne Wortha; Worth nikdy nebude oblékat tak jako ona!
Mais excepté cela, quand j’irai à Paris je veux Laferrière et pas Worth, jamais Worth n’habillera comme elle !
A to mě trápí, protože bez šatů nejsem nic.
Et je suis tourmentée par cela, c’est que sans robes je ne suis rien.
Když se necítím dokonale oblečená, nejsem k ničemu, nemohu se ani učit, ani bavit, ani myslet, ani žít. Nedostatek šatů je nedostatek všeho, a já je považuji za nepostradatelnou součást těla, a ne za marnivost.
Quand je ne me sens pas parfaitement habillée je ne suis bonne à rien, je ne puis ni étudier, ni m’amuser, ni penser, ni vivre. Manque d’habits, c’est manque de tout, et je les regarde comme une partie indispensable du corps et non comme une vanité.
Ó, můj Bože, dej, ať pojedeme do Paříže! Za necelý měsíc jsou dostihy, nebudu mít co na sebe, a i kdyby nebylo dostihů, bez šatů nemohu žít; bez nich jsem jako odřená do živého, jako by ze mě stáhli kůži.
Oh ! mon Dieu faites nous aller à Paris, dans moins d’un mois sont les courses, je n’aurai rien à mettre et sans les courses même je ne puis vivre, sans habits je suis comme écorchée, comme si on m’avait ôté la peau.
Teď je třeba mít se na pozoru, nechci riskovat, že bych vyšla s Victorem bez nějakého pána; ten bandita – ne, bandita, to je hezké jméno –, ten ničema je schopen se ke mně chovat drze! Ó vzteku, ó pomsto!4
Il faut prendre garde maintenant, je ne veux pas risquer de sortir avec Victor sans un monsieur, ce brigand est non pas brigand, brigand est un joli nom, mais faquin, ce faquin est capable de me faire des impertinences ! O rabbia, O vendetta !
Udělal by Blackprince na místě toho bídáka totéž? To je otázka, kterou si kladu od první chvíle. A věru, v tom ohromení, v jakém jsem, si myslím, že ano, a zoufám si.
Est-ce que Blackprince ferait la même chose à la place de ce misérable ? Voilà la question que je me pose depuis le premier moment. Et ma foi dans l’ébahissement où je me trouve je crois que oui et je me désole.
Nejvyšší měrou mě pobuřuje ten nedostatek ohledu na mě, na ženu.
Ce qui me révolte au suprême degré, c’est ce manque d’égard pour moi femme.
A já jsem se měla za nedotknutelnou! Pravda, nevěděla jsem, že existují takoví bídáci.
Et moi qui me croyais inviolable ! Il est vrai que je ne savais pas qu’il y a des misérables comme ça.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „curling the lip“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „mi vendicar’, mi vendicar’“. ↩
Pozn. překl.: Opera Giuseppe Verdiho (1853). ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „O rabbia, O vendetta !“ ↩