❦
Neděle 3. ledna 1875
Jak čas ubíhá, dvanáct let, ba víc, třináct let už umím psát, jak jsem stará, za pár dní mi bude šestnáct.Comme le temps passe, il y a douze ans, plus, treize ans que je sais écrire, comme je suis vieille, j’aurai seize ans dans quelques jours.
„Svrbí mě to a děsí.
« Ça me démange et m’épouvante.
Doufám a váhám zároveň.“
J’espère et hésite en même temps. »
Dina, máma a Walitský zase odjeli do San Rema, já vycházím sama s tetou.
Dina, maman et Walitsky sont encore allés à San Remo, je sors seule avec ma tante.
Ital má krásný kočár a dva krásné koně, které řídí sám. Ach! Jak já na toho člověka zuřím!
L’Italien a une belle voiture et deux beaux chevaux qu’il conduit lui-même. Ah ! que je suis donc furieuse contre cet homme !
Malá de Galve je na koni a paní de Galve nás míjí ve fiakru a zdraví tetu.
La petite de Galve est à cheval et Mme de Galve nous passe en fiacre et salue ma tante.
Jdeme do Klubu, není tam nikdo, kdo by stál za řeč. Promenáda je plná a prázdná.
Nous allons au Cercle, il n’y a là personne qui compte. La Promenade est remplie et vide.
Nudím se bez ctitelů, jako bych je měla vždycky a byla na ně zvyklá.
Je m’ennuie sans adorateurs comme si j’en avais toujours et y étais habituée.
Ach! Ale po tom odporném Polákovi se mi nestýská. Chraň mě Bůh, naopak. Jedna polská dáma, kterou mám to neštěstí potkávat všude, má naprosto stejný obličej jako ten tvoreček, jeho tomné, špinavé, světle šedé oči, jeho lícní kosti, jeho pleť, jeho tvář. Jak se mi ta tvář příčí!
Oh ! mais je ne regrette pas le vilain Polonais. Dieu m’en préserve, au contraire. Une dame polonaise que j’ai le malheur de rencontrer partout a tout à fait la figure de ce petit être, ses yeux languissants, sales, d’un gris clair, ses pommettes, son teint, sa figure. Que j’ai horreur de cette figure !
Ach! Jak jsou mé vlasy zlaté, kudrnaté a krásné! Jak je miluji. Píšu před zrcadlem, přehodila jsem si krásné kadeře dopředu na temeno hlavy a padají mi do čela a splývají s krátkými vlásky, ach! ale ach! ach! Ne!
Ah ! que mes cheveux sont dorés, bouclés et jolis ! Que je les aime. J’écris devant ma glace, j’ai ramené mes belles boucles devant au haut de la tête et elles retombent sur le front se confondant avec les petits cheveux, oh ! mais oh ! oh ! Non !
Dívala jsem se na sebe, aniž bych zvedla hlavu, světlo svíček se odráží ve zlatu vlasů, tvář rozehřátá četbou Josefa Balsama1 je ve stínu.
Je me suis regardée sans lever la tête, la lumière des bougies se reflète sur l’or des cheveux, la figure échauffée par la lecture de Joseph Balsamo est dans l’ombre.
Ach! Jak se podobám vévodovi!... Dělám jeho grimasu! Oči se mi zmenšují, ret nabírá ten pohrdavý výraz, tvář se mi zvětšuje...
Ah ! que je ressemble au duc !... Je fais sa grimace ! mes yeux se rapetissent, ma lèvre prend cette expression dédaigneuse, ma figure grossit...
Jaké štěstí... je to neuvěřitelné a mé ubohé srdce buší! Chybí mi knír, vezmu vlasy, které zůstaly na hřebenu, a přiložím si je na horní ret, ale kazí to, bez kníru se vznáším mezi Apollónem Belvederským a Hamiltonem, skrze něj se podobám Apollónovi, skrze Apollóna se podobám jemu, nemohu se na sebe dost nadívat... Ach! Kdybych tak mohla navždy takhle zůstat, ne, nechci, zkazilo by mi to ženskou krásu, na tom nezáleží, ach! jak jsem šťastná. Ach! Kdyby mi v tuto chvíli někdo přišel říct, že se mu podobám, zešílela bych radostí.
Oh bonheur... c’est incroyable et mon pauvre cœur bat ! Il me manque la moustache, je prends les cheveux qui sont restés sur le peigne et me les applique sur la lèvre supérieure, mais cela gâche, mais sans la moustache je flotte entre l’Apollon du Belvédère et Hamilton, par lui je ressemble à Apollon, par Apollon je lui ressemble, je ne puis assez me contempler... Ah ! si je pouvais toujours rester ainsi, non, je ne veux pas, ça me gâterait comme femme, n’importe, ah ! que je suis heureuse. Ah ! si quelqu’un me venait dire à l’instant que je lui ressemble je deviendrais folle de joie.
Když zvednu hlavu, už to není ono, ne, budu ji držet skloněnou, píšu a dívám se, píšu, aniž bych viděla, co píšu, musí to být strašlivé čmáranice, na tom nezáleží, chci se vidět, podobám se mu.
Quand je relève la tête ce n’est plus cela, non je la tiendrai baissée, j’écris et regarde, j’écris sans voir ce que j’écris, ce doit être un affreux gribouillage, n’importe je veux me voir je lui ressemble.
Třikrát bláznivá!
Triple folle !
Ne, to není podoba na okamžik, a dokud mám hlavu skloněnou, trvá.
Non ce n’est pas une ressemblance d’un instant et, tant que je suis inclinée, elle existe.
Často se sebe ptám, zda ho nemám v nenávisti, viďte, je to zvláštní, ale přece pravdivé, zvláště toho dne, kdy jsem ho viděla tak zblízka při střelbě na holuby, jakmile pominul první okamžik úžasu, ptala jsem se sama sebe, zda místo obdivu necítím odpor, zda jeho tvář místo toho, aby byla přitažlivá a krásná, není ošklivá a odpudivá, a zda mě místo toho, aby mě přitahoval, neodpuzuje?
Souvent je me demande si je ne le hais pas n’est-ce pas que c’est drôle, mais vrai cependant, surtout le jour où je le vis si près au Tir aux pigeons, le premier moment d’ébahissement passé je me suis demandée si au lieu d’admiration je n’avais pas du dégoût pour lui, si sa figure au lieu d’être sympathique et belle n’était pas laide et rebutante et, si au lieu de me sentir attirée vers lui, je ne me sentais pas repoussée ?
Na okamžik jsem si řekla, že jsem ho měla za krásného, protože jsem ho neviděla zblízka, že zblízka měl cosi drze odpudivého, pak jsem hledala na povrchu jeho tváře místečko vhodné k políbení, vybrala jsem si tvář u ucha, ale bylo to jen z nouze. Ucho měl červené, spálené a kůži na pohled dost drsnou?
Un instant je me suis dit que je le croyais beau parce que je ne l’avais pas vu de près, que de près il avait quelque chose d’insolemment repoussant, puis je cherchais sur la surface de sa figure un endroit bon à embrasser, je choisis la joue près de l’oreille mais ce n’était qu’un pis aller. Son oreille était rouge, brûlée et sa peau assez rude à la vue ?
Nestačila jsem to domyslet, a už jsem myslela jinak, pravý opak. Dodnes v něm vidím ty rysy, které jsem mu tehdy přisoudila, a dodnes nevím, zda mi připadá přitažlivý2 nebo odpudivý. Včera se mi zdál odporný, dnes nesrovnatelný a tak je to vždycky. Vlastně sama nevím, miluji ho, nebo mi je lhostejný, jedno z těch dvou to musí být, není to tak těžké uhodnout, u trente-et-quarante jsou jen dvě šance, u rulety třicet sedm, tohle je trente-et-quarante.
Je n’avais pas fini de penser cela quand je pensais déjà autrement, tout le contraire. Jusqu’à présent je le lui reconnais les airs que je lui avais trouvés alors et je ne sais jusqu’à présent si je le trouve attractive ou repoussant. Hier il me semblait dégoûtant, aujourd’hui incomparable et c’est toujours ainsi. Au fait je n’en sais rien moi-même, je l’aime ou il m’est indifférent des deux choses l’une doit être, ce n’est pas si difficile à deviner, au 30 et 40 il n’y a que deux chances, à la roulette 37, c’est le 30 et 40.
Říkám hlouposti, blábolím.
Je dis des bêtises, je divague.
Rychle si zaplétám vlasy a zvedám hlavu a ničím podobnost s tím ďáblem.
Promptement je tresse mes cheveux et relève la tête et anéantis la ressemblance avec ce diable.
Ubohý hlupáček, to jsem já!
Pauvre bête que je suis !
A šílená jsou má šílenství, pochybovat o tom, že je jediným mužem, který se mi může líbit! Vpravdě je to ztráta času.
Et folles sont mes folies, douter de ce qu’il est le seul homme qui me peut plaire ! En vérité c’est perdre le temps.
Ano, miluji ho stokrát, tisíckrát, ano!
Oui je l’aime cent fois, mille fois, oui !
A přece kdybych ho viděla s jeho ženou, mám pocit, že bych se chtěla podříznout za to, že jsem přiznala, byť jen sama sobě, tu nedůstojnou a ponižující slabost.
Et cependant si je le voyais avec sa femme il semble que je me voudrais égorger pour avoir avoué, même à moi, cette indigne et humiliante faiblesse.
Milovat! Snížit se až k tomu, abych milovala muže, který mě nezbožňuje! Fuj! Klesám na úroveň lůzy.
Aimer ! s’abaisser jusqu’à aimer un homme qui ne m’adore pas ! Fi ! je m’encanaille.
A nacházím velikou sladkost v tom ponížení, sladkost bolestnou a dráždivou, ale příjemnou.
Et je trouve une bien grande douceur dans cette humiliation, une douceur douloureuse et agaçante mais agréable.
Málo mi záleží na tom, jaké ponížení, být sladké? Ne, ale odporné, ohavné.
Peu m’importe quelle humiliation, être douce ? Non, mais odieuse, abominable.
Co naplat, mou jedinou zábavou je milovat toho Satana!
Que voulez-vous ma seule distraction c’est d’aimer ce Satan !
Dnes večer zase v Italské opeře, stejná opera, skoro stejné obecenstvo s výjimkou Galveových.
Ce soir encore aux Italiens le même opéra, presque le même public à l’exception des Galve.
Arsona, bratra toho druhého, nám představil Paul, který už tři dny nevychází, a dnes večer jsem si ho já vzala do opery, aby nám dělal kavalíra.
Arson, le frère de l’autre, nous est présenté par Paul qui depuis trois jours ne sort pas et ce soir je l’ai pris à l’opéra pour être notre cavalier.
Audiffret ve své lóži, melancholický, s hlavou nakloněnou na paži, vypadá, jako by snil.
Audiffret dans sa loge, mélancolique, la tête penchée sur le bras a l’air de rêver.
Tetě připadá, že se jako vejce vejci podobá jejímu zesnulému manželovi, ne když si ho vzala, ale na fotografii, kterou máme z jeho třiceti let. V takovém případě musel být Romanoff krásný, ostatně je to známo, říkalo se o něm, že je pohledný muž3 (růžové šaty, můj účes, sluší).
Ma tante trouve qu’il ressemble comme deux gouttes d’eau à son défunt mari, pas quand elle l’a épousé mais sur une photographie que nous avons de lui à trente ans. En ce cas Romanoff avait dû être beau, d’ailleurs c’est chose connue qu’on le disait bel homme (robe rose, ma coiffure bien).
Dva večery za sebou v tom divadle a připadám si tam jako doma, a to se mi líbí. Vracím se v půl jedenácté, abych vstala na Leclerka, který přichází v osm.
Deux soirs de suite à ce théâtre et il me semble que je suis chez moi et cela me plaît. Je rentre à dix heures et demie pour me lever pour Leclerc qui vient à huit heures.
Poznámky
Pozn. překl.: Joseph Balsamo – román Alexandra Dumase staršího, vycházející na pokračování v letech 1846–1848; jeho hrdina je literární podobou Cagliostra. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „attractive“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩