❦
Pátek 8. ledna 1875
Všichni měli strašlivý strach, včera večer a dnes je máma velmi, velmi nemocná. Včera se Georges opět opovážil přijít a dělat rámus, a když jsem ho chtěla vyhnat, máma jako posedlá vyskočila z postele, aby mi zabránila, a Dina, když to viděla, se dala do vytí, vzlykání, sténání, padla na kolena se svýma čínskýma očima ještě čínskějšíma a zúženýma, se sepjatýma rukama, do křiku, pláče, úpěnlivých proseb nevím oč, až jsem ji, unavena tou hrůznou scénou, odstrčila nohou: to ji oddálilo, ale nezastavilo, a ta holka, která by se hodila leda za placenou plačku na pohřbech, se převalila na postel s hlavou níž než zadkem. Mezitím Georges, ten roztomilý Georges, pokračoval jako neustálá monotónní muzika ve svých řečech, jako zbabělec nebo šílenec, a máma v nervovém záchvatu připomínajícím šílenství stála, jako by bránila toho drahého bratra, kterého jsem měla v úmyslu zabít.Tout le monde eut une peur affreuse, hier soir et aujourd’hui maman est très très malade. Hier Georges a encore osé venir faire du tapage et, quand je voulus le chasser, maman comme une enragée, sauta au bas du lit pour m’empêcher et Dina voyant cela, se mit à hurler, à sangloter, à gémir, à tomber à genoux avec ses yeux chinois encore plus chinois et rétrécis, les mains jointes, à crier, à pleurer, à implorer je ne sais quoi, tant que, lasse de cette scène affreuse, je la repoussai du pied: cela l’éloigna mais ne la fit pas cesser et cette fille, bonne à servir de pleureuse payée aux enterrements, s’en alla tomber sur le lit la tête plus bas que son derrière. Pendant ce temps Georges, cet adorable Georges, continuait comme une musique incessante et monotone ses discours, comme un lâche ou comme un fou et maman dans un accès nerveux qui ressemblait à de la folie se tenait debout comme pour défendre ce cher frère que j’avais l’intention de tuer.
Na okamžik mě zachvátila hrůza, neboť mi ti všichni připadali šílení, a vpravdě si myslím, že v tu chvíli byli.
Un instant je fus saisie de terreur car tous ces gens me parurent fous, et vraiment je pense qu’ils l’étaient dans ce moment.
Byla jsem klidná a pod pláštěm jsem držela jezdecký bičík, kterým jsem měla zuřivou chuť rozšlehat tvář tomu podlci, tomu netvoru, který rozšiřuje ty nejohavnější pomluvy proti nám, aby odehnal všechny a nechal nás samotné se svou Annou, v naději, ba v jistotě, že pak už nic nebude bránit tomu, aby se stala členem rodiny. Ó, stokrát zbabělý člověk! Ten kat své matky a mor celé své rodiny, který tráví život tím, že vrhá stín na ten náš, a snaží se nás ze všech sil pošpinit a vtáhnout do toho špinavého života, v jakém žije!
J’étais calme et sous mon manteau tenais une cravache dont j’avais une envie furieuse de rayer la figure de cet infâme, de ce monstre qui répand les calomnies les plus affreuses contre nous afin d’éloigner tout le monde et de nous laisser seuls avec son Anna, espérant, étant sûr qu’alors il n’y aurait plus d’obstacle à ce qu’elle devint de la famille. O homme cent fois lâche ! Ce bourreau de sa mère et la peste de toute sa famille, qui passe sa vie à jeter de l’ombre sur la nôtre, s’efforçant de tout son pouvoir à nous noircir et nous entraîner dans le sale train où il est !
Ráno mě přišla navštívit Fosterová, odpoledne jsem vyjela v kočáře se Sabatinim, kočár napůl zavřený, je větrno, a večer bratr lékaře Botkina, velký buran, u nás pije čaj.
Le matin me vint voir Foster, l’après-midi je sortis en voiture avec Sabatini, voiture à demi fermée, il fait du vent, et le soir le frère du médecin Botkine, un grand rustre prend le thé chez nous.
Nic mě nedráždí víc než vzlyky a sténání našich lidí, kteří je při každé příležitosti předvádějí v úžasném množství. Stydím se za ně.
Rien ne m’irrite plus que les sanglots et les gémissements de notre monde qui à chaque occasion en déploie des quantités prodigieuses. J’ai honte pour eux.
Já jsem byla mnohem neklidnější, mnohem nešťastnější, a přece jsem byla jen bledá. Jak je člověk ošklivý bez barev!
J’étais bien plus inquiète, bien plus malheureuse et pourtant je n’étais que pâle. Que l’on est laid sans couleurs !
Napříště se nebudu míchat do žádných Georgesových scén, ty záchvaty vzteku mě dráždí, vrásní mi obličej a přidávají mi léta. K čertu s tím vším, nemohu jim nacpat svůj rozum do hlavy, k čemu se obtěžovat!
Je ne me mêlerai désormais à aucune scène de Georges, ces fureurs m’irritent, me rident le visage et me vieillissent. Au diable tout cela, je ne puis mettre ma cervelle dans leur tête, à quoi bon se déranger !