❦
Neděle 27. prosince 1874
Dimanche, 27 décembre 1874
Konečně jsem šla do kostela, s Dinou (bílé šaty).
Enfin je suis allée à l’église, avec Dina (robe blanche).
S nikým jsem nemluvila kromě Woermana, který se ptal na mámino zdraví.
Je n’ai parlé à personne excepté à Woerman qui me demanda des nouvelles de la santé de maman.
Je chladno a šedivo, prach a vítr, jako v březnu. Jsem čím dál nahatější, ze slušného mi zbývá jen „saténový šat, který mi dal Pánbůh“.
Il fait froid et gris, poussière et vent, comme en mars. Je suis de plus en plus nue, il ne me reste de convenable que, « le costume satiné que le bon Dieu m’a donné ».
U hudby s Florence a Dinou. Smály jsme se, ta malá není příliš sklíčená a nenuceně mluví o všem možném. Nejhorší ze všeho teď je, že nemám co na sebe.
A la musique avec Florence et Dina. Nous avons ri, la petite n’est pas trop peinée et parle librement de toutes sortes de choses. Le pire de tout en ce moment c’est que je n’ai rien à mettre.
Večer přichází můj přeuctěný strýček Georges. Nu, kdo by tomu věřil – líbím se tomu člověku!
Le soir vient mon très honoré oncle Georges. Eh bien ! le croira-t-on, je plais à cet homme.
Začne se obchodními záležitostmi a skončí bouří, neboť na každé mé slovo spustil sto nářků doprovázených řevem.
On commence par parler affaires, on finit par une tempête car à chacune de mes paroles il pleurait cent lamentations accompagnées de hurlements.
Jen hrob napraví hrbáče, říká se v Rusku.
La tombe seule corrige le bossu, dit-on en Russie.
Já ale nejsem hrob, a tudíž nemohu ty lidi napravit, ale proto jim ještě nepřeji nic zlého, naopak.
Or je ne suis pas la tombe par conséquent ne puis corriger ces gens mais pour cela je ne leur veux aucun mal au contraire.