Pondělí 28. prosince 1874

Říká se, že Doria přijel.
Fosterová mi říká, že se u Prodgersové seznámila s jakýmsi panem de cosi, který ji požádal, aby s ním jezdila na koni, a když mu odpověděla, že jezdí jen se slečnou de Bachkirsève [sic], řekl, že by se se mnou velmi rád seznámil, tím spíš, že pro mě má vzkaz ze Spa.
Co to je?
Na prefektuře je přijetí: pan a paní Decraisovi.
Chtěla jsem jízdu s tím pánem odmítnout a říci, že máma nechce, abych jezdila s pánem, kterého nezná, ale Fosterová říká, že už vůbec nemůže jezdit na koni, protože mu nemůže říci, že má matka nechce, aby se mnou jezdil, dokud jí nebude představen, a že když ji uvidí na koni, a pak paní Fosterová začne ujišťovat, že to je džentlmen, že by nenechala svou dceru jezdit s kýmkoliv, že jí toho muže představila paní Prodgersová. Na to si teta začala dělat drahoty a říkat, že paní Prodgersová je někdy taková. Tu se paní Fosterová pustí do omlouvání Prodgersové a do řečí v její prospěch. To kejklování mě dost pobavilo. Teta si dělá drahoty a Prodgersovou tu omlouvají!
Nakonec jsem svolila a ve čtvrtek pojedu na koni s Fosterovou, ten pán nás potká na Promenádě, jako každý den potkáváme známé, kteří se k nám přidají, a bude mi představen. Koneckonců jsem dost zvědavá, co by to mohlo být za vzkaz ze Spa.
V osm hodin mě napadne jít do Théâtre Français, kde hrají angličtí ochotníci ve prospěch chudých.
Jaké směšné představení! Ani jedna žena, samí velmi obyčejní muži, kteří neuměli ani roli, ani hrát. Na galerii vykřikovali všemožné banální nesmysly. Hrajte dál! nebo Sbohem! a tak dále.
Osvětlení jako ve dne, málo lidí.
škrtnutoÚterý 29. prosince 1875
Dnes ráno jsem vyšla pěšky se Sabatinim a Victorem, Ital a jeho pes jsou na Promenádě, a když vidím toho muže přicházet, přecházím ulici naproti domu, aby se psi nepotkali, ale jeho pes vyrazí dopředu, Victor také a porvou se, vlastně docela lehce, zastavím se u vrat a zavolám psa zpátky a on se vrátí, tu se ten člověk přiblíží k mříži a křičí: „Zavřít ho!“ Otočím se na okamžik, aniž bych se zastavila, a ten muž opakuje: „Zavřít ho.“
Ohromená tou svrchovanou drzostí pokračuji v cestě, jako by ta slova nebyla určena mně, a jdu dovnitř.
Nemohla jsem pochopit, že by se pán mohl takhle chovat, do té míry se zapomenout. Měla jsem věru pravdu, když jsem si myslela, že italský kníže se rovná prostému pánovi z jiného národa a že italský pán je horší než obyčejný Francouz; a obyčejný Ital – Bože, už nevím, ke komu ho přirovnat!
Představte si, že jen proto, že se porvali dva psi, přijde pán a mluví nahlas a bez sebemenší zdvořilosti na slečnu z dobré rodiny! Ne, vpravdě si to nedokážu představit a všichni Italové si zaslouží, aby se s nimi zacházelo tak, jak jsem s nimi dosud zacházela.
Představte si, že pán přijde a řekne, aniž by byť jen řekl promiňte, nebo slečno, nebo cokoliv, čím by zmírnil svá slova. „Zavřít ho“, a to ne řečeno, ale křičeno z jedné strany ulice na druhou. Ó Itálie, země barbarská, divoká! Ó Italové, zločinci, lotři, bandité, ubozí nosiči!
Kdo na světě by řekl opak, a věru myslím, že ode dneška se má averze k Italům upevní navždy.
Vložený listAnnotation ultérieure de Marie, 1880
[Poznámka z roku 1880: Omlouvám se Italům.]
Ale to ještě není vše, ten signor facchino se blíží ke vratům na Promenádu, myslím, že ten člověk si to se mnou chtěl vyříkat, ale s důstojností, za kterou si budu vděčná po celý život, jsem předstírala, že ani nepřipouštím, že by se někdo odvážil něčeho takového, a vešla jsem dovnitř: hodina mé procházky skončila. A Arthur si s ním šel promluvit. Odvážil se vyhrožovat, že psa zabije.
Řekněte mi proboha! V které zemi na světě by se tohle dělalo, jen proto, že jeden pes kousl druhého. Chápu, kdyby můj pes napadl člověka, to by bylo něco jiného, sama bych ho zavřela a nasadila mu náhubek.
Koneckonců co se dá čekat od Itala.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále latinsky: „Quid est ?“ ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Go on“, „Good bye“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „a giorno“ – plné slavnostní osvětlení. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „O Italia paese barbaro, selvaggio ! O Italiani scellerati, birbanti, banditti, facchini miseri !“ ↩
Pozn. překl.: Italsky „signor facchino“ — pan nosič (pohrdavé oslovení). ↩