❦
Neděle 17. ledna 1875
Co to mám, že se mi zdá o tom bídném Italovi? Za posledních šest dní se mi o něm zdálo třikrát. A ještě dnes v noci se mi zdálo o polském hraběti, celou noc jsem ho viděla plakat. K čertu s tou ropuchou!Dimanche, 17 janvier 1875 Qu’est-ce que j’ai à rêver de ce misérable Italien ? Depuis six jours j’en ai rêvé trois fois. Et encore cette nuit j’ai rêvé du comte polonais, toute la nuit je l’ai vu pleurer. Au diable ! ce crapaud.
Prší, celou hodinu jsem se nudila u diakona.
Il pleut, je me suis ennuyée une heure chez le diacre.
Paul píše, že máma je stále nemocná, Bože!
Paul écrit que maman est toujours malade, mon Dieu !
Když jsem se vracela do dvora hotelu, zatímco teta platila fiakr, myslela jsem na všechno možné, když tu mě z těch dobrých i špatných myšlenek náhle vytrhl muž, který se ke mně blížil, rychle jsem pozvedla oči a poznala Clarka, toho Clarka ze Spa, který tvrdí, že ho často zaměňují s Carlem, tolik se mu podobá.
En rentrant dans la cour de l’hôtel pendant que ma tante payait le fiacre, je pensais à toutes sortes de choses quand tout à coup je fus distraite de ces pensées bonnes et mauvaises par l’approche d’un homme, je levai vivement les yeux et reconnus Clark, ce Clark de Spa qui prétend que, souvent, on le prend pour Carlo tant il lui ressemble.
Jak je dobré vidět živou duši, jak je dobré s někým si promluvit! A jak zřídka se mi té radosti dostává, ach běda!
Que c’est bon de voir une âme vivante, que c’est bon de parler à quelqu’un ! Et que je jouis rarement de ce plaisir, hélas !
Svrchovaně mě potěšilo, že jsem toho muže potkala a mohla s ním několik minut mluvit, připomněl mi náš život ve Spa, veselý a klidný život, jak bychom měli vždy žít, ve Spa jsem byla šťastná, skoro šťastná.
J’eus un contentement suprême de rencontrer cet homme et de lui parler pendant quelques minutes, il me fit souvenir de notre vie à Spa, vie gaie et calme, comme nous devrions toujours vivre, à Spa, j’étais heureuse, presque heureuse.
Opravdu potkat živou duši, která vypadá potěšená, že mě vidí, která neodvrací hlavu, ale přichází ke mně jako ke všem ostatním, cítit se na okamžik jako ti ostatní, to je triumf pro ubožačku jako já, a vnitřně jsem si říkala: Tak vidíš, jsi jako ostatní, neodpuzuješ ho, a triumfovala jsem sama nad sebou, nad svými ponurými myšlenkami, nad svými věčnými vzdechy a snažila se přesvědčit, že nejsem tak ubohá, jak si myslím, a před sebou samou jsem chtěla zakrýt svou ubohost a namluvit si, že mě celý svět neodstrkuje a nezavrhuje.
Vraiment rencontrer une âme vivante qui paraît contente de me voir, qui ne détourne pas la tête mais qui vient à moi comme à tous les autres, me sentir un instant comme les autres, c’est un triomphe pour pauvre moi et intérieurement je me disais: Eh bien vois-tu, tu es comme les autres, tu ne le repousses pas et je triomphais de moi-même, de mes sombres idées, de mes éternels soupirs et tâchais de me faire croire que je ne suis pas aussi misérable que je le pense et devant moi-même je voulais dissimuler ma misère et me faire croire que je ne suis pas repoussée et reniée par le monde entier.
Do té míry mě ta maličkost – spatřit člověka, který pro mě nic neznamená (co to říkám! velice mnoho už jen tím, že se neodvrací) – potěšila, že jsem kráčela zářivá, s živýma jasnýma očima, zrůžovělými tvářemi a pozpěvovala jsem si melodii od Offenbacha, neboť ode dne, kdy u nás byli Barrême, Olivier, Fosterová a Woerman, to bylo smutné jsem upadla zpět do svých ponurých myšlenek a od doby, co jsem v Paříži, kvůli hubování, ošklivým urážlivým slovům, zamračeným minám a divokým pohledům tety, jsem zbledla, zošklivěla a znudila se, pokoušela jsem se sice odpovídat, když jsme byly samy, štěkáním jako psi, a na veřejnosti slovy a úsměvy. Ale člověk se unaví a já jsem se unavila a oddala se jakési netečnosti.
Tant cette bagatelle de voir cet homme qui n’est rien pour moi, (que dis-je ! beaucoup pour cela déjà qu’il ne se détourne pas) me réjouit que je marchais, rayonnante, les yeux vivants et clairs, les joues colorées et chantant un air d’Offenbach, car depuis le jour où Barrème, Olivier, Foster et Woerman étaient chez nous, c’était triste je suis retombée dans mes sombres idées et depuis que je suis à Paris, à cause des gronderies, des vilaines paroles offensantes, des mines renfrognées et des regards farouches de ma tante, suis devenue pâle, laide et ennuyée, j’avais bien essayé de répondre quand nous étions seules, par des aboiements de chiens, et en public paroles, sourires. Mais on se lasse et je me suis lassée et me suis abandonnée à une espèce d’inertie.
Čím jsem trpělivější, tím víc zkouší mou trpělivost a tím víc křičí a hubuje. Dobře vím, že chci-li s ní mít klid, musím na ni jít vyšším tónem než ona a místo abych čekala, až začne křičet, předejít ji křikem ještě větším, než jaký se chystala spustit, to vím, ale často to nedělám z lenosti. Jediný způsob, jak ji udržet na uzdě, je být krutá a panovačná, na mírnost nesmí člověk ani pomyslet.
Plus je suis patiente plus elle éprouve ma patience et plus crie et gronde. Je sais bien que pour être tranquille avec elle il faut la prendre par un ton plus haut qu’elle et, au lieu d’attendre ses cris, les prévenir par de plus grands que ceux qu’elle s’apprêtait à pousser, je le sais, mais souvent je ne le fais pas par paresse. Le seul moyen de la tenir c’est d’être féroce et impérieuse, à la douceur il ne faut pas même songer.
A přece si nic lepšího nepřeji.
Pourtant je ne demande pas mieux.
Nikam nechodíme a já trávím čas tím, že čtu, kouřím a vypiju deset šálků čaje. Jaké krásné zaměstnání! Blažení, kdo milují čaj!1
Nous n’allons nulle part, et je passe mon temps à lire, fumer et prendre dix tasses de thé. O belle occupation Beati, chi amano il te !
Bouver et foumer,2 jak říkával ten ošklivý Mexičan ve Spa.
Bouver et foumer comme disait le vilain Mexicain à Spa.
Jakmile se vrátím se mi úplně uzdraví hlas, přestanu foumovat, ale bouvovat nikdy.
Aussitôt rentrée à que ma voix se remettra tout à fait je cesse de foumer, mais de bouver jamais.
Ještě aby se říkalo, že si kouření neodvyknu, kouřím, protože chci kouřit, a v den, kdy nebudu chtít, přestanu.
Avec ça qu’on dira que je ne me déshabituerai plus de fumer, je fume parce que je veux fumer, du jour où je ne le voudrais pas je [ne] le ferai plus.
Vložený list · Annotation ultérieure de Marie, 1880
[Poznámka z roku 1880: A skutečně, už nekouřím.]
[Annotation:1880. Et en effet je ne fume plus.]
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „Beati, chi amano il te !“ (žertovná italština; Marie paroduje blahoslavenství). ↩
Pozn. překl.: Komolená francouzština: „boire et fumer“ (pít a kouřit) – Marie napodobuje přízvuk mexického známého ze Spa. ↩