❦
Pondělí 11. ledna 1875
Slunce se znovu ukazuje, je jako na jaře v Nice, vítr a ohavný prach.Le soleil reparaît, il fait un temps de printemps niçois, vent et poussière exécrable.
Teta má dotazníky vyřízené a zítra, dá-li Bůh, odjedeme. Ó! Jaké štěstí!
Ma tante a terminé ses questions et demain si Dieu le permet nous partirons. Oh ! bonheur !
Trpím knihami Dumasovými jako všichni blázni mého věku a ty svazky se mi na stole střídají každý den, zatímco ctihodný Walter Scott je stále tentýž napůl a záložka je složena uprostřed knihy nepokročila.
Je subis les livres de Dumas comme tous les fous de mon âge, et ces volumes changent tous les jours sur ma table tandis que le vénérable Walter Scott est toujours le même à moitié et la feuille est pliée au milieu du livre ne s’avance pas.
V posledních dnech jsem si všimla, že jsem hezká, každý den na to zapomenu a nazítří si to připomenu a snažím se o tom přesvědčit, neboť nic nezkrášluje jako vědomí, že je člověk krásný, ledaže by byl ošklivý, pak je to směšné.
Ces derniers jours j’ai remarqué que je suis jolie, chaque jour je l’oublie et, le lendemain, me le rappelle et tâche de m’en convaincre, car il n’y a rien qui embellit comme le savoir d’être beau à moins qu’on ne soit laid, alors c’est ridicule.