Čtvrtek 14. ledna 1875

Ve čtvrtek jdeme k Ferrymu, k Laferrièrové, kam vstupuji ne bez jistých obav, ale Caroline je snesitelná, a objednávám tři šaty a plášť: jedny jednoduché šedé městské šaty, jedny z bílé vlny s bílými šněrováními a olivovými knoflíky a jedny bílé hedvábné a barežové vyšívané hedvábím barvy parmských fialek na židovský způsob. Pelerína s černým rukávníkem lemovaným skunčí kožešinou.
Všechny ty věci se mi líbí a odcházím okouzlená, pak k de Vertus, bílý saténový korzet, a konečně k Rebouxové, šedý plstěný klobouk s peřím, měkký a ladný. Pak k Duvalovi, s tím posledním budou nějaké potíže, předpokládám, neboť když se objednával nábytek, řekl, že teta zaplatí, jak uzná za vhodné, ona si myslela, že se bude platit tak, jak navrhoval Schmit, tedy v průběhu několika let, jako platí kněžna Souvoroffová.
Teta si to myslela, ale udělala chybu, že to Duvalovi neřekla, ten ostatně pokaždé, když s ním mluvila o platbě, říkal, že je to, jak si bude přát, že je na ní, aby si zvolila podmínky, že udělá, jak bude chtít.
Dost podezřelý způsob odpovědi.
Teď pan Duval říká, že nemyslel na několikaletý odklad, ale že to pochopil tak, že peníze dostane během roku.
Tak to je celá věc.
Bože, jen aby to nezpůsobilo velké nepříjemnosti.

Čtvrtek 14. ledna 1875

Stejné pochůzky, a večer jdeme na „Cestu kolem světa za osmdesát dní“, velký úspěch divadla Porte Saint-Martin.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Le tour du monde en quatre-vingts jours“. ↩