Sobota 2. ledna 1875

Každým dnem se mé trápení stupňuje, stále nejedu do Paříže!
Procházela jsem se se Sabatinim (bílé šaty, bílý damaškový kabát vyšívaný zlatem, sluší). Není tam ani živá duše, které by člověk mohl věnovat pozornost, d’Audiffret za poslední dva měsíce hodně zošklivěl, a ostatně co je Audiffret zač?
Slečna de Galve mi připadá hodně zestárlá, ale stále milá. Kolik jí může být? Řekněme třiadvacet.
Těm několika lidem, které znám, jsem vyprávěla příhodu s Italem.
Večer v Opeře „Romeo a Julie“ od Belliniho na benefici Dory, osvětlení jako ve dne (bílé šaty, účes můj s jednou polovinou a druhou polovinou) tak! Připadám si hodně stará a ošklivá, ale na tom nezáleží, to je jen kvůli účesu. Jedním slovem jsem byla dobře učesaná. Ta hrozná kresba znázorňuje šaty z bílého mušelínu, rukávy a horní část živůtku z valenciennes v entre-deux. Dnes večer jsem se sebou spokojená. Současně s námi vcházejí paní de Galve a její snacha, obě v bílém.
Divadlo je opravdu dobře osvětlené a lidé jsou elegantní, ale je jich málo. Galveovi jsou ve druhé řadě naproti nám, vedle nich mladý Audiffret, pak starý, dole neznámí a Saetone s tím, kterému teta říká Constantin a který je asi tak Constantin, jako jsem já d’Aspremont. Fosterová je s námi.
Když Galula přijde k nám do lóže, teta se ho zeptala, kdo je ten pán.
„To je pan Danis, mladý muž z Nice.“
„Smiluj se! To je jen pan Danis, ale není ženatý.“
Sál vypadá elegantně a vesele. Nad námi Prodgersová.
Ke konci se na nás přijde podívat pan de Mauldre a doprovodí nás ke kočáru.

Poznámky

Pozn. překl.: Bellini zhudebnil tuto látku jako I Capuleti e i Montecchi (Kapuleti a Montekové, 1830); Marie má nejspíš na mysli tuto operu. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „a giorno“. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Miserere !“ ↩