Belmonte Pandola Odescalchi Pizzardi Zucchini Cesaro Antonelli Angelini
Když jsem dnes ráno vešla do salonu, málem jsem se udusila vůní květin — pokoj je jimi doslova plný: jsou to květiny od Doenhoffa, Altamury a dokonce...
Stejně tolik lidí a daleko více ruchu než předevčírem. Jsem celá bez sebe.
Všechno šlo dobře — vesele jsme opustily hotel, byla jsem k Altamurovi milá a Saint-Josephova kytice nám sloužila jako předmět hovoru; ale to už mám...
Měla jsem co vyprávět o celém dni, ale na nic si již nevzpomínám! Vím jen, že jsme na Corsu potkaly Antonelliho dvakrát nebo třikrát, pak máma dala...
Když jsem v poledne otevřela oči, moje první myšlenka zněla: Je možné chovat se jako včera? Je možné zapomenout na hrdost? Ale nebylo to mou vinou....
Je opět dvě hodiny v noci, když sedám k psaní — ale co na tom.
A Bůh mě z toho vysvobodil. Šla jsem spát ve čtyři a probudila se v půl osmé, takže jsem spala tři a půl hodiny.
A v šest hodin jsme byli znovu ve vagonu. Několikrát jsem usnula a pokaždé se mi zdály hrozné sny jako noční můry.
A tak jsem tedy v tomto modrém pokoji, po němž jsem toužila a v němž stále toužím.
V jedenáct hodin si pro mě přišli k mámě kvůli dopisu, který právě doručili a který chtěli odevzdat jen mně. Dovedete si domyslet, co jsem si myslela...
Zdálo se mi, že se vdávám za Giacometta Doriu, a když jsem se probudila, byla jsem velmi nespokojená.
Vyprávěl mi o celém svém věznění v klášteře. Představený, který byl předem upozorněn, že dostane nejzhýralejšího a nejzpurnějšího syna, byl naprosto...
Existuje na světě místo půvabnější a hůř obydlené než Nice? Všichni stálí obyvatelé jsou ještě zde — ale jsou tak nicotní a oškliví, že to až bolí....
Nejsem tu v Nice ani týden a zdá se mi, že tu jsem už měsíc.
Dostihy v Římě byly přeloženy na 11. nebo 14., pro depeši je tedy čas. Dnes ráno jsem jednu poslala majiteli hotelu kvůli objednávkám v Římě, když...
Dnes se ve vile Borghese otevírá výstava květin. Bude tam princezna i celá společnost. Jsem stejně ráda v Nice — protože tam bych nemohla být tak,...
Dvacet minut po osmé jsme byly na nádraží, kde nás přivítali Sapogenikoffovi a slečna Collignon.
Prší a celý den hraji na klavír, čtu a především reptám, nadávám a stěžuji si — chvíli se směji, chvíli pláču — takže se smáli celou dobu a já říkala...
První výročí založení společnosti A.T.E.