❦
Neděle 23. dubna 1876
Dimanche 23 avril 1876
Všechno šlo dobře — vesele jsme opustily hotel, byla jsem k Altamurovi milá a Saint-Josephova kytice nám sloužila jako předmět hovoru; ale to už mám ve zvyku, hodně mluvit o ničem a z jediného prostého slova někdy rozvíjet dvě hodiny řeči. Všechno šlo dobře, pravím, až do pěti minut před odjezdem vlaku. Stála jsem na nástupišti, jednou nohou na schůdku, a oprašovala jsem dvířka kytičkami od Saint-Josepha, když... zachvějte se!
Tout allait bien, nous avons quitté l’hôtel gaiement, j’étais aimable avec Altamura et le bouquet de Saint-Joseph nous servait de sujet de conversation; mais ça c’est mon habitude de beaucoup parler d’un rien et de développer pendant deux heures un simple mot quelquefois. Tout allait bien, dis-je jusqu’au cinq minutes avant le départ du train. J’étais là sur la plate-forme, un pied posé sur le marchepied et époussetant la portière avec les bouquets de Saint-Joseph, quand... frémissez !
Kulhající pán, podpíraný zleva dámou v modrém a zprava pánem ve světlém kabátě a s malým kulatým měkkým kloboukem posazeným do týla.
Un monsieur boitant, soutenu à gauche par une dame en bleu et à droite par un monsieur en paletot clair et petit chapeau rond et mou posé en arrière.
„Kdo jsou ti tam?“ ptám se s hloupě otevřenými ústy a přikládám si svého Saint-Josepha k očím.
- Qui sont ceux-là ? demandai-je en ouvrant bêtement la bouche et en portant mon Saint-Joseph à mes yeux.
„To je,“ řekl Altamura — a ani nemusel doříci: „To je Larderel.“ Já jsem ho poznala hned a zčervenala jsem.
- C’est, dit Altamura, il n’avait pas besoin de dire: C’est Larderel, je l’avais déjà reconnu, et j’avais rougi.
„A ten, co kulhá?“
- Et celui qui boite ?
„To je starší bratr, Gaston de Larderel.“
- C’est le frère aîné, Gaston de Larderel,
A neocenitelný Altamura jim šel vstříc a zeptal se výše jmenovaného Gastona, co se mu stalo. „Vyvrtnutý kotník,“ odpověděl francouzsky — a pak jsem již neslyšela, co si říkali.
et le précieux Altamura alla à leur rencontre et demanda au susdit Gaston ce qu’il avait. Une entorse, répondit-il en français, puis je n’entendis plus ce qu’ils se sont dit.
„Ach,“ říká Altamura, vraceje se k nám, „ten Gaston de Larderel byl nejslušnější1 a nejelegantnější chlapík v celé Itálii.“
- Ah dit Altamura en revenant vers nous, ce Gaston de Larderel était le garçon le plus comme il faut et le plus chic de l’Italie.
„A nyní?“
- Et à présent ?
„Nyní je ženatý.“
- A présent il est marié.
„A mladší?“
- Et le cadet ?
„Nevím, zda je Alexandre ženatý.“
- Je ne sais pas si Alexandre est marié.
„Kdo je ta dáma?“
- Qui est cette dame ?
„Nevím, neznám ji.“
- Je ne sais pas, je ne la connais pas.
Ach, u všech hrochů! V tu chvíli zazvoní zvonec, nastupuji, zavírají dvířka, loučíme se s věrným Altamurou a Larderel se vrací, když posadil bratra do vagonu.
Ah ! nom d’un hippopotame ! En ce moment la cloche sonne, je monte, on ferme la portière, nous disons adieu au fidèle Altamura et Larderel retourne après avoir placé son frère en wagon.
Kdo řekl, že je ošklivý? Ten lhal jako nějaký Galula, jako špinavý Saëtone! Nohy má sice trochu do oblouku, ale to je od koně, záda má sice trochu shrbená jako Audiffret, ale to nic nekazí, protože má ve všem tolik přirozené elegance, i v tom měkkém klobouku, tak hloupě nasazeném, že by se člověk skácel naznak.
Qui a dit qu’il était laid ? celui-là en a menti comme un Galula, comme un sale Saëtone ! Il a bien les jambes un peu arrondies en dehors mais c’est l’effet du cheval, il a bien le dos un peu voûté, comme Audiffret, mais cela ne gâte rien, car il a tant de chic naturel dans tout, même dans ce chapeau mou, porté à l’imbécile, qu’on en tombe à la renverse.
Vlak se dává do pohybu a já vrhám poslední pohled na bledou, otupělou tvář Larderela, na hezký, ale nalíčený čumáček jeho kurtizány a na lhostejného Altamuru, který se k nim oběma přidává.
Le train se met en mouvement et je jette un dernier regard sur la figure pâle et hébétée de Larderel, sur le museau joli mais fardé de sa cocotte et sur l’indifférent Altamura qui se joint à eux deux.
Bylo to jako dvojí úder blesku! Padla jsem naznak Dině do klína a dala se do nářku a smíchu zároveň jako bláznice, a přitom jsem se tloukla svým Saint-Josephem po kolenou, po hlavě a po ramenou. A pomyslet, že mě odnáší ta surová síla, ta lokomotiva, zatímco oni půjdou večeřet, a Galantine bude večeřet s nimi, a Altamura dá přinést třicet šest lahví šampaňského, a budou se bavit, a kurtizána se rozkašle, a Larderel se polekne, a Galantine mu řekne: „Ne, poslyšte přece, to nic není, můj milý!“ A mě odnáší ta surová síla. Nebesa, smilování! Lávo Vesuvu! Trosky Pompejí!!
Ça a été comme deux coups de foudre ! Je me renversai sur les genoux de Dina et me mis à me lamenter en riant, comme une folle et en m’administrant des coups avec mon Saint-Joseph sur les genoux, la tète et les épaules. Et dire que je suis emportée par cette force brutale, par cette locomotive, tandis qu’ils vont souper, et Galantine soupera avec eux, et Altamura fera servir trente-six bouteilles de champagne, et ils vont s’amuser et la cocotte toussera et Larderel s’alarmera et Galantine lui dira: non écoutez donc, ce n’est rien mon cher ! Et moi je suis emportée par cette force brutale. Miséricorde du ciel ! Lave du Vésuve ! Ruines de Pompéi !!
Bože, jak je krásný! Totiž od vévody z Hamiltonu jsem neviděla nic tak krásného!
Dieu qu’il est beau ! C’est-à-dire que depuis le duc de Hamilton je n’ai rien vu d’aussi beau !
napříč stránkou
Poznamenejte si to, přátelé.
en travers Prenez en note, mes amis.
Galantine je takový malý… no, malý co vlastně? To je jedno, Galantine úplně mizí, všichni mizí, ostatně tak je to vždycky, a ti předchozí mi slouží jen jako košťata, jimiž vymetám místo pro posledního příchozího.
Galantine est un petit, voyons un petit quoi ? N’importe, Galantine s’efface complètement, tout le monde s’efface, d’ailleurs c’est toujours ainsi, et les précédents ne me servent que de balais pour nettoyer la place au dernier venu.
Až do jedné po půlnoci jsem nedokázala zmlknout, chvíli jsem plakala nad Larderelem, chvíli se smála pevnosti Saint-Josepha, který odolal všem zkouškám, dokonce i zádům Walitského, jenž bručel a divil se mému chování. Ale na všechno, co mi kdo řekl, jsem neměnně odpovídala: „Larderel, tady se dá leda umřít, na mou čest!“
Jusqu’à une heure du matin je n’ai pu me taire tantôt pleurant sur Larderel, tantôt riant de la solidité du Saint-Joseph qui résistait à toutes les épreuves, même au dos de Walitsky qui grondait et s’étonnait de ma conduite. Mais à tout ce qu’on me disait je répondais invariablement: Larderel, c’est à en crever ici, ma parole d’honneur !
Teď je deset hodin, v Římě jsem od sedmi. Prší, Řím nenávidím! Domy jsou ošklivější než v Neapoli, Corso je po Toledu ubohé.
A présent il est dix heures je suis à Rome depuis sept. Il pleut, je déteste Rome ! Les maisons sont plus laides qu’à Naples, le Corso est misérable après le Toledo.
Ne, poslyšte přece, doufám, že Larderel přijede na římské dostihy.
Non, écoutez-donc, j’espère que Larderel viendra pour les courses de Rome.
„Musíte se seznámit s hrabětem Larderelem,“ říkával mi loni v létě Danis, „to je mladý muž, který se nejvíc pohybuje ve společnosti, a nej… zkrátka.“
Il faudra connaître le comte de Larderel, me disait l’été dernier Danis, c’est le jeune homme le plus répandu et le plus... enfin.
Ano, jenže to Danis říkal před rokem, a tehdy už možná dva roky Larderela neviděl, nemohl tedy vědět, že se ten ďábelský tvor spustí s kurtizánou natolik, že ztratí všechen smysl i všechnu úctu k slušnosti. Eh! Stejně jako jeho zchvácené nohy se mi líbí to pohrdání všemi. Je to podivné, a člověk si musí být jistý sám sebou, aby všemu vzdoroval.
Oui, mais il y a un an que Danis disait cela et alors il y avait peut-être deux ans qu’il avait perdu de vue Larderel, il ne pouvait donc pas savoir que cet animal du diable s’encanaillerait avec une cocotte jusqu’à en perdre toute compréhension et tout respect des convenances. Eh ! Autant que ses pieds fourbus, ce mépris de tous me plaît. C’est bizarre et il faut être sûr de soi pour tout braver.
Tak tady se ztrácí moje energie! V marných nářcích nad darebákem… Ach ne, Larderel není darebák, je to džentlmen; darebákem můžeme nazvat Audiffreta nebo Maurice Grose, ale ne Larderela. Slušnosti výrazů lze vzdorovat, ale ve smyslu slov se mýlit nesmíme. Ne, Larderel není darebák, je to prostopášný mladík, a to je vše.
Voilà où s’en va mon énergie ! dans d’inutiles lamentations sur une canaille... Ah ! non, Larderel n’est pas une canaille, c’est un gentleman; nous pouvons dire canaille d’Audiffret ou de Maurice Gros, mais pas de Larderel. On peut braver l’honnêteté des expressions mais il ne faut pas se tromper du sens des paroles. Non, Larderel n’est pas une canaille, c’est un jeune homme dévergondé et voilà tout.
Vypadá podivně, zrovna jako by ho někdo praštil do hlavy a on se od toho prohnul a nohy se mu zakřivily do oblouku. A co se týče toho rozrušeného výrazu, kterého jsem si včera všimla na dostizích, to není nic než otupělost z obcování s nepatřičnými lidmi a ze styku s tím hejskovským světem, který každého ohlupuje.
Il a un air étrange, tout comme si on lui avait donné un coup sur la tête ce qui l’aurait fait plier et arquer ses jambes. Quant à cet air bouleversé que j’ai remarqué hier aux courses, ce n’est rien que l’hébétement produit par la fréquentation des personnes impropres, et par ce contact cocodesque qui abrutit tout.
Ostatně takový, jaký je, je krásný; zlé je na tom jen to, že můj obdiv je úplně marný.
D’ailleurs tel qu’il est il est bien, il n’y a qu’un mal dans cela c’est que mon admiration soit complètement vaine.
Na římském nádraží mě probudili a mé první slovo bylo: Larderel, a mé první gesto: sáhnout po Saint-Josephovi, který už nevypadal ani jako koště.
On m’a réveillée à la gare de Rome et mon premier mot fut: Larderel, et mon premier geste celui de prendre le Saint-Joseph qui n’avait même plus l’air d’un balai.
Ale teď jsem vážná a myslím na urážku, kterou budu muset snést. Je tu jeden muž, jistý Yngami [sic], myslím, přítel bratrů Antonelliových, kterého nenávidím, protože vypadá jako prohnaný člověk, jako klevetník, jako ošklivý chlap. Byl na neapolských dostizích a vrátil se do Říma týmž vlakem jako my. Nuže, to zvíře, ten plaz dá vědět, komu je třeba, že jsem přijela, a Antonelliho pošlou pryč, aniž by věděl proč, anebo Antonelli odjede sám.
Mais à présent je suis sérieuse, et je pense à l’affront que je vais souffrir. Il y a ici un homme, un certain Yngami [sic] je crois qui est l’ami des frères Antonelli et que je déteste parce qu’il a l’air d’un malin, d’un cancanier, d’un vilain homme. Il a été aux courses de Naples et il est rentré par le même train que nous à Rome. Eh bien cet animal, ce reptile préviendra qui il faut de mon arrivée et on renverra Antonelli sans qu’il sache pourquoi ou bien Antonelli s’en ira lui-même.
To je vyhlídka, při níž bych nejraději řvala a která mě naplňuje neklidem, jenž se skoro vyrovná tomu úderu blesku jménem Larderel. Ten zatracený Larderel, který se nikdy neodloučí od své Traviaty, ať ji mor zadáví!
Voilà la perspective qui me fait hurler et qui me met dans une inquiétude qui égale presque le coup de foudre de Larderel. Ce fichu Larderel qui ne se sépare jamais de sa Traviata que la peste étouffe !
Tak tedy nastává chvíle, kdy se vysvětlí Pietrovo chování. Prší, nevyjdeme, ale večer bude třeba jít do divadla, tím spíš, že dávají „Romea a Julii“ a bude to poslední hudební večer v divadle Apollo.
Me voilà donc au moment de l’explication de la conduite de Pietro. Il pleut, nous ne sortirons pas mais le soir il faudra aller au théâtre, d’autant plus qu’on donne “Roméo et Juliette” et que ce sera la dernière soirée musicale de l’Apollo.
Právě jsem viděla jít kolem Yngamiho. Naše okna vedou na Corso, takže aniž vyjdu, vidím všechny. Tedy do večera.
Je viens de voir passer Yngami. Nos fenêtres donnent sur le Corso, de sorte que, sans sortir, je puis voir tout le monde. A ce soir.
Nuže, dnes večer to nebylo nic zvláštního. Měla jsem nové šaty a živůtek mi padl tak dobře, že jsem v přiléhavých šatech ještě nic podobného neviděla.
Eh bien ça n’a pas été grand chose ce soir. J’avais une nouvelle toilette et le corsage m’allait si bien que je n’ai encore rien vu de pareil en fait de robes ajustées.
Protože předplatné bylo přerušeno, byla klubová lóže2 rozdělena a obsazena neznámými dámami a lidmi. Obrovitý Pandola v křesle v přízemí sám jediný zastupoval slavnou společnost. Že bylo na mém živůtku něco mimořádného, dokazuje to, že si mě výše jmenovaný pán prohlížel kukátkem, což nedělá skoro nikdy.
Les abonnements étant suspendus, les loges de la barcaccia étaient séparées et occupées par des dames et des gens inconnus. L’immense Pandola dans un fauteuil au parterre représentait à lui tout seul l’illustre société. Preuve qu’il y avait quelque chose d’extraordinaire dans mon corsage c’est que le susdit seigneur m’a lorgnée, ce qu’il ne fait presque jamais.
Sotva spustili oponu, přišel k nám Rossi. Je z toho až mráz po zádech: Rossi se stává liberálem, znám příčinu, ale je to celá historie. Monsignor de Falloux se zajímal o jednu nemocnici, a aby ji rozšířil, koupil pozemek patřící církvi, aniž požádal o svolení monsignora Freppela, svého biskupa. Monsignor Freppel v zuřivosti exkomunikuje monsignora de Falloux3, prefekta, podprefekta i členy obecní rady. Slovem kněžská válka, po níž by monsignor de Falloux byl nejspíš nakloněn přejít k liberálům. Tahle poslední domněnka je moje, soudím tak podle rázu Rossiho rozhovoru. A o té záležitosti samé se už měsíc hodně píše v novinách.
A peine eut-on baissé la toile que Rossi arriva chez nous. C’est à en frémir, Rossi devient libéral, je sais la cause mais c’est toute une histoire. Mgr de Falloux s’intéressait à un hôpital et pour l’agrandir il acheta une terre appartenant à l’Eglise sans demander l’autorisation de Mgr Freppel, son évêque. Mgr Freppel, en fureur, excommunie Mgr de Falloux, le préfet, le sous-préfet et les membres du conseil municipal. En un mot une guerre de prêtres à la suite de laquelle Mgr de Falloux serait enclin de passer aux libéraux. Cette dernière supposition est de moi, je le pense ainsi à cause du caractère de la conversation de Rossi. Quant à l’affaire elle-même, on en fait depuis un mois grand bruit dans les journaux.
Rossi už nenosí jehlici s Kristovým obrazem. Rossi má nové šaty, z Rossiho bude bílý!4
Rossi n’a plus l’épingle avec le portrait du Christ. Rossi a des habits neufs, Rossi va devenir blanc !
Dozvěděla jsem se pěkné věci o kardinálovi i o Larderelovi. Jak známo, Larderel pochází z velmi vznešené rodiny a je nesmírně bohatý. Gaston se oženil s jednou Borghese, a co se týče Alexandra, ach, to je opravdu až příliš krásné! Prohýřil tolik peněz, že ho dali pod kuratelu! Tím je desetkrát půvabnější, a nebýt divadla, byla bych padla na zem a hlasitě volala po Larderelovi, do něhož jsem se nepochopitelně pobláznila.
J’en ai appris de belles sur le cardinal et sur Larderel. Comme on sait, Larderel est d’une très grande famille et immensément riche. Gaston a épousé une Borghése, quant à Alexandre ah ! c’est trop beau vraiment ! Il a tant mangé d’argent qu’on l’a interdit ! Il en devient dix fois plus charmant et si ce n’était le théâtre je serais tombée par terre pour demander à grands cris Larderel pour lequel j’ai une toquade incompréhensible.
Rossi se vrací z Florencie.
Rossi revient de Florence.
„A co se stalo s Antonellim?“ zeptal se.
- Et qu’est devenu Antonelli ? demanda-t-il.
„Ale to my nevíme, pane, odjel deset dní před naším odjezdem do Neapole, takže jsme ho už neviděly.“
- Mais nous n’en savons rien, Monsieur, il est parti dix jours avant notre départ pour Naples, de sorte que nous ne l’avons plus vu.
„Včera byl v divadle.“
- Il était hier au théâtre.
„Kam ho poslali?“ ptala se máma se smíchem. „A jakou novou hloupost provedl?“
- Où l’a-t-on envoyé ? demanda maman en riant, et quelle nouvelle folie a-t-il fait ?
„Nevím, ale víte, jsou to pořád tytéž historky, myslím, že je to — jen mezi námi, prosím vás, přísné tajemství — myslím, že nadělal dluhy. Eh! chápete, kdyby to bylo pár tisíc franků, matka by hned zaplatila, ale je to dost velká částka, padesát tisíc franků, a otec…“
- Je ne sais pas, mais, vous savez, ce sont toujours les mêmes histoires, je crois que c’est, seulement entre nous je vous en prie, strict secret, je crois qu’il a fait des dettes. Eh ! vous comprenez si c’était quelques milliers de francs, la mère aurait de suite payé, mais c’est une somme assez forte, cinquante mille francs et le père...
„Což otec nezaplatí?“
- Est-ce que le père ne payera pas ?
„Ale ano, vždyť nakonec padesát tisíc franků není žádné jmění, jsou tak bohatí! Ale tím dluhem chce toho mladíka držet v šachu; zaplatí, ale nejdřív mu chce dát za vyučenou. A chlapec je nucen… odjet, obracet se na všechny strany, vyrovnat se, jak dovede, se všemi svými směnkami.“
- Si fait, car après tout cinquante mille francs ce n’est pas une fortune, ils sont si riches ! Mais par cette dette il veut tenir le jeune homme en échec, il payera mais il veut d’abord lui apprendre. Et le petit est obligé de... partir, de se retourner de tous les côtés, de s’arranger comme il peut avec toutes ses lettres de change.
„Aha!“
- Ah ! ha !
„Ano, chápete přece, zatímco tu není, skupují se ty směnky za polovic, protože je vystavil ještě jako dítě. Myslím, že je zbabělé hrát si s dítětem, to je krádež.“
- Oui, vous comprenez n’est-ce pas, pendant qu’il n’est pas là on achète ces lettres de change pour la moitié, car il les a faites tout enfant. Je trouve que c’est lâche de jouer avec un enfant, c’est voler.
A Rossi vyprávěl historii jiného mladíka, kterou tu netřeba vyprávět.
Et Rossi raconta l’histoire d’un autre jeune homme, qu’il est inutile de raconter ici.
„A jeho bratři,“ řekla máma, „ti už jsou tak rozumní?“
- Mais ses frères, dit maman, sont-ils déjà si sages ?
„Ach, jeho bratři, to je něco jiného, dělají dluhy, ale malé, a pak nevedou takový život; kdežto tenhle se pohybuje mezi liberály a…“
- Oh ! ses frères c’est autre chose, ils font des dettes mais peu et puis ils ne font pas la même vie; tandis que celui-là est dans la société libérale et...
„Ano, a otec je s tím nespokojen.“
- Oui, et le père en est mécontent.
„Právě tak, ačkoli v jádru je také liberál,“ řekl Rossi nenuceně, „ale je třeba zachovat zdání kvůli kardinálovi, který stárne, je velmi nemocný a je tak nesmírně bohatý. Nemáte ani ponětí o jeho bohatství, madam.“
- C’est cela, bien qu’au fond il soit libéral aussi, dit Rossi d’un ton dégagé, mais il faut sauver les apparences pour le cardinal qui se fait vieux, très malade et qui est si immensément riche. Vous ne pouvez pas vous donner l’idée de sa richesse, Madame.
„Ale kardinál má dceru, že ano?“
- Mais le cardinal a une fille n’est-ce pas ?
„Ano, dceru, která je vdaná za jistého Lambertiniho5, jenom vás prosím, madam, neříkejte, že vám to řekl já, sám jsem to slyšel v přízemí; ten Lambertini přišel do Říma hledat místo za sto franků měsíčně a žádal ve Vatikánu o právo nosit velké jméno, protože prý pochází od papeže Benedikta XIV.; odmítli ho, a pak sjednali ten sňatek, takže ten žebrák je teď bohatý díky své ženě, která je dcerou…“
- Oui, une fille qui est mariée à un certain Lambertini, seulement je vous en prie, Madame, ne dites pas que c’est moi qui vous le dit, je l’ai moi-même entendu au parterre, ce Lambertini est venu à Rome pour chercher une place à cent francs par mois et il a sollicité au Vatican le droit de porter un grand nom, prétendant descendre du pape Benoît XIV, on a refusé et puis on a arrangé ce mariage, de sorte que ce gueux est riche et à présent par sa femme qui est la fille du...
„Ano, ano, ale pak Antonelliové nemají co čekat, dá své peníze dceři.“
- Oui, oui, mais alors les Antonelli n’ont rien à attendre, il donnera son argent à sa fille.
„Ach ne, ne všechno, je tak bohatý.“
- Oh ! non, pas tout, il est si riche.
„Takže ubohý malý Antonelli je…“
- De sorte que le pauvre petit Antonelli est...
„V nesnadném postavení… ano, madam, v jádru není zlý, ale otec ho doufá zastrašit, udržet na uzdě, protože mu opravdu působí mnoho mrzutostí.“
- Dans de difficiles circonstances... oui, Madame, au fond il n’est pas mauvais, mais le père espère l’effrayer, le retenir car vraiment il lui cause beaucoup d’ennuis.
„A kde je teď?“
- Et où est-il à présent ?
„Je v Římě, včera jsem ho tu viděl v divadle, ale dnes večer je klubová lóže zavřená. Připadá mi to hodně malicherné, protože předplatné je přerušeno; ti páni z Loveckého klubu nechtěli vydat každý o sto sous navíc.“
- Il est à Rome, je l’ai vu hier ici au théâtre mais ce soir la barcaccia est fermée. Je trouve cela bien mesquin, parce que les abonnements sont suspendus; ces messieurs de la chasse n’ont pas voulu dépenser par cent sous chacun en plus.
„Máte pravdu, pane,“ řekla máma.
- Vous avez raison, Monsieur, dit maman.
Z Rossiho se stává motýl, Rossi se změnil. Ach, u sta hromů hromských!6 Když odešel (a zůstal dlouho), uchýlila jsem se do pozadí.
Rossi devient papillon, Rossi a changé. Ah ! bigre de bigre ! Quand il fut parti, et il est resté longtemps, je me suis retirée dans le fond.
„Tak vidíš,“ řekla máma, „a my už jsme si domýšlely kdovíco.“
- Eh bien, tu vois, dit maman, et nous faisions déjà toutes sortes de suppositions.
„Eh, madam, vy tedy věříte tomu, co říká ten monsignorův synáček!“
- Eh, Madame, vous croyez-donc à ce que dit ce fils de monseigneur !
„A proč ne? Co říká, je prosté jako facka. Docela věřím, že se šel schovat před věřiteli, třeba i… do kláštera.“
- Et pourquoi pas ? Ce qu’il dit est simple comme tout. Je crois très bien qu’il ait été se cacher de ses créanciers, même... dans un couvent.
„Možná,“ řekla jsem, celá dychtivá uvěřit, „možná, ale víte, já si hned domýšlím ty nejšpinavější věci a…“
- Peut-être, dis-je, toute désireuse de croire, peut-être mais c’est que voyez-vous je fais de suite les plus sales suppositions et...
„Stejně jako já, ale ujišťuji tě, že křivdíme, i já si je domýšlím, ale ne, opravdu na tom není nic neobvyklého. Chudák Petruccio, kterého jsme obviňovaly ze všech možných ničemností, chudák milý Petruccio.“
- C’est comme moi, mais je t’assure que nous avons tort, j’en fais aussi, mais non, vraiment il n’y a là rien d’extraordinaire. Pauvre Petruccio qu’on accusait de toutes les vilenies possibles, pauvre gentil Petruccio.
Ráda se těmi řečmi nechávám ovlivnit, jsem tedy docela klidná a hlavně spokojená, že jsem v Římě. Neapol připomíná Nice svým pozlátkem a pochybnou společností, kdežto tady je to něco jiného.
Je me laisse volontiers influencer par ce discours, je suis donc assez tranquille et surtout contente d’être à Rome. Naples rappelle Nice par son clinquant et par son monde douteux tandis qu’ici c’est autre chose.
Ne, poslyšte přece, doufám, že Larderel přijede na dostihy. Ten tvor mi obrátil naruby srdce a vůbec všechno!
Non, écoutez donc, j’espère que Larderel viendra pour les courses. Cet animal m’a bouleversé le cœur et tout !
„Ale drahoušku,“ řekla mi Dina, „ty máš ale štěstí, že vždycky narazíš na…“
- Mais ma chère, me dit Dina, quelle chance tu as de toujours tomber sur des...
„Prostopášníky, viď?“
- Dévergondés, n’est-ce pas ?
„Ano, na prostopášníky, když se ti to slovo tak líbí. Opravdu nevím, jak to děláš, že si pokaždé vybereš… samé prostopášníky!“
- Oui, sur des dévergondés, puisque le mot te plaît. Je ne sais vraiment comment tu fais pour toujours choisir des... des dévergondés !
„Co naděláš? Zbožňuji je, hlavně Larderela. Ach, Larderel!“
- Que veux-tu ? Je les adore, surtout Larderel. Ah ! Larderel !
A už jsem zase u vytržení při pouhé vzpomínce na toho božského zhýralce!
Et me voilà de nouveau en extase au seul souvenir de ce divin dépravé !
Kéž přijede na dostihy! Doufám, že přijede, šílím po něm, šílím, šílím!
Pourvu qu’il vienne pour les courses ! J’espère qu’il viendra, j’en suis folle, folle, folle !
S Pietrem je to něco jiného, Pietro mě zaměstnává víc, protože ho znám, protože mě miluje (kdo ví?), protože zkrátka Pietro je pro mne hmatatelná bytost, kdežto ten druhý je jen stín, který mě uchvacuje.
Quant à Pietro c’est autre chose, Pietro m’occupe davantage, parce que je le connais, parce qu’il m’aime (qui le sait ?) parce qu’enfin Pietro est un être palpable pour moi, tandis que l’autre n’est qu’une ombre qui m’enthousiasme.
Galantine, totiž Torlonia… Ach ne, o něm mluvit nechci. Chci mluvit o Pietrovi a o Larderelovi. Mám posedlost srovnávat. Pietro je bezpochyby podřadnější, dávám mu přednost (a jsem si vůbec jistá, že mu ji dávám?) jen z toho důvodu, že je, kdežto Larderel není, anebo je jen v oblacích.
Galantine, c’est-à-dire Torlonia... Ah ! non, ce n’est pas de lui que je veux parler. Je veux parler de Pietro et de Larderel. J’ai la rage des comparaisons. Sans aucun doute Pietro est inférieur, je ne le préfère (et même suis-je sûre de le préférer ?) que par la raison qu’il est, tandis que Larderel n’est pas, ou n’est que dans les nuages.
Vlasy se mi celé kadeří, důkaz, že mám lepší náladu. V Římě se mi vrátila chuť k jídlu a teď mám velký hlad, ale je po jedné a všechno je zavřené.
Mes cheveux sont tout frisés, preuve que mon humeur va mieux. A Rome j’ai retrouvé l’appétit et j’ai très faim à présent, mais il est plus d’une heure et tout est fermé.
Mám věřit tak, jak věří máma?
Faut-il croire comme croit maman ?
Nevím, ale dnes večer se nechci trápit. Jsem prozatím ve svém oblíbeném městě, vlasy se mi kadeří a jdu spát.
Je ne sais, mais je n’ai pas envie de me tourmenter ce soir. Je suis dans ma ville favorite pour le moment, mes cheveux frisent et je vais dormir.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „comme il faut“ – tak, jak se sluší; označení pro správné společenské vystupování a chování. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „barcaccia“ – klubová lóže: velká lóže u jeviště, kterou si společně předplácel okruh mladých šlechticů z Loveckého klubu (Caccia-Clubu); Marie tak nazývá i ten okruh sám. ↩
Pozn. překl.: Charles-Émile Freppel (1827–1891) byl od roku 1870 biskupem v Angers. Muž, kterého roku 1876 exkomunikoval, nebyl podle publikovaných životopisů římský prelát mons. de Falloux, nýbrž jeho bratr Alfred de Falloux (1811–1886), liberální katolický státník, jehož panství Le Bourg-d’Iré leželo v angerské diecézi; Rossiho historka, jak ji Marie zaznamenává, připisuje spor prelátovi. ↩
Pozn. překl.: „Bílí“ — stoupenci italské monarchie (savojské dynastie), na rozdíl od „černých“, papežských věrných, kteří odmítali uznat italský stát. ↩
Pozn. překl.: Pověst se týká hraběnky Loreti Lambertiniové, která po smrti kardinála Antonelliho v listopadu 1876 žalovala jeho bratry o podíl na jeho velkém jmění s tvrzením, že je jeho nemanželskou dcerou; o případu se roku 1877 hojně psalo. Papež Benedikt XIV. (1740–1758) se rodným jménem jmenoval Prospero Lambertini. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „bigre de bigre !“. ↩