❦
Středa 26. dubna 1876
Mercredi 26 avril 1876
Je opět dvě hodiny v noci, když sedám k psaní — ale co na tom.
Il est de nouveau deux heures du matin quand je me mets à écrire, mais qu’importe.
Vůbec se nestydím za to, co jsem včera udělala; ostatně jsem to udělala s takovým klidem a lhostejností, že se tomu sama divím. A přece je to špatné, velmi špatné... bah! a proč? Zaráží mě to, protože je to nové. Zkrátka, co naděláte — nepodléhám vzplanutím, jsem žalostně střízlivá, šla jsem tak daleko, jak jsem chtěla — ani o píď dál. Dovolila jsem mu, aby mi psal. Abych dobře věděla, zda ho miluji, musel by mi ho někdo na dva dny schovat — pak bych zuřila.
Je ne me sens pas du tout honteuse de ce que j’ai fait hier, d’ailleurs ça a été fait avec tant de calme et d’indifférence que je m’en étonne ici. Pourtant c’est mal, très mal... bah ! eh pourquoi ? Cela me choque parce que c’est nouveau. Enfin que voulez-vous je ne suis pas sujette aux entraînements, je suis déplorablement positive, je suis allée jusqu’au point où je voulais, pas une ligne au delà. Je lui ai permis de m’écrire. Pour me faire bien sentir si je l’aime il faudrait le cacher pouf deux jours, alors je ragerais.
Ne, poslyšte — nerozumím mu; dělám mu výčitky, které už znáte z těchto stránek, a on mi na to odpovídá výčitkami vlastními — a musím přiznat, že jsou velmi oprávněné. Pravý kněžský charakter; chce a nechce, miluje a nemiluje; nic nelze zachytit, nic pochopit — a já jsem v krajně prekérním postavení. Nic ode mne nežádá, já odjíždím, on mě nechá odjet, doufá, že na mě zapomene, nemůže přijet do Nice.
Non, écoutez je ne le comprends pas, je lui fais les reproches que vous connaissez ici, et lui me répond par des reproches à moi et qui, je dois l’avouer, sont très justes. Un vrai caractère de prêtre; il veut et ne veut pas, il aime et n’aime pas; on ne peut rien saisir, rien comprendre, et je suis dans une position excessivement fausse. Il ne me demande rien, je pars, il me laisse partir, il espère m’oublier, il ne peut pas venir à Nice.
Nic podobného jsem nikdy neslyšela — to není originalita, to je prostě slabost nebo způsob, jak se vyhnout jakémukoli rozuzlení. Stojí tu a říká mi, že mě miluje, ptá se mě, zda ho miluji, a filozofuje o lásce! A vedle těchto zmatených řečí zní moje slova jako soudcovské otázky. To já ho musím pobízet. Uznáte, že je ta situace choulostivá. Nemohu ho tedy požádat o ruku!
Je n’ai jamais rien entendu de pareil, ce n’est pas de l’originalité, c’est simplement de la faiblesse ou une façon d’éviter un dénouement quelconque. Il est là à me dire qu’il m’aime, à me demander si je l’aime et à sophistiquer sur l’amour ! Et à côté de ces discours barbouillés mes paroles ont l’air de questions de juge. C’est moi qui suis obligée de le pousser. Vous conviendrez avec moi que la position est délicate. Je ne puis donc pas lui faire une demande en mariage !
Dnes večer zase totéž... ale nejprve skončme se dnem. Včera ráno byl u nás Voldemar Potechine — velmi stará ruská známost. A dnes jdeme s ním do ateliérů ruských umělců, ke Spillmannovi a nakonec k fontáně Trevi. Tentokrát se shromážděný dav dočkal velkolepé podívané: Walitský totiž při nabírání vody uklouzl a rozplácl se, jak byl dlouhý.
Encore ce soir la même chose... mais d’abord finissons avec la journée. Hier matin Voldemar Potechine, une très ancienne connaissance de Russie, a été chez nous. Et aujourd’hui nous allons avec lui dans des ateliers d’artistes russes, chez Spillmann, et enfin à la fontaine de Trevi. Cette fois la foule qui s’était assemblée a joui d’un magnifique spectacle car Walitsky en puisant de l’eau a glissé et est tombé de tout son long.
Na Pinciu si povídáme se Simonettim, který nás dnes večer přijde vyprovodit na nádraží. Dostihy jsou přeloženy na 14. května a my odjíždíme dnes večer — proto zastavíme Pietra a upozorníme ho, aby přišel dřív, protože musíme odjet v deset hodin. Bereme ho do kočáru a projíždíme se všude. Jako naschvál potkávám v tento poslední den v Římě všechny římské tváře, dokonce i... Zucchiniho — z čehož jsem velmi ráda, protože mám ráda všechny.
Au Pincio on cause avec Simonetti, qui viendra ce soir à la gare nous voir partir. Les courses sont remises au 14 mai, et nous partons ce soir ce qui nous fait arrêter Pietro, pour l’avertir de venir de meilleure heure car nous devons partir à dix heures. On le prend en voiture et on se promène partout. Comme exprès pour ce dernier jour à Rome je rencontre toutes les faces de Rome, même... Zucchini, ce dont je suis très contente, car je les aime tous.
Jsem velmi veselá a svěřuji Pietrovi svou lásku k Larderelovi — mluvím jen o tom a neříkám nic jiného než Larderel, Larderel, Larderel, naléhavě ho žádám, aby mi sehnal jeho fotografii a poprosil ho, aby si trochu všímal bílé dámy, která je do něj zamilovaná.
Je suis très gaie et je fais part à Pietro de mon amour pour Larderel, et je ne parle que de cela et je ne dis que Larderel, Larderel, Larderel, le priant instamment de m’avoir sa photographie et de le prier de faire un peu attention à la dame blanche qui est amoureuse de lui.
Pietro žasne — a kdo by nežasl?
Pietro s’étonne, et qui ne s’étonnerait pas ?
Večeří s námi a pak se společně dáváme do balení — takže jsme často o samotě, já na kolenou před bednou a on těsně vedle. Mluvíme stále stejně, hádáme se o slova, bereme se za ruce a vyvádíme spoustu jiných opičáren, které mě začínají nudit.
Il dîne avec nous et puis nous nous mettons à emballer ensemble, ce qui fait que nous restons souvent seuls, moi à genoux devant ma boîte et lui tout près. On parle toujours de la même façon, on chicane sur les mots, on se prend la main et on fait mille autres singeries qui commencent à m’ennuyer.
Přijde Potechine, ale nepřekáží; pak Visconti. Pietro nechce jít do salonu a já zůstávám s ním. Když stařec vstává k odchodu, vstupuji dovnitř a loučíme se velmi srdečně. Všechny jsme ho políbily.
Potechine arrive, mais il ne nous gêne pas; puis V’sconti. Pietro ne veut pas aller au salon et je reste avec lui. Quand le vieux se lève pour partir j’entre et on fait des adieux très tendres. Nous l’avons toutes embrassé.
„Chci přispět k tomu, abyste se stala pravou Římankou,“ říká.
- Je veux contribuer, dit-il, à vous faire tout à fait romaine.
Ale najednou zjistíme, že večer žádný vlak nejede, a místo do Nice jedeme v deset hodin večer do Kolosea.
Mais on découvre tout à coup qu’il n’y a pas de train le soir et au lieu d’aller à Nice on va au Colisée à dix heures du soir.
Zastavujeme se u Řecké kavárny1, odkud bereme Walitského se slovy, že je čas odjíždět — a ubožák vyšplhá celý bez dechu na kozlík. Ale tu propukneme ve smích a přikážeme Luigimu jet do Kolosea. Máma a Dina na čestných místech, Potechine, Pietro a já vpředu. Byli jsme trochu namačkaní, ale Pietro si nestěžoval — ani já ne. Celou dobu jsme se dotýkali ramenem a kolenem, jen tak náhodou.
On s’arrête au café Grec d’où l’on prend Walitsky lui disant qu’il est temps de partir et le malheureux monte tout essoufflé sur le siège. Mais alors on éclate de rire et on ordonne à Luigi d’aller au Colisée. Maman et Dina sur les places d’honneur, Potechine, Pietro et moi sur le devant. On était un peu serré mais Pietro ne s’en plaignit pas, ni moi non plus. On se touche tout le temps de l’épaule et du genou, par hasard.
na okraji
[Poznámka: 1881. Nikdy bych si nebyla myslela, že jsem tak špinavá!]
[Annotation: 1881. Je ne m’aurais jamais crue si sale !]
Je tma jako v pytli; máma nesestoupí z kočáru; Dina bere Rusa pod paži, já Itala — a pokoušíme se proniknout do zříceniny. Ale všichni strážci jsou v posteli a vše je zavřeno; nelze tedy vyjít nahoru. Prodlužovala jsem pokusy, abych se mohla déle opírat o tu paži, která mě tak dobře podpírala. Nezbývá nám než znovu nasednout do kočáru a já dám jet k fontáně Paolině2, půl hodiny od města. Ale nakonec bylo třeba vrátit se — a to jsme udělali, takřka k mé lítosti, neboť mi bylo dobře, a přitom jsem ohlušovala celý svět jménem Larderel a Larderel a Larderel.
Il fait noir comme dans un four, maman ne descend pas de voiture, Dina prend le bras du Russe, moi celui de l’Italien et nous essayons de pénétrer dans la ruine. Mais tous les gardiens sont couchés et tout est fermé, on ne peut donc pas monter, je prolongeais les tentatives pour rester plus longtemps appuyée à ce bras qui me soutenait si bien. Force nous est de remonter en voiture et je fais aller à la fontaine Pauline, qui est à une demie-heure de la ville. Mais il fallait enfin rentrer, c’est ce que nous avons fait à mon presque déplaisir car je me trouvais bien tout en assourdissant le monde par Larderel et Larderel et Larderel.
Pietro říká, že je ztracený mladík a že ho la Righi (Traviata)3 trochu brání v tom, aby prohýřil to, co mu ještě zbývá.
Pietro dit qu’il est un jeune homme perdu et que la Righi (Traviata) le retient un peu de manger les restes qui lui restent.
Pijeme čaj a mažeme papír inkoustem. Pak je ještě co balit v mém pokoji, který je otevřen pro všechny.
On prend du thé et on barbouille du papier avec de l’encre. Puis il y a encore des choses à emballer dans ma chambre qui est ouverte à tout le monde.
„Jak by bylo dobře,“ říká Pietro, klekne si přede mnou a vezme mě kolem pasu — neboť jsem mu to dovolovala s naprostou lhostejností — „jak by bylo dobře být vždy takto, o samotě...“
- Comme on serait bien, dit Pietro en se mettant à genoux devant moi et en me prenant la taille, car je le laissais faire avec la plus grande indifférence, comme on serait bien toujours ainsi, seuls...
Nic jsem neodpověděla a neměla jsem co odpovědět. Pořád stejná zamilovaná mazanice: to je vaše vina, ne, vaše! to vy se chováte podivně, ne, to vy! Je to absurdní.
Je ne répondis rien et n’avais rien à répondre. C’est toujours le même barbouillage amoureux, c’est à vous la faute, non à vous, c’est vous qui agissez drôlement, non c’est vous ! C’est absurde.
napříč stránkou
Myslela jsem, že nic nedovoluji, protože jsem tomu uvnitř nepřikládala žádný význam a on pro mě nic nebyl. Ale muž těmto věcem nerozumí. Předstírala jsem, že si těchto volností nevšímám — jedním slovem: zachovala jsem se hnusně.
en travers Je croyais n’accorder rien parce qu’intérieurement je n’y attachais aucune importance et qu’il n’était rien pour moi. Mais un homme ne comprend pas ces choses. Je faisais semblant de ne pas m’apercevoir de ces libertés, mais en un mot j’ai été ignoble.
V této záležitosti jsem velmi hloupá — ale i Pietro je velmi podivný.
Je suis très bête dans cette affaire, mais aussi Pietro est bien étrange.
„Vidím, že mě nemilujete — vidím to z vašeho výrazu!“
- Je vois que vous ne m’aimez pas, je le vois par votre air !
Pobuřuje ho můj lhostejný, ledový výraz — ale jiná být nemohu.
Il est révolté par mon air indifférent, glacial, mais je ne puis être autrement.
Ptá se mě, zda ho miluji; přikyvuji hlavou nebo to řeknu sotva koutkem úst, neboť přísahám, že mi hlas odmítá pronést: „Miluji vás.“ Nemohu to — jazyk mi to odmítá a nevím ani, zda ho miluji... Ten strohý výraz ho samozřejmě mrazí a nutí ho přednášet všechny ty úvahy, všechny ty domněnky, všechny ty pochyby, které jsem kvůli němu měla já a které teď má on.
Il me demande si je l’aime, je fais oui de la tête ou du bout des lèvres, car je vous jure que ma voix ne veut pas faire entendre: je vous aime. Je ne le puis pas, ma langue s’y refuse et je sais pas si je l’aime... Naturellement cet air compassé le glace et lui fait débiter tous ces raisonnements, toutes ces suppostions, tous ces doutes que j’ai eus à propos de lui et qu’il a à présent.
Apropos úvah — ten milý chlapec mi jasně dokázal, že moje tiráda o duši je nejhrubší sofismus na světě.
A propos de raisonnements ce cher garçon m’a prouvé clairement que ma tirade sur l’âme est le plus grossier sophisme de la terre.
Aby stroj fungoval, je třeba síly; tou silou je duše; je-li stroj porouchaný nebo neschopný sloužit, nemá duše co oživovat, odchází tedy — ale zůstává stále toutéž... Má pravdu.
Pour faire mouvoir la machine, il faut une force, cette force c’est l’âme, quand la machine est dérangée ou hors d’état de servir l’âme n’a plus rien à animer, elle part donc mais elle reste toujours la même... Il a raison.
Nuže tak. Potechine odchází a já ještě dlouho zůstávám s Pietrem u svých dveří.
Enfin, voilà. Potechine s’en va et je reste encore longtemps avec Pietro près de ma porte.
Unavena tím, jak všechno jen visí ve vzduchu, řekla jsem mu dokonce, že moje postavení je prekérní, že musím vědět, zda mě opravdu miluje — neboť jinak musím odjet do Ruska a tam se provdat.
Lasse de cet état flottant des choses, je suis allée jusqu’à lui dire que ma position était fausse, que je devais savoir s’il m’aimait vraiment car sinon je dois aller en Russie et m’y marier.
„Ach!“ řekl. „Za půl hodiny sama pocítíte, že jste řekla nešikovnou a tak podivnou věc, že si lámu hlavu, jak je vůbec možné říci taková slova! Ale to je obchod — říkáte krámníkovi: ‚Chcete mi dát tuto věc za tuto cenu? Jinak půjdu jinam.‘“
- Ah ! dit-il, comme dans une demi-heure vous sentirez que vous venez de dire une chose maladroite et tellement étrange que je me casse la tête si je comprends qu’on puisse dire des pareilles choses ! Mais c’est un marché, vous dites à un magasinier: Voulez-vous me donner telle chose pour ce prix ? autrement j’irai ailleurs.
„Ale vidím, že mě nemůžete milovat! Děláte to vše tak jaksi... nevím jak. A přitom já vás miluji — ne, víte, stal jsem se jiným člověkem; miluji vás a potřebuji být milován — a vy mě nemilujete.“
Mais je vois que vous ne pouvez pas m’aimer ! Vous faites tout cela comme ça... je ne sais pas comment. Et moi je vous aime, non, vous savez je suis devenu un autre homme; je vous aime et j’ai besoin d’être aimé et vous ne m’aimez pas.
„To není pravda!“
- Ce n’est pas vrai !
„Vidím to — jak věřit, že milujete, s takovým výrazem, s takovou bláznivou povahou, s takovým lehkovážným srdcem!“
- Je le vois, comment croire que vous aimez avec un pareil air, avec un caractère aussi fou, avec un cœur aussi léger !
„To mám říci já vám! Vy mě nemilujete — a chcete to ukončit tvrzením, že vás nemiluji! Odjíždím, vy mě necháte odjet, nemůžete přijet do Nice — to vám vůbec nevadí! Nechme toho, nechme! To je ztráta času — sbohem. Divím se jen, jak jsem vám mohla dovolit říkat a dělat všechno.“
- C’est à moi de vous le dire ! Vous ne m’aimez pas vous-même et vous voulez en finir en disant que je ne vous aime pas ! Je pars, vous me laissez partir, vous ne pouvez pas venir à Nice, tout cela vous importe peu ! Laissons, laissons cela ! C’est du temps perdu, adieu. Je m’étonne seulement comment j’ai pu vous laisser tout dire et tout faire.
„Víte, že oba dva jednáme velmi podivně!“ řekl.
- Savez-vous que nous avons une bien étrange façon d’agir tous les deux ! dit-il.
„To jest vy, pane!“
- C’est-à-dire vous, Monsieur !
„Ne, vy!“
- Non, vous !
„Ale vždyť vás nemohu požádat o ruku, jen uvažte!“
- Mais je ne puis donc pas vous demander en mariage, voyons !
A dáme se do smíchu, pak se rozzlobím.
Et on se met à rire, puis je me mets en colère.
„Vy mluvíte o sňatku,“ říká, „jako o čtyřiadvacetihodinové hlouposti; nemilujete — jste tak lhostejná!“
Vous parlez de mariage, dit-il, comme d’une bêtise de vingt-quatre heures, vous n’aimez pas, vous êtes si indifférente !
„Ale ne, to jste vy!“
- Mais non, c’est vous !
„Ach, no tohle!“
- Ah ! par exemple !
A takhle celou hodinu! Člověk by z toho praskl, čestné slovo. Nevím, co si myslet!
Et comme cela pendant une heure ! C’est à en crever, ma parole d’honneur. Je ne sais que penser !
Takhle to dál být nemůže!
Cet état des choses est impossible !
Je pro mě těžké, přísahám, pomyslet, že si jen hraje — a že mě uráží tak, jak jen lze urazit mladou dívku (nemluvím o oplzlostech) — a přesto je jeho chování nevysvětlitelné.
Il m’est dur, je vous assure, de penser qu’il ne fait que jouer et que je suis insultée autant qu’une jeune fille peut l’être, (je ne parle pas de saletés) et pourtant ses façons sont inexplicables.
Zítra odjíždím! A všemu bude konec!
Demain je pars ! Et tout va être fini !
Přísahám vám, tato mazanice, toto kolébání, toto vznášení jsou pro mě nesnesitelné — a nemohu s tím nic dělat! Nemohu ho přece požádat o ruku!
Je vous assure que ce barbouillage, ce balancement, ce flottement m’est insupportable et je n’y puis rien ! je ne puis donc pas le demander en mariage !
Říká mi, že mě miluje navždy.
Il me dit qu’il m’aime pour toujours.
„Potřebuji být milován,“ říká tiše. „Milujete mě?“
- J’ai besoin d’être aimé, dit-il doucement, m’aimez-vous ?
„Ano,“ odpověděla jsem chladně, což ho rozzuřilo. Ale jinak nemohu. Nevím, co mi je, nevím, co je jemu.
- Oui, répondis-je froidement, ce qui le mit en fureur. Mais je ne puis être autrement. Je ne sais ce que j’ai, je ne sais ce qu’il a.
Chce mi psát a chce, abych psala jemu!
Il veut m’écrire et il veut que je lui écrive !
„Nemohu to, pane — co by řekla moje matka!“
- Je ne le peux pas, Monsieur, que dirait ma mère !
„Ach! to je pravda.“
- Ah ! c’est juste.
Ale nebylo by prostší, místo aby se mrzutě podvolil, říci, že matka by na tom, kdybych psala svému snoubenci, neshledala nic špatného!
Mais ne serait-il pas plus simple, au lieu de s’incliner avec dépit, de dire que la mère ne trouverait rien de mauvais en ce que j’écrivisse à mon fiancé !
Ach! v tom to právě je. Nejošemetnější postavení na světě. To já naléhám, já provokuji, a nejpodivnější na tom je, že on mi říká přesně to, co mám v úmyslu říci já jemu. Tytéž mrzutosti, tytéž výčitky, tatáž nedorozumění! A žádné prosté a upřímné vysvětlení!
Ah ! voilà justement. La plus fausse position de la terre. C’est moi qui pousse, qui provoque et ce qui est le plus curieux de cela, c’est que lui me dit à moi ce que je pense lui dire à lui. Les mêmes mécontentements, les mêmes reproches, les mêmes malentendus ! Et pas d’explication simple et franche !
Bože, Ty, jenž jsi byl dosud tak dobrý, vysvoboď mě z toho, smiluj se.
Mon Dieu, Vous qui avez été si bon jusqu’à présent, tirez-moi de là, par grâce.
Nemiluji nikoho, ale jestli někoho miluji, pak Antonelliho, a tento nerozhodný stav mě mrazí, nudí, uráží!
Je n’aime personne, mais si j’aime quelqu’un c’est Antonelli et cet état indécis me glace, m’ennuie, m’insulte !
Chci mu to všechno říct a jeho odpověď mi jasně ukáže, jak se věci mají! Kdybyste věděli, jak nepříjemné je to postavení!
Je veux lui dire tout cela et sa réponse me montrera clairement ce qui en est ! Si vous saviez quelle position désagréable !
Bože, ve jménu Kristově, vysvoboď mě z toho!
Mon Dieu, au nom du Christ, tirez-moi de là !
Poznámky
Řecká kavárna: Caffè Greco ve Via dei Condotti v Římě, otevřená od roku 1760, oblíbené místo umělců a spisovatelů. ↩
La fontaine Pauline: Fontana dell’Acqua Paola („il Fontanone“) na Janikulu, dokončená roku 1612. ↩
Pozn. překl.: „la Righi (Traviata)“ — přezdívka pro ženu volnějších mravů, pojmenovanou podle opery Verdiho, jejíž hrdinkou je kurtizána. „Traviata“ = svedená žena. ↩