❦
Pátek 28. dubna 1876
Vendredi 28 avril 1876
A v šest hodin jsme byli znovu ve vagonu. Několikrát jsem usnula a pokaždé se mi zdály hrozné sny jako noční můry.
Et à six heures nous étions de nouveau en wagon. Je me suis endormie plusieurs fois et j’ai fait toujours des rêves affreux comme des cauchemars.
V jedenáct hodin jsem si lehla, abych neviděla olivovníky a červenou půdu, a pětatřicet minut po jedné jsme vystupovali na nádraží v Nice, k velké radosti tety, která se celá rozrušená motala v doprovodu slečny Collignon, slečen Sapogenikoffových, Trifona a Lefèvra.
A onze heures je me couchai pour ne pas voir les oliviers et la terre rouge et à une heure et trente-cinq minutes nous débarquions à la gare de Nice, à la grande joie de ma tante qui s’agitait en compagnie de Collignon, des filles Sapogenikoff et de Trifon, et de Lefèvre.
„Víte,“ vykřikla jsem na ně, ještě než se otevřela dvířka vagonu, „víte, velice mě mrzí, že sem přijíždím, ale nemohla jsem jinak!“
- Vous savez, leur criai-je, avant que les portièrs fussent ouvertes, vous savez je suis bien fâchée d’arriver ici mais je n’ai pas pu faire autrement !
Všechny jsem je naráz políbila.
Je les ai embrassés tous à la fois.
Dina, teta, Giro a já v jednom fiakru, ostatní v landau.
Dina, ma tante, Giro et moi dans un fiacre, les autres en landau.
Cestou jsme stihly povyprávět skoro všechna naše dobrodružství.
Pendant le trajet on eut le temps de raconter tous nos exploits, presque.
Sapogenikoffovy a slečna Collignon vystoupily u čísla 7. Nastoupila jsem s mámou, tetou a Dinou do kočáru.
Les Sapogenikoff et Collignon descendirent au n° 7. Je me mis en voiture avec maman, ma tante et Dina.
Dám vám přehled domácích záležitostí. Slečna Collignon nám jen prokazuje tu čest, že u nás bydlí. Tráví čas u Sapogenikoffových, a ty vzácné chvíle u nás vyplňuje tím, že říká dědečkovi a tetě, jak jsou slečny Sapogenikoffovy andělé a že špatné způsoby pochytily jedině ode mne a od Diny.
Je vais vous donner un aperçu des choses de la maison, Collignon ne fait que nous faire l’honneur de loger chez nous. Elle passe son temps chez les Sapogenikoff et pendant les rares instants chez nous elle les emploie à dire à grand-papa et à ma tante que les demoiselles Sapogenikoff sont des anges et qu’elles ne reçoivent de mauvaises façons que de moi et de Dina.
Kromě toho dává na odiv vášeň pro Barnolu, na niž je dědeček strašně žárlivý.
En outre elle étale une passion pour Barnola dont grand-papa est furieusement jaloux.
Dům je zařízený úžasně. Můj pokoj je oslnivý — a když jsem otevřela dveře na balkón a pohlédla na naši velmi hezkou zahradu, na Promenádu a na moře, musela jsem nahlas říci:
La maison est meublée d’une façon adorale. Ma chambre est éblouissante, et en ouvrant la porte du balcon et en regardant notre très joli jardin, la Promenade et la mer je fus obligée de dire tout haut:
„Ať si kdo říká, co chce, není nic tak nádherně prostého a tak rozkošně poetického jako Nice.“
- On a beau dire, il n’y a rien d’aussi splendidement simple et adorablement poétique que Nice.
Varpahowsky s námi večeří. Čas utekl vyprávěním novinek z Říma a z Nice. Ostatně tady už vědí všechno, protože máma psala do Nice každý večer. Ukazujeme fotografie Plowdena, Bruschettiho a Pietra. Vyprávíme o našem pobytu v Římě a tisícerým způsobem přikrášlujeme, jak jsme chodili do společnosti. Ale ujišťuji vás, že na slečnu Collignon, která je tak zpupná a tak ráda nás ponižuje, je to třeba.
Varpahowsky dîne avec nous. Le temps s’est passé à raconter les nouvelles de Rome et de Nice. D’ailleurs on est au courant de tout car maman écrivait chaque soir à Nice. On montre les photographies de Plowden, Bruschetti et Pietro. On raconte notre séjour à Rome avec mille embellissements quant à nos sorties dans le monde. Mais je vous assure qu’il faut cela pour la Collignon qui est si arrogante et si encline à nous humilier.
Vyprávěla jsem jí historii s Pietrem od prvního večera v Opeře, nic jsem neubrala ani nepřidala.
Je lui ai raconté l’histoire avec Pietro depuis le premier soir à l’Opéra, sans rien ôter ou rien ajouter.
„A kdy bude svatba?“ zeptala se se smíchem.
- Et à quand le mariage ? demanda-t-elle en riant.
„Ach! to ještě nevím.“
- Ah ! je n’en sais rien encore.
Když jsme zůstali sami, totiž máma, teta, Dina, Walitský a já, mluvilo se o mém trápení.
Restés seuls, c’est-à-dire maman, ma tante, Dina, Walitsky et moi on a parlé de mon tourment.
„Ostatně,“ řekla jsem, „dost, prosím vás. Všude je to stejné, v Nice jako v Římě.“
- D’ailleurs, dis-je, assez, je vous en prie. Partout c’est la même chose, à Nice comme à Rome.
„V Římě je to tvoje vina, vpadla jsem na velvyslanectví jako bomba, napsali do Nice a z Nice odpověděli hrůzy.“
- A Rome, c’est ta faute, je suis allée comme une bombe à l’ambassade, on a écrit à Nice et de Nice on a répondu des horreurs.
„A proč se hrůzy neříkají o jiných?“
- Et pourquoi ne dit-on pas des horreurs des autres ?
„Protože jiní nevedou soudní spor.“
- Parce que les autres n’ont pas de procès.
„Nuže, je třeba se ho zbavit, a já pojedu do Ruska.“
- Eh bien il faut s’en débarrasser, et je vais en Russie.
„A co tam?“
- Pourquoi faire ?
Chtělo se mi vzteky chcípnout, ale spokojila jsem se s odpovědí:
Je voulus crever de rage mais je me contentai de répondre:
„Abych vás donutila tam přijet, když tam zůstanu. Protože zase povolujete. Takhle to už dál nejde. Vyprávět se to dá, to ano, ale ve skutečnosti byl náš život v Římě bídný jako vždycky; ovšem měla jsem ctitele, ale ty budu mít vždycky, to nic nedokazuje.“
- Pour vous forcer d’y venir en y restant. Car vous faiblissez de nouveau. Ça ne peut plus durer. C’est bon à raconter oui, mais au fait, notre vie à Rome a été misérable comme toujours sans doute j’ai eu des adorateurs, mais j’en aurai toujours, ça ne prouve rien.
„Ale vždyť to je všechno, co je potřeba!“
- Mais c’est tout ce qu’il faut !
„Ne,“ řekla jsem a jen s námahou se ovládla, „ne. Ostatně vás prosím, abyste o tom už nemluvili. Dřív jsem ty rozhovory sama navozovala, protože jsem si myslela, že když se bude pořád mluvit, něčeho dosáhnu; teď se jim vyhýbám. Nedělejte si iluze: jestli s vámi žiji, je to proto, že nemohu jinak. Ale jsem unavená do krajnosti, nejsou mi dva roky, je mi sedmnáct let a tři měsíce. To není stáří, ale je to věk, kdy se už nečeká tak klidně jako v deseti na dobrodiní budoucnosti. Sbohem.“
- Non, dis-je me contenant avec peine, non. D’ailleurs je vous prie de n’en plus parler. Avant j’amenais ces conversations car je pensais qu’à force de parler j’obtiendrais quelque chose, à présent je les évite. Ne vous faites pas d’illusion si je vis avec vous, c’est que je ne puis faire autrement. Mais je suis lasse au suprême degré, je n’ai pas deux ans, j’ai dix-sept ans et trois mois. Ce n’est pas la vieillesse, mais c’est un âge où l’on n’attend plus aussi calmement qu’à dix ans, les bienfaits de l’avenir. Adieu.
Nemám už k tomu co dodat, o tom se všechno ví nazpaměť.
Je n’ai plus rien à ajouter ici, on sait par cœur tout sur ce sujet.
Skoro jsem se trápila, když jsem viděla, kolik věcí, a tedy i času, je třeba, aby mé pokoje byly docela pohodlné a podle mých představ.
Je me suis presque tourmentée en voyant combien de choses et par conséquent de temps il faut pour rendre mon appartement tout à fait confortable et selon mon idée.
Je už velmi pozdě, tyto dva dny jsem napsala jedním dechem.
Il est bien tard, j’ai écrit ces deux jours d’un trait.
Můj šnečí domeček na mě čeká. Můj pokoj... ostatně ne, popíšu všechno najednou, až bude všechno hotové.
La coquille m’attend. Ma chambre... d’ailleurs non, je ferai la description de tout ensemble quand tout sera fini.