❦
Sobota 29. dubna 1876
Samedi 29 avril 1876
A tak jsem tedy v tomto modrém pokoji, po němž jsem toužila a v němž stále toužím.
Me voilà donc dans cette chambre bleue après laquelle je soupirais et dans laquelle je soupire.
Sapogenikoffovy byly u mě a chtěly vidět „moje oběti“. Není nikoho, kdo by nedával přednost Pietrovi.
Les Sapogenikoff ont été chez moi et ont demandé à voir « mes victimes ». Il n’y a personne qui ne donne la préférence à Pietro.
Je hezky; bude třeba se trochu podívat, kdo je tu ve městě, a pak po obchodech pro různé věci do pokoje.
Il fait beau, il faudra aller un peu voir le monde qu’il y a, et puis dans des magasins pour plusieurs choses pour chez moi.
Musím zařídit ateliér, oratoř, knihovnu. To půjde teprve po návratu z Ruska, odkud přivezu peníze.
Il me faut arranger un atelier, un oratoire, une bibliothèque. Ce ne pourra se faire qu’au retour de Russie d’où je rapporterai de l’argent.
Apropos! A Audiffret? Co s ním děláme? Absolutně nic. Už měsíc ho nikdo neviděl; dělí svůj čas mezi Špičatou a Olivu a na Promenádu se nikdy neukáže.
A propos ! et Audiffret ? qu’en faisons-nous ? Absolument rien. On ne l’a plus vu depuis un mois, il se partage entre la Pointue et l’Olive et ne se montre jamais à la Promenade.
Ostatně málo mi na tom záleží1, věnuji se své klidné malé lásce k Pietrovi. Opravdu věřím, že rty jsou neviditelnými nitkami spojeny se všemi částmi těla a srdce. Jeho oči byly v mých očích a jeho pootevřené rty čekaly na mé rty a neodvažovaly se pro ně jít. Toto váhání mě okouzlilo a já mu učinila konec. Ne, ale představte si mě s polibkem muže na rtech! nejenže jsem ho strpěla, ale také jsem ho opětovala. Byl to ostatně první a jediný. Neměla jsem ani vůli, ani odvahu políbit ho na tvář — bylo by to banální a maloměšťácké — a když mě celý rozechvělý líbal, spokojila jsem se tím, že jsem zavřela oči a dala mu ruce kolem krku, neboť jsem se velmi bála, aby je — kdyby přesáhly tloušťku toho jakéhosi výklenku ve dveřích — nespatřil Walitský, který mohl přijít každou chvíli.
D’ailleurs poco m’importe, je m’occupe de mon petit amour tranquille pour Pietro. Je crois vraiment que les lèvres communiquent par des petites ficelles invisibles avec toutes les parties du corps et du cœur. Ses yeux étaient dans mes yeux et ses lèvres entrouvertes attendaient mes lèvres n’osant pas aller les chercher. Cette hésitation m’a charmée et j’y ai mis fin. Non, mais me voyez-vous avec un baiser d’homme sur les lèvres ! je ne l’ai pas seulement subi mais je l’ai aussi partagé. D’ailleurs ce fut le premier et le seul. Je n’ai eu ni la volonté ni le courage de l’embrasser sur la figure, c’eut été banal et bourgeois, et lorsqu’il m’embrassait tout tremblant je me contentais de fermer les yeux et de lui mettre les mains autour du cou par les bras, car j’avais très peur qu’en dépassant l’épaisseur de cette espèce d’alcôve de porte ils ne fussent vus de Walitsky qui pouvait arriver d’un moment à l’autre.
Je to přece jen trochu k smíchu — a nikdo nic netuší; pokládají mě za stejně přísnou a čistou a diví se, proč jsem mu neřekla, že ho miluji, když to přece k ničemu nezavazuje. Hle, jak se lidé mýlí!
C’est assez drôle tout de même, et personne ne le soupçonne, on me croit tout aussi rigide et pure et on s’étonne pourquoi je ne lui aie pas dit que je l’aimais puisque cela n’engage à rien. Voyez comme on se trompe !
Rodina se skládá takto. Nejprve a především kardinál-diákon Giacomo Antonelli2. Tento vznešený muž měl čtyři bratry, z nichž jeden — ten, co byl ředitelem banky — zemřel bez dětí a zanechal svůj majetek Pietrovu otci. Zbývají mu tedy tři, z nichž jeden nemá děti a mít nebude, zbývající dva je mají. První má syna, který je již osm let ženatý s dcerou hraběnky Garcíové, ale děti nemá a mít nebude. Tato větev je tedy mimo hru. A konečně je tu hrabě Luigi Antonelli ženatý s hraběnkou Camilou Folchiovou, s níž měl tři syny: Dominika, Pavla a Petra. Podle nových zákonů zdědí nejstarší polovinu a o druhou polovinu se rovným dílem rozdělí zbývající dva bratři.
Voilà comment est composée la famille. Il y a d’abord et avant tout le cardinal-diacre Jacques Antonelli. Ce grand personnage avait quatre frères dont un, celui qui était directeur de la banque est mort sans enfants laissant sa fortune au père de Pietro. Il lui en reste donc trois, dont un n’a pas d’enfants et n’en aura pas, les deux autres en ont. Le premier a un fils qui, marié à la fille de la comtesse Garcia depuis huit ans déjà, n’a pas d’enfants et n’en aura pas. Ce qui fait que cette branche-là est hors de question. Et enfin il y a le comte Louis Antonelli marié à la comtesse Camille Folchi dont il a eu trois fils: Dominique, Paul et Pierre. Selon les nouvelles lois, l’aîné héritera de la moitié et l’autre moitié sera partagée également entre les deux autres frères.
Kardinál sepsal závěť, v níž vše zanechává svému bratru Luigimu; ostatní nedostanou nic, protože nemají děti a sami jsou bohatí. Luigi je také velmi bohatý, ale má tři syny.
Le cardinal a fait un testament dans lequel il donne tout à son frère Louis, les autres n’ayant pas d’enfants et étant riches par eux-mêmes ne recevront rien. Louis est aussi très riche mais il a trois fils.
Jste tedy v obraze. A nyní si půjdu obléci. Pan Sapogenikoff je zde a považuje za nejpřirozenější věc na světě, že jeho žena drží smutek a mění Yourkoffův pokoj3 v kapli, kam se desetkrát denně uchyluje, aby se před oltářem sestaveným z ikon světců a ozdobeným stále obnovovanými květinami modlila a hleděla na postel ubožáka, kterou nechává každou noc chystat, jako by v ní měl přijít spát. Tento muž je buď nejpodlejším z lidí, nebo andělem z nebe. Nina je opuchlá a žlutá, živí se výhradně bramborami a čajem. Zatímco jsme tam byly, přišel Barnola a říkal, že se o našem příjezdu dozvěděl teprve dnes ráno a že byl zrovna na cestě k nám, když tu zahlédl náš kočár.
Vous voilà au courant. Et à présent je vais m’habiller. M. Sapogenikoff est ici et regarde comme la chose la plus naturelle du monde que sa femme soit en deuil et qu’elle transforme la chambre de Yourkoff en chapelle où devant un autel formé par des images de saints et garni de fleurs sans cesse renouvelées, elle se retire dix fois par jour pour prier et pour regarder le lit du pauvre homme qu’elle fait préparer chaque nuit comme s’il devait venir y dormir. Cet homme est ou le plus vil des hommes ou un ange du ciel. Nina est enflée et jaune, elle ne prend aucune autre nourriture que des pommes de terre et du thé. Comme nous étions là Barnola vint disant qu’il n’avait appris notre arrivée que ce matin et qu’il allait chez nous lorsqu’il vit notre voiture ici.
Nina, Marie, teta, pan Sapogenikoff a Walitský jdou k nám domů, zatímco já, máma, Dina a Olga jdeme na hudební odpoledne. Trochu prší, ale Saëtone Gautier (bratr Pépinův) a dvě další obludy jsou na svém místě. Jsou tak špinaví a oškliví po těch římských pánech, že nevím, co říci.
Nina, Marie, ma tante, M. Sapogenikoff et Walitsky s’en vont chez nous, tandis que moi, maman, Dina et Olga allons à la musique. Il pleut un peu mais Saëtone Gautier (le frère de Pépino) et deux autres horreurs sont à leur poste. Ils sont si sales et si vilains après les messieurs de Rome que je ne sais que dire.
Saëtone — ta obluda, kterou jsem nazývala strýčkem Saëtone — nás přichází přivítat. Přijímáme ho zdvořile z úcty k sobě samým a protože taková bytost nezaslouží nic víc než lhostejnou lhostejnost.
Saëtone, cette horreur que je nommais l’oncle Saëtone, vient nous souhaiter la bienvenue. Nous le recevons poliment par respect pour nous et parce qu’un pareil être ne mérite rien qu’une indifférente indifférence.
„A váš portrét, slečno, ten, co jste mi slíbila, co jste mi nedala a říkala, že se na něj musím přijít podívat — jenže já jsem přijít nemohl — kdy mi ho dáte?“
- Et votre portrait, Mademoiselle, celui que vous m’avez promis, que vous n’avez pas donné disant qu’il fallait venir le voir et justement je n’ai pas pu venir, quand le donnerez-vous ?
„Ach! pane,“ říkám s úsměvem, „nepřišel jste pro něj a já ho dala někomu jinému, takže vám už žádný dát nemohu.“
- Ah ! Monsieur, dis-je en souriant, vous n’étes pas venu le chercher et je l’ai donné à quelqu’un d’autre de sorte que je n’en ai plus à vous donner.
„Tomu se říká mluvit jasně!“ řekl a obrátil to v žert. „Ach, ach! to je skutečně odpověď... ale to mi nezabrání, abych vám v nejbližších dnech přišel složit hold.“
- Voilà ce qui s’appelle parler, dit-il en prenant la chose en plaisanterie, oh ! ho ! c’est vraiment une réponse... mais cela ne m’empêchera pas de venir un de ces jours vous présenter mes hommages.
„Budeme potěšeny, pane.“
- Nous serons charmées, Monsieur.
Z několika obratně pronesených slov o našem zábavném pobytu v Římě a o tom, jak nás tam oslavovali, si bývalý strýček Saëtone může domyslet věci, které jistě neopomene vyprávět dál.
Par quelques mots adroits en parlant de notre amusant séjour à Rome et la manière dont on nous y a fêtées, l’ex-oncle Saëtone pourra penser des choses qu’il ne manquera pas de raconter.
„Ale vy zůstanete v Nice?“ zeptal se.
- Mais vous nous resterez à Nice ? demanda-t-il.
„Samozřejmě se sem budeme čas od času vracet — ale Řím miluji natolik, že se tam pokusím usadit natrvalo.“
- Sans doute nous reviendrons de temps en temps, mais j’aime tant Rome que je vais tâcher de m’y installer tout à fait.
„Natrvalo?“ řekne Andriot s významnou grimasou. „Má toto slůvko co do činění se srdíčkem, které vidím?“
- Tout à fait ? fit Andriot en faisant une mine significative, ce mot se rattache-t-il au cœur que je vois ?
„Ach! vůbec ne, ujišťuji vás.“
- Oh ! non point, je vous assure.
„Ale, ach, ach, přesto...“
- Mais oh ! ho ! cependant...
„Opravdu to nevím.“
- Je n’en sais rien en vérité.
„Nevíte, ale dovolím si mnoho předpokládat, a...“
- Vous n’en savez rien mais je me permets de supposer beaucoup, et...
„Neprávem, pane, opravdu neprávem,“ říkám se smíchem v koutku úst.
- A tort, Monsieur, vraiment à tort, dis-je en riant du bout des lèvres.
„Stejně, to natrvalo na mě působí...“
- C’est égal, ce tout à fait me fait un effet...
K čertu s tím sedlákem!
Au diable le paysan !
Bože! Kam až může dojít lidská zlomyslnost! Když se Yourkoff zastřelil, zavřeli ho lidé z Monaka do márnice a přiznali, že tam je, teprve na žádost konzula a po předložení dopisu, v němž ten ubožák Nině oznamoval svou smrt. Dopis přišel druhý den v osm hodin a Marie hned odjela osmihodinovým vlakem do Monaka. Pak se vyskytly obtíže, o nichž jsem se zmínila, ale nakonec ho viděla v doprovodu konzula, doktora Tchernichoffa a sedláka Antonoffa. Když ho viděla tam celého studeného a mrtvého, poklekla, plakala a dvakrát mu políbila ruku, jak je zvykem. Kdo by na jejím místě neudělal totéž? Dítě má výborné srdce a trpělo strašným zoufalstvím své matky — kdo by na jejím místě nebyl pohnut? Vždyť Yourkoff byl v rodině patnáct let; ač byl mnohdy nesnesitelný, byl dobrý, miloval ty malé dívky, které znal, když nejmladší měla sotva dva roky. Byly zvyklé považovat ho za příbuzného — a když ho Marie viděla mrtvého, tak náhle a tak strašnou smrtí, byla bledá, třásla se a plakala ze všech sil.
Mon Dieu ! Jusqu’où peut aller la méchanceté du monde ! Lorsque Yourkoff se fut tué les gens de Monaco l’enfermèrent dans la morgue et ne voulurent avouer qu’il était là qu’à la demande du consul et à l’exhibition de la lettre que le malheureux écrivit à Nina en lui annonçant sa mort. Le lettre fut reçue à huit heures le lendemain et aussitôt Marie partit par le train de huit heures pour Monaco. Alors on fit les difficultés que je viens de dire, mais elle parvint à le voir accompagnés du consul, du docteur Tchernichoff et du paysan Antonoff. Lorsqu’elle le vit là tout froid et mort elle s’agenouilla, pleura et lui baisa deux fois la main comme c’est l’usage. Qui n’aurait pas fait autant à sa place ? L’enfant a un excellent cœur et elle souffrait du désespoir affreux de sa mère, qui ne serait pas ému à sa place ? Car après tout Yourkoff était depuis quinze ans dans la maison, tout en étant souvent désagréable il était bon, il aimait ces petites filles qu’il avait connues lorsque la cadette avait deux ans à peine. Elles étaient habituées à le regarder comme un parent, et Marie en le voyant mort si subitement et d’une mort aussi terrible était pâle et tremblante et pleurait de toutes ses foces.
Víte, co se říkalo? Říkalo se, že Yourkoff byl nejprve milencem matky, pak se stal milencem dcery — a že se, pronásledován žárlivostí té první, odhodlal k sebevraždě.
Or savez-vous ce qu’on a dit ? On a dit que Yourkoff après avoir été l’amant de la mère était devenu l’amant de la fille, et que poursuivi par la jalousie de la première il résolut de se tuer.
Ty ubohé dívky — andělé trpělivosti a shovívavosti, které žijí klidně doma, stranou světa, nikdy se nederou dopředu, prosté a skromné — a přesto se najde způsob, jak je obvinit z nejtemnějších zločinů!
Pauvres petites filles, des anges de patience et d’indulgence, qui vivent tranquillement chez elles, en dehors du monde, ne se mettant jamais en avant, simples et modestes, et on trouve moyen de les charger des plus atroces noirceurs !
Bože a Svatá Madono, jsem tak pobouřena touto nehodnou pomluvou, která přesahuje veškeré pohrdání, že Tě, Pane, prosím, aby ses nade mnou smiloval! Kdo ví, co se říká o mně!
Mon Dieu et Sainte Madone, je suis si horrifiée de cette calomnie indigne et au-dessus de tout mépris que je Vous prie, Seigneur, d’avoir pitié de moi ! Qui sait ce qu’on dit sur mon compte !
Mrazí mě z toho, přísahám.
Cela me donne froid, je vous assure.
Všichni jsme večeřeli společně a po večeři jsem jako za starých dobrých časů šla s Olgou k sobě a na její žádost jsem jí vyprávěla o Římu, nebo spíše četla z tohoto deníku. Těšilo mě, jak ji to zaujalo, jako by četla román — a lichotilo mi to.
Nous avons tous dîné ensemble et après, me souvenant du bon vieux temps, j’allai avec Olga chez moi et, à sa prière, je lui racontai des choses de Rome, ou plutôt lus de ce journal. Je me plaisais à la voir intéressée comme par un roman et cela me flattait.
Stále je zamilovaná do bratra Emila; když jsem to viděla, přečetla jsem jí dopisy mnichů a čističů bot — byla nadšená, rozpovídala se a vyprávěla historky o tom krásném moujikovi.
Elle est encore amoureuse du frère Emile, ce que voyant je lui lus les lettres des moines et des cireurs et elle en fut enthousiasmée et se mit à bavarder et à raconter des histoires de ce beau moujik.
No tak, co je ještě? Ano — je tu rozhovor s Dinou, za kterou jsem zašla, když už byla v posteli, než jsem vlezla do svého šnečího domečku.
Enfin voilà qu’a-t-il encore voyons ? Oui, il y a une conversation avec Dina que j’allai trouver dans son lit avant de me mettre dans ma coquille.
Probraly jsme Pietrovy vyhlídky. Je jisto, že zhýralý kardinál všechno odkazuje hraběti Luigimu — nemluvě o tom, že výše jmenovaný hrabě Luigi již zdědil po bratrovi z banky a zdědí i po druhém bratrovi.
Nous avons fait la revue des chances de Pietro. Il est bien certain que le dévergondé cardinal donne tout au comte Louis sans compter que le susdit comte Louis a déjà hérité de son frère de la banque, et héritera de son autre frère.
Tchán té Garciové odkáže majetek svému synovi. Ale syn nemá děti a jeho žena, rozená Garciová, je příliš tlustá, aby je mít mohla. Antonelliové počítají také s tímto dědictvím. Ale protože je dobré brát věci pesimisticky, abychom nebyli zklamáni, nýbrž naopak spíše příjemně překvapeni, nechme toho stranou a mluvme jen o kardinálovi a o onom druhém bratrovi. To jsou sice královská jmění — ale jsou tu tři synové. Pietro dostane jen čtvrtinu, protože nejstarší dostane polovinu. A k tomu je ještě třeba, aby zemřel kardinál a aby zemřel otec — a otci je jen šedesát čtyři let, a protože je velmi robustní, může ještě snadno žít deset nebo patnáct let a možná i více, neboť v té rodině se lidé dožívají vysokého věku; synové budou tedy až do té doby v naprosté závislosti. A za nic na světě se nechci vdát do rodiny — já, která ztrácím trpělivost při sebemenším náznaku odporu u nás doma, kde jsem paní. Chci se provdat jen proto, abych byla buď u sebe doma, nebo u manžela, který by byl zase sám u sebe. Chci mít svůj palác, své vozy — jedním slovem žít nezávisle — a to je velmi úctyhodné přání, neboť zaručuje štěstí manžela, ženy i klid celé rodiny. Kolik nešťastných nevděčí za své neštěstí ničemu jinému než životu u otce a matky! Máma je toho živým důkazem. Je to škoda, neboť Pietro je velmi milý.
Le beau-père de la Garcia donnera sa fortune à son fils. Mais son fils n’a pas d’enfants et sa femme née Garcia est trop grasse pour lui en donner. Les Antonelli comptent aussi sur cet héritage-là. Mais comme il est bon de prendre les choses en pessimiste pour ne pas être désappointé mais au contraire plutôt être agréablement surpris, laissons de côté cela et ne parlons que du cardinal et de l’autre frère. Certes ce sont là des fortunes royales mais il y a trois fils. Pietro n’aura que la quatrième partie puisque l’aîné reçoit la moitié. Et puis il faut pour cela que le cardinal meure, et que son père meure, et le père n’a que soixante-quatre ans, et fort robuste qu’il est il pourra en vivre facilement encore dix ou quinze et peut-être plus, car on meurt vieux dans la famille. Jusqu’à là donc les fils seront dans une entière dépendance. Et pour rien au monde je ne veux me marier dans une famille, moi qui m’impatiente du moindre semblant de résistance chez nous où je suis la maîtresse. Je ne veux me marier que pour être chez moi ou chez mon mari qui serait tout à fait chez lui à son tour. Je veux avoir mon palais, mes équipages, en un mot vivre indépendane et c’est là un désir très respectable car il garantit le bonheur du mari, de la femme et la paix de toute la famille, combien de malheureux ne doivent leur malheur qu’à cette vie entre le père et la mère ! Maman en est la preuve vivante. C’est dommage car Pietro est très gentil.
Pak mi Dina říká, jak je jí líto, že se mi Bruschetti tak protiví; Bruschetti je bohatý, hrabě, nezávislý — a kdyby přijel do Nice, všichni zdejší, kteří dělali ohromný poprask kvůli příjezdu Loëbecka a mého bratrance Pavla, by z něj pukli závistí. Příjezd Bruschettiho sem, s jeho koňmi a elegantním doprovodem, by způsobil rozruch. Sice jím v Římě pohrdá čistokrevně římský kroužek, jenž považuje každého venkovana za vetřelce, ale po několika letech by Bruschetti byl vítán. Zatímco v Nice se bijí o Roissarda — tady by ho pokládali za boha. Souhlasím s Dinou — ale nemohla jsem jednat jinak. Je mi velmi líto, že je mi Bruschetti tak odporný, ale je to silnější než já. Kdyby byl aspoň trochu snesitelný, nepřála bych si nic lepšího. Ale polichocená marnivost není silnější než tento nepřekonatelný odpor — a neměla bych z toho žádné potěšení, trápená a nešťastná.
Puis Dina me dit combien elle regrette mon dégoût pour Bruschetti, Bruschetti est riche, comte, indépendant, et en venant à Nice il ferait crever d’envie tous les gens d’ici qui ont fait un tapage du diable pour la venue de Loëbecke et de mon cousin Paul. L’arrivée de Bruschetti ici, avec ses chevaux et son entourage chic ferait du bruit. Il est dédaigné à Rome par la coterie essentiellement romaine qui regarde comme un intrus chaque homme de la province, et encore au bout de quelques années Bruschetti ne sera que le bienvenu. Tandis qu’à Nice on se bat pour un Roissard, il serait regardé comme un dieu. Je suis de l’avis de Dîna, mais je ne pouvais pas agir autrement. Je regrette bien que Bruschetti me soit si odieux mais c’est plus fort que moi. S’il m’était seulement un peu supportable je ne demanderais pas mieux. Mais la vanité flattée n’est pas plus forte que ce dégoût insurmontable et je n’en aurais aucun plaisir, tourmentée et misérable.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „poco m’importe“ (italsko-francouzská směs). ↩
Kardinál Giacomo Antonelli (1806–1876), státní sekretář Pia IX.; Marie jeho jméno píše francouzsky (Jacques). ↩
Nicolas Yourkoff, stálý průvodce paní Niny Sapogenikoffové, který se v březnu 1876 v Monaku zabil (056/1876-03-28; Marie to vypráví dále v tomto zápisu). ↩