❦
Pátek 21. dubna 1876
Vendredi 21 avril 1876
Když jsem dnes ráno vešla do salonu, málem jsem se udusila vůní květin — pokoj je jimi doslova plný: jsou to květiny od Doenhoffa, Altamury a dokonce i Torlonie. Stůl nahradili stolem z květin. Ale o tom jsem mluvit nechtěla. Poslyšte tedy toto: jestliže duše existuje, jestliže tělo oživuje právě duše, jestliže právě ta éterická látka cítí, miluje, nenávidí, touží, jestliže nás nakonec při životě drží duše — jak je pak možné, aby nás jakákoli trhlina v tomto nízkém těle nebo nějaký vnitřní nepořádek, přemíra vína nebo jídla — jak je tedy možné, aby nás tyto věci o duši připravily? Točím kolem a zastavím ho, teprve až se mi zachce; toto hloupé kolo nemůže zastavit mou ruku. Stejně tak duše, která uvádí v pohyb nástroje našeho těla, by neměla být vyhnána — ona, rozumná podstata — dírou v hlavě nebo žaludeční nevolností z humra! Nemělo by se jí to dít, a přesto se to děje. Z čehož je třeba uzavřít, že duše je pouhý výmysl. A tento závěr boří jedno po druhém, jako kulisy při požáru divadla, všechna naše nejintimnější a nejdražší přesvědčení.
En entrant au salon ce matin j’ai été suffoquée par l’odeur des fleurs, la chambre en est littéralement pleine, ce sont les fleurs de Doenhoff, d’Altamura et même de Torlonia. On a remplacé la table par une table en fleurs. Mais ce n’est pas de cela que je voulais parler. Ecoutez-donc ceci: puisque l’âme existe, puisque c’est l’âme qui anime le corps, puisque c’est cette vaporeuse substance qui sent, qui aime, qui déteste, qui désire, puisqu’enfin c’est l’âme qui nous fait vivre, comment se fait-il donc qu’une déchirure quelconque dans ce vil corps, ou quelque désordre intérieur, l’abus du vin ou du manger, comment se peut-il donc que ces choses-là fassent envoler l’âme ? Je fais tourner une roue et je ne l’arrête que lorsque telle est ma volonté, cette roue stupide ne peut arrêter ma main. De même l’âme qui fait marcher les ustensiles de notre corps ne doit pas être chassée, elle, l’essence raisonnable, par un trou à la tête ou par une indigestion de homard ! Elle ne le doit pas être et elle l’est. D’où il faut conclure que l’âme est une pure invention. Et cette conclusion fait tomber l’une après l’autre comme les décors dans un incendie de théâtre, toutes nos croyances les plus intimes et les plus chères.
Je třeba si znovu podrobně a pozorně přečíst Platóna. Ostatně ne — ten mudrc měl svůj rozum, já mám svůj. Mýlí se ti, kdo se věší na sukně staré vědy, a právě kvůli této bázlivosti, tomuto napodobování svět tak málo pokročil. Místo aby lidé nechali starou moudrost na jejím místě a postupovali od ní dál jako od základny, hodí ji před sebe jako kouli a jdou za ní. Rozhodně to neříkám z domýšlivosti, ale bylo by stejně hloupé zkřížit ruce na prsou, pokrytecky sklonit hlavu a stále se ponižovat jako Don Alonzo z Lazebníka sevillského.1
Il faut relire en détail et avec attention Platon. D’ailleurs non, ce sage avait son esprit à lui, moi j’ai mon esprit à moi. On a tort de s’attacher aux jupes de la vieille science et c’est à cause de cette timidité, de cette imitation que le monde a fait si peu de progrès. Au lieu de laisser à sa place la vieille sagesse et d’avancer à partir d’elle comme de la base, on la lance en avant comme une boule et on la suit. Certes je ne parle pas ainsi par fatuité, mais il serait aussi bête de croiser les bras sur la poitrine, de baisser hypocritement la tête et de toujours s’humilier comme Don Alonzo du Barbier.
Tak, chvíle pominula a už nenacházím nit. Bah! Na jindy.
Bon, voilà le moment passé et je ne retrouve plus le fil. Bah ! à un autre jour.
Vracím se z muzea, které je opravdu jedno z nejkrásnějších, jaká jsem viděla. Danaé Tiziana2 Vicellia mě chvíli zdržela. Z muzea jsme se šli podívat do Akvária; mezi těmi ohyzdnými rybami byla jedna, jejíž dolní ret se vysouval a pohyboval jako ret mladého Muliterna. Byl to protějšek Danaé.
Je reviens du musée qui est vraiment un des beaux parmi ceux que j’ai vu. La Danaé de Tiziano Vicellio m’a retenue quelque temps. Du musée nous sommes allés voir l’Aquarium, parmi ces affreux poissons il y en avait un dont la lèvre inférieure avançait et bougeait comme celle du jeune Muliterno. Ce fut le pendant de Danaé.
Na Via Toledo3 Larderel se svou kurtizánou. Prostě se otočil, stejně jako Antonelli. Je tak krásný a tak plobster4. O kus dál tři fiakry — v prvním Clément Torlonia se Saint-Josephem, ve druhém Muliterno otec a ve třetím Muliterno syn. O kus dál ještě Accademia a dvě osoby na balkóně, které si mě už všimly — (honni soit qui mal y pense)5. Jak je to možné, že mě tito pánové okamžitě poznají a já zase je?
Sur le Toledo Larderel avec sa cocotte. Il s’est retourné tout simplement comme Antonelli. Il est si beau et si plobster. Plus loin trois fiacres, dans le premier Clément Torlonia avec de Saint-Joseph, dans le second Muliterno père, et dans le troisième Muliterno fils. Plus loin encore ('Accademia et deux personnes sur le balcon qui m’ont déjà remarquée; (honni soit qui mal y pense). Comment cela se fait-il, que ces messieurs me connaissent de suite et que je les connaisse ainsi à l’instant ?
Sympatie? Snad.6
La sympathie ? Forse.
Já už nikam jezdit nechci, v Neapoli je mi výborně. Kéž by se mi zítřek vydařil — hodlám se bavit a hlavně vidět Larderela, který, doufám, pojede. Jak je to ošklivé, ukazovat se všude s kurtizánou! Jako Wittgenstein.
Je ne veux plus aller nulle part, je me trouve très bien à Naples. Pourvu que demain me réussisse, je me prépare à m’amuser et surtout à voir Larderel qui, je l’espère, courra. Est-ce vilain de se montrer partout avec une cocotte ! Comme Wittgenstein.
Dostih džentlmenů7 je božská zábava, připomíná středověké turnaje. Kdybych byla vdaná paní, nosila bych Larderelovy barvy, ale taková, jaká jsem, si podobné výstřednosti dovolit nesmím.
La course des gentlemen est un divin amusement, cela rappelle les tournois du Moyen Age. Si j’étais madame, je porterais les couleurs de Larderel, mais, comme je suis, ces extravagances ne me sont pas permises.
Máme přesně tolik peněz, kolik potřebujeme, abychom se dostaly do Říma. Jen několik set franků. Jako opravdoví cikáni. Je to k smíchu i smutné.
Nous avons tout juste l’argent nécessaire pour aller jusqu’à Rome. Quelques centaines de francs seulement. De vrais bohémiens. C’est drôle et triste.
V neděli ráno do Říma. Ach, už mi to vůbec není jedno.
Dimanche matin à Rome. Ah ! je ne m’en fiche plus du tout.
Ostatně v úterý už tu nikdo nebude. Dostihy v Římě jsou stanoveny na příští čtvrtek a celý tenhle jarmark se přestěhuje do Věčného města.
D’ailleurs mardi il n’y aura plus personne ici. Les courses de Rome sont fixées à jeudi prochain et cette foire de monde se transportera dans la Ville Eternelle.
Dnes od šesti hodin večer bylo ošklivo, bojím se o dostihy.
Il a fait mauvais temps aujourd’hui à partir de six heures du soir, je crains pour les courses.
Moře bylo nádherně rozbouřené, a nevím jak, při procházce po Chiaii za palácem královny Johany přišla řeč na Antonelliho.
La mer était magnifiquement orageuse et je ne sais comment tout en nous promenant sur la Chiaia au delà du palais de la reine Jeanne, on a parlé d’Antonelli.
„Je to docela prosté,“ řekla jsem, „šel vykládat spoustu věcí... o mně, nesvolili a zakázali mu na to myslet.“
- C’est tout simplement ceci, dis-je, il est allé dire un tas de choses... de moi et on n’a pas consenti, et on lui a défendu d’y songer.
„Ano, možná,“ řekla máma.
- Oui, peut-être, dit maman.
„Jistě,“ řekl Walitský, „starý Visconti neřekl nadarmo, co řekl.“
- Sans doute, dit Walitsky, le vieux Visconti n’a pas dit pour rien ce qu’il a dit.
„Pokud jde o Viscontiho,“ pokračovala máma, „ten stařec mluvil o všech mladých lidech, ale Saint-Joseph včera říkal, jak se jeho přítel Antonelli změnil atd. atd.“
- Quant à Visconti, reprit maman, ce vieux a parlé de tous les jeunes gens, mais Saint-Joseph a dit hier combien son ami Antonelli était changé etc. etc.
„Uvidíme,“ řekl Walitský, „co řekne on.“
- Nous verrons, dit Walitsky, ce qu’il dira.
„Ať si říká, co chce,“ řekla jsem, „mluvit s ním nebudu.“
- Il peut dire ce qu’il veut, dis-je, je ne lui parlerai pas.
„Jakže?!“
- Comment ? !!
„Ano, řekla jsem mu: ‚Pane, dobře poslouchejte má slova, jestli lžete, přísahám, že s vámi už nepromluvím.‘ Lhal, už s ním mluvit nebudu.“
- Oui, je lui ai dit: Monsieur, écoutez bien mes paroles, si vous mentez je vous jure de ne plus vous parler. Il a menti, je ne lui parlerai plus.
„A jak víte, že lhal?“ zeptala se máma. „Možná nelhal, jen ho v klášteře zdrželi o tři dny déle, a to je všechno.“
- Et pourquoi savez-vous qu’il ait menti ? demanda maman, il n’a peut-être pas menti, mais on l’a retenu trois jours de plus au couvent et voilà tout.
„Hloupost! Ostatně je to zbabělec.“
- Bêtise ! D’ailleurs il est lâche.
„Cože?“
- Quoi ?
„Zbabělec a zase zbabělec.“
- Lâche et lâche.
„Proč?“
- Pourquoi?
„Protože... ne, poslyšte tohle: nejsem do něho zamilovaná, mám ho velmi ráda, a to je všechno, ale představte si, jaké neštěstí, kdybych ho milovala! A pak ještě tohle: zakazovali mu být vojákem, a on se zákazu vzepřel, a tady poslouchá, sklání hlavu! To znamená, že je zbabělý a podlý. Protože...“
- Parce que, non, écoutez-donc ceci: je ne suis pas amoureuse de lui, je l’aime beaucoup et voilà tout, mais figurez-vous quel malheur si je l’aimais ! Et puis aussi cela, on lui défendait d’être soldat il a bravé la défense et ici il obéit, il s’incline ! C’est qu’il est lâche et vil. Parce que...
„Protože co?“
- Parce que quoi ?
„Protože mlčí a poslouchá, když jde o mě, a protože nemá odvahu chtít. To je zbabělost.“
- Parce qu’il se tait et obéit quand il s’agit de moi, et parce qu’il n’a pas le courage de vouloir. C’est de la lâcheté.
Nikdo mi neodporoval, a tak jsem zmlkla, ani ne příliš rozzlobená. Mluvila jsem chladně a s přesvědčením.
Personne ne m’avait contrariée et je me tus, et pas trop en colère. J’avais parlé froidement et avec conviction.
Altamura přišel kolem šesté přinést sázky, které prohrál na dostizích. Šlo o pár rukavic pro mámu a jeden pro Dinu. A představte si, co přinese. Dvě rozkošné krabice plné rukavic! Ať zhynu, jestli uhodnu, co ten člověk chce. To on zaplatil včerejší kočár, když nechtěl kočímu říct adresu a málem se pohádal s Walitským, který chtěl platit. To on přinesl vstupenky na dostihy, zkrátka všechno. Je to čestný muž, přijímaný ve společnosti. Zná všechny plobstery. Nelze ho tedy podezírat... a z čeho vlastně? Jeho chování není přirozené.
Altamura vint vers six heures apporter les paris qu’il a perdus aux courses. C’était une paire de gants à maman et une à Dina. Et figurez-vous ce qu’il apporte. Deux ravissantes boîtes à gants pleines ! Que je crève si je devine ce que cet homme veut. C’est lui [qui] a payé la voiture d’hier ne voulant dire l’adresse au cocher et faisant presque une querelle à Walitsky qui voulait payer. C’est lui qui a apporté les billets pour les courses, tout en un mot. C’est un homme honorable, reçu dans la société. Il connaît tous les plobsters. On ne peut donc pas le soupçonner... et de quoi ? Sa conduite n’est pas naturelle.
Onehdy v Pompejích jsme zase našly v kočáře obrovské album s pohledy na Pompeje.
L’autre jour encore à Pompéi, nous avons trouvé dans la voiture un immense album avec les vues de Pompéi.
Ani nestojí o to, aby ho lidé měli za zamilovaného, má rád všechny; Walitský je jeho přítel a on mu vypráví, že hned od první chvíle v Římě k nám ke všem pocítil neodolatelnou sympatii.
Il ne désire même pas qu’on le croie amoureux, il aime tout le monde; Walitsky est son ami et il lui raconte que dès le premier instant à Rome, il a senti pour nous tous une sympathie irrésistible.
Večeřela jsem u table d’hôte. A po večeři k nám přišly paní a slečna Larská. Máma se s nimi seznámila tady v hotelu; patří do petrohradské společnosti, jsou příbuzné Souvoroffových a jedna z dcer paní Larské je právě ta paní Zwegintzewová, která bývala v houfu prostopášné kněžny Souvoroffové. Ta, která je tady, je ještě svobodná. Působí příjemně, škoda, že zítra ráno odjíždějí.
J’ai dîné à la table d’hôte. Et après dîner Mme et Mlle Larsky ont été chez nous. Maman les a connues ici à l’hôtel, elles sont du monde de Pétersourg, parentes des Souvoroff, une des filles de Mme Larsky est justement cette Mme Zwegintzew qui était dans le bataclan de la dévergondée princesse Souvoroff. Celle qui est ici, est demoiselle encore. Elles ont l’air agréable, c’est dommage qu’elles s’en aillent demain matin.
Když odešly, zabavila jsem se kreslením karikatur inkoustem: Larderel na koni, Saint-Joseph a Muliterno. Larderel je věrně vystižen; tím, že jsem mu do obličeje neudělala jedinou čáru, se mi podařilo zachytit jeho bledost. Je nesmírně bledý, ale v té bledosti není nic chorobného, nažloutlého ani šedivého. Dříve se mi líbili muži s ruměncem, ale od Pietra mě bledost okouzluje, zvlášť bledost svěží a... mocná, jako je ta Larderelova. Jeho sestra je provdaná za hraběte Mirafioriho, králova syna, toho, co měl tu aféru s Fanny Lear.
Quand elles furent parties, je m’occupai à faire à l’encre les caricatures de Larderel à cheval, de Saint-Joseph et de Muliterno. Larderel est ressemblant, en ne faisant pas un trait sur la figure, je suis parvenue à rendre sa pâleur. Il est excessivement pâle mais il n’y a rien de maladif, de jaune, de gris dans cette pâleur. Avant j’aimais les hommes rouges, mais depuis Pietro la pâleur me charme, surtout une pâleur fraîche et... puissante comme celle de Larderel. Sa soeur est mariée au comte Mirafiori, le fils du Roi, celui qui a eu l’histoire avec Fanny Lear.
Včerejší půvabné melodie, vzpomínky na Pietra a Larderelova krásná tvář ve mně vytvářejí jakési rozjitření, které není nepříjemné.
Les charmantes mélodies d’hier, les souvenirs de Pietro et le beau visage de Larderel me composent un état d’irritation qui n’est pas désagréable.
Bože! Kdy se už konečně vrátím z Ruska, abych mohla chodit do společnosti, patřit k ní, znát všechny ty lidi a přijímat je u nás!
Dieu ! Quand donc reviendrai-je de Russie pour aller dans le monde, pour être de la société pour reconnaître tous ces gens, pour les recevoir chez nous !
Běda mi!8 Běda! Běda! Běda!
Ohimè ! Hélas ! Hélas ! Hélas !
Zbabělec, zbabělec, zbabělec!
Lâche, lâche, lâche !
A tomu se říká milovat!
Et cela s’appelle aimer !
Znesvěcení! Ach, kéž bych našla někoho, kdo by si zasloužil, abych mu ukázala, jak se miluje a čemu se říká Milovat.
Profanation ! Ah ! je voudrais seulement trouver quelqu’un de digne pour faire voir comment on aime et ce qui se nomme Aimer.
„Půjdu za vámi kamkoli!“
- Je vous suivrai partout !
Třikrát domýšlivý, třikrát zbabělý!
Triple fat, triple lâche !
Šest hodin cesty, dostihy jako záminka — a nepřijel!
Six heures de distance, les courses pour excuse et il n’est pas venu !
Nevím, čemu raději věřit — že mě nemiloval, nebo že je slabý a zbabělý.
Je ne sais ce que je préfère croire, qu’il ne m’ait pas aimée ou qu’il soit faible et lâche.
Jsem zvědavá, jestli byl v hotelu de la Ville.
Je suis curieuse de savoir s’il a été à l’hôtel de la Ville.
Jistě ne, věděl přece, když přijel do Říma, že už tam nejsme. A přece... ne, nedělejme dohady na papíře, trvá to příliš dlouho a jen to plete mou nešťastnou hlavu, která neví, čemu má věřit.
Sans doute non, il savait que nous n’y étions plus en entrant dans Rome. Et pourtant... non, ne faisons pas de conjectures sur papier, c’est trop long, et ne fait qu’embrouiller mon malheureux esprit qui ne sait ce qu’il doit croire.
Už deset minut držím pero v ruce, inkoust třikrát zaschl, a když měl zaschnout počtvrté, dávám se znovu do psaní... čeho? Nevím9.
Depuis dix minutes je tiens la plume en main et l’encre a séché trois fois et pour la quatrième fois elle allait sécher quand je me remets à écrire... quoi ? Nescio .
Myslela jsem, že jsem milována, byla jsem vděčná, šťastná — a mýlila jsem se!
Je me croyais aimée et j’étais reconnaissante, heureuse, et je m’étais trompée !
Tygr a hyena!!
Tigre et hyène !!
Poznámky
Don Alonzo — postava z Beaumarchaisova „Lazebníka sevillského“ (známého i z Rossiniho opery). ↩
Pozn. překl.: „Tiziano Vecellio“ — italská podoba jména malíře Tiziana (Tizian). Marie užívá italský tvar. ↩
Via Toledo — hlavní třída v Neapoli (dnešní Via Roma). ↩
Pozn. překl.: „Plobster“ — Mariino soukromé komolené slovo z anglického „lobster“, označující typ nápadného, vyhlížejícího obdivovatele. Viz karnet 025. ↩
Pozn. překl.: Heslo rytířského řádu Podvazku ve francouzštině: „Hanba tomu, kdo v tom vidí zlo.“ Marie ho cituje s ironií. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Forse“. ↩
Pozn. překl.: Dostih džentlmenů – dostih amatérských jezdců ze šlechtických rodin; Marie píše anglické „gentlemen“ (srov. „gentlemen riders“ v 059.0035). ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Ohimè !“. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Nescio“. ↩