❦
Pátek 5. května 1876
Vendredi 5 mai 1876
Dostihy v Římě byly přeloženy na 11. nebo 14., pro depeši je tedy čas. Dnes ráno jsem jednu poslala majiteli hotelu kvůli objednávkám v Římě, když jsem vyšla s Marií. Ale v jednu hodinu jsem se vrátila a celý den jsem se už nehnula z domu — nudila jsem se jako nešťastnice. Někdo mi může namítnout, že nudit se není možné, má-li člověk knihy a dost rozumu, aby jim rozuměl. Souhlasím — ale nelze číst celý den; jsou vždy dvě nebo tři hodiny věnované toaletě a procházce. A právě během těchto dvou nebo tří hodin se nudím nejvíce — neboť vím, že vycházet je zbytečné, že tam nikdo není.
Les courses de Rome étaient remises au 11 ou au 14, il y a donc du temps pour la dépêche. J’en ai envoyé une ce matin, au propriétaire de l’hôtel pour des commandes à Rome, étant sortie avec Marie. Mais j’étais de retour à une heure et n’ai plus bougé de la journée m’ennuyant comme une misérable. On peut me dire que s’ennuyer n’est pas possible quand on a des livres et de l’esprit pour les comprendre. D’accord, mais on ne peut pas lire toute la journée, il y a toujours deux ou trois heures qui sont consacrées à la toilette et à la promenade. Eh ! bien c’est pendant ces deux ou trois heures que je m’ennuie surtout, car je sais que sortir est inutile, qu’il n’y a personne.
Někdy, často, vždy si říkám, že je to tak lépe; svět by mě trápil. Ano, ale toto město plné nicejské zvěře je nesnesitelné. Galula a Saëtone, Saëtone a Galula! Ach, do toho kardinála!
Quelquefois, souvent, toujours je pense que cela vaut mieux ainsi; le monde me tourmenterait. Oui, mais aussi cette ville remplie d’animaux niçois est insupportable. Galula et Saëtone, Saëtone et Galula ! Ah ! nom d’un cardinal !
Při večeři úplně otupím, aniž bych k tomu potřebovala pít — a v sedm hodin jdeme všichni pěšky k Sapogenikoffovým a já bez klobouku a s bédouinskou pláštěnkou1 řasenou jako u Turka z orientálního obchodu.
A dîner je deviens toute hébétée sans avoir pour cela eu besoin de boire, et à sept heures nous allons tous à pied chez les Sapogenikoff et moi sans chapeau et avec un bédouin drapé comme celui du Turc du magasin oriental.
Zastihneme je u večeře se slečnou Collignon, která se div nepřetrhne — vaří hrášek, chystá salát, obsluhuje pána a paní, hladí děti, nechává je mluvit anglicky, čistí talíře. Proč se člověk musí v lidech vždycky zklamat! Já, která jsem si té osoby vážila jako ženy přímé, hrdé a dobré, ji vidím servilní, plazivou a pokryteckou!
On les trouve à souper avec la Collignon qui se met en quatre, qui cuit les petits pois, prépare la salade, sert monsieur et madame, caresse les enfants, les fait parler anglais, nettoie les assiettes. Pourquoi faut-il qu’on soit toujours désappointé sur le compte des gens ! Moi qui estimais cette personne comme une femme droite, fière, bonne, je la vois servile, rampante et hypocrite !
Marie jí říká Kateřino a křičí na ni nejrůznější familiárnosti, které ji v naší přítomnosti hrozně uvádějí do rozpaků.
Marie l’appelle Catherine et lui crie toutes sortes de familiarités qui la gênent horriblement en notre présence.
Mluvím málo, jsem otupělá a mrzutá, a rozzlobená, že jsem šla pěšky po večeři a nabrala si boty plné písku — ty, které jsem nosila na plesu na Capitolu.
Je parle peu, je suis hébétée et maussade, et furieuse d’avoir marché après dîner et de m’être remplie de sable les bottines, celles que je portais au bal du Campidoglio.
Cestou zpátky jsme si vzpomněly na Petit-Paula (jmenuje se Paul Leroux), který mi přišel říct v divadle Apollo2:
En retournant on s’est souvenu de Petit-Paul (son nom est Paul Leroux) qui est venu me dire à l’Apollo:
„Co ti je? Máš vlas?3“
— Qu’as-tu ? tu as un cheveu ?
„Možná dva,“ odpovím, protože jsem opravdu měla špatnou náladu.
— Peut-être deux, répondis-je vraiment de mauvaise humeur que j’étais.
„Tři,“ říká.
— Trois dit-il.
„A ty máš čtyři,“ říká mu Dina.
— Et toi tu en a quatre, lui dit Dina.
„No to tedy!“ říká se smíchem, „víš, že to vypadá jako drzost!“
— Ah ! ça, fit-il en riant, tu sais que ça ressemble à une impertinence !
A skutečně — Paul Leroux je plešatý ve třiceti.
En effet Paul Leroux est chauve à trente ans.
Pak se mluví o hraběti Gerhardovi, o Doenhoffovi, který se mi dvořil po svém... po německu. A nyní, když si na to pomyslím! Víte, že druhý den po prvním dostižním dnu jsme měly ve dvě hodiny jet do Amalfi? Doenhoff o to mámu prosil, aby nás mohl představit princi Karlovi, jenž tam měl být — a který byl „oslněn“ mou fotografií, podobně jako princezna, která si ji celý den nechala u sebe a vrátila ji Doenhoffovi teprve druhého dne.
Puis on parle du comte Gerhard, de Doenhoff qui m’a fait la cour à sa façon... allemande. Et à présent que j’y pense ! Savez-vous que le lendemain du premier jour des courses nous devions aller à deux heures à Amalfi, Doenhoff en a prié maman pour nous présenter au prince Charles qui serait là et qui a été « ébloui » par ma photographie ainsi que la princesse qui la garda tout un jour chez elle et ne la rendit à Doenhoff que le lendemain.
A pomyslete, že ten zhýralý Larderel zavinil, že jsem to seznámení propásla — vnukl mi myšlenku jít do Opery v naději, že ho tam uvidím!
Et dire que c’est ce débauché de Larderel qui m’a fait manquer cette présentation, en m’inspirant l’idée d’aller à l’Opéra dans l’espoir de l’y rencontrer !
Pak několik slov o Plowdenovi a Antonellim.
Puis quelques mots sur Plowden et Antonelli.
Apropos — víte, že Bruschetti psal znovu, tentokrát mámě. Dlouho s ní mluvil v předvečer našeho odjezdu. Ach! kdybych si jen zaznamenala všechny jeho kroky — byl by jich plný pytel — všechny odmítnuté, pohrdané a naplivané.
A propos, vous savez que Bruschetti a encore écrit, cette fois à maman. Il lui a longuement parlé la veille de notre départ. Ah ! si j’avais seulement noté toutes ses démarches, il y en aurait un sac à enregistrer, toutes rebutées, méprisées et crachées dessus qu’elles étaient.
Ale nenávidím ho — to, co o něm říkám, říkám jen z marnivosti.
Mais je le déteste, je ne dis ce que j’en dis que par vanité.
Mám jinou myšlenku.
J’ai une autre idée.
Myslím, že by mi Miloradovitch výborně sedl, jen kdyby mě chtěl.
Je pense que Miloradovitch m’irait à ravir s’il voulait seulement de moi.
Ach! ty darebáku Antonelli!
Ah ! canaille d’Antonelli !
Přesto by nebylo spravedlivé zcela ho obviňovat, nepíše-li. Je si tak málo jistý mou vrtkavou náladou — a já jsem nic neudělala, abych ho uklidnila. Nikdy jsem nepronesla jediné slovo, jež by bylo vyšlo ze srdce — a omlouvala jsem se mu tím, že jsem mu na nádraží říkala:
Pourtant il ne faudrait pas l’accuser tout à fait s’il ne m’écrit pas. Il est si peu sûr de mon humeur changeante, et je n’ai rien fait pour le rassurer. Je n’ai jamais fait entendre un mot parti du cœur et je m’en excusais en lui disant à la gare:
„Opravdu, pane, mluvíte tak neurčitě, tak kolísavě, tak podivně...“
— Vraiment, Monsieur, vous parlez d’une façon si indécise, si flottante, si étrange...
„Nechci mluvit jako Bruschetti a nikdy nemluvím jako všichni ostatní,“ přerušil mě.
— Je ne veux par parler comme Bruschetti et je ne parle jamais comme tout le monde, interrompit-il.
„Že,“ pokračuji, aniž si všímám přerušení, „moje slova zní jako soudcovské otázky.“
— Que, continuai-je sans m’inquiéter de l’interruption, que mes paroles ont l’air de questions de juge.
„To tedy přiznáváte!“ zvolal.
— Vous le reconaissez donc ! s’écria-t-il.
„Ano, soudcovské otázky ve srovnání s vašimi výkyvy, s vašimi směšnými váháními.“
— Oui, des questions de juge à côté de vos oscillations, de vos hésitations ridicules.
Říkala jsem tedy... co? ach! ano — říkala jsem, že Pietro má omluvu, protože si mnou není jistý. A pak se možná neodvažuje; nedokáži pochopit ta váhání a ty strachy — já, která nemiluji.
Je disais donc... quoi ? ah ! oui, je disais que Pietro était excusable étant peu sûr de moi. Et puis, il n’ose peut-être pas, je ne peux pas comprendre ces craintes et ces hésitations, moi qui n’aime pas.
V románech jsem četla, že se velmi zamilovaný muž často zdá lhostejný a zapomětlivý právě kvůli své lásce. Ráda bych věřila románům.
J’ai lu dans des romans que souvent un homme très amoureux semble indifférent et oublieux à cause de son amour même. Je voudrais bien croire aux romans.
Jsem ospalá a znuděná — a v tomto stavu vždy toužím vidět Pietra a slyšet ho mluvit o lásce. Chtěla bych snít, že je tu — chtěla bych mít krásný sen. Skutečnost je nebezpečná.
Je suis endormie et ennuyée et dans cet état-là je désire toujours voir Pietro et l’entendre parler d’amour. Je voudrais rêver qu’il est là, je voudrais faire un joli rêve. La réalité est dangereuse.
Nainer — majitel hotelu de la Ville v Římě — píše, že dostihy jsou stanoveny na 11. a 13. tohoto měsíce, v dopise, který oznamuje odeslání stříbrných srdíček.
Nainer, le propriétaire de l’hôtel de la Ville à Rome écrit que les courses sont fixées aux 11 et 13 de ce mois, dans sa lettre qui annonce l’expédition des cœurs d’argent.
Bylo domluveno, že Antonelli zatelegrafuje osmačtyřicet hodin před dostihy — jeho telegram by tedy měl dorazit příští úterý, 9. května. Kdyby mě miloval, napadlo by ho totéž co mě — to jest přijet sám.
Il était convenu qu’Antonelli télégraphierait quarante-huit heures avant le jour des courses, ce qui fait que sa dépêche devrait arriver mardi prochain, le 9 mai. S’il m’aimait il aurait l’idée que j’ai, c’est-à-dire de venir lui-même.
Zahrada je plná sedmikrásek a já je nepřestávám otrhávat s otázkou, přijede-li. Říkají: ano. Ale lze věřit?
Le jardin est plein de marguerites et je ne fais que les effeuiller en demandant s’il vient. Elles disent: oui. Mais peut-on croire ?
Nudím se — a když se nudím, bývám velmi něžná.
Je m’ennuie, et quand je m’ennuie je deviens très tendre.
Nudím se a rmoutí mě, že mě Pietro opustil. Znovu se topím v oceánu nejistoty.
Je m’ennuie et l’abandon de Pietro me chagrine. De nouveau je suis noyée dans un océan d’incertitude.
Kdy konečně skončí tento život nudy, zklamání, závisti a trápení! Kdy konečně budu žít tak, jak si přeji! Provdána za velké jmění, za velké jméno a za sympatického muže — neboť nejsem tak zištná, jak si myslíte; ostatně, nejsem-li zištná, je to z egoismu. Bylo by strašné žít s mužem, kterého člověk nenávidí — ani bohatství, ani postavení by mi neprospěly. Nejsem náročná, nevyžaduji, abych milovala — spokojím se s tím, abych muže mohla snést — jen aby mi dal, co chci.
Quand donc finira cette vie d’ennuis, de déceptions, d’envie et de chagrins ! Quand donc vivrai-je enfin comme j’aime ! Mariée à une grande fortune, à un grand nom et à un homme sympathique, car je ne suis pas si mercenaire que vous pensez, d’ailleurs, si je ne le suis pas, c’est par égoïsme. Ce serait affreux de vivre avec un homme qu’on déteste, et ni richesse ni position ne me profiteraient. Je ne suis pas exigeante, je ne demande pas à aimer, je me contente de pouvoir souffrir l’homme, pourvu qu’il me donne ce que je veux.
Ach! Bože a Svatá Panno, odpusťte mi a chraňte mě.
Ah ! Dieu et Sainte Vierge pardonnez et protégez-moi.
Poznámky
„Bédouin“ — pláštěnka s kapucí v beduínském stylu, v Evropě 70. let 19. století módní oděv inspirovaný severní Afrikou. ↩
Divadlo Apollo v Římě, kam Marie chodila na karnevalové maškarní plesy; Petit-Paul ji tam oslovil na plese 25. února 1876 (054.0448). ↩
Pozn. překl.: „Tu as un cheveu“ — doslova „máš vlas“; francouzský idiom pro to, že někomu něco je, že je rozladěný. ↩