Jak jsem říkala v úterý večer, odjela jsem včera ve tři hodiny. Bez nejmenší překážky a bez jakékoli scény — v čemž spatřuji dobrotu Boží a Panny...
Tady to není jako v Nice a nemohu se dočkat, až vyjdu. Potechinova okna jsou naproti, vidí nás, my vidíme jeho, a já mu říkám, ať přijde. Všichni tři...
Ukázala jsem tetě Koloseum, okolní ruiny a kostel sv. Jana v Lateráně. Potom jsem šla k Rubinimu a objednala si pár červenozlatých střevíčků, protože...
Včera, když jsem naříkala, že jsem promeškala příležitost poznat Larderela, řekl mi Antonelli:
Hned jdu do Katorbinského ateliéru; přišel včera a dohodli jsme se, že budeme pracovat dnes, zítra a pozítří a dokončíme ženu na oranžovém pozadí....
V poledne jsem stále ještě nechtěla vstávat. Šťastna jsem, jen když spím; probudit se znamená vidět svůj smutný stav a mučit se, protože Pietro* již...
O včerejšku jsem toho ještě hodně chtěla říci, ale všechno bledne před dnešním večerem. Ještě teď jsem z něj celá ohromená a rozechvělá.
V poledne ke mně přišla teta a řekla, že u dveří hotelu stojí starý pán, který se podobá Viscontimu, jak jsem jí ho popsala; a protože jsem mu včera...
Dřív jsem plakala nad Mignon, teď pláču nad hudbou Traviaty. Mignon mi připadá buržoazní. Vysvětluji si to zcela prostě tím, že v ní nikdo neumírá.
V půl desáté odjíždíme v doprovodu Potechina a Nainera, který nám slouží jako princeznám. Když jsme vcházely na nádraží, teta tam uviděla...