Včera večer, když jsem odešla od Sapogenikoffových, jsem řekla měsíci: „Měsíci, ó krásný měsíci, ukaž mi ve snu toho, za koho se za svého života...
Usnula jsem zlomená a probouzím se celá divná. Nedokážu si ujasnit, co vlastně cítím. Zuřím, jsem smutná, dotčená.
Ať duchaplní lidé nevěří kartám a snům, ale já, prostý tvor, jim věřím.
Ještě hůř! Vídala jsem Giroflu. A dnes v noci jsem zase viděla Giroflu, ale ne samotného — s tím příšerným člověkem, s tím ohavným Polákem!
Od šesti ráno je Désiré na radnici. Zítra uvidíme, zda prošel. Chudák chlapec, je mu teprve osmnáct a půl, ale je milý a inteligentní.
Když se dosyta naobdivuji, cítím se vlídná ke všem, neboť je pokládám za dost nešťastné už tím, že mě nemohou vidět, a nechci je trápit ještě něčím...
Ve chvíli, kdy nastupuji do kočáru, přichází Godard s Chevalierem — Godard zářící, lehký, roztomilý, nejde, ale letí k nám. Teprve dnes ráno se...
Mám obavy. Všechny ty sny, a pak mi karty neustále věští sňatek, v němž se pokaždé objeví jediný tmavovlasý muž. [?]. Byla bych zvědavá, jakým...
Že je Girofla démon proradnosti. Pro mě to není novinka, uhodla jsem to dávno předtím, než jsem ho poznala, toho hrdinu tolika řečí.
Ještě štěstí, že člověk nemusí věřit snům.
Do deníku jsem o tom nic nenapsala, nevím proč. Ke konci pobytu ve Spa jsem zbledla a zeslábla, sotva jsem mohla chodit.
Včera jsem byla nebesky dobrotivá, všichni mi připadali roztomilí, a když si mé Grácie chtěly z někoho utahovat, zarazila jsem je a mluvila jsem o...
Něco mi chybí, nebo mám něco udělat a zapomínám na to. A to mě trápí. Nemám klid.
Dělám to proto, abych měla svou podobenku se Sapogenikoffovými.
Jsem úplně rozhozená.
Nakreslila jsem karikaturu Smirnoffa, té dobré duše, naivní a dost hloupé.
[Konec stránky a dvě další stránky prázdné] ==Co se stalo?==