❦
Středa 21. července 1875
Běda! Teta ten dopis ani neviděla, a tak jsem ho roztrhala.Mercredi 21 juillet 1875
Poznámka editorů
[Zrušeno 6 řádků]
[Six lignes cancellées]
Ve chvíli, kdy nastupuji do kočáru, přichází Godard s Chevalierem — Godard zářící, lehký, roztomilý, nejde, ale letí k nám. Teprve dnes ráno se dozvěděl, že odmaturoval.
Au moment où j’entre en voiture arrive Godard avec Chevalier, Godard, rayonnant, léger, aimable, il ne marche pas, il vole vers nous. Ce matin seulement il a su qu’il a été reçu bachelier.
Chtěli jsme vystoupit, abychom ho přivítali, ale místo toho jedeme všichni do lázní. Žerty stranou, je to okouzlující chlapec. Je slušně vychovaný a inteligentní. Je mladý a ještě nezkažený. Je zdvořilý a pozorný, [Škrtnutá slova], ne jako ti zdejší mladíci, kteří se tváří lhostejně a myslí si, že jsou galantní, když jsou nezdvořilí.
Nous voulions descendre pour le recevoir, mais au lieu de cela, allons tous au bain. C’est un charmant garçon, plaisanterie à part. Il est comme il faut et intelligent. Il est jeune et pas encore gâté. Il est poli et prévenant, [Mots rayés], pas comme ces jeunes gens d’ici qui affectent des airs nonchalants et croient être galants en étant impolis.
Píšeme anonymní dopis Leclercovi, v němž ho prosíme, aby zítra přišel na Mont Boron sestrojit aerostat, podepsáno: M. B. M. G. Marie Bashkirtseff, Maurice Godard. Saëtone a Laurenti jsou tu. Désirého odjezd mě skoro rmoutí. Zkazí mi ho. Ach! Kdybych ho měla aspoň na měsíc. Zítra odjíždí.
Nous écrivons une lettre anonyme à Leclerc le priant de venir construire un aérostat demain sur le mont Boron, signé: M.B. M.G. Marie Bashkirtseff, Maurice Godard. Saëtone et Laurenti sont là. Je suis presque chagrinée du départ de Désiré. On va me le gâter. Ah ! si je l’avais au moins pour un mois. Il part demain.
Saëtone se mě ptá, kdy určitě odjíždím.
Saëtone me demande quand je pars, pour sûr.
„Příští týden, ve středu nebo ve čtvrtek.“
La semaine prochaine, mercredi ou jeudi.
„A v Paříži zůstanete?“
Et vous resterez à Paris ?
„Asi deset dní.“
Une dizaine de jours.
„Dostal jsem depeši… od d’Audiffreta“ (zatínám zuby, abych se nezačervenala), „právě přijel do Paříže a zůstane tam deset nebo dvanáct dní. Bydlí v hotelu Splendid. A možná ho uvidíte, jestli odjedete.“
J’ai reçu une dépêche... d’Audiffret, (je serre les dents pour ne pas rougir), il vient d’arriver à Paris et il y restera dix ou douze jours. Il est à l’hôtel Splendid. Et peut-être vous le verrez si vous partez.
„Možná,“ říkám a zatínám zuby ještě pevněji.
Peut-être, dis-je, en serrant les dents plus fortement encore.
„Jinak se za deset nebo dvanáct dní vrací do Nice. V kterém hotelu budete bydlet?“
Sans cela, dans dix ou douze jours il revient à Nice. Dans quel hôtel irez-vous ?
„V Grand Hôtelu nebo v hotelu des Iles Britanniques, je to malé, ale pohodlné.“
Au Grand Hôtel ou aux Iles Britanniques, c’est petit, mais commode.
Věrný posel! Vidíte toho nového Merkura?
Fidèle messager ! Voyez-vous ce nouveau Mercure ?
Co to má znamenat? Nerozumím Giroflovu chování. Kdyby něco bylo, byl by promluvil, protože nemohu uvěřit, že by byl nesmělý. Ech, kdo ví, i ti největší zhýralci jsou, když se zamilují, jako školáci.
Qu’est-ce que cela veut dire ? Je ne comprends pas la conduite de Girofla. S’il y avait quelque chose il aurait parlé, car je ne puis croire qu’il soit timide. Eh ! qui sait, les plus grands roués une fois amoureux, ressemblent à des collégiens.
Ne, tomu nechci věřit, příliš by mě to potěšilo.
Non, je ne veux pas croire à une pareille chose, elle me ferait trop grand plaisir.
Désiré mi říká sbohem, já jemu na shledanou. V listopadu se sem vrací. To už budu ve Florencii. Ale mám nápad, který mě naplňuje radostí. Přijedu s tetou do Nice na dostihy. A budu se bavit:
Désiré me dit adieu, je lui dis au revoir. Il revient ici en novembre. Je serai déjà à Florence. Mais j’ai une idée qui me remplit de joie. Je viendrai avec ma tante, à Nice, pour les courses. Et je m’amuserai:
„Slečna se vrátí, aby vás viděla, pane Godarde,“ říká Saëtone.
Mademoiselle reviendra pour vous voir, M. Godard, dit Saetone.
„Jistě, pane. Vrátím se, abych vás viděla,“ říkám se smíchem.
Certainement Monsieur. Je reviendrai pour vous voir, dis-je en riant.
Když odejde, dám se do řeči s Laurentim, tím hrabětem tak snědým, tak malým a tak vážným. Mluvíme o revoluci v Rusku, o revolucích vůbec, o monarchii. Ve všem se naprosto shodujeme. Ráda vidím lidi, kteří smýšlejí jako on.
Lui parti, je noue conversation avec Laurenti, ce comte si noir, si petit et si grave. Nous parlons de la révolution en Russie, des révolutions en général, de la royauté. Nous sommes parfaitement d’accord sur tous les points. J’aime à voir des gens pensant comme lui.
Když se vrátím domů, najdu jeho navštívenku.
En rentrant je trouve sa carte.
Dnes večer jdeme k Nině. Jsou tam Smirnoff, Danis, můj strýček, Merkur a Fiouloulou. Ten posledně jmenovaný nakreslil zdejší náměstí. Durandovi, všichni ti pánové a já přijíždíme v oblaku, na lastuře tažené holubicemi a obklopené růžemi.
Ce soir on va chez Nina. Nous avons là Smirnoff, Danis, mon oncle, Mercure et Fiouloulou. Ce dernier a dessiné la place d’ici. Les Durand, tous ces messieurs et moi arrivons dans un nuage, sur une coquille traînée par des colombes et entourée de roses.
Mluvíme o mém království, Saëtone mi říká Veličenstvo, já jemu pane můj velkokancléři, Danisovi můj velkoadmirále a Fiouloulouovi mé páže.
Nous parlons de ma royauté, Saëtone me nomme Majesté, je le nomme Monsieur mon grand-chancelier, Danis mon grand-amiral et Fiouloulou mon page.
Skoro se nehýbu, zůstávám téměř celou dobu na pohovce a mé páže vedle mě mi zpívá, nakolik se jeho chabý hlásek odváží zpívat.
Je bouge peu et reste presque tout le temps sur un canapé et mon page près de moi me chantant autant que sa chétive voix ose chanter.
Danis tvrdí, že nikdo neumí sedět v lóži tak jako já.
Danis assure que personne ne sait s’asseoir dans sa loge comme moi.
„Přijdete, celou dobu zůstanete nehybná, ale tak krásně, a devadesát kukátek se na vás namíří, zatímco vy se na nikoho nedíváte, a přitom vidíte celý sál, aniž je to na vás znát.“
Vous arrivez, vous restez immobile tout le temps, mais cela si bien, et quatre-vingt-dix lorgnettes se braquent sur vous tandis que vous ne regardez personne et voyez toute la salle sans avoir l’air.
„Ach, opravdu.“
Ah ! vraiment.
„Ano, ale opravdu, je to nádherné, sedíte jako nikdo jiný.“
Oui, mais vraiment c’est magnifique, vous vous asseyez comme personne.
Jsem spokojená, usilovala jsem o nehybnost a klid.
Je suis contente, je visais à l’immobilité et au calme.
Saëtone říká, že sedím na lavici obžalovaných, protože mě teď Paříž tolik přitahuje.
Saëtone dit que je suis sur la sellette parce que en ce moment Paris, a une grand attraction pour moi.
Při odchodu se mě ještě jednou ptá, kdy odjedu, určitě.
En partant il me demande encore quand je partirai, pour sûr.
„Protože,“ dodává spěšně, „rádi bychom měli tu čest vzdát vám před vaším odjezdem úctu, i pan hrabě Laurenti.“
Car, s’empresse-t-il d’ajouter, nous désirerions avoir l’honneur de vous présenter nos hommages avant votre départ, M. le comte Laurenti aussi.
Ve středu nebo ve čtvrtek odjedu. Opravdu je tu smutno. Godard je po zkouškách najednou okouzlující — a odjíždí. Girofla tu není. Nikdo tu není, kdo by mě popostrčil, rozhýbal. To, co zbývá, by bylo pěkné s někým zajímavým, ale samo o sobě je to nudné.
Mercredi ou jeudi je partirai. Vraiment il fait triste ici. Godard après avoir fini ses examens est devenu charmant, il s’en va. Girofla n’est pas ici. Il n’y a personne pour me pousser, me faire bouger. Ce qui reste serait bien avec quelqu’un d’intéressant, mais seul est ennuyeux.
Doopravdy, myslím, že se nudím.
Vrai, je crois que je m’ennuie.
Dostanu ty dva pokoje, které potřebuji. V tom ohledu jsem klidná. Nábytek brzy přijde. Teta zůstane, aby na vše dohlédla.
On me donne les deux chambres qu’il me faut. Je suis tranquillisée sur ce point. Les meubles vont venir. Ma tante reste pour surveiller.