❦
Čtvrtek 15. července 1875
Jeudi 15 juillet 1875
Včera večer, když jsem odešla od Sapogenikoffových, jsem řekla měsíci: „Měsíci, ó krásný měsíci, ukaž mi ve snu toho, za koho se za svého života provdám.“
Hier au soir j’ai dit à la lune après avoir quitté les Sapogenikoff - Lune, ô belle lune, fais-moi voir en dormant celui que que j’épouserai de mon vivant.
A po těchto slovech se už nesmí promluvit ani slovo a říká se, že se ve snu zjeví ten, za koho se provdáte. Jsou to hlouposti, viděla jsem Smirnoffa a Audiffreta: dvě nemožnosti.
Et après ces paroles il ne faut plus prononcer aucune autre et on dit qu’on verra en rêve celui qu’on épousera. Ce sont des bêtises, j’ai vu Smirnoff et Audiffret: deux impossibilités.
A pak se Audiffret nepočítá, zdá se mi o něm téměř každý večer. Ještě včera se na mě celou noc zamilovaně díval a probudila jsem se pod dojmem toho krásného obličeje a těch očí, které mě ve snu, zdálo se, tolik milovaly.
Et puis Audiffret ne compte pas, j’en rêve presque tous les soirs. Hier encore, toute la nuit, il me regardait amoureusement et je me suis réveillée sous l’impression de cette belle figure et de ces yeux qui, en rêve, paraissaient tant m’aimer.
Koho naděje zklamala, tomu přísluší nářek1, jak řekl Phaidros a jak opakuji po něm.
Qucm spes dclusit, huic querela convenit, comme a dit Phèdre et comme je répète après lui.
To věřím, že mi nářek přísluší2! Proto honem beru tuto drahou knihu a píšu, stěžuji si, žádám vysvětlení, zlobím se!
Je crois bien que querela mihi convenit ! C’est pour cela que je me hâte de prendre ce cher livre et d’écrire, de me plaindre, de demander des explications, de me mettre en colère !
Ráno nic špatného; teta mi přijde říct, že Girofla je u svého okna, jdu si sednout k tomu svému — za pár minut je vidět bílou postavu tam daleko. Teta sedí na zemi, aby nebyla vidět, a smějeme se.
Le matin, rien de mauvais, ma tante me vient dire que Girofla est à sa fenêtre, je vais m’asseoir sur la mienne, dans quelques minutes on voit une forme blanche là-bas. Ma tante est assise par terre pour n’être pas vue et nous rions.
Když se dost ukázal, posadila jsem ji vedle sebe a bílá postava zmizela.
Quand il se fut assez montré, je la fis asseoir à côté de moi et plus de figure blanche alors.
Zkrátka až do oběda jen chodím k oknům. Zrovna jsem si v klidu překládala úryvek z Aula Gellia3, když přijde teta a se šibalským výrazem se ptá, zda nejsem u okna, protože on tam je.
Enfin jusqu’à déjeuner je ne fais qu’aller aux fenêtres. Je traduisais très tranquillement un passage d’Aulu-Gelle quand ma tante vient me demander avec un air malicieux si je ne suis pas à la fenêtre car il y est.
„Nejsem, ale počkej, jdu si tam sednout, dej mi sem knihu.“ — Podá mi knihu.
— Je n’y suis pas, mais attends, je vais m’y mettre, donne-moi ici mon livre. - Elle me donne le livre.
Tak vidíte, jsem docela prozrazená a teta je zasvěcená. Svět se obrátil vzhůru nohama. Je to tak dobře, ten malý aspoň viděl, že si z toho nic nedělám.
Voilà comme je suis tout à découvert et ma tante dans la confidence. Le monde va à l’envers. C’est très bien car le petit aura vu que je m’en moque.
Co chvíli prší. Na koncertě jsem byla smutná a zamlklá, když přišli naši kavalíři. Celá jsem zrudla, když jsem zahlédla Audiffreta — ale bylo to zdálky a on to neviděl.
Il pleut à chaque instant. J’étais triste et silencieuse, à la musique, lorsque vinrent nos cavaliers. J’ai rougi beaucoup en apercevant Audiffret, c’était de loin et il n’a pas vu.
Tomu bídákovi se to dokonale povedlo. Ničema, bandita! Mají pravdu Kdo plivá do vzduchu, trestá sám sebe.
Le misérable a pleinement réussi. Le scélérat, le bandit ! On a raison Celui qui crache en l’air se punit soi-même.
Je tak krásně, tak svěže, že je to rozkoš, ale takové počasí člověka naladí melancholicky.
Il fait si beau, si frais, que c’est un charme, mais un pareil temps rend mélancolique.
„Madam, kdy bych se k vám mohl přijít rozloučit? Zítra odjíždím.“
— Madame, quand pourrai-je venir vous dire adieu, je pars demain.
Je to jako blesk z čistého nebe — blednu, rudnu, nevím kam s očima, nejraději bych se propadla a schovávám se do kouta kočáru. Saëtone to viděl i on to viděl, ale ze soucitu se nedívali.
C’est comme un coup de tonnerre, je pâlis, je rougis et embarrassée et voulant être sous terre, je me cache dans le fond de la voiture. Saëtone a vu et lui a vu mais, par pitié ils n’ont pas regardé.
To je strašné! Jsem nejubožejší ze všech tvorů!
C’est affreux ! Je suis la plus misérable des créatures !
Chtěla jsem ho polapit a mučit, a zatím on lapá a mučí mě! Dobře ti tak! Čím jsi hřešila, tím jsi potrestána. Je to ponaučení — tím hůř pro tebe, nejsmolnější4 ze všech žen.
J’ai voulu le prendre et le tourmenter et c’est lui qui me prend et me tourmente ! C’est bien fait ! Tu es punie par où tu as péché. C’est une leçon, tant pis pour toi, la plus unlucky des femmes.
Vše je proti mně, vše mi uniká, nic se mi nedaří. Jsem potrestána za svou pýchu a hloupou aroganci.
Tout est contre moi, je manque tout, rien ne me réussit. Je suis punie pour mon orgueil et mon arrogance stupide.
Čtěte to, dobří lidé, a poučte se. Tento deník je nejužitečnější a nejpoučnější ze všech vyprávění, jaká kdy byla, jsou a budou. Je to celý život v nejmenších podrobnostech, celá žena se všemi svými myšlenkami, se všemi nadějemi, zklamáními, ničemnostmi, krásami, bídami a žaly a radostmi.
Lisez cela, bonnes gens, et apprenez. Ce journal est le plus utile et le plus instructif de tous les récits qui ont été, sont et seront. C’est toute une vie dans ses moindres détails, toute une femme avec toutes ses pensées, avec toutes ses espérances, déceptions, vilenies, beautés, misères et chagrins et joies.
Ještě nejsem celá žena, ale budu. Bude mě možné sledovat od dětství až do smrti. Neboť život člověka, celý život, bez jakékoli přetvářky a lži, je vždy velký a zajímavý.
Je ne suis pas encore une femme entière mais je le serai. On pourra me suivre depuis l’enfance jusqu’à la mort. Car le vie d’une personne, une vie toute entière, sans aucun déguisement ou mensonge, est toujours grande et intéressante.
„Odjíždím na týden, a až se vrátím, nejspíš už vás tu nenajdu.“
— Je pars pour huit jours et sans doute, en revenant, je ne vous trouverai plus.
„Ó ano,“ říkám, „to už budu určitě pryč.“
— Oh ! oui, dis-je, je serai partie, pour sûr.
„Jste dnes večer doma?“ ptá se.
— Est-ce que vous êtes chez vous ce soir ? dit-il.
Otáčím se k tetě:
Je me tourne vers ma tante:
„Ano,“ říká.
— Oui, dit-elle.
Tak se přijdu rozloučit, jestli vás to neobtěžuje.
Alors je viendrai pour dire adieu si ça ne vous dérange pas.
„Slečna nevypadá, že by chtěla být doma,“ pokračuje.
— Mademoiselle, continua-t-il, n’a pas l’air de vouloir être chez elle.
„Co vás napadá, pane.“
— Quelle idée, Monsieur.
„Protože kvůli jedinému muži se přece obtěžovat nebudete.“
— Car vous ne voudrez pas vous déranger pour un seul homme.
„Jak to mluvíte,“ říkám se smíchem.
— Quelle manière de parler, dis-je en riant.
Myslím, že chtěl přijít sám, ale pozvou i jeho strýce a toho ošklivce Fiouloulou.
Je crois qu’il avait envie de venir seul mais on invite son oncle et Fiouloulou le vilain.
Vypadá smutně, ten výraz nasazuje schválně. Nevím proč, ale všechno na něm mi připadá jako lest, lež a nízká vypočítavost. Dokonce věřím, že se spolčil se všemi těmi lidmi, slíbil jim, že mě do sebe zamiluje, že to vše bylo s nimi domluveno, vypočítáno.
Il a l’air triste, il affecte cet air exprès. Je ne sais pourquoi mais tout dans lui me semble rusé, mensonge et vilains calculs. Je vais jusqu’à croire qu’il a fait une cabale avec tous ces gens, qu’il leur a promis de me rendre amoureuse de lui, que tout cela a été arrangé avec eux, calculé.
Čekala jsem to — ne, spíš jsem se toho bála víc, než jsem to čekala; tak nepříjemné věci člověk nečeká. No nic, holčičko, přestála jsi větší nepříjemnosti, přestojíš i tuto. Vše pomine, vše se zapomene!
Je m’y attendais, ou non, je le craignais plus que je ne m’y attendais, on ne s’attend pas aux choses si désagréables. Enfin, ma fille tu as subi de plus grands désagréments, tu subiras encore celui-là. Tout passe, tout s’oublie !
Trápí mě, když vidím, jak mi všechno uniká. Byla jsem totiž tak hloupá, že jsem věřila ve své štěstí.
Je suis chagrinée de voir tout me manquer. Car j’avais la bêtise de croire en ma fortune.
Moje štěstí! Ach, výsměch.
Ma fortune ! Ah ! dérision.
Teta je z toho, co se děje, celá rozhozená, přijde mi poradit s účesem a říká, abych si oblékla matčinu kazaku.
Ma tante est décollée de ce qui arrive et vient me conseiller sur l’arrangement de mes cheveux et me dit de mettre la casaque de ma mère.
Dělám, jak říká, a upravím se, aby mi to co nejvíc slušelo.
Je fais comme elle dit et m’arrange à mon meilleur avantage.
A jsem krásná. Nic není ošklivé. Postava jako žádná jiná, roztomilá nožka a bílá jemná ruka a zlaté vlasy a bílá vysoká hruď, jakou jsem nikdy neviděla.
Et je suis belle. Rien n’est laid. Faite comme personne, un pied mignon et une main blanche et fine et des cheveux d’or et une poitrine blanche et haute comme je n’ai jamais vu.
Dá se uvěřit, že mě nikdo nemiluje?
Est-il croyable qu’on ne m’aime pas ?
Všimli jste si, že při každé katastrofě vypočítávám a vyzdvihuji své krásy?
Avez-vous remarqué qu’à chaque catastrophe j’énumère et fais valoir mes beautés.
Konečně ti tři muži přicházejí; Sapogenikoffovi jsou u nás.
Enfin les trois hommes viennent, les Sapogenikoff sont chez nous.
Jdeme na zahradu. Audiffret vyleze na zeď našeho souseda Glii a odtamtud dělá opičárny, mluví na kolemjdoucí jako komedianti a žebráci: „Syn starého vojáka proděravělého ranami, ale chudý; má ubohá matka, důstojná a výtečná žena, atd. atd.“ — Smála bych se, kdybych nebyla tak dotčená.
Nous allons au jardin. Audiffret monte sur le mur de notre voisin Glia et de là fait des singeries, parle aux passants, comme les saltimbanques et les mendiants. Fils d’un ancien militaire criblé de blessures mais pauvre, ma pauvre mère digne et excellente femme, etc. etc. Je rirais si je n’étais si vexée.
Někdo mu jistě donesl naše pochybnosti o jeho šlechtictví, neboť na koncertě řekl, že strávil odpoledne probíráním starých rodinných listin, latinských dokumentů, a dnes večer u čaje vytáhl z kapsy dopis:
On lui a sans doute rapporté nos doutes sur sa noblesse car à la musique il a dit qu’il a passé l’après-midi à retourner des vieux papiers de famille, des documents latins et ce soir à thé tirant une lettre de sa poche:
„Chcete-li vidět mé hezké písmo, račte, čtěte.“
— Si vous voulez voir ma jolie écriture, tenez lisez.
„Co to je?“ ptám se.
— Qu’est-ce que c’est ? dis-je.
„Je to dopis.“
— C’est une lettre.
napříč stránkou
Nevím, proč mi ten dopis ukázal, nevím ani, co obsahoval.
en travers Je ne sais pourquoi il m’a montré cette lettre, je ne sais seu-ment pas ce qu’elle contenait.
„Od koho?“
— De qui ?
„Ode mě.“
— De moi.
„Komu?“
— A qui ?
„Mně.“
— A moi.
„Pamětní spis?“
— Un mémoire ?
„Ano.“
— Oui.
Byly to jakési poznámky a plány k úpravě jeho zahrady.
C’était je ne sais quelles remarques et plans sur l’arrangement de son jardin.
Ale nešlo o písmo — šlo o jeho erb. Sedící lev, který drží v jedné tlapě růži. Rozkošný nápad — síla a láska.
Mais ce n’était pas pour l’écriture, c’était pour ses armes. Un lion assis et tenant dans une de ses pattes une rose. Charmante idée, la force et l’amour.
„Co to je?“
— Qu’est-ce que c’est ?
„To jsem já,“ říká se smíchem.
— C’est moi, dit-il riant.
„Ne, řekněte, to je váš erb?“
— Non, dites, ce sont vos armes ?
„Ano“ (a vážně).
— Oui (et sérieusement).
To všechno, jak si umíte představit, mou zlost jen zvětšuje.
Tout cela, comme vous le pouvez bien penser ne fait qu’augmenter mon dépit.
„To je jen horní část, že ano?“ ptám se.
— C’est le haut seulement, dis-je, n’est-ce pas ?
„Ne, to je celé.“
— Non, c’est le tout.
„Já mám v erbu přilbu, meč a nad tím vším dubové listy.“
— Moi, j’ai dans mes armes, un casque, une épée le tout surmonté de feuilles de chêne.
„Mám ještě věž, ale dala jsem si pozor, abych to neřekla.“
— J’ai encore une tour mais je n’eus garde de le dire.
„Měla byste mít místo těch listů cesmínu,“ říká mi.
— Vous devriez avoir au lieu de ces feuilles, du houx, me dit-il.
„Proč?“
— Pourquoi ?
„Ach!“ řekne polohlasem, „protože kdo se o ni otře, píchne se.“
— Ah ! fit-il à demi voix, parce que qui s’y frotte, s’y pique.
„Taková nejsem.“
— Je ne suis pas comme cela.
„Hehe! To nevadí, já vím... zkrátka...“ a to tónem, který chtěl říci: vím o tom své, ale raději budu mlčet.
— Hé hé ! ça ne fait rien, je sais moi, enfin... et cela d’un ton qui voulait dire, j’en sais quelque chose, mais j’aime mieux me taire.
Jsem chladná a několikrát neposlouchám, co říká, jako on dělával, když jsem mluvila já.
Je suis froide et plusieurs fois n’écoute pas ce qu’il dit comme avant il faisait quand je parlais.
Mluvilo se o mém ďolíčku.
On a parlé de ma fossette.
„Víte, co to je?“ ptám se ho.
— Savez-vous, ce que c’est ? lui dis-je.
„Ne.“
— Non.
„To mě políbil anděl.“
— C’est un ange qui m’a embrassée.
„Aha! No vida, šťastný anděl!“ — a to ještě takovým tónem.
— Ah ! ha ! voyez-vous cet heureux ange, et puis sur ce ton.
„A tady,“ říká a ukazuje na ďolíček, který mám na bradě, „to je taky anděl; ne, to není anděl, to je tatíček Pánbůh. A není hloupý“ (a pak tišeji): „Je blažený, dokonce — já bych rád, zkrátka — já být na jeho místě; nevybral si špatně, ten Tatíček.“
— Et ici, dit-il désignant la fossette que j’ai au menton, c’est aussi un ange, non ce n’est pas un ange, c’est le papa Bon Dieu. Et il n’est pas bête (puis plus bas). Il est bienheureux, même, je voudrais bien moi, enfin, moi être à sa place, il n’a pas mal choisi, le Papa.
V polovině tohoto proslovu odvracím oči, pak hlavu a dělám, že velice pozorně poslouchám, co říká Marie na druhém konci stolu.
A la moitié de ce discours je détourne les yeux puis la tête et semble prêtrer une grande attention à ce que dit Marie à l’autre bout de la table.
Tady jsem spokojená, neboť i když pro něj nic nejsem, je nepříjemné mluvit do větru, a hlavně narazit na takové pohrdání.
Ici je suis contente car, même si je ne suis rien pour lui, c’est ennuyeux de parler en vain et surtout d’être reçu aussi dédaigneusement.
Ten bídný chlapec mě často nechal mluvit do větru, vím, jak je to nepříjemné. Oplatila jsem alespoň polovinu toho, co mu dlužím? Nedokážu to posoudit, bohužel! Doufám, že ano! Marie říkala, že dostala dopis, který jí udělal velkou radost.
Souvent le misérable garçon m’a fait parler en vain, je sais combien c’est désagréable. Ai-je rendu, au moins la moitié de ce que je lui dois ? Je ne puis le sentir hélas ! J’espére que oui ! Marie disait qu’elle avait reçu une lettre qui lui cause une grande joie.
„Ty máš štěstí, drahá; já bych chtěla dostávat dopisy, které přinášejí radost nebo žal, aby mě rozčílily, aby mnou pohnuly“ (mluvím tu ke Giroflovi a otáčím se k němu), „dostávám dopisy jen od dodavatelů a ty mi nic nedělají.“
— Tu es bien heureuse, ma chère, je voudrais recevoir des lettres causant joie ou chagrin pour me fâcher, pour me remuer (je parle à Girofla ici et me retourne vers lui), je ne reçois des lettres que des fournisseurs qui ne me font rien.
„Dostanete takové, které vás rozčílí.“
— Vous en recevrez qui vous fâcheront.
„Od koho, jaké dopisy?“
— De qui, quelles lettres ?
„Ty, které vám napíšeme.“
— Celles que nous vous écrirons.
„Kdo?“
— Qui ?
„My.“
— Nous.
„Ne, ty mě nebudou moci ani pobavit, ani rozčílit.“
— Non, elles ne pourront ni me divertir ni me fâcher.
„Uvidíte, za chvíli napíšu něco, co vás rozčílí.“
— Vous allez voir, tout à l’heure j’écrirai quelque chose qui vous fâchera.
„Nemůžete.“
— Vous ne pouvez pas.
„Uvidíte, budete se na mě strašně zlobit.“
— Vous verrez, vous vous mettrez horriblement en colère contre moi.
„Zkuste to.“
— Essayez.
„Nemám tužku.“
— Je n’ai pas de crayon.
„Arthure! Tužku.“
— Arthur ! un crayon.
„Tady, pište,“ říkám mu a podávám mu tužku.
— Tenez, écrivez, lui-dis-je en lui passant le crayon.
A tu napíše na sušenky J. V. A.
Et alors, sur des galettes, il écrit J. V. A.
„Nu, co jsou to za písmena?“
— Eh bien, quelles sont ces lettres ?
Maže a pak znovu píše písmena bez ladu, přidává čísla. Nemohu nic přečíst, ale píše: „miluji vás“ — pochopila jsem.
Il efface puis écrit de nouveau des lettres sans suite, y met des numéros. Je ne puis rien lire mais il écrit, je vous aime, j’ai compris.
Ale mně to nic nedělá, nevěřím tomu a pokládám to za mdlý žert.
Mais cela ne me fait rien, je n’y crois pas et le regarde comme une fade plaisanterie.
Usmívá se, píše ta písmena, maže, dělá drahoty, jako by říkal:
Il sourit, trace ces lettres, puis efface, minaudant et ayant l’air de dire:
„Ach ne, nechci, neodvažuji se.“
Ah ! non, je ne veux pas, je n’ose pas.
Opičárny, grimasy!
Des singeries, des grimaces !
Nina hraje, opírám se o piano a on mě čtvrt hodiny prosí, abych mu dala svůj portrét. Chladně odmítám a uvnitř to ve mně vře.
Nina joue, je suis appuyée au piano et il me supplie pendant un quart d’heure de lui donner mon portrait. Je refuse froidement et je bous au fond.
„Vždyť odjíždím!“
— Puisque je pars !
„Ne, pak bych ho musela dát všem těm pánům.“
— Non, il faudrait alors le donner à tous ces messieurs.
Ach, hloupá! Ó hloupá holko! Měla jsem mu říct: „Jestli mě chcete vidět, proč odjíždíte?“ Ale ne, neřekla jsem nic, celý ten večer jsem byla jako kus ledu. Strýc Saëtone, ten tlustý dobrák, mi sype lichotky a já se mu směji do obličeje.
Oh ! bête ! O fille stupide ! Il fallait lui dire: si vous avez envie de me voir pourquoi partez-vous ? Mais non, je n’ai rien dit, j’étais comme un morceau de glace toute cette soirée. L’oncle Saëtone, ce gros père, me chante des douceurs et je lui ris au nez.
Ostatně to dělá jen tak a nic tím nesleduje, je to hodný tlustý strýc.
D’ailleurs il les chante pour rien et n’a aucune idée, c’est un bon gros oncle.
Od piana jsem odešla první; Girofla už několikrát odešel první ode mě. Teď je řada na mně.
Je me suis éloignée la première du piano, plusieurs fois Girofla s’est éloigné le premier de moi. Mon tour maintenant.
Zatímco ten muž vykládá Olze všechno možné, můj strýc si usmyslí, že se mě zeptá, jestli chovám sympatie ke Giroflovi, a prosí mě, abych se přiznala, že mu dávám přednost před ostatními atd.
Pendant que l’homme chante mille choses à Olga, mon oncle s’avise de me demander si j’ai de la sympathie pour Girofla, me prie de lui avouer que je le distingue plus que les autres etc.
„Co vás napadá, pane Saëtone, kde jste to vymyslel?“
— Quelle idée, M. Saëtone, d’où avez-vous inventé cela ?
Říkám mu velmi vážně, že nedělám žádné rozdíly a že všichni zdejší mi připadají velmi okouzlující a velmi milí. Ptá se mě na to sám, nebo ho posílá ten druhý?
Je lui dis très sérieusement que je ne fais aucune distinction et que je trouve toutes les personnes d’ici très charmantes et très aimables. Est-ce qu’il me demande cela lui-même ou est-il chargé par l’autre ?
Každou chvíli ho polévám studenou vodou a jestli mě trochu miluje, zacházela jsem s ním strašně. Ale tomu netvoru přetvářky a lsti to nic nedělá, a zase si to zacházení vyčítám a trpím tím já.
A chaque instant je lui jette de l’eau froide au visage et s’il m’aime un peu je l’ai maltraité terriblement. Mais à ce monstre de dissimulation et de ruse cela ne fait rien et c’est encore moi qui me reproche ce traitement et qui souffre pour cela.
Že bych ho milovala? Nemám ponětí.
Est-ce que je l’aimerais ? Je n’en sais rien.
Pořád jsem na něco čekala, na nějaký záblesk, který by mě vedl, ale nic, nic a nic. Odcházejí.
J’attendais toujours quelque chose, un trait lumineux qui me puisse guider, mais rien, rien et rien. Ils s’en vont.
„Sbohem, slečno.“
— Adieu, Mademoiselle.
„Na shledanou, pane.“
— Au revoir, Monsieur.
A podáváme si ruce — ne silně, prostě — a sotva cítím ten otřes, ten otřes, při kterém jsem se vždycky sladce zachvěla.
Et nous nous serrons la main, pas fortement, simplement, et je sens à peine la secousse, cette secousse qui me faisait doucement frissonner.
Zpívám a směji se s mými Gráciemi a velmi komicky omdléváme kvůli odjezdu krásného Nicejce. Měla jsem chuť to udělat doopravdy.
Je chante et ris avec mes Grâces, et nous nous évanouissons très comiquement à cause du départ du beau Niçois. J’avais envie de le faire pour tout de bon.
Jsem nešťastná nade všechny míry.
Je suis misérable au suprême degré’
Tak mě nemiluje?
Alors il ne m’aime pas ?
Copak člověk odjíždí, když miluje? Chtěl se bavit, já také. Nuže, buďme spokojeni.
Est-ce qu’on s’en va quand on aime ? Il a voulu s’amuser, moi aussi. Eh bien soyons contents.
On je spokojený, o tom nepochybuji, a já zuřivá, zraněná, nešťastná.
Lui est content, je n’en doute pas et moi furieuse, blessée, misérable.
Nedovedu si vysvětlit svůj stav. Nemůže to být láska k tomu darebovi, a přece každý řekne, že ano. Ať rozhodnou moudřejší než já. Ve skrytu duše si myslím, že ne.
Je ne m’explique pas mon état. Ce ne peut être de l’amour pour ce drôle, et pourtant chaque personne dira que oui. Que de plus sages que moi décident. Mon opinion intime est que non.
Opravdu, nic nad psy.
Vraiment il n’y a que les chiens.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Qucm spes dclusit, huic querela convenit“ (tak v textu; zřejmě Quem spes delusit). Phaidros, Bajky. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „querela mihi convenit“ – Marie přizpůsobuje Phaidra do první osoby. ↩
Pozn. překl.: Aulus Gellius (2. století n. l.), římský autor Noctes Atticae (Attické noci), sborníku poznámek z gramatiky, filozofie, práva a starožitností. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „unlucky“. ↩